5 C 61/2022

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohumilou Kyvířovou dne 9. 5. 2022 ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 136 756 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 508 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalovanému zaplatit 129 492 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 416,11 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 584,87 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně a smluvní úrok 19,07 % ročně vždy z částky 96 725 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně jako postupník pohledávky původního věřitele právnická osoba, se domáhá po žalovaném zaplacení pohledávky vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené s žalovaným datum pro částku 130 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit věřiteli poskytnuté finanční prostředky ve výši 130 000 Kč a úroky za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 142 952 Kč a dále odměnu za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč. Závazek měl žalovaný plnit po dobu 36 měsíců ve výši 8 082 Kč měsíčně, přičemž poslední splátka připadla na datum. Žalovaný však svůj závazek řádně a včas neplnil a proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni datum. Pohledávka pak byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy ze dne datum, přičemž do postoupení pohledávky žalovaný uhradil 129 492 Kč, kdy toto plnění bylo započítáváno ve prospěch jistiny, úroků a poplatku za administrativní činnost. Naposledy žalovaný plnil datum. Žalobkyně tedy vyčísluje dluh na jistině ve výši 96 725 Kč, na službách ve výši 40 031 Kč a dále na kapitalizovaných smluvních úrocích odpovídající podle tvrzení žalobkyně sazbě ponížené na 19,07 % ročně a na zákonné úroky z prodlení. Nárok dokládá žalobkyně výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, smlouvou o spotřebitelském úvěru, kartou zákazníka, dokladem o poskytnutí peněžních prostředků, výzvou k úhradě před zesplatněním, oznámení o zesplatnění, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, oznámením postoupené pohledávky zasílané žalovanému s dokladem o odesílání, předžalobní upomínkou s dokladem o doručování. Zároveň navrhuje postup dle § 115a o. s. ř. Podle tohoto ustanovení není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný měl možnost tento postup odmítnout v 7denní lhůtě plynoucí od doručení výzvy, která mu byla zaslána na adresu adresa žalovaného. Stanovená 7 denní lhůta tak marně uplynula datum, aniž žalovaný postup dle § 115a o. s. ř. odmítl, nebo se k věci jakkoliv vyjádřil. Soud proto vychází z písemností předložených žalobkyní, ze kterých je zřejmé, že žalobkyně získala pohledávku původního věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Pohledávka žalobkyně, respektive původního věřitele vznikla nedodržením závazku žalovaného vyplývajícím z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru pod číslo kterou žalovaný uzavřel se společností právnická osoba dne datum. Podle této smlouvy byl sjednán závazek žalovaného vrátit žalobkyni 130 000 Kč a úroky ve výši 142 952 Kč za dobu řádného trvání smlouvy odpovídající sjednané úrokové sazbě 56,71 % ročně. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný plnil svůj závazek naposledy datum. K tomuto datu bylo uhrazeno 129 492 Kč a pro další neplnění povinnosti žalovaného původní věřitelka závazek zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě. Podle karty zákazníka však žalovaný svůj závazek neplnil a pohledávka věřitelky byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne datum, o čemž byl žalovaný informován. Podle předložené smlouvy i dokladu o poskytnutých finančních prostředcích a karty zákazníka je závazkový vztah mezi účastníky zřejmý a byl sjednán ve smyslu § 2395 obč. zák. Podle něho se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Je tedy zřejmé, že sjednání úroků je pojmovým znakem úvěrové smlouvy, když ovšem je třeba přihlédnout k tomu, že úroky ve výši 56,71 % ročně v roce 2019 jsou zcela nepřiměřené ke sjednávaným úrokům poskytovaných bankovním sektorem a takto dohodnutá výše úrokové sazby odporuje ustanovení § 1813 obč. zák., podle něhož jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Sjednání vysoké úrokové sazby je třeba posuzovat jako ujednání lichevní, nemravné ve smyslu § 580 obč. zák. a podle § 588 obč. zák. soud k neplatnému ujednání přihlíží i bez návrhu. Proto nelze považovat smlouvu o úvěru za ujednání platné, pokud jde o úrokovou sazbu a žalovanému se tak dostává pouze plnění z neplatného právního úkonu, kdy je povinen vydat bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 obč. zák. Soud však přihlédl k tomu, že lze oddělit ujednání v uzavírané smlouvě o poplatku za poskytované finanční prostředky, kdy soud podřadil toto ujednání ustanovení § 1724 a § 1725 obč. zák., při němž se strany na poplatku ve vyjádřeném závazku shodly a soud tuto výši nepovažuje za neadekvátní k poskytnuté částce 130 000 Kč. Lze tedy dovodit, že žalovaný byl povinen zaplatit 130 000 Kč a 18 000 Kč na administrativním poplatku, celkem 148 000 Kč, jestliže podle tvrzení žalobkyně žalovaný zaplatil 129 492 Kč, dluží částku 18 508 Kč přiznanou ve výroku rozsudku. K tomu pak náleží úroky z prodlení ve smyslu § 1970 obč. zák. ve výši stanovené prováděcími předpisy a to ode dne následujícího po dni poslední úhrady datum, kdy žalovaný byl v prodlení se splněním svého závazku a soud tedy přiznává úroky z prodlení od této doby. Pokud pak jde o kapitalizované smluvní úroky a kapitalizované úroky z prodlení stejně tak jako o oba tyto úroky od datum, tedy ode dne následujícího po provedené kapitalizaci, z jistiny 96 725 Kč soud žalobu zamítá, neboť vychází tento výpočet z jiného základu, než který žalobkyni po právu náleží. Stejně tak nelze akceptovat vyčíslení těchto úroků smluvních podle žalobkyně ve výši 19,07 % ročně, neboť snížení úrokové sazby na tuto hranici je pouze jednostranným prohlášením žalobkyně nikoliv sjednaným závazkovým vztahem a původně sjednané úroky považuje soud za nemravné a neplatně ujednané. Tuto neplatnost je třeba vztáhnout i ke kapitalizovaným úrokům z prodlení v zákonné sazbě, neboť jsou nárokovány z jistiny, která žalobkyni nenáleží. Proto v tomto rozsahu je žaloba zamítána. Pokud jde o výrok ohledně nákladů řízení, vychází z předpokladů § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy byl převážně úspěšný žalovaný, avšak žalovanému žádné náklady s tímto řízením nevznikly a soud proto rozhodl ve smyslu tohoto ustanovení tak, jak § 142 odst. 2 o.s.ř. umožňuje. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.