5 C 8/2026

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Petrou Goeslovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 36 260,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 727,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne , datum, do zaplacení ve výši 11,50 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 18 532,71 Kč a veškerého zbývajícího příslušenství žalované částky zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne , datum, , domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 36 260,22 Kč spolu s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. K žalobě žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce uzavřel se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , a to na základě žádosti/smlouvy o klasickém úvěru č. , hodnota, . Žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec ke dni poskytnutí ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr ve splátkách ve výši 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci. Dne , datum, byla pohledávka v rámci postoupení portfolia právního předchůdce na , právnická osoba, . převedena do systému , právnická osoba, . Žalovaný neplnil řádně a včas své závazky, a proto došlo k zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Dlužná částka ke dni podání žaloby činí 36 260,22 Kč a skládá se z jistiny ve výši 28 373,55 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 401,23 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 285,44 Kč, neuhrazených poplatků ve výši 200 Kč.

2. K výzvě soudu doplnila žalobkyně svou žalobu o uvedení celkové výše načerpané částky ze strany žalovaného – 57 127,51 Kč a uvedení celkové výše uhrazených splátek – 39 400 Kč. Dále pak žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně toho, zda a jakým způsobem zkoumal právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce vycházel z příjmu, jež žalovaný uvedl ve výši 65 278 Kč u zaměstnavatele Spolková Policie republiky Německo s nástupem do práce 10/1991. Dále pak uvedla zdroje, v rámci kterých byla prověřována platební morálka žalovaného a propočet úvěruschopnosti.

3. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá z předloženého , spisová značka, sepsaného dne , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, , notářem se sídlem v Praze.

4. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, . Žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, k žalobě se nikterak nevyjádřil.

5. Soud dospěl v dané věci k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč (žádost č. , hodnota, a základní info o úvěru a jeho splácení). Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý revolvingový úvěr v pravidelných měsíčních splátkách splatných k poslednímu pracovnímu dni v měsíci v minimální výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 %. Žalovaný neplnil svůj závazek řádně a včas, a proto byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne , datum, , s tím, že nebude-li dlužná částka uhrazena do , datum, dojde k zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný vyrozuměn o zesplatnění pohledávky. Žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Dlužná částka ve výši 36 260,22 Kč se skládá z nesplacení jistiny ve výši 28 373,55 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 401,23 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 2 285,44 Kč a poplatku ve výši 200 Kč (transakční historie a přehled čerpání, podklady pro soudní jednání).

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

9. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně u smlouvy o úvěru a revolvingovém úvěru pouze vycházela z údajů uvedených žalovaným, tj. z čistého měsíčního příjmu 65 278 Kč a že pracuje u zaměstnavatele Spolková Policie Spolkové republiky Německo.

12. Žalobkyně však přes výzvu soudu neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně ověřil příjmy žalovaného např. potvrzením o příjmu od zaměstnavatele, výplatními páskami či výpisy z účtu a rovněž nezkoumal případné úvěrové zatížení žalovaného v cizím státě, jejímž občanem žalovaný je. Revolvingový úvěr byl žalovanému poskytnut bez řádného posouzení úvěruschopnosti ze strany právního předchůdce žalobkyně, ačkoliv se jedná o jeho zákonnou povinnost ověřit skutečné příjmy a výdaje žalovaného. Soud s ohledem na skutečnost, že se žalobkyně z jednání omluvila, neměl možnost žalobkyni opětovně poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby soudu doplnila svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, a aby ke svým tvrzením označila důkazy. Za důkaz o úvěruschopnosti žalovaného, nelze považovat sám o sobě důkaz o tom, že žalovaný poskytnutý úvěr po nějakou dobu splácel.

13. Soud má tak za to, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro shora uvedené skutečnosti. Dále pak soud uvádí, že s přihlédnutím k rozsudku Soudního dvora EU ze dne 17. května 2022 sp. zn. 600/19 by vyhovující rozsudek – bez zkoumané úvěruschopnosti – nemusel být ani způsobilým exekučním titulem.

14. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru je na místě vypořádat plnění z neplatné smlouvy dle zásad o bezdůvodném obohacení. Právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně poskytly žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 57 127,51 Kč a žalovaný uhradil celkem na daný úvěr částku ve výši 39 400 Kč. Po žalovaném je tak nutno požadovat v souladu s ust. § 2991 NOZ uhrazení žalobkyni částky ve výši 17 727,51 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (57 127,51 Kč – 39 400 Kč).

15. Soud tak uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 17 727,51 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru soud nemohl přiznat žalobkyni ani požadované smluvní úroky a zákonné úroku z prodlení od dat požadovaných v žalobě (výrok II. rozsudku).

16. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V posuzované věci žalobkyně nedoložila doklad o odeslání předžalobní výzvy a vzhledem k absenci u jednání o tom nemohla být poučena. Žaloba byla žalovanému soudem doručena dne , datum, , a proto je žalovaný ode dne následujícího v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Z těchto důvodů soud výrokem I. rozsudku přiznal i zákonné úroky z prodlení od , datum, ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. 11,5 %.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Soud při poměřování úspěchu v řízení přihlédl i k přiznanému a nepřiznanému příslušenství žalované částky.