6 C 157/2020

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudců JUDr. Ireny Paterové a Mgr. Michala Reitspiese ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti; žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci o zaplacení 40 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích, č. j. číslo jednací , ze dne datum rozhodnutí

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části, tj. ve výrocích II a III, potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12 000 Kč, a to do 3 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalované.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok I), zamítl žalobu co do zaplacení částky 39 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok II), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a žalobkyni uložil povinnost doplacení soudního poplatku ve výši 400 Kč (výrok IV). V odůvodnění soud uvedl, že žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 40 000 Kč jako smluvní pokuty za porušení povinnosti sjednané mezi účastníky ve smlouvě o zřízení zástavního práva ze dne [datum]. Ve smlouvě je v článku [článek]. uvedeno, že zástavní dlužník se zavazuje uzavřít a udržovat v platnosti pojištění nemovitých věcí s limitem pojistného plnění minimálně ve výši 400 000 Kč, přičemž kopii příslušné pojistné smlouvy včetně vinkulace je povinen předložit zástavnímu věřiteli do 5 dnů od uzavření smlouvy. Žalovaná tuto povinnost nesplnila a stíhá jí podle žalobkyně povinnost zaplacení smluvní pokuty dle článku [článek] smlouvy. Žalobkyně následně podáním z [datum] vysvětlila, proč výši smluvní pokuty má za přiměřenou. Soud však její názor nesdílí. Žalovaná na jednání uvedla, za jakých okolností byla smlouva o zřízení zástavního práva sjednána. Původnímu věřiteli nezaplatila 3 splátky a pohledávka byla postoupena žalobkyni, kdy zaměstnankyně žalobkyně jí opakovaně telefonovala ohledně smlouvy o zřízení zástavního práva, že pokud jí okamžitě podepsanou nevrátí, přijde o byt. Smlouvu vrátila podepsanou, aniž ji četla, takže o své povinnosti pojistit předmět zástavy nevěděla. Uváděla, že pokud by měla pojistnou smlouvu uzavřít, bylo by to problematické s ohledem na polohu bytu. Soud odkázal na věc sp. zn. [spisová značka] v níž byla řešena pohledávka stejné žalobkyně vůči žalované o zaplacení částky 171 227 Kč, kdy účastníci uzavřeli smír a v té době žalovaná dlužila částku 165 067,99 Kč. V souvislosti s uzavřením smíru se žalobkyně nezmínila o tom, že bude po žalované požadovat zaplacení ještě další částky. Toto soud pokládá za nepoctivé jednání ze strany žalobkyně. Žalovaná prokázala na jednání, že částku od schválení smíru pravidelně splácí. Přitom žalobkyně již po uplynutí 5denní lhůty po uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva musela vědět, že žalovaná tuto povinnost, tedy předložit pojistnou smlouvu nesplnila, a přesto smluvní pokutu nepožadovala v době, kdy uzavírala smír se žalovanou, tedy v květnu loňského roku. V části, k jejímuž zaplacení se žalovaná zavázala, po podání této žaloby již zaplatila 2/3. I když žalobkyně vysvětluje, že smluvní pokuta měla krýt pojistná rizika do výše 400 000 Kč, nedává to žádný smysl ani v době uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva. Soud požadování smluvní pokuty za stavu, kdy účastníci v květnu loňského roku uzavřeli smír, pokládá za zneužití práva podle § 8 o. z., které nepožívá právní ochrany. Žalovaná navíc namítla nepřiměřenost smluvní pokuty a soud tuto smluvní pokutu za nepřiměřenou pokládá, neboť tato částka je vzhledem k výši zajišťovaného závazku nepřiměřeně vysoká. Navíc lhůtu 5 dnů pro předložení dokladu o pojištění má soud za velmi krátkou. Přiznána byla tedy smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení a ve zbývající části návrh zamítnut. O náhradě nákladů řízení rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci.

2. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. V odvolání uvádí, že pokud jde o okolnosti uzavření zástavní smlouvy, pak tyto skutečnosti jsou pro rozhodnutí irelevantní a nejsou podloženy žádnými důkazy. Navíc se nezakládají na pravdě. Zástavní smlouva byla žalované zaslána poštou s tím, aby ji případně, pokud bude souhlasit, podepsanou odeslala zpět. Žalovaná měla dostatek času na přečtení zástavní smlouvy, odmítá, že by jí ze strany zaměstnankyně bylo opakovaně vyhrožováno ztrátou bytu. Pokud si žalovaná nepřečetla povinnost pojistit předmět zástavy, jde to k její tíži. Dále nesouhlasí s tím, že by se při uplatňování smluvní pokuty dopustila nepoctivého jednání, a to v souvislosti s uzavřeným smírem. V době smíru měla žalovaná dluh ve výši 165 067,99 Kč s příslušenstvím a ohledně této částky došlo k dohodě, přestože komunikace s žalovanou byla složitá. V době uzavření smíru bylo jasné, že žalovaná nesplnila svoji povinnost předložit pojistnou smlouvu. Tato pohledávka v době uzavření smíru ještě nebyla splatná, neboť smluvní pokuta je splatná na požádání, k čemuž před uzavřením smíru nedošlo a zároveň ještě nebyli rozhodnuti, zda její uhrazení budou po žalované požadovat. Pohledávka, ohledně níž byl uzavřen smír, s pohledávkou vymáhanou v tomto řízení nesouvisí, jedná se o pohledávky z jiných smluvních vztahů. Pokud je jim vytýkáno, že pohledávky neuplatnili současně, pak jsou přesvědčeni, že není povinností věřitele, požadovat za situace, kdy je ohledně uhrazení jedné z pohledávek uzavírán smír, uhrazení všech pohledávek současně. Žalované byla dána možnost uhradit pohledávku dobrovolně a poté, co nebyla ze strany žalované uhrazena, stala se splatnou a bylo přistoupeno k jejímu vymáhání soudní cestou. Soud pokládá požadování úhrady smluvní pokuty za situace, kdy byl uzavřen smír za zneužití práva. Jediným čeho se v tomto případě dopustili, je to, že se vymáhali odlišné a vzájemně nesouvisející pohledávky za žalovanou nezávisle na sobě, jednu po druhé. Toto však zneužití práva nenaplňuje. Názor soudu je nesprávný, neboť k nepoctivému jednání či zneužití práva při vymáhání smluvní pokuty z jejich strany nedošlo. Nesouhlasí ani s tím, že požadovaná soudní pokuta je nepřiměřená. Odkazují na názor vyjádřený v podání ze dne [datum]. Zástavní právo bylo zřízeno za účelem zajištění povinnosti uhradit pohledávky specifikované v článku [článek] zástavní smlouvy, celkem 165 067,99 Kč a dále existující, nebo budoucí pohledávky ze zástavní smlouvy do celkové výše 400 000 Kč. Zajištění se tedy vztahovalo na pohledávky ve výši až 565 067,99 Kč. Při uzavírání jakékoliv zástavní smlouvy vždy hrozí riziko, že v průběhu zástavního práva dojde k poškození či zničení předmětu zástavy. Proto byla sjednána povinnost žalované pojistit předmět zástavy a po dobu trvání zástavního práva udržovat v platnosti pojištění předmětu zástavy. Sjednána byla smluvní pokuta ve výši 40 000 Kč. Pokud tedy byla sjednána pokuta pro případ porušení povinnosti žalované pojistit předmět zástavy a po celou dobu trvání zástavního práva udržovat pojištění v platnosti a předložit do 5 dnů od podpisu zástavní smlouvy předmětné pojistné smlouvy, pak sjednaná pokuta ve výši 10 %, nemůže být nepřiměřená, když zajištěné pohledávky mohou dle specifikace v zástavní smlouvě dosahovat až 565 067,99 Kč. Výše smluvní pokuty byla stanovena s ohledem na pojistné plnění, nikoliv pouze z výše dluhu ze smlouvy o úvěru. Přiměřenost dovozuje rovněž ze skutečnosti, že smluvní pokuta plní všechny své funkce, tedy funkci preventivní, sankční a uhrazovací. Smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč je naprosto nepřiměřená a nepřiměřeně nízká a v zásadním nepoměru ke škodě – ztrátě možnosti uspokojit se v případě zničení předmětu zástavy. Nemůže plnit ani výše uvedené funkce. Dále upozorňuje na vnitřní rozpor v odůvodnění rozsudku, kde soud na jedné straně považuje požadování smluvní pokuty za nepoctivé jednání a zneužití práva a na druhé straně přiznává právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč. Tedy soud říká, že na úhradu smluvní pokuty nemají právo a zároveň jim právo na její úhradu, byť v nižší výši, přiznává. To postrádá logiku. Pokud soud považoval požadování smluvní pokuty za zneužití práva, měl žalobu v celém rozsahu zamítnout. Navrhuje změnu napadeného rozsudku.

3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadených částech dle ust. § 212 a 212a o. s. ř. a o odvolání rozhodl za použití ust. § 214 odst. 1 o. s. ř. po provedeném ústním jednání konaném v nepřítomnosti řádně omluvené žalobkyně. Odvolání není důvodné.

4. Závěr soudu prvního stupně o tom, že sjednání smluvní pokuty pro porušení povinnosti předložit doklady o pojištění o předmětu zástavy ve lhůtě 5 dnů od zřízení zástavní smlouvy a požadování této smluvní pokuty za stavu, kdy již byl ohledně pohledávky ze smlouvy o úvěru, jíž měla zástavní smlouva zajišťovat, je jednáním ze strany žalobkyně zneužívajícím, má odvolací soud za zcela správný. Námitky žalobkyně má odvolací soud za důvodné jen pokud v závěru podaného odvolání poukazuje na rozpor spočívající v tom, že sice soud prvního stupně považoval jednání žalobkyně v souvislosti s požadováním smluvní pokuty za zneužívající a zároveň tuto smluvní pokutu ve snížené (dle žalobkyně naprosto nepřiměřené) výši přiznal. Odvolací soud má za to, že namístě byl takový postup, kdy by žalobkyni smluvní pokuta neměla být přiznána ani ve snížené výši, neboť z důvodů, které soud prvního stupně v rozhodnutí vyjádřil, je její uplatňování zneužívající. Nicméně vyhovující výrok, jímž byla žalovaná zavázána k zaplacení částky 1 000 Kč, nebyl odvoláním napaden, a tedy nemůže být předmětem přezkumu odvolacím soudem.

5. Odvolací soud, jak uvedeno, sdílí závěry soudu prvního stupně o tom, že jednání žalobkyně v souvislosti s vymáháním smluvní pokuty za porušení povinnosti předložit doklad o pojištění zastavené nemovitosti ve lhůtě 5 dnů od zřízení zástavního práva, resp. podpisu zástavní smlouvy je zneužívající a nemůže požívat právní ochrany. K tomu vedou odvolací soud krom toho, co vyjádřil soud prvního stupně, ještě i další důvody.

6. Odvolací soud má za zneužívající jednání žalobkyně již v souvislosti s uzavíráním smlouvy o zřízení zástavního práva. Z toho, co je obsahem spisu, je zřejmé, že jde o zajištění úvěru, jež byl poskytnut předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] Smlouva ohledně zřízení zástavního práva však nebyla uzavřena již při poskytnutí tohoto úvěru. Úvěr byl poskytnut jako nezajištěný, byl žalovanou splácen v podstatě až do roku [rok], kdy po několika nezaplacených splátkách byl dne [datum] postoupen původním věřitelem žalobkyni. Žalovanou byly následně žalobkyni, jak vyplývá z jejích žalobních tvrzení, uplatněných ve věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. [spisová značka] uhrazeny 3 splátky po 5 000 Kč v listopadu a prosinci [rok] a také v lednu [rok]. Žalovaná byla donucena k podpisu smlouvy o zřízení zástavního práva ke dni [datum], přičemž je zřejmé, že tato zástavní smlouva byla podepisována za stavu, kdy již žalovaná (opět) na svůj dluh vůči postupníkovi plnila a dluh činil již jen částku cca 170 000 Kč.

7. Podle ust. § 113 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru zajištění spotřebitelského úvěru nesmí být k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky. To neplatí v případě spotřebitelského úvěru na bydlení podle § 2 odst. 2 písm. b) nebo c) a v případě, že koupě nebo zachování vlastnictví předmětu zajištění je financováno spotřebitelským úvěrem jiným než na bydlení zajištěným tímto předmětem.

8. Jakkoliv si je soud vědom toho, že úvěr byl poskytnut původním věřitelem, tedy [právnická osoba] jako úvěr tzv. na bydlení, a jde tak o výjimku z pravidla vyjádřeného v ust. § 113 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, má za to, že v projednávané věci postupník uvedené ustanovení představující tuto výjimku jednoznačně zneužil. Nesporně v projednávané věci jde o nepoměr předmětu zástavního práva vůči pohledávce z úvěru navíc za stavu, kdy byl úvěr žalovanou po předchozím prodlení nadále splácen.

9. Pokud pak jde o samotné zajištění povinností žalované vyplývajících ze zástavní smlouvy, odvolací soud má ustanovení článku [článek] této smlouvy za přinejmenším nepříliš určité, neboť se zde zajišťuje smluvní pokutou jakákoliv smluvní povinnost bez toho, že by byla konkrétně specifikována. Žalobkyně se konkrétně dožaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 40 000 Kč za porušení povinnosti uzavřít pojištění nemovité věci s tím, že dlužník je povinen kopie příslušných pojistných smluv včetně vinkulace ve prospěch zástavního věřitele předložit zástavnímu věřiteli do 5 dnů ode dne uzavření zástavní smlouvy. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně považuje lhůtu 5 dnů, kterou žalobkyně požadovala v zástavní smlouvě pro uzavření pojistné smlouvy za lhůtu zcela jistě těžce splnitelnou, a v podstatě se nelze ubránit úvaze o tom, že zástavní věřitel kalkuluje s tím, že valná většina dlužníků takovou podmínku splnit nemůže, a tedy jim vznikne právo na smluvní pokutu bez dalšího.

10. Shodně se soudem prvního stupně pak odvolací soud považuje za zneužívající jednání žalobkyně s přihlédnutím k okolnostem souvisejícím s vymáháním pohledávky z úvěrové smlouvy ve věci sp. zn. [spisová značka], kdy se jednalo, jak již výše uvedeno, o pohledávku zhruba ve výši 170 000 Kč a ohledně její úhrady byl účastníky uzavřen smír. Tento smír byl schválen usnesením soudu ze dne [datum], tedy v době, kdy zcela nepochybně žalobkyně musela mít povědomost o tom, že žalovanou nebyla splněna drastická podmínka k předložení dokladů o pojištění nemovitosti ve lhůtě 5 dnů od podpisu zástavní smlouvy. Námitky, které žalobkyně uplatnila v podaném odvolání o tom, že ještě v té době a) nebyla rozhodnuta, zda bude smluvní pokutu požadovat a b) ještě smluvní pokuta nebyla splatná, neboť je splatná na výzvu, má odvolací soud za naprosto nedůvodné. Žalobkyně je profesionální vymahač (pohledávku si koupila), je tedy profesionál v tomto oboru. Žalobkyně ví jednoznačně, co činí, neostýchá se uzavřít zástavní smlouvu na nemovitost (bytovou jednotku), jejíž cena je v naprostém nepoměru s výší aktuálního dluhu, a je tedy naprosto nepochybné, že v době uzavírání smíru ohledně úhrady pohledávky z úvěrové smlouvy musela vědět, zda smluvní pokutu má, či nemá v úmyslu vyžadovat. Není namístě ani námitka o tom, že se jedná o dva různé vztahy, neboť jde o vztahy vzájemně na sobě závislé a navazující.

11. Odvolací soud za zásadní považuje i to, že žalovaná uzavřela smír, ve kterém se zavázala požadovanou pohledávku splácet v poměrně vysokých splátkách, a jak vyplývá z jejích vyjádření, jednalo se o splátky, které jsou zcela na hranici jejích možností. K takovým splátkám by se však pravděpodobně nezavázala, pokud by si byla vědoma dalšího dluhu, přičemž žalobkyně nijak nedala najevo, že po ní bude ještě další peníze požadovat. V tom právě soud spatřuje zneužívající jednání žalobkyně. Žalobkyně totiž vytváří situaci, za které by žalovaná nebyla schopná plnit podmínky smíru a žalobkyně by tak mohla realizovat své zástavní právo, tj. prodej bytu. Takové jednání má odvolací soud za naprosto nepoctivé a zneužívající.

12. Je třeba zdůraznit, že mezi účastníky jde o nerovný vztah, žalobkyně, jak již uvedeno, je profesionál, zatímco žalovaná má postavení spotřebitele. Žalobkyně zneužívá svého nadřazeného postavení, zneužila jej nejen tím, že požadovala po žalované sjednání zástavního práva, za stavu, kdy větší část jejího dluhu již byla uhrazena, ale také nepřiměřenými podmínkami v zástavní smlouvě uvedenými (krátká lhůta k doložení uzavření pojistné smlouvy), jež navíc požadovala zajistit smluvní pokutou. A dále zejména tím, že v souvislosti s uzavřením smíru, v němž se žalovaná zavázala k úhradě na své poměry maximálních měsíčních splátek, nedala nikterak najevo, že bude požadovat ještě další platby. K posledně uvedenému pak odvolací soud poznamenává, že námitka v odvolání o tom, že v té době ještě nebyla smluvní pokuta (která měla být splatná na vyžádání), splatná, je naprosto alibistická. Vše uvedené pak v souhrnu svědčí pro závěr o zneužívajícím jednání ze strany žalobkyně.

13. Dle ust. § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Žalobkyně, jak výše uvedeno, své právo zjevně zneužila, a proto jí nemůže být přiznáno právo na zaplacení smluvní pokuty za porušení povinnosti žalované vyplývající jí z uzavřené zástavní smlouvy.

14. Odvolací soud proto dle ust. § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tedy ve výroku II a závislém výroku III o náhradě nákladů řízení, jako věcně správný potvrdil.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodováno dle ust. § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla úspěšnější žalovaná, které tak vzniklo právo na náhradu nákladů na řízení účelně vynaložených. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta, a to v rozsahu 3 úkonů právní služby po 2 660 Kč, 3 režijních paušálů po 300 Kč, tj. 7 980 Kč a 900 Kč, dále za ztrátu času 400 Kč a cestovné autem z [obec] do [obec] a zpět ve výši částky 637 Kč. K celkové částce 9 917 Kč byla připočtena 21% DPH ve výši 2 083 Kč Částku 12 000 Kč je žalobkyně povinna uhradit na účet advokáta žalované dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.