7 C 164/2024

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Martincovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 , adresa zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 pro výživné pro zletilé dítě

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživné pro žalobce s účinností od , datum, měsíčně částkou ve výši 5 500 Kč, a to vždy do každého 15. dne v měsíci k rukám žalobce.Tímto se mění rozsudek, vydaný Okresním soudem v Domažlicích pod č.j. , spisová značka, ze dne , datum, ve vztahu k žalobci.

II. Dlužné výživné za období od , datum, do listopadu 2024 ve výši 14 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci v měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně, splatných spolu s běžným výživným, tzn. vždy do každého 15. dne v měsíci k rukám žalobce až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť některé z nich s účinností od měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém nebude právní moci tento rozsudku.

III. Ve zbývající části se návrh žalobce, jímž se dožadoval, navýšení vyživovací povinnosti o další 2 000 Kč měsíčně s účinností od , datum, ve vztahu k žalovanému, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem ze dne , datum, se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit na vyživovací povinnosti ve vztahu k zletilému o částku 4 000 Kč měsíčně navíc, to znamená částku 7 500 Kč s účinností od , datum, .

2. Žalobce tento svůj návrh odůvodnil tím, že je synem žalovaného a naposledy byla stanovena vyživovací povinnost jeho otci- žalovanému- rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne , datum, , který nabyl právní moci , datum, , kdy byla schválena dohoda rodičů a žalovaný v pozici otce žalobce byl zavázán k placení výživného v částce 3 500 Kč měsíčně pro žalobce a částkou 5 500 Kč pro nezletilou sestru , jméno FO, . Žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne , datum, svěřen jako nezletilý do výchovy matky společně se svou plnorodou sestrou , jméno FO, . Okolnosti rozhodující, ve kterých žalobce spatřoval důvody svého návrhu na zvýšení vyživovací povinnosti ve vztahu k žalovanému, bylo to, že je aktuálně studentem vysoké školy Zemědělské univerzity v , adresa, , kde studuje denní studium. V době podání návrhu byl žalobce studentem prvého ročníku. Dále žalobce upozorňoval na poměry v jeho rodině, kdy matka, která větší měrou uspokojuje potřeby žalobce po finanční stránce je omezena v možnostech zapojit se na trh práce s ohledem na to, že celodenně pečuje o handicapovanou sestru, nezletilou , jméno FO, . Žalobce v souvislosti se studiem a na přípravu na své budoucí povolání má navýšené měsíční výdaje, kdy hradí nájem bytu ve výši 10 000 Kč měsíčně, 500 Kč za elektřinu, 4 000 Kč měsíčně utratí za dopravu, a 4 000 Kč na nezbytné stravné. Dále má výdaje spojené za mobilní telefon a potřebná data ke studiu ve výši 950 Kč měsíčně. Žalobce se žalovaným společně nestýkají řadu let, žalovaný o rodičovský styk dle skutečností tvrzených žalobcem nikdy neprojevoval zájem, a nad rámec výživného stanoveného v roce 2020 v době nezletilosti žalobce, žalovaný na potřeby žalobce ničím nepřispěl. S ohledem na tyto své navýšené výdaje a potřeby se žalobce dožadoval po žalovaném navýšení vyživovací povinnosti o 4 000 Kč měsíčně s účinností od , datum, .

3. Žalovaný na svoji obranu uvedl, že je pravdou, že naposledy o výši vyživovací povinnosti bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne , datum, , kdy bylo stanoveno výživné pro žalobce částkou 3 500 Kč měsíčně. Jako sporné však žalovaný viděl to, že by dlouhodobě o rodičovský styk s žalobcem neprojevoval zájem. Od roku 2009 se pokoušel navázat kontakt s žalobcem, s ohledem na situaci, především telefonicky, formou hovoru a SMS zpráv, na které ze strany žalobce nebylo nikterak reagováno. V případě telefonického kontaktu obsah hovoru se ubíral nikam v důsledku nevhodného chování ze strany žalobce k osobě žalovaného a SMS zprávy byly vyměňovány v podobném duchu. Žalobce žalovanému dlouhodobě svým přístupem neumožňoval jak styk s ním, tímto i bránil v možnosti, aby se i podílel jako rozvedený otec na jeho výchově. Po 13-ti letech snažení se o pokus o kontakt, ukončil žalovaný v den 18. narozenin žalobce přáním ke zletilosti formu SMS toto své snažení. Ani na tuto zprávu ze strany žalobce nepřišla žádná odpověď. Žalobce dlouhodobě ignoruje osobu žalovaného jako otce, jeho celou rodinu, myšleno tím prarodiče, se kterými se rovněž nestýká, přestože bydlí přibližně 400 m od jeho bydliště. Postoj žalobce považuje žalovaný za velmi neuctivý a spornou pro žalovaného za těchto okolností byla i částka, kterou se žalobce v rámci svého návrhu po žalovaném dožadoval.

4. Pro splnění zákonné podmínky pro přiznání výživného zletilému dítěti se vychází ze stavu, kdy se zletilé dítě soustavně a řádně připravuje na své budoucí povolání. Většinou se ale jedná o status studenta, ať už soukromé, veřejné, střední či vysoké škole. Podle § 11 a násl. zákona o státní sociální podpoře, zákona č. 117/1995 Sb. v platném znění se hovoří o nezaopatřeném dítěti, a to v souvislosti s jeho přípravou na budoucí povolání, ať už na střední či vysoké škole. Pro výživné ve vztahu k zletilému se musí se jednat o studium soustavné a řádné.

5. Podle § 910 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

6. V případě stanovení výživného jsou sledovány i dobré mravy, na které je pamatováno i v příslušných ustanoveních ve vztahu k vyživovací povinnosti a ke vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí. V případě dobrých mravů se podle rozhodnutí Ústavní soud České republiky II ÚS 249/97 jedná o souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. V případech rozhodování o přiznání či nepřiznání výživného soud hodnotí, jak dané chování zletilého posuzuje společnost jako celek. Tedy nejde o náhled pouze jednotlivce, rodiče. Institut dobrých mravů se aplikuje až od okamžiku dosažení určité věkové hranice ze strany dítěte. V případě, kdy se nezletilé dítě dopustilo vůči svým rodičům, či jednomu z nich nemravného chování, se kritérium dobrých mravů uplatní jen velmi zřídka. A to s ohledem na princip ochrany zájmů a blaha nezletilého dítěte, který je zakotven zejména v Úmluvě o právech dítěte. Novou věkovou hranicí v těchto případech je dosažení věku 15-ti let. Při dosažení tohoto věku dle ustálené judikatury je možno zcela vyloučit možnost soudu nepřiznat výživné z důvodu neuctivého chování k jeho rodičům. Po dosažení této věkové hranice, ovšem ještě před nabytím zletilosti, již soud může v ojedinělých velmi závažných případech v závislosti na chování dítěte snížit či vyloučit přiznání výživného. Za těchto okolností je institut dobrých mravů v omezené míře aplikován ve věkovém rozmezí 15 – 18 let nabytí zletilosti věku dítěte. Od okamžiku nabytí zletilosti ze strany dítěte se již aplikují pravidla dobrých mravů v plné míře. S ohledem na ustálenou judikaturu a rozhodovací praxi soudu je vždy nezbytně nutné, aby byl dostatečně zjištěn důvod způsobu a intenzity chování zletilého vůči povinnému rodiči. Byl by to žalovaný, kdo by musel unést důkazní břemeno v dané právní věci v případě, pokud by se dožadoval nepřiznání výživného pro rozpor s dobrými mravy. Tento rodič pak musí i unést důkazní břemeno o tom, že dítě se k němu chová nevhodným způsobem a musí být případně připraven se i ubránit námitkám ohledně souvislostí s jednáním dítěte, nebo předchozího jednání vůči dítěti. Ve smyslu rozhodovací praxe je možné ve vztahu ke zjištění těchto skutečností týkajících se dobrých mravů řešit nárok na zvýšení výživného tím, že bude přiznáno pouze zčásti. Tento způsob rozhodování je možné aplikovat zejména v těch případech, kdy chování dítěte vůči rodiči vykazuje zásadní nedostatky, avšak nejde o nedostatky takového charakteru, aby měly vést k úplnému zrušení vyživovací povinnosti.

7. Ve smyslu § 858 zákona č. 89/2012 Sb. nelze opomenout, že součástí rodičovské odpovědnosti je i péče o rozumový a mravní vývoj dítěte. Za účelem výkonu tohoto práva, ale i zároveň povinnosti má rodič ve smyslu § 857 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. právo usměrňovat své dítě výchovnými opatřeními. Za předpokladu, pokud se dítě chová ke svému rodiči závadně, rodič si nesplnil řádně svou výchovnou povinnost, nelze tak přičítat tuto skutečnost k tíži dítěte. Tento limit se tak vztahuje ve vztahu k nemravnému jednání, pokud se jedná o dítě mladší 15-ti let, a s ohledem na jeho věk a rozumovou a volní vyspělost. Hranice po 15-ti letech je hranicí, kdy dosažením 15tého roku je pro dítě spojena řada právních následků. Zejména se jedná o počátek trestní odpovědnosti či možnosti se zavázat k výkonu závislé práce. Za těchto okolností je možné vyhodnotit, že dítě v tomto věku je schopno vnímat normy společnosti, předvídat následky jejich porušení. Samozřejmě prokázaný konflikt mezi rodiči zásadním způsobem narušuje psychický celkový vývoj dítěte a nemůže být vyhodnocen k tíži nezletilého dítěte, ani ve vztahu k jeho nároku na případné zvýšení k povinnosti ve vztahu k povinnému rodiči. Dovršením zletilosti žalovaného 18-tého roku jeho věku, od tohoto okamžiku se žalovaný stal plně svéprávným, a rovněž plně zodpovědným za své jednání, což zahrnuje i jeho chování vůči rodiči. Od tohoto okamžiku se má za to, že žalovaný dosáhl plné rozumové a volní vyspělosti, která mu umožňuje dostatečně posoudit význam a možné následky svého jednání. Toto je i důvod, který je nutno vzít na zřetel v případě, pokud se tento dospělý jedinec dožaduje zvýšení výživného vůči rodiči, a je tak nutné brát na vědomí v plné míře v potaz jeho chování vůči rodiči a možnost, že pro jeho chování může být výživné nepřiznáno i v rozporu s dobrými mravy, či že výše tohoto výživného může být přiznána v jiné výši, než požadované.

8. Tak, jak soud provedeným dokazováním zjistil, konfliktní vztah mezi rodiči tak, jak vyplývá z doby upravování poměrů práv a povinností k nezletilým dětem tzn. i k žalobci, i v dané právní věci, kdy jeden z rodičů pociťuje jako újmu na svých rodičovských právech i tento konfliktní vztah, nelze přičítat k tíži dítěte a zpochybňovat tak nárok na výživné s odkazem pro rozporu s dobrými mravy. Ani skutečnost, že došlo k dlouhodobému vyloučení jednoho z rodičů ze styku s nezletilými dětmi v daném případě s žalobcem, který toto následně pociťuje jako újmu na svých rodičovských právech, nelze tento důsledek přičítat zletilým dětem a ani jednání o navýšení výživného by tak nemělo být v rozporu s dobrými mravy. Za předpokladu, pokud se nezletilé dítě s rodičem nestýká z jakéhokoliv důvodu, tato skutečnost nemůže být důvodem pro nepřiznání výživného pro rozpor s dobrými mravy. V případě dítěte staršího 15 – ti let může být tato otázka posouzená zcela jinak. Z chování dítěte ve vztahu k rodiči je podřazené jednání, které je v rozporu s dobrými mravy, otázkou individuální, ale je možné jí kvalifikovat a popsat tak, že dítě neprojevuje zjevnou úctou k povinnému rodiči, je k němu vulgární, chová se k němu takovým způsobem, které je naprosto neslučitelné s dobrými mravy společnost. V případě, pokud tato neúcta je vyjadřována i třeba tím, že by oprávněné dítě bylo připraveno přebírat dárky například pouze jen poštou, bez osobního kontaktu, pak by takovéto jednání mohlo být přičítáno nejen druhému rodiči rezidentnímu, ale i samotnému dítěti, a za těchto okolností by poté mohlo být posouzeno, že dítě má ve vztahu k otci nárok pouze a jen na takové výživné, které bude sloužit k uspokojení jeho základních potřeb ryze spotřebního charakteru, jako je ošacení, obutí, stravování, nutné náklady na pomůcky na škole. V důsledku svého chování však oprávněné dítě nemá nárok na uspokojování svých nadstandardních nároků, a nemá též právo podílet se na zjištěné vyšší životní úrovni svého povinného rodiče, žalovaného otce. Životní úroveň ani z jednoho z rodičů žalobce však není v žádném případě nadstandardní, tak jak soud zjistil a níže bude popisovat. Dalším chováním, které je možné s ohledem na věk vyhodnotit jako jednání v rozporu s dobrými mravy, je i to, kdy zletilý syn se svým otcem nekomunikuje zcela, nejeví o něj žádný zájem. Za těchto okolností je nezbytné prověřovat charakter závadnosti jednání dítěte k povinnému rodiči, ale i intenzitu, důvod. V daném případě, pokud by se jednalo o důvod, jednalo by se o důvod, které by mohl mít základ v závadném chování povinného rodiče k dítěti. V takovém případě je možné posoudit postoj dítěte oprávněného ve vztahu k povinnému rodiči za adekvátní, výživné by tak bylo v souladu s dobrými mravy. Soud v daném případě se zabýval vývojem a charakterem vztahu mezi žalobcem a žalovaným.

9. Naposledy z důvodu stanovení vyživovací povinnosti k návrhu matky žalobce soud rozhodoval rozsudkem ze dne , datum, pod č.j. , spisová značka, , kdy na straně otce bylo vycházeno ze situace, že má tři vyživovací povinnosti. Vyživovací povinnost měl k nezletilé , jméno FO, , a , jméno FO, , kterému do té doby poskytoval výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně. Ve vztahu k nezletilému , jméno FO, , narozenému , datum, byla vyživovací povinnost stanovena rozsudkem ze dne , datum, na částku 3 000 Kč, kdy s tímto dítětem se otec stýká. V daném období byl průměrný měsíční příjmem žalovaného ve výši 28 až 30 000 Kč čistého měsíčně. Žalovaný v rozhodném období bydlel v nájemním bytě, kdy náklady spojené s bydlením představovaly 9 000 Kč měsíčně, splácel úvěry a zdravotní stav žalovaného byl dobrý. Na straně matky žalobce soud vycházel ze situace, kdy na její straně byly dvě vyživovací povinnosti, kromě k tehdy ještě nezletilému , jméno FO, i k nezletilé , jméno FO, , kdy v případě dcery bylo vycházeno ze situace, že trpí hlubokou psychomotorickou retardací, jedličkovým syndromem, stacionární obraz, s epileptickými záchvaty, etiologicky neuzavřená, posthypoticky prenatálně postižena. Náklady na rehabilitace byly matkou doloženy ve výši 204 600 Kč. V souvislosti s péčí o nezletilou , jméno FO, byly vynakládány finanční prostředky, které matka doložila, kdy nezletilá byla přijata k základnímu vzdělávání do základní školy, Odborné školy v , název města, , kterou navštěvuje. V době, kdy soud schvaloval dohodu v roce 2020 a navyšoval vyživovací povinnosti žalovaného z částky 2 000 Kč na částku 3 500 Kč měsíčně na tehdy nezletilého , jméno FO, , a na částku 5 500 Kč měsíčně na nezletilou , jméno FO, , bylo vycházeno z příjmu na straně matky ve výši příspěvku 19 200 Kč měsíčně. Na straně otce soud vycházel z příjmu ve výši 32 850 Kč měsíčně. Nebyly tady vzaty do stanovení výše příjmu pro stanovení výživného diety, které otec už dle jeho výpovědi pobíral a které pobíral ve výši nižší než v době aktuální. Na straně nezletilého , jméno FO, bylo v rozhodném období vycházeno ze situace, že navštěvuje první ročník , právnická osoba, , a v souvislosti se studiem má zvýšené náklady na dojíždění, s nákupem učebnic a pomůcek na praxi. Nezletilý si spořil na maturitní ples, byl plánován svářečský kurz, a byl plánován řidičák na motocykl.

10. Soud má za zjištěné, že rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne , datum, č.j. , spisová značka, byl schválen právní úkon za nezletilou , jméno FO, - sestru žalobce, který za ní učinila její matka, kdy byla uzavřena darovací smlouva ve vztahu k , Jméno zainteresované osoby 0/0, , žalobci, jejímž předmětem byl osobní automobil Citroën Berlingo SPZ , SPZ, . V daném konkrétním případě soud má z výpovědi samotného žalobce za prokázané, že se jedná o osobní automobil, se kterým zletilý dojíždí za studiem do Prahy.

11. Na straně žalovaného v době aktuálního rozhodnutí soud vycházel ze zjištění, že jeho průměrný měsíční příjem představuje částku ve výši 35 981 Kč, diety představují v průměru 13 208,33 Kč. Dále na straně žalovaného byly zjištěny měsíční výdaje 1 200 Kč za telefon, půjčka 1 980 Kč měsíčně s tím, že tuto doplatí v roce 2025, nájemné 10 500 Kč měsíčně, kdy tato částka byla doložena i nájemní smlouvou ze dne , datum, , výživné stanovené soudem na syna , jméno FO, 3 000 Kč měsíčně, od roku 2022 platí dle dohody s matkou nezletilého , jméno FO, 4 000 Kč měsíčně, došlo tak k navýšení o 1000 Kč měsíčně. Na nezletilou , jméno FO, platí žalovaný výživné ve výši 5 500 Kč měsíčně a na zletilého , jméno FO, 3 500 Kč měsíčně. Žalovaný splácí půjčku, kterou má vůči své rodině, kdy tak, jak soud zjistil z potvrzenky z , datum, , bylo ze strany , jméno FO, převzato 14 splátek dluhu ve výši 93 000 Kč z celkové půjčky 160 000 Kč, jedná se následky závazku, které měl v minulosti žalovaný vůči společnosti , právnická osoba, a který nebyl schopen sám splácet. Půjčka je placena v nepravidelných splátkách. V roce 2020 představovala úhrada na tuto půjčku 13 000 Kč, v roce 2021 - 25 000 Kč, v roce 2022 – 1 000 Kč, v roce 2023 - 10 000 Kč, v roce 2024 - 20 000 Kč na jednotlivé splátky. Tyto skutečnosti byly dále potvrzeny výpovědí žalovaného v pozici účastníka řízení a nebyly co do základu, pokud se jedná o závazek vůši společnosti , právnická osoba, nikterak zpochybněny svědkyní, matkou žalobce. Ta se vyjadřovala k předmětnému závazku, který měl žalovaný vůči společnosti , právnická osoba, , kde v minulosti pracovala matka žalobce, svědkyně slyšená v dané právní věci. Tato se vyjadřovala ke sporu, který vedla společnosti , právnická osoba, proti bývalému manželovi, žalovanému. Předmětem souvisejícím s předmětnou zápůjčkou byla nemovitost, kterou nabyla v závěru do svého výlučného vlastnictví žalobkyně. Jedná se o nemovitost, ve které v minulosti žila rodina, tzn. žalovaný, žalobce a matka žalobce. Předmětné příjmy žalovaného byly potvrzeny listinami z jeho strany předloženými, kdy se jedná zejména o výplatní lístky, které dokládaly příjem za období 5-ti měsíců od ledna 2024 do května 2024. Výdaje v podobě nájmu a výše nájmu má oporu ve zjištění z nájemní smlouvy ze dne , datum, , ale i ze samotné výpovědi žalovaného.

12. Z dohody ze dne , datum, uzavřené mezi žalovaným a matkou jeho syna , jméno FO, , , jméno FO, , soud zjistil, že s účinnosti od , datum, byla navýšena výše výživného ve prospěch syna , jméno FO, na částku 4000 Kč měsíčně.

13. Z přehledu hlavních jídel restaurace v Německu soud zjistil, že žalovaný má navýšené výdaje v souvislosti s výkonem svého zaměstnání jako řidič, kdy tento se pohybuje i na území Spolkové republice Německo, v cizině, v rámci pracovní doby, kdy byly zjištěny ceny jídel pohybující se nad 10 Euro.

14. Z předpisu Podnikatelské pojišťovny a.s. soud zjistil pravidelnou roční povinnost žalovaného ve výši 1 236 Kč na pojistné motorky ročně, z potvrzení UNIQA soud ujistil výši první splátky pojistného na vozidlo ve výši 3 630 Kč.

15. Z trvalého příkazu a z vyúčtování služeb společnosti T-Mobile Czech Republic a. s. soud zjistil měsíční výdaje žalovaného spojené s úhradou telefonu a pevného internetu, které představují částku ve výši 1224,29 Kč.

16. Z trvalého příkazu žalovaného ze dne , datum, soud zjistil, že částku ve výši 992 Kč hradí trvalým měsíčním příkazem na životním pojištění. Není pochyb o tom, že v souvislosti s výdaji je povinen žalovaný dále hradit i ošacení, hygienu a stravu na území České republiky. Dále nelze odmyslet, že žalovaný se stravuje i prostřednictvím diet, které pobírá a ke kterým soud i přihlédl v rámci výdajů, které účelně vynakládá v rámci jednoho měsíce. Na straně žalovaného nejsou žádné mimořádné výdaje spojené se zdravím, trpí jen delší dobou vysokým krevním tlakem.

17. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že se nachází v rámci pracovního dne od 4.30 – 5.00 hodin až do 16.00 – 17.00 hodin,)- v práci, někdy se vrací až v osm večer s tím, že může dělat po dobu 13-ti hodin 2 x týdně a 15 hodin 3 x týdně. Žalovaný je řidičem 30-ti tunového kamionu, a s ohledem i na jeho věk a práci, kterou vykonává, je pro něj nezbytně nutné, aby mohl vykonávat zodpovědně tuto práci, jako hlavní pracovní poměr, aby si mohl v rámci víkendu odpočinout. Žalovaný se vyučil automechanikem v roce 1990, a na pozici řidiče z povolání pracuje již 30 let. Žalovaný nezpochybňoval to, že by si mohl vydělat více jako řidič dálkové kamionové dopravy, v minulosti tak i činil, ale s ohledem na to, že má syna, který se mu narodil v roce 2010, se kterým se pravidelně stýká, se kterým naplňuje svoji rodičovskou zodpovědnost i povinnosti, podílí se na výchově svého syna, tak mu poměry ani neumožňují, aby pracoval ve Spolkové republice Německo, i s vyšším příjmem a s rizikem, že by nemohl dostatečně rozvíjet vztahy s dítětem, které o to stojí. Vzhledem k tomu, tak jak vyplynulo z výpovědi žalovaného, kdy žalovaný je nucen si pro svoji bezpečnost a ochranou před krádeží pohonných hmot, platit v cizině i poplatek za parkovné a musí se i v cizině stravovat, soud v rámci vyměření výše výživného přihlédl k tomu, že žalovaný vykonává práci řidiče na území i Spolkové republiky Německo, tzn. v cizině, tzn. má navýšené výdaje spojené se stravou, přihlédl při stanovení výše výživného pouze k dietám jako k příjmu ve výši jedné třetiny. Zjištění na straně žalovaného, že si v minulosti koupil za 15 000 Kč motocykl Suzuki, kdy tuto motorku má od roku 1992 a jízdní kolo v hodnotě 5 000 Kč, nejsou zjištěnými skutečnostmi, které by prokazovaly vylepšené majetkové poměry žalovaného ani jeho nadbytečné výdaje.Z výpovědi žalovaného soud dále zjistil, že se nebrání realizaci kontaktu se zletilým synem , jméno FO, . O to vždy stál, od prvopočátku úpravy péče o nezletilého od roku 2009 se žalovaný pokoušel kontaktovat s tehdy ještě nezletilým, avšak tento kontakt byl velmi složitě realizován. Pokusy o rodičovský styk po upozornění ze strany zástupce žalobce usměrnil na menší časový úsek v rámci pár hodin za 14 dní, jednalo se o jakýsi kompromis, který odrážel požadavek matky žalobce pro zachování klidu vztahů, žalovaný v tom však spatřoval snahu matky žalobce mu zcela znemožnit možnosti kontaktu žalobce a žalovaného. Charakter vztahu mezi žalovaným a žalobcem, žalovaný i prokazoval sms zprávami ze kterých soud zjistil podobu reakce žalobce na podněty žalovaného, podobu vyhýbavých postojů, kdy z těchto soud dále zjistil i neuskutečněný kontakt mezi žalobcem a žalovaným. Žalovaný si sám nevybavuje, že by se dopustil vůči svému synovi, žalobci jakéhokoliv hrubého jednání, které by zakládalo důvody a odůvodněnost postoje žalobce vůči jeho osobě. Za posledních pět let se s žalobcem viděl čtyřikrát nebo třikrát, od 18-ti let nechal aktivitu možnosti setkání, kontaktu jen na žalobci. Setkání v poslední době je jen náhodné. V roce 2014, 2015 bylo předávání dárků u babičky a dědečka, u rodičů ze strany žalovaného a probíhalo, pokud navštívil bydliště babičku a dědečka tak, že buď dostal žalobce horečku, a nebo nepřišel vůbec. O skutečnosti, že by tam měl přijít, že tam má dárky, byl vyrozuměn, a i přesto nepřišel. Žalovaný usuzoval, že ze strany matky žalobce byl negativní postoj k rodičovskému styku žalovaného s žalobcem. Ze strany žalovaného nebyl racionální důvod, pro který by tento kontakt neměl probíhat.Z výpovědi žalovaného soud dále zjistil, že v roce 1997 koupil nemovitost, ve které aktuálně žije matka žalobce a žalobce se svojí sestrou. Vzali si na pořízení tohoto domu půjčku, k tomu si ještě brali hypotéku před manželstvím, kdy matka žalobce figurovala jako spoludlužník. Z hypotéky bylo zafinancováno i spodní patro, v minulosti se jednalo o hospodářskou budovu, ze které žalovaný chtěl udělat zcela jiný dům. V období, kdy žalobci byly tři nebo čtyři roky, začali rodiče, to znamená žalovaný s matkou žalobce rekonstruovat druhé patro. Stavba měla být realizovaná společností , právnická osoba, , v období, kdy se tak konalo, matka žalobce i žalovaný byli zaměstnanci společnosti , právnická osoba, , a matka žalobce figurovala ve vztahu k závazku ke společnosti , právnická osoba, jako dlužník a žalovaný jako spoludlužník. Společnost , právnická osoba, dělala práce na rodinném domě, avšak hypotéka vše nepokryla, bylo domluveno, že , právnická osoba, předmětné práce dodělá a matce žalobce budou realizovány srážky z platu. Ke srážkám z platu nikdy nedošlo, a po opuštění společné domácnosti ve , adresa, byl žalovaný zažalován ze strany společnosti , právnická osoba, o částku 160 000 Kč. Žalovaný si byl nucen, vypůjčit peníze od rodiny. Předmětnou částku splácí do současné doby, v době soudního řízení zbývala k úhradě částka ve výši 67 000 Kč. Tato je splácena tak, jak vyplynulo z dobrozdání , datum, ze strany , jméno FO, nepravidelně s tím, již byla realizovaná úhrada 93 000 Kč.Z výpovědi svědkyně matky žalobce v pozici svědkyně soud zjistil, že má vysoké výdaje spojené s péčí o nezletilou , jméno FO, , která má vážné zdravotní komplikace od narození. Soud však připomíná, že předmětné výdaje soud vzal na zřetel v době, kdy rozhodoval o výši vyživovací povinnosti ve vztahu k nezletilé , jméno FO, , přihlédl k těmto omezením, poměrům na straně , jméno FO, s tím, že vyživovací povinnost byla stanovena na částku 5 500 Kč měsíčně. Výdaje na , jméno FO, dále byly zjištěny ve vztahu pro období, které předcházelo době, od kdy žalobce žádá zvýšit výživné.

18. Z výpovědi svědkyně matky žalobce soud dále zjistil, že její měsíční příjem představuje příspěvek na péči o osobu blízkou ve výši 27 000 Kč měsíčně, příspěvek na bydlení průměrně představuje 6 000 Kč měsíčně, příjem představuje přídavek na dceru , jméno FO, ve výši 1 400 Kč měsíčně, mobilita na , jméno FO, 900 Kč měsíčně, přídavek na , jméno FO, ve výši 1 500 Kč měsíčně. Výdaje, které má matka žalobce spojené s živobytím, představují hypotéka ve výši 6000 Kč měsíčně, elektřina 3 410 Kč měsíčně, 02 telefon 1 500 Kč měsíčně, Vodafone 1 500 Kč měsíčně, pojistka matka plus , jméno FO, 1 500 Kč měsíčně, pojistka rodinný dům 1 600 Kč, nafta dojezd s , jméno FO, a cesty na nákzp 8 000 Kč měsíčně, strava 6 000 Kč měsíčně, drogerie 2 000 Kč měsíčně. Dále nárazové výdeje, které má matka žalobce jsou servis auta, kdy dokládala servis pravidelný ve výši 16 261,36 Kč, zjištěno z vyúčtování, daňový doklad 8132453982 ze dne , datum, , jednalo se o pravidelnou údržbu vozu širšího servisu tak, jak vyplynulo i z úkonů předepsaných pro pravidelnou údržbu vozů Toyota v poměru s vyúčtováním zakázky. Za odpad rodiny matky žalobce vynakládá 2 800 Kč ročně. Za topení zaplatila matka žalobce 29 696,24 Kč za topnou sezónu, servis kotle ze zprávy z , datum, bylo zjištěno, že vynaložila částku ve výši 700 Kč. Předmětné výdaje vyplynuly z daňových dokladů, postupně vydávaných v roce 2023, jednoho z roku 2024. Soud dále zjistil, že další výdaje má matka žalobce spojené v souvislosti s péčí o nezletilou , jméno FO, . Pro aktuální období pro dobu vyměření vyživovací povinnosti nebyl použitelný žádný z daňových dokladů, neboť se vztahují k období 2021 – 2024 mimo období požadovaného navýšení výživného. Ze sazebníku úhrad z roku 2023 byly zjištěny údaje týkající fakultativních doporučených terapií, tak, jak soud zjistil, jedná se o sazebník ve vztahu k roku 2023, a nejedná se o obligatorní výdaje.

19. Příjmy svědkyně matka žalobce doložila výpisem z Úřadu práce České republiky, kdy doložila příjmy v podobě příspěvku na péči, přídavků na děti, příspěvku na bydlení, potvrzením hmotné nouze písemností z , datum, , ze kterého má soud za prokázanou závislosti IV. stupně ve vztahu k nezletilé , jméno FO, . Z výpovědi matky žalobce soud dále zjistil, že příspěvek na péči byl navýšen, nicméně má 24 hodinovou péči ve vztahu k nezletilé , jméno FO, . Předmětný příspěvek v této navýšené výši pobírá přibližně od července 2024. Matka žalobce potvrdila genezi závazku, který žalovaný splácí ve vztahu ke své rodině, dle žalobce se nejedná o nový závazek, kterým by žalovaný prokazoval změnu poměrů, navýšení výdajů, neboť tyto splácel i v minulosti. Půjčka představovala 400 000 Kč ve vztahu ke společnosti , právnická osoba, Hypotéku na dům splácí aktuálně matka žalobce. Je to však matka žalobce, tak jak soud zjistil z výpovědi žalovaného a tato skutečnost nebyla nikým zpochybněna, kdo předmětnou nemovitosti vlastní a kdo ji s dětmi i užívá. Povinné ručení na auto Toyota platí matka žalobce ve výši 20 000 Kč ročně, kdy v této částce je zahrnuto povinné i havarijní pojištění. Zletilému žalobci poskytuje měsíčně částku 8 – 10 000 Kč, a s finančním uspokojováním potřeb jí pomáhá i její bratr. Z výpisu z účtu za období dvou měsíců bylo zjištěno, že svědkyně matka žalobce zaslala na účet žalobce kolem 16 000 Kč. V minulosti v průběhu prvního ročníku pobíral žalobce stipendium ve výši 5 000 Kč měsíčně po dobu 10-ti měsíců z , právnická osoba, . Z výpovědi matky žalobce soud zjistil, že se jednalo o podporu studentů prvních ročníků samoživitelek, avšak bude se pokoušet o zajištění tohoto příjmu opět. V době rozhodování však tuto podporu nepobíral. Matka žalobce vysvětlovala vztah mezi žalobcem a žalovaným, má za to, že celá situace byla komplikovaná narozením nezletilé , jméno FO, , měla zájem o realizaci rodičovského kontaktu mezi žalovaným a žalobcem, vztah žalobce k žalovanému pochopila po 15-ti letech, kdy tento byl ovlivněn jeho sestrou, je tam mezi nimi propojení, mezi sourozenci, nezletilá , jméno FO, v době, kdy žalobce nebyl doma, byl vzdálen, nemluvila, byla v horším psychickém stavu. Dále se matka žalobce vyjadřovala k přínosu toho, že žalobce bydlí v bytě, vycházela z toho, že částky, které by musel vynakládat, by musel vynakládat ve stejné výši i za kolej, i za sdílený být.. Nyní byt obývá se svojí přítelkyní. Sdílené byty dohledávali, ve vztahu k žalobci má důvěru. K nájmu bytu došlo po konzultaci porovnání nabídek bytů, koleje, všeho. Rozdíl v cenách byl minimální. Vyšší výdaje dorovnává bratr matky žalobce. Přítelkyně , jméno FO, by nemohla sdílet kolej s žalobcem, protože studuje jiný obor na jiné škole. Žalobce neměl možnost vykonávat brigády, neboť na to neměl kapacitu časovou s ohledem na studium, poté následně po období letních prázdnin 2024 měl povinné praxe. V momentě, kdy žalobce je doma nebo dle jeho slov i za tímto účelem domů jezdí, velmi významně pomáhá s postiženou sestrou , jméno FO, své matce. Matka žalobce vypovídající v pozici svědka tuto skutečnost potvrdila a přála by si s ohledem na zdravotní stav dcery , jméno FO, ve vztahu k jedinému zdravému dítěti žalobci, aby dostudoval, aby si splnil svůj sen.

20. Soud v dané právní věci poměřoval poměry otce, matky žalobce a žalobce. Vyhodnocoval, do jaké míry došlo ke změně poměrů tak, aby byly dány podmínky pro navýšení vyživovací povinnosti tak, jak žádá v rámci svého návrhu žalobce. Na straně otce došlo k částečnému navýšení nákladů spojených s bydlením z částky 9 000 Kč na částku 10 500 Kč, dále mu ubyl závazek hradit půjčku ve výši 956 Kč měsíčně, kterou doplatil v roce 2022. Druhou půjčku, kterou splácí po 1 980 Kč měsíčně, má doplatit do roku 2025. Závazek, který žalovaný hradí nepravidelně ve vztahu ke své rodině, nebyl zjištěn při posledním soudním rozhodnutí o výši výživného pro žalobce a v případě stanovení výživného pro nezl. , jméno FO, nebyly zjištěny žádné závazky v době soudního rozhodnutí v období roku 2018, kdy bylo výživní vyměřeno na částku 3000 Kč měsíčně ve prospěch nezletilého syna , jméno FO, . Tak jak soud však zjistil, v rámci provedeného dokazování, žalovaného tyto závazky zatěžovaly po celou dobu tzn. i v době posledního soudního rozhodnutí o výši výživného. Na straně obou rodičů byl zjištěn shodný počet vyživovacích povinností jako v době posledního soudního rozhodnutí. Při posledním soudním rozhodnutí žalobce navštěvoval střední školu, první ročník středního odborného učiliště, v současné době studuje vysokou školu, druhý ročník. Zdravotní stav rodičů je neměnný, žalovaný se léčí s vysokým krevním tlakem, ale jinak je zdráv. Matka žalobce je upoutána péčí o nezletilou dceru , jméno FO, , má s tím významně navýšené výdaje, nepochybně to matku žalobce omezuje v možnostech, aby se uplatnila na trhu práce.

21. Na straně žalobce soud nezjistil žádné skutečnosti, které by ho měly vylučovat z možností zapojit se na brigády, žalobce je zdráv. Rozsah nabízených brigád v Praze pro studenty vypovídá o tom, že žalobce má možnost s ohledem na své poměry výběru práce. Z přehledu předmětů soud zjistil, že v průběhu semestru musí žalobce splnit 125 hodin, z toho 60 hodin semestru na výzkumné stanici ČZÚ v , adresa, , 60 hodin přípravou na univerzitě, 5 hodin konzultací, které jsou dobrovolné. Cvičení 5 hodin v úterý domácí příprava, středa univerzita, konzultace dle domluvy.

22. Z ceníku plateb souvisejících s kolejným soud zjistil, že ubytovací kauce představuje částku 10 000 Kč. Dále je nezbytně nutné, aby student sdílel náklady na spotřebiče, počítač, notebook, tablet 80 Kč měsíčně, každý další elektrický spotřebič 50 Kč měsíčně. Dále soud zjistil, že za dvoulůžkový pokoji by platil v rámci buňky + platba s příslušenstvím 220 Kč včetně DPH za noc, s vlastním příslušenstvím 220 Kč za den, bez vlastního příslušenství pro dva 166 Kč za noc, s vlastním příslušenstvím pro tři 169 Kč za noc, bez vlastního příslušenství pro čtyři 139 Kč za noc, VIP jih plné obsazenosti 300 Kč pro dva za noc, pro dva jedna osoba na pokoji 433 Kč za noc. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že hledal možnosti jiného bydlení, kromě bytu, za který vynakládá měsíčně částku 20 000 Kč měsíčně s tím, že na této platbě se podílí z jedné poloviny jeho přítelkyně. Dále z výpovědi žalobce soud zjistil, že do Prahy za účelem studia dojíždí s ohledem na poměry v rodině v pondělí ráno a odjíždí zpět do domova ve čtvrtek tzn. jedná se o tři noci v týdnu. Za účelem dojezdu užívá automobil. Důvody, které ho vedou k uspokojení bytových potřeb v souvislosti se studiem v bytě za cenu 20 000 Kč měsíčně, je dostupné bydliště v souvislosti s místem jeho studia, a aby měl možnost sdílet bydlení se svojí přítelkyní, která studuje jiný obor na jiné škole. Nebylo by tak v možnostech, sdílet pak kolej pro studenty ČZÚ, kterou studuje žalobce, s přítelkyní. Žalobce si ani v tomto ohledu, kdy zjistil porovnáním cen stejné ceny za byty a kolej, nepodal požadavek na kolej. Z logiky výpovědi je tak zřejmé, že volba bytu byla hlavně pohodlím pro žalobce a skutečnost, aby sdílel prostory pro bydlení se svojí přítelkyní. Pokud žalobce hovoří o vysokých výdajích, špatných poměrech na straně matky, kde musí dle jeho slov i suplovat svého otce v péči o mladší sestru, která vyžaduje intenzivní péči, pak by měl vyhodnocovat účelnost vynaložených nákladů ve výši 10 000 Kč měsíčně za 12 nocí pro měsíc v rámci studia. Navíc z předložených inzerátů soud zjistil, že žalobce by mohl sdílet s přítelkyní byt- pokoj ve sdíleném bytě s další třetí osobou za cenu, která představuje pro oba cenu nižší než 10 000 Kč měsíčně.

23. Ze zobrazení rozvrhu žalobce soud zjistil, že v pondělí má studium od 12.15 do 16:30 hodin. V úterý od 15.45 do 17.15 hodin, ve středu od 11:15 do 15.30 hodin, ve čtvrtek od 10.30 do 11.15 hodin, od 14.00 do 14.45 hodin, v pátek má volno. Dále soud vzal na zřetel konzultační cvičení v rámci jeho studijních povinností.

24. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalobce řádně studuje. Z potvrzení o studiu bylo zjištěno, že žalobce byl přijat na studium denní program – rostlinná produkce na , právnická osoba, , akademický rok 2023 – 2024, který trvá od , datum, do , datum, . Z listin dále doložených bylo zjištěno, že splnil studijní předpoklady a pokračuje ve druhém ročníku.

25. Z potvrzení od Vodafonu soud zjistil, že za telefon matka žalobce vynakládá částku ve výši 1 389,60 Kč na telefon a pevný internet.

26. Z výpisu z účtu žalobce soud zjistil, že za byt vynakládá částku ve výši 10 000 Kč měsíčně za nájem bytu, tuto platbu doložil za měsíce září 2023 – březen 2024.

27. Z předpisu záloh , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil výši zálohy od , datum, do , datum, na částku 1000 Kč. Tak jak soud zjistil ze smlouvy a z výpisu z účtu, předmětnou zálohu platí na základě smlouvy o sdružených službách pravidelně ze svého účtu od , datum, do , datum, . Z výpovědi žalobce soud zjistil, že pravidelně předmětný výdaj za elektřinu hradí ve vztahu k bytu v Praze, kdy na tomto výdaji se spolupodílí z jedné poloviny jeho přítelkyně tzn. pravidelný výdaj za elektřinu v souvislosti s užíváním bytu v Praze představuje na straně žalobce částku ve výši 500 Kč měsíčně.

28. Z nájemní smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že mezi žalobcem, jeho partnerkou v pozici nájemců a pronajímatelem , jméno FO, byla uzavřena smlouva o nájmu, předmětem je nájem bytu na adrese , adresa, , předmětný nájem byl na základě této smlouvy uzavřen do , datum, , a nájem byl sjednán ve výši 15 500 Kč měsíčně spolu se zálohami ve výši 4 500 Kč měsíčně. Kauce byla hrazena ve výši 26 450 Kč. Z dodatku č. , hodnota, nájemní smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že dne , datum, byla prolongovaná smlouva nájemní dle článku III ze dne , datum, do , datum, . K předmětnému prodloužení došlo na další dva roky. Tímto se tak žalobce zcela vzdává možnosti redukovat své výdaje i právě z pohledu, kdy dle jeho slov nemá žádné možnosti, aby si vlastním přičiněním přivydělal na úhradu svých výdajů. O to více by se mohlo od žalobce spravedlivě očekávat, aby své bytové potřeby v souvislosti se studiem bude uspokojovat po dobu tří nocí v týdnu ve sdíleném bytě.

29. Z výpisu , právnická osoba, soud zjistil, že byl zakoupen notebook za cenu 17 489 Kč, toto vyplynulo z objednávky ze dne , datum, a platbu ve prospěch , právnická osoba, ve výši 17 958 Kč realizovala matka žalobce. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že předmětný počítač potřebuje ke studiu.

30. Z přehledu a informací o studiu žalobce soud zjistil, že žalobce má řádně ukončený první ročník vysokoškolského studia na , právnická osoba, univerzitě v Praze.

31. Z výpisu z účtu, vedeného u , právnická osoba, . na jméno žalobce, soud zjistil, že na tento účet přichází finance ze strany matky žalobce kolem 16 000 Kč i za měsíc, podíl na nájem ze strany přítelkyně žalobce ve výši 10 680 Kč, jsou realizovány úhrady za nájem bytu ve výši 20 000 Kč, z účtu je hrazeno spoření , elektřina, telefon a internet. V období roku 2024 bylo ze strany , právnická osoba, hrazeno i stipendium ve prospěch žalobce ve výši 5 000 Kč měsíčně, tak, jak vyplynulo i z výpovědi matky žalobce a z výpisu z účtu žalobce březen i duben 2024. V době rozhodování soudu žalobce předmětný příspěvek o , právnická osoba, už nepobíral. Dále z výpisu z účtu soud zjistil běžné výdaje spojené s nákupy.

32. Z výpovědi žalobce a z listin k této pojistce soud zjistil, že předmětnou pojistku má žalobce založenou u Allianz. Předmětnou pojistku si hradí, počátek pojištění byl od , datum, a pojistné ročně představuje 12 000 Kč. V minulosti j měl pojistku společně se svojí matkou a sestrou.

33. Z písemnosti dne , datum, , která byla adresovaná zástupci, soud zjistil, jak komplikovaně probíhá komunikace mezi žalobcem a žalovaným. Z předmětné písemnosti je zřejmé, že žalovaný má zájem o kontakt se synem, avšak tyto pokusy vyznívají na prázdno, jsou bezvýsledné. O komplikovaných pokusech o komunikaci a výsledcích pak dále vypovídají i výpisy z telefonu, které předložil žalobce. Je zřejmé, že žalovaný se opakovaně snaží navázat kontakt s žalobcem, přeje mu k svátku, k narozeninám, však vše bez odezvy ze strany žalobce, ani v jednom z případů nebyl učiněn pokus, že by to byl i on žalobce, kdo realizuje přání k narozeninám, svátku, nebo činí zprávu, aby nebyla spojená s požadavkem, jako například požadavek řidičák, kdy tento vyplývá z komunikace ze dne , datum, .

34. Z výpovědi žalovaného ani z výpovědi žalobce soud nezjistil, že by se v případě obsahu komunikace jednalo o charakter zpráv, které by byly urážlivé či sprosté. Jednalo se, ale o projev ignorace žalovaného ze strany žalobce tzn. pasivní přístup. Soud nemá za prokázané, že by v daném případě bylo prokázáno, že žalovaný nemá zájem a neměl zájem o kontakt s žalobcem. Tvrzení a postoj žalobce s přispěním, vysvětlením ze strany matky žalobce, jsou pouze a jen vyhýbavými postoji. V daném mém případě rodičovský kontakt byl realizován v malém rozsahu, tento však byl upraven soudem v rozsahu, který nebylo možné ze strany žalovaného realizovat. K důvodům se vyjádřila i samotná matka žalobce, která vnímala propojení mezi sourozenci a popsala situaci na straně dcery , jméno FO, v období, kdy žalobce není doma. Postoj žalobce k realizaci kontaktu je pak zřejmý z vyjádření, a z jednotlivých esemesek, z jejich obsahu. Sám žalobce tak jak z výpovědi vyznělo, že se cítil být opomíjený ze strany žalovaného, že o něj není zájem.

35. Soud dále nemá za prokázané, že by na straně žalobce byly tak významné skutečnosti, pro které by se nemohl zapojit do brigádu tak, aby mohl částečně v rámci svého úsilí, a i z pohledu svých poměrů tak, jak dramaticky popisoval situaci v rodině, uspokojovat sám svým přičiněním své vysoké výdaje. Dále soud má za prokázané, že je v možnostech žalobce, aby využil i s ohledem na své poměry levnější bydlení tak, jak soud zjistil z listin, ať už se jednalo o sdílené byty, za které by vynakládal měsíčně částky o mnoho nižší, i kdyby se jednalo o další položky v podobě energií, služeb spojených s užíváním bytu, kdy předmětné inzerce specifikují i tyto výdaje. K tomuto by se měl žalobce uchýlit zejména, když navštěvuje Prahu za účelem studia od pondělí do čtvrtka, tzn. přebývá v Praze týdně 3 noci. S ohledem na své poměry, možnosti, schopnosti, majetkové poměry, i při znalosti poměru na straně matky žalobce, ale i samotného žalovaného, s ohledem na jeho poměry si lze těžko představit, jak zásadní důvod by musel být, aby žalobce oprávněně využíval za účelem uspokojení bytových potřeb, byt za nájem 11 000 Kč měsíčně. Za předpokladu, pokud tímto nadstandardním způsobem hodlá žalobce uspokojovat své bytové potřeby v souvislosti se studiem, bylo by na místě, nebo by se od žalobce mohlo spravedlivě očekávat, že se zapojí do brigád, aby sám se i přičinil, a uspokojil své nadstandardní potřeby.

36. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že pohodlí je to co sleduje žalobce při prosazování si svých odůvodněných potřeb, neboť v rámci Prahy je možná doprava přes celé město i do částí periferie Prahy, tak, aby žalobce uspokojil bytové potřeby ve čtvrti, ve které např. nestuduje. Za pronájem pokoje o výměře 15 m2 v , adresa, by vynaložil 5 300 Kč za měsíce, za pronájem pokoje 12 m² v , adresa, by vynaložil 5500 Kč měsíčně, za pronájem pokoje 25 m² v Karpatské, , adresa, by vynaložil 5 000 Kč měsíčně, za pronájem pokoje 15 m² , adresa, 000 Kč měsíčně. Výdaj v podobě ubytování v souvislosti se studiem ve výši 10 000 Kč měsíčně soud nevyhodnotil jako nezbytně nutný a odůvodněný.

37. Soud v daném případě poměřoval intenzitu změny poměrů na straně žalovaného, žalobce a matky žalobce. Na straně ani jednoho z rodičů nedošlo ke změně počtu vyživovacích povinností, příjem na straně matky žalobce i žalovaného se navýšil, v případě žalovaného se jednalo o příjem v podobě průměrné mzdy, které dosahuje výše 35 980 Kč měsíčně a diet, ke kterým při stanovení výše vyživovací povinnosti soud přihlédl z 1/3( 4333 Kč). Na straně žalovaného nenastala změna poměru do té míry, která by vedla ke snížení výživného nebo k zamítnutí návrhu žalobce na zvýšení výživného. Na straně matky žalobce došlo k navýšení příjmů v podobě příspěvku na péči z částky 19 800 Kč na částku 27 000 Kč měsíčně, které v této navýšené výši pobírá tak, jak soud zjistili z její výpovědi přibližně od srpna roku 2024. Součástí příjmu otce jsou i cestovní náhrady, které jsou určeny k uspokojování potřeb žalovaného, a při stanovení výživného je potřeba je zohlednit, u řidičů kamionové dopravy cestujících do zahraniční přibližně z 1/3, v případě pokud se jednalo o řidiče vnitrostátní přepravy v rozsahu 1/2. Na straně žalobce došlo ke změně poměrů tím, že započal studium na vysoké školy, je zletilý, a v jeho možnostech je, aby si na uspokojení svých potřeb vydělal i sám v rámci svého volného času. Za předpokladu, pokud žalobce chce mít tento svůj komfort, který nemá ani jeden z jeho rodičů, je jeho povinností se o jeho uspokojení přičinit vlastními silami. Na straně žalobce nebyla zjištěna ani minimální snaha, ze které by bylo zřejmé, že má i chuť participovat na kontaktu s otcem, žalovaným. Ze strany žalobce nebylo zaznamenáno, že by vyvinul jakékoliv úsilí, kroky k tomu, aby své výdaje minimalizoval, nebo alespoň snížil. Do dispozice žalobce se dostal osobní automobil, poté co bylo schváleno právní jednání za nezletilou, darování vozidla. Je možné si představit, že pohodlněji se cestuje prostřednictvím osobního automobilu na trase , adresa, a zpět, ale žalobce je dítětem svých rodičů, jejichž poměry sleduje, zdůrazňuje důvody, pro které nemůže chodit na brigády, zná poměry matky, která se mu snaží splnit jeho přání a výdaje pak pokrývá i prostřednictvím svého bratra. Dalo by se tak očekávat, že žalobce bude ke své přepravě využívat hromadnou dopravu, která by s ohledem na cestovné pro studenty, které je veřejně známé, a za které by vynakládal částku minimálně o 1 200 Kč nižší, než jak vyplynulo z jeho výpovědi, když využívá ke své přepravě osobní automobil a náklady za cestovné za měsíc představují 4000 Kč s tím, že se na těchto nákladech podílí z jedné poloviny jeho přítelkyně.

38. Soud vyhodnocoval poměry zúčastněných, ze kterých soud vycházel, kdy při stanovení původní vyživovací povinnosti, kdy z částky 2 000 Kč měsíčně byla vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobci navýšena na 3 500 Kč, tzn. o 1 500 Kč, oproti poslednímu soudnímu rozhodnutí žalovaný neplní půjčku ve výši 950 Kč měsíčně, kterou doplatil v roce 2022. V roce 2022 v rámci dohody rozhodl žalovaný z vlastní vůle zvýšit vyživovací povinnost, stanovou naposledy rozsudkem Okresnímu soudu v Domažlicích ve vztahu k nezletilému synovi , jméno FO, z částky 3 000 Kč měsíčně na částku 4 000 Kč měsíčně. Při posledním rozhodnutí ve vztahu , jméno FO, , kdy byla vyměřena vyživovací povinnost na částku 3000 Kč měsíčně, nebyl ze strany soudu zjištěn žádný závazek. Při prvním stanovení výživného měl otec, žalovaný příjem 32 850 Kč. Stejně tak, jako v době minulé žije i nyní sám.

39. Po zhodnocení všech okolností daného případu, po posouzení každého důkazu jednotlivě a ve vzájemné souvislosti soud vyhodnotil, že návrh žalobce je částečně odůvodněný. Poměry všech se nepatrně změnily, náklady se nepatrně navýšily, příjmy obou rodičů se zvýšily, soud přihlédl i k inflaci, která je za poslední roky vyšší než při posledním soudním rozhodnutí a vyhodnotil, že není možné požadovat po žalovaném i s ohledem na charakter vztahu, který panuje mezi žalobcem a žalovaným, s ohledem na postoj žalobce, způsob vyjadřování se, ale i neochotu komunikovat jakkoliv se žalovaným, pouze a jen formálně před soudem, kdy ani soud nemá za prokázané, že poměry žalobce se do té míry změnily, a i s ohledem na odůvodněné výdaje, které žalobce doložil v souvislosti se studiem, nelze po žalovaném po zjištěné i jeho poměrů spravedlivě požadovat, aby vyživovací povinnost ve vztahu k žalobci byla navýšena o 4000 Kč měsíčně. Soud v rámci posuzování výše výživného vzal do úvahy i okolnosti daného případu, chování žalobce k žalovanému, kdy soud neshledal závadnost chování ze strany žalovaného vůči žalobci a žalobce je již dospělý plně zodpovědný jedinec. Soud nepovažuje, s ohledem na výsledky dokazování, za odůvodněné navýšené výdaje žalobce v podobě nájemného v bytě v Praze, cestovného, v podobě dopravy osobním vozidlem. Soud má za prokázané, že by bylo v možnostech žalobce vynakládat, byť by se to dotkla jeho komfortu, částkou nižší na bydlení a podílet se vlastní aktivitou na výši svého příjmu, tak aby i on mohl participovat na uspokojování svých odůvodněných potřeb. Na straně žalovaného v roce 2025 bude uhrazen úvěr, který nyní žalovaný hradí měsíčně po 1 980 Kč. Po provedeném dokazování soud zjistil i nepravidelný výdaj žalovaného v podobě umořování půjčky v rodině, jejíž původ je v minulém závazku, vniklém za trvání sjm, vůči , právnická osoba, , k tomuto závazku nebylo v rámci posledního soudního rozhodnutí přihlíženo, ale prokazatelně si jím žalovaný nevylepšuje svoji majetkovou situaci.

40. Soud proto vyměřil žalovanému vyživovací povinnost vůči žalobci navýšenou o 2 000 Kč měsíčně s tím, že s ohledem na počátek stanovení navýšené vyživovací povinnosti, soud rozhodl o dlužném výživném, které je ve výši 14 000 Kč měsíčně, a které umožnil žalovanému, aby splácel v měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným. Tato možnost byla žalovanému stanovena pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť některé z nich. Soud má za to, že předmětné řízení by mělo spravedlivě odrážet charakter dané právní věci, a proto rozhodl ve vztahu k částce 2 000 Kč měsíčně o navýšení vyživovací povinnosti, a ve zbývající části ve stejném rozsahu návrh zamítl, neboť jej shledal za neodůvodněný.

41. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v § 142 odstavec 2 o. s. ř. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení v dané právní věci je stejný a v důsledku tohoto soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.