7 C 171/2020

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Martincovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalobce, žalovaného a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalobce, žalovaného a žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci jméno příjmení anonymizováno adresa o určení vlastnictví <b>I. Návrh žalobce, kterým navrhoval, aby bylo určeno, že je vlastníkem parc. [číslo] v k. ú. [obec], zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, k. p. [obec], se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované č. 2 na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20 837 Kč, a tuto uhradit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [údaje o zástupci] [anonymizováno].</b> <b>III. Žalovaný č. 1 nemá právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu k žalobci.</b> Návrhem ze dne 21. 7. 2020 se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že je vlastníkem parcely parc. [číslo] v k. ú. [obec] zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] [stát. instituce], k. p. [obec]. Žalobce tento svůj návrh odůvodnil tím, že dne [2014] uzavřel v pozici prodávajícího s žalovanými v pozici kupujících kupní smlouvu, jejímž předmětem byla parc. [adresa] v k. ú. [obec], zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, k. p. [obec]. Žalovaní nabývali tuto nemovitost do společného jmění manželů. Smluvní cena za převod nemovitosti byla mezi účastníky smluvního vztahu sjednaná ve výši 180 000 Kč a lhůta pro úhradu kupní ceny byla sjednána tak, že kupní cena měla být žalovanými zaplacena nejpozději do dvou let od podpisu smlouvy, tzn., do [2016]. Žalovaní však kupní cenu do data podání návrhu [2020] neuhradili, a to ani přes opakované výzvy. Vzhledem k tomu, že nedošlo k úhradě kupní ceny, žalobce dopisem ze dne [2020] obeznámil žalované, že se dopustili podstatného porušení smluvních sjednaných podmínek, neboť nebyla splněna podmínka úhrady kupní ceny ve sjednané lhůtě. Neuhrazení kupní ceny lze jednoznačně za porušení smlouvy podstatným způsobem považovat a od kupní smlouvy ze dne [2014] žalobce ve smyslu čl. III kupní smlouvy odstoupil, a to se všemi důsledky z tohoto odstoupení vyplývajícími. Za daných okolností byl tak navrácen stav před uzavřením smlouvy, včetně obnovy vlastnického práva k nemovitosti svědčícímu ve prospěch žalobce. Žalovaný č. 1 souhlasil s odstoupením od smlouvy. Obsahem tohoto odstoupení bylo i souhlasné prohlášení žalovaných s tím, že tato listina měla být navrácena zpět žalobci za účelem zápisu vlastnického práva žalobce zpět do katastru nemovitostí. Žalovaná č. 2 vyjádřením ze dne [2020] vyslovila nesouhlas s odstoupením od kupní smlouvy, neboť kupní cena byla uhrazena a žalovaný č. 1 byl s tímto srozuměn. Žalobce však považoval plnění ze strany žalovaných, pokud bylo realizováno, tak ve prospěch půjčky, kterou poskytl žalobce žalovanému č. 1 ve výši 230 000 Kč. Žalobce s ohledem na svá tvrzení měl naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k nemovitosti tak, aby byl realizován zápis do katastru nemovitostí tak, aby faktický stav byl dán do souladu s formálním. Žalovaný č. 1 považoval, že kupní cena nebyla uhrazena ve vztahu k předmětné nemovitosti, měl za to, že je na místě, aby žalobce byl opětovně určen, že je vlastníkem předmětné nemovitosti. Z vyjádření žalované č.2 soud zjistil, že nesporuje to, že mezi účastníky řízení byla uzavřena kupní smlouva dne [2014], jejímž předmětem byla koupě pozemkové parc. [číslo] v k. ú. [obec], kterou žalovaní nabyli do SJM. Předmětná kupní cena byla sjednána na částku 180 000 Kč a bylo povinností strany žalované jí navrátit zpět nejpozději do dvou let od podpisu kupní smlouvy ze dne [2014] tzn., nejpozději [2016]. S poukazem na čl. III bod 2 předmětné kupní smlouvy bylo ujednáno právo prodávajícího, žalobce, odstoupit od této kupní smlouvy v případě, že kupující, tzn., žalovaní neuhradí kupní cenu ve výši 180 000 Kč nejpozději do dvou let ode dne podpisu předmětné kupní smlouvy. Žalovaná č. 2 obdržela dopis ze dne [2020] podepsaný žalobcem, kterým odstupuje od kupní smlouvy ze dne [2014] v souladu s ust. čl. III předmětné smlouvy, neboť do [2020] nedošlo k úhradě sjednané kupní ceny ve výši 180 000 Kč. Ze strany žalované č. 2 byla vznesena námitka promlčení práva na odstoupení od kupní smlouvy ze dne [2014]. Zároveň tvrdila, že kupní cena předmětného pozemku byla uhrazena. Kupní cena ve výši 180 000 Kč tak jak soud zjistil z předmětné smlouvy ze dne [2014], ale i ze shodných tvrzení účastníků řízení měla být uhrazena nejpozději do [2016]. Žalobce prokazatelně, tak jak vyplynulo z dopisu ze dne [2020], měl odstoupit od předmětné smlouvy v souladu s čl. III, neboť tak bylo tvrzeno a tak jak vyplynulo z předmětného dopisu, nedošlo do [2020] k úhradě sjednané kupní ceny ve výši 180 000 Kč, přes opakované výzvy k úhradě. Kupní cena tak měla být uhrazena do [2016], avšak žalobce toto své právo na odstoupení od smlouvy neuplatnil v tříleté promlčecí lhůtě, když odstoupení od smlouvy učinil až dopisem ze dne [2020]. Oproti tomu z výslechu žalované č. 2 soud dále zjistil, že částku kupní ceny ve výši 180 000 Kč uhradila osobně za účasti svědka [příjmení] ve lhůtě stanovené ve smlouvě ze dne [2014]. Žalované č. 2 nebylo nic známo o jakékoliv zápůjčce, na základě které se měla dostat do dispozice žalovaných částka ve výši 230 000 Kč. Od [měsíc] roku 2018 probíhají mezi žalovanými mimosoudní jednání, jejímž předmětem bylo a stále je vypořádání zaniklého SJM. Předmětem tohoto vypořádání je i parcela [číslo] v k. ú. [obec], jež měla připadnout žalovanému č. 1, který s tímto zcela souhlasil. Situace se však změnila v momentě, kdy žalovaná č. 2 požadovala vyplatit z předmětného pozemku vyšší částku, jelikož cena pozemku v mezidobí vzrostla, když byl vyjmut a nabyl charakteru pozemku stavebního tzn. zvýšila se jeho cena. Z výpovědi žalované č. 2 soud zjistil, že nebyla nikdy účastna žádných jednání o prodloužení lhůty splatnosti úhrady kupní ceny nemovitosti, žádnou takovou dohodu o této změně smlouvy nepodepsala, ani ji neodsouhlasila. Tato skutečnost je plně ve shodě se zjištěním z výslechu žalobce a žalovaného č. 1, kteří tuto skutečnost nikterak nezpochybnili, potvrdili ji. Z jejich výpovědi soud zjistil, že se žalovaná č. 2 o otázku předmětné smlouvy a nemovitosti nezajímala, dohodu o prodloužení splatnosti uzavřeli jen oni dva jako strana původní kupní smlouvy ze dne [2014] a to v ústní podobě s tím, že se nesjednotili ani na době, do kdy má být kupní cena nemovitosti uhrazena tzn. ani v této rovině nebyla prokázána existence dohody o prodloužení splatnosti kupní ceny nemovitosti z z původní kupní smlouvy ze dne [2014]. Jak žalobce tak žalovaný č. 1 si však byli vědomi, že předmětná nemovitost náleží do společného jmění manželů žalovaného č. 1 a žalované č.

2. Z výpovědi žalovaného č. 1 soud dále zjistil, že k předmětné nemovitosti se chová stále jako ke svému vlastnictví, když na předmětném pozemku postavil Mobilhause a činí kroky vedoucí k užívání předmětného pozemku o čemž svědčí skutečnosti zjištěné z předložených fotografií. Žalovaná č. 2 tyto skutečnosti potvrdila, kdy řada stavebních úprav proběhla ještě za doby trvání společného jmění manželů. Žalovaný č. 1 jednal ve vztahu k této nemovitosti do nedávné doby jako s věcí, která spadá do společného jmění manželů a řešil s žalovanou č. 2 její vypořádání. Z jeho výpovědi soud nezjistil logické vysvětlení tohoto rozporu, když dle jeho aktuálního postoje považuje pozemek za pozemek ve vlastnictví žalobce. Jediné čím vysvětlil tento rozpor bylo, že měl za to, že kupní cena nemovitosti není uhrazena. Stavěl se ve své výpovědi do světla, že úhradu kupní ceny a starost o pozemek měla být na něm, styděl se svěřit žalované č. 2, že pozemek uhrazen není. Lze si jen těžko vysvětlit tento postoj žalovaného a považovat ho za pravdivý, když na druhou stranu z jeho výpovědi soud zjistil, že se žalovaná č. 2 o pozemek nestarala, nevěděla ani o prodloužení splatnosti kupní ceny pozemku, nevěděla ani o zápůjčce, kterou si žalovaný č. 1 vzal od žalobce a měl ji uhradit ze svého účtu. Ze strany žalovaného č. 1 měl být tento postoj žalované č. 2 akceptovaný. Tento nezájem žalované č. 2 o záležitosti týkající se pozemku potvrdil i sám žalobce. Z kupní smlouvy ze dne [2014] soud zjistil, že mezi žalobcem v pozici prodávajícího a žalovanými v pozici kupujících byla uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byla nemovitost, a to pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] [stát. instituce], k. p. [obec]. Předmětná smlouva je podepsaná všemi účastníky řízení. Vlastnické právo k předmětným nemovitostem bylo realizováno na návrh a na na základě této kupní smlouvy, a to do 10-ti dnů pracovních od podpisu předmětné smlouvy prostřednictvím [údaje o zástupci] [jméno] [příjmení], která za tímto účelem byla ze strany žalovaných zmocněna při podpisu této smlouvy. Ze shodných tvrzení účastníků řízení soud má za prokázané, že předmětná nemovitost je v katastru nemovitostí psaná na oba žalované, kteří ji mají ve společném jmění manželů. Kupní cena předmětné nemovitosti ve výši 180 000 Kč měla být uhrazena do dvou let od podpisu kupní smlouvy na účet žalobce, který měl vedený u [právnická osoba]. Z čl. III. bod 2 soud zjistil, že žalobce měl vyhrazeno právo od smlouvy odstoupit za předpokladu, pokud kupní cena nejpozději do dvou let by nebyla uhrazena. Provedeným dokazováním soud nemá za prokázané, že by byla platně mezi účastníky řízení uzavřen dodatek, jehož obsahem by bylo posunutí splatnosti kupní ceny. Tak jak samotní žalobce a žalovaný č. 1 vyjádřili, uzavřeli tento dodatek bez vědomosti žalované č. 2 v ústní podobě a nebyli se ani schopni dohodnout do kdy měla být předmětná kupní cena uhrazena. Samo tvrzení o prodlužení splatnosti je pak v jisté kolizi se zjištěním z výpovědi ze smlouvy ze dne [2020], kde se v jejím obsahu přímo operuje s argumentací, že žalovaná nezaplatili kupní cenu ve výši 180.000 Kč ani po opakovaných výzvách do [2016]. Za předpokladu, pokud by byl jiný termín splatnosti sjednán, bylo by s ním nepochybně v předmětné výpovědi operováno. O to víc je možné předmětné tvrzní žalobce považovat za čistě účelové a reagující si na vznesenou námitku promlčení uplatněnou ze strany žalované č. 2 ve vztahu k jím pozdě uplatněnému odstoupení od kupní smlouvy ze dne [2014], kdy obecná promlčecí lhůta je tříletá a žalobce tak měl možnost ve smyslu jím tvrzeném odstoupit od smlouvy do [2019]. Toto však ani neučinil. Navíc v období roku 2018 oba žalovaní už jednali o vypořádání společného jmění manželů, jehož předmětem měl být i onen pozemek. Z výpovědi žalované navíc, kdy tato byla plně podpořena svědkem [příjmení], kterému bylo dáno příslušné zákonné poučení a který je dnes partnerem žalované č. 2, soud zjistil, že kupní cenu nemovitosti již uhradila v [měsíc] roku 2015. Z rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne [2018] soud zjistil, že manželství manželů bylo rozvedeno a předmětný rozsudek nabyl právní moci [2018]. Z fotodokumentace, která byla předložena, soud zjistil, že předmětný pozemek je zastavěn Mobil Housem, na pozemku jsou činěny kroky, které zjevně prokazují to, že se žalovaný č. 1 k předmětnému pozemku staví jako vlastník. Mezi žalobcem a žalovaným není uzavřen žádný smluvní vztah. Žalovaný přestože předmětný pozemek užívá, nehradí nic žalobci, žalobce to p o něm ani nepožaduje, tak jak vyplynulo z výpovědi žalobce. Poté, co ze strany žalované č. 2 byla uplatněna námitka promlčení, přistoupil žalobce k doplnění skutkových tvrzení a to v tom směru, že mezi účastníky řízení mělo dojít k dohodě o změně formy smlouvy a následně jeho obsahu v ústní formě s poukazem na § 559, 564 z. č. 89/2012 Sb., kdy došlo k prodloužení doby splatnosti kupní ceny. Obě strany dle tvrzení žalobce i žalovaná nemá ani žalovaný č. 1 učiněno prohlášení o tom, že datum splatnosti byl opakovaně prodlužován a že konečným datem splatnosti bylo určena [měsíc] roku 2019, resp.

2019. Ani poté však ze strany žalovaných nebyla kupní cena uhrazena a neformálně se žalobcem byli dohodnuti, že bude vhodnější, aby předmětný pozemek byl zpět navrácen žalobci. Žalovaná č. 2 nikdy jakékoliv transakce většího charakteru neřešila, a to včetně nákupů pozemku od žalobce, kdy toto bylo zcela v režii žalovaného č. 1, nezabývala se žalovaná č. 2 ani touto záležitostí. Žalovaný č. 1 jí měl o všem informovat, žalovaná č. 2 však nejevila o tyto informace větší zájem. V tomto ohledu toto tvrzení je v rozporu s tím, že sám žalobce v rámci svého vyjádření sděluje, že tvrzení žalované č. 2 o její nevědomosti byli pouze a jen ryze účelové. Sám žalobce v rámci svých rozhodných skutečností poukazoval na to, že žalovaná č. 2 se nestarala o tyto záležitosti, a vše měl v režii žalovaný č.

1. Žalobce rozporoval, že by ze strany žalované č. 2 převzal jakékoliv plnění kupní ceny. Ze smlouvy o půjčce ze dne [2014] soud zjistil, že věřitel žalobce měl dlužníkovi žalovanému č. 1 půjčit částku ve výši 230 000 Kč a tento jí měl navrátit nejpozději [2017] a to v hotovosti, nebo bankovním převodem. Mezi účastníky byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,01% z dlužné částky. Tak jak vyplynulo z účastnických výpovědí, k této smlouvě o půjčce, se kladně vyjadřoval pouze žalovaný č. 1 a žalobce, žalovaná č. 2 zcela popřela, že by byla uvědoměna o jakékoliv smlouvě o půjčce, kterou by si měl vzít žalovaný č. 1 od žalobce. Z potvrzení a přehledu plateb soud zjistil a z vyjádření přímo [celé jméno žalobce] žalobce v dané právní věci, že předmětná půjčka byla hrazena po splátkách od [2014] do [2015], byla uhrazena ve výši 230 000 Kč v 15 splátkách. Žalovaná č. 2 zcela popřela, že by měla uzavřít jakoukoliv dodatek vztahující se ke kupní smlouvě, který by měl podkládat splatnosti kupní ceny. Vnímala tuto argumentaci za ryze účelovou s ohledem na jí uplatněnou námitku promlčení. Z výpovědi žalovaného č. 1 soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudku v Domažlicích ze dne [2018] byly s žalovanou č. 2 rozvedeni a předmětný rozsudek již nabyl právní moci. Mezi účastníky řízení probíhala jednání týkající se vypořádání SJM. Předmětem vypořádání měl být i pozemek, který je i předmětem tohoto řízení. Z výpovědi žalované č. 1 soud zjistil, že tato nemovitost byla předmětem vypořádání, neboť nechtěl doznat, že nemovitost není zcela uhrazena a nechtěl se před žalovanou č. 1 ztrapnit. Výpověď žalovaného č. 1 je v řadě ohledů v rámci tvrzených skutečností v rozporu. Žalovaný č. 1 na jednu stranu uvádí, že manželka žalovaná č. 2 se o věci nestarala, nezajímali jí okolnosti vztahující se k předmětné nemovitosti a způsobu hrazení, nezajímala se o další dodatky, které měli v ústní formě, kdy tato skutečnost nebyla prokázána, uzavřít s žalobcem, které se týkali pouze a jen splatnosti předmětné kupní ceny nemovitosti. Na jednu stranu žalovaný č. 1 měl obavu, aby žalovaná č. 2 nevěděla, že nemá peníze, na druhou stranu sám se prezentoval tak, že se o jeho peníze nikdy nestarala. Z jeho výpovědi soud zjistil, že měli si každý hradit své závazky z vlastních zdrojů, kdy tyto vlastní zdroje on vnímal, že se jedná o příjem z jeho podnikatelské činnosti. Soud nemá za prokázané, že by mezi účastníky řízení byla uzavřena jakákoliv dohoda, která by modifikovala rozsah společné jmění manželů, ani jakákoliv jiná dohoda, která by řešila otázku vypořádání SJM. Smlouva o nemovitosti-pozemku [číslo] v k.ú. [obec] byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanými [2014]. Z výpovědi žalovaného č. 1 soud zjistil existenci ještě dle jeho tvrzení další smlouvy, a to smlouvy o zápůjčce, která měla být uzavřena [2014]. Předmětnou smlouvu žalovaný č. 1 uzavíral bez vědomí žalované č.

2. Žalovaný č. 1 nikterak neuvažoval o tom, že by tento závazek měl být předmětem vypořádání SJM. Z výpovědi žalovaného č. 1 soud zjistil, že předmětná nemovitost měla být uhrazena do 2 let od podpisu předmětné smlouvy. Dále mezi účastníky měly ústně probíhat dohody o odkladu splatnosti nemovitosti, kdy ta nemovitost měla být uhrazena do roku 2020. O této skutečnosti však žalovaný č. 1 žalovanou č. 2 nikterak neuvědomil, žalovaná č. 2 nebyla přítomna žádných jednání týkajících se odkladu splatnosti a jako argumentace pro tento postoj žalované č. 2 bylo, že žalovaná č. 2 neměla zájem o věci týkající se financí a ani této nemovitosti. Z výpovědi žalovaného č. 1 přesto, že prvotně popíral tuto skutečnost, probíhala jednání o SJM, která se odehrávala v kanceláři zástupce žalované č.

2. Z jeho výpovědi soud zjistil, že předmětem neměla být žádná částka. Nemovitost aktuálně užívá on sám. Předmětnou nemovitost užívá se souhlasem žalobce. Nemovitost užívá v té podobě tak, aby tam mohl bydlet. Pořídil si Mobil House s betonovým provizorním základem. Žalovaný č. 1 podniká v oboru nákup prodej autodoprava. Smlouvu o zápůjčce na finanční prostředky od žalobce uzavřel za účelem koupě nákladního automobilu. Nakonec se žádný automobil nezakoupil a prostředky si ponechal, kdyby našel jiné auto. Následně předmětné prostředky spotřeboval na úhradu dluhů, pak si zajistil jisté rezervy. Nevzpomíná si, jakou částku konkrétně z této vynaložil na úhradu kupní ceny za pozemek. Žalobce tvrdil, že měl předmětnou částku kupní uhradit do konce roku 2019 po prodloužení splatnosti, z výpovědi žalovaného č. 1 však soud zjistil, že měl tuto kupní cenu předmětného pozemku uhradit do roku 2020. Ve vztahu k panu žalobci měl pouze 1 závazek. Finance od pana žalobce měl doma u sebe. Z fotodokumentace, která byla předložena účastníky řízení soud zjistil, že pozemek je ohospodařován, nachází se na něm [příjmení] [příjmení], nachází se zde osobní automobily a je zřejmé, že předmětný pozemek se užívá a žalovaný č. 1 k němu přistupuje jako vlastník, zhodnocuje ho. Mezi žalobcem a žalovaným č. 1 bylo dohodnuto, že předmětný pozemek vrátí zpět žalobci, žalovaná č. 2 však nesouhlasila. Žalovaný č. 1 tak vidí jako důsledek u určovací žaloby, právě postoj žalované č.

2. Žalovaný č. 1 i fabuloval ohledně nemovitosti, neboť prvotně se prezentoval svojí výpověď tak, že připustil, že nemovitost byla předmětem vypořádání SJM a že se obával sdělit skutečnost, že není uhrazena žalované č. 2, aby se neztrapnil. Následně pak v rámci své výpovědi na str. 11 se vyjadřoval tak, že skutečnost, že nemovitost byla zaplacená a že tak vlastně předmětem vypořádání SJM, to se dozvěděl aktuálně při jednání. O skutečnosti, že předmětná nemovitost je zaplacena, mu nebylo sděleno nic ani od žalobce. V tomto ohledu tato výpověď je ve shodě s výpovědí žalobce, který popřel, že by jakékoliv finanční prostředky od žalované č. 2 převzal. O odstoupení od předmětné smlouvy měla být dohoda. Dohoda měla být ústní a žalovaná č. 2 u toho nebyla. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že žalovanému č. 1 půjčil finanční prostředky ve výši 180 000 Kč, pak se opravil na 230 000 Kč. Za parc. požadoval k úhradě po žalovaných 180 000 Kč. Vše se odehrávalo v roce 2014. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že hlavním aktivním partnerem v rámci jednání byl žalovaný č.

1. Sám uznal, že žalovaná [číslo] o prodloužení splatnosti a o krocích týkajících se smlouvy nebyla uvědoměna, byla pasivní. Částku, kterou zapůjčil ve vztahu k žalovanému č. 1, žalovaný č. 1 žalobci hradil po splátkách a tyto skutečnosti byly podpořeny zjištěním z výpisu z účtů. Z listiny, která byla soudu předložena žalobcem soud zjistil, že po období od [2014] do [2015] byla realizovaná úhrada závazku po splátkách, kdy celkem částka ve výši 230 000 Kč byla splacena [2015]. Tato listina byla soudu předložena opakovaně ve shodném znění a pak následně ve znění, kdy jednotlivé splátky měly být hrazeny od [2015] do [2016], půjčka tak měla být splacena řádně, tak jak opakovaně tvrdil i sám žalobce ve své výpovědi, a žalovaný až [2016]. K této změně došlo poté, co ze strany žalované č. 2 bylo napadáno, že předmětná půjčka měla být splácena ještě před tím, než byla sama uzavřena. Kolize zjištěných skutečností pak vyplývá ze samotné smlouvy o půjčce ze dne [2014] a z původní listiny o úhradě splátek půjčky, kdy žalovaný č.1 měl žalobci na jeho účet hradit v období [2014] a [2014], [2014], v období, kdy žalovaný č. 1 nebyl spraven o tom, že vůbec nějaká smlouva o půjčce je. Ani žalobce ani žalovaný č. 1 nedokázali tento rozpor odstranit, žalobce jen tvrdil, že má nepořádek v datech. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že finanční prostředky, o kterých hovořil, měl v hotovosti doma. Měl je doma za účelem koupě vozidla. Jediná aktiva, která žalobci chodila na účet, tak jak soud zjistil po období od roku 2014 – 2015, byl příjem žalobce ze zaměstnání. Žalobce potvrdil, že mezi jim a žalovaným č. 1 byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Tato byla podepsaná ze strany žalovaného č.

1. U tohoto žalovaná č. 2 nebyla. V případě smlouvy o pozemku, tato byla uzavřena za přítomnosti žalobce a obou žalovaných. Splatnosti byla sjednána na dobu dvou let. Ve lhůtě, která byla určena ve smlouvě, z výpovědi žalobce soud zjistil, že na úhradě předmětné ceny ve lhůtě 2 let netrval. Pokud žalobce ve svém odstoupení od kupní smlouvy zmiňoval, že po opakovaných výzvách nebyla kupní cena uhrazena, v tomto ohledu si protiřečí s tím, že na u-úhradě ve lhůt dvou let netrval, ale předmětné výzvy jejichž obsahem byly opakované výzvy k úhradě ani soudu nedoložil. Mezi žalobcem a žalovaným č. 1 probíhala jednání týkající se splatnosti kupní ceny, bez účasti žalované č. 2, v ústní podobě a v různé frekvenci, i tato skutečnost odporuje tomu, že se měl žalobce opakovaně po žalovaných dožadovat plnění kupní ceny. Kupní cena měla být uhrazena do roku 2019. Konkrétní termín si žalobce již nepamatoval. Žalobce byl spraven o tom, že žalovaní jsou manželé. Mezi žalobcem a žalovanými byl dobrý vztah. V době, kdy byl v nemocnici, tak se o něj starali oba dva. V nemocnici byl v roce 2016 a pobýval zde 60 dní, neboť čekal na transplantaci kostní dřeně. Žalobce opakovaně se vyjadřoval v tom směru, do kdy měla být uhrazena částka 180 000 Kč. V obou případech uvedl do roku 2019 a ve druhém případě do září roku 2019. O tomto byli domluveni pouze a jen s žalovaným č.

1. Žalobce byl spraven o tom, že pan [jméno] [příjmení] je přítelem žalované č.

2. Popřel však, že by za přítomnosti pana [příjmení] měla paní žalovaná č. 2 mu předat finanční prostředky jako kupní cenu za předmětný pozemek. Žalobce se vyjadřoval, že splátky ze smlouvy o zápůjčce byly hrazeny na účet žalobce vedený u ČSOB. Tuto skutečnost měl žalovaný č. 1 vědět z toho důvodu, když podepisoval před tím smlouvu o pozemku [2014]. Žalovaný č. 1 však dle potvrzení o úhradě splátek půjčky měl hradit již v lednu roku 2014, v tento moment ještě neexistovala smlouva kupní, jejímž předmětem byl pozemek parc. [číslo] [obec], který je předmětem tohoto řízení. Jako argument pro vysvětlení žalobce stále používal, že data prostě nemá v hlavě. Tuto argumentaci použil i v situaci, kdy odstoupil od smlouvy kupní vztahující se k nemovitosti právě z důvodu, že cena měla být uhrazena [2016] a fakticky nebyla uhrazena. Argumentace, že měla být kupní cena nemovitosti uhrazena v září roku 2019 žalobce začal aplikoval v momentě, kdy ze strany žalované č. 2 byla uplatněna námitka promlčení odstoupení od předmětné smlouvy. V datech kdy měla být konkrétně uhrazena se i rozchází s výpovědí žalovaného č.

1. Až při druhém jednání byl soudu předložen opravený přehled splátek týkající se půjčky, který už operoval s lety 2015 2016. Z výslechu žalované č. 2 soud zjistil, že v roce 2018 se s žalovaným č. 1 rozvedli a uzavřeli mezi sebou určitou dohodu, kdy žalovaný č. 1 si měl ponechat pozemek parcelu [číslo] [obec] a měl vyplatit žalovanou č.

2. Tak jak vyplynulo z dokazování v dané právní věci, žalovaný č. 1 realizoval ještě za trvání manželství na pozemku stavební úpravy z financí sjm a v současné době dál užívá a a chová se k předmětnému pozemku jako ke svému vlastnímu, má na něm postaveny Mobil haus ve kterém bydlí. Ve věci vypořádání sjm jednali oba žalovaní i za přítomnosti zástupkyně žalované č.

2. Žalovaný č. 1 přestal o této otázce komunikovat v momentě, kdy předmětný pozemek, který je předmětem tohoto řízení získal charakter pozemku stavebního a zvýšila se tak jeho cena, které se žalovaný č. 2 dožadovala ve vztahu k žalovanému č. 1 k vyplacení za to, že mu pozemek zůstane v jeho výlučném vlastnictví. Kupní cena tohoto pozemku byla uhrazena v roce 2015, poté co se do dispozice žalované dostaly finanční prostředky z dědictví po otci ve výši 210000 Kč, které měla v hotovosti doma. Žalovaní vzájemně hospodařili i přes to tak, jak žalovaná č. 2 zdůrazňovala, že měl každý svůj účet. Žalovaná č. 2 však neměla žádný přehled o příjmech a závazcích žalovaného č. 1, žalovaný č. 1 ji měl odpírat tyto informace. Na druhou stranu řešili společně možnost koupě aut, i do podnikání žalovaného č. 1 a stavby domku na pozemku, který je předmětem tohoto řízení. Žalovaná č. 2 se snažila dohodnout s žalovaným č. 1 na úhradě předmětného pozemku, tento však placení odsouval, sliboval. Vzhledem k tomu, že dohoda neměla žádné vyústění, rozhodla se kupní cenu uhradit z aktiv z dědictví. Žalovaný č. 1 věděl o těchto aktivech žalované č. 2 z dědictví. Žalovaná č. 2 měla tento svůj záměr signalizovat žalovanému č.

1. Žalovaná č. 2 si doma připravila prohlášení o úhradě předmětné kupní ceny a šla za žalobcem bylo to pozdní odpoledne někdy v říjnu roku 2015, po cestě u hasičárny postával pan [příjmení], současný partner žalované č.2, a tento měl být jakýmsi svědkem jednání o úhradě této ceny. Finanční prostředky předala osobně žalobci do rukou, tento je přepočítal a podepsal papír, který ona měla k dispozici. Předmětný papír byl podepsán všemi přítomnými. Předmětný papír se spolu s kupní smlouvou pak dostal do dispozice žalovaného č. 1, listinu o úhradě tak žalovaná č. 2 soudu nepředložila. Jí tvrzené skutečnosti v tomto směru však plně potvrdil slyšený svědek [příjmení] [jméno] vnímala, že postoj žalovaného č. 1 i žalobce je ryze účelový, byli domluveni, že za nemovitost jí bude vyplácena částka 270 000 Kč, tohoto se však žalovaný č. 1 zalekl. Žalovaná č. 2 nebyla spravena o tom, že na straně žalovaného č. 1 jsou dluhy. Nevěděla ani o tom, že žalovaný č. 1 měl smluvní vztah, jehož předmětem byla smlouva o zápůjčce, uzavřená s žalobcem. Žalobkyně zcela popřela, že by mezi účastníky byla ujednána změna splatnosti kupní ceny předmětné nemovitosti. Splatnost kupní ceny nemovitosti byla sjednaná na 2 roky od podpisu smlouvy. Celou dobu nebyla tato cena ze strany žalobce urgována k úhradě, nebyla v mezidobí ani po žalovaném č. 2 zaslána jakákoliv výzva k úhradě, až písemnost [2020], ze které soud zjistil, že z předmětné kupní smlouvy uzavřené [2014] odstupuje právě z toho důvodu, že kupní cena nebyla uhrazena do [2016]. Dále zde byly zmiňovány opakované výzvy, žalovaná č. 2 zcela popřela, že by jakékoliv výzvy byly ze strany žalobce realizovány. Sám žalobce v rámci své výpovědi poukazoval na to, že netrval na tom, aby předmětná kupní cena byla takto uhrazena. Předmětné listiny, které soud již provedl k důkazu, pak byly předloženy opětovně žalovanou č. 2 v rámci její výpovědi. Žalovaný č. 1 k tomu uvedl přesný datum konkrétní, kdy byl stanoven. Opakovaně v rámci periodicky měli uzavírat jakési dodatky. Tyto soud však nemá za prokázané s ohledem na rozporuplná tvrzení, které soud zjistil z výpovědi žalobce a žalovaného č.

1. Jakákoliv ústní dohoda týkající se smlouvy kupní, kterou uzavřeli manželé, ještě za trvání společného jmění manželů, v případě jakýchkoliv dodatků by musela a pokud by měla být platná, uzavřena v součinnosti s žalovanou č.

2. Tato však zcela popřela, že by jakoukoliv dohodu uzavírala a samotný žalobce a žalovaný poukazovali na to, že žalovaná byla pasivní a tato dohoda byla uzavírána bez jejího vědomí. Z výpovědi svědka [příjmení] soud zjistil, že je partnerem žalované č.

2. V době, kdy asistoval předání finančních prostředků ze strany žalované č. 2 žalobci, ještě partneři nebyli. Svědek osobně zná žalobce. Svědek přesně popsal průběh děje předání finančních prostředků ze strany žalované č. 2 žalobci, zcela ve shodě. Svědek s tím neměl žádný problém, že doprovodil žalovanou č. 2 za účelem úhrady kupní ceny pozemku. Oba účastníky znal osobně. Finanční prostředky předala žalobci, ten je přepočítal a podepsali papír. Pamatoval si, že se jednalo o období roku 2015. Měl za to, že se jednalo spíš o pozdní odpoledne. Svědek se přesně vyjadřoval i k papíru, který byl ze strany žalované č. 2 již připraven a který byl předán žalobci k podpisu. Vybavil si i finanční částku 180 000 Kč. Tuto částku si pamatoval z toho důvodu, že žalobce si před nimi finanční prostředky přepočítával. V průběhu prvních let dováželi i na pozemek žalovaných kádě s vodou. Transakce s penězi se odehrávala před domem u žalobce. Podle § 2001 z.č. 89/2012 Sb. dd smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2002 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. Právo odstoupit od smlouvy je právem majetkovým, které se promlčuje v tříleté promlčecí době. V daném konkrétním případě žalovaná namítla důvodně promlčení práva žalobce odstoupit od kupní smlouvy ze dne [2014], za daných okolností, tak nenastaly účinky odstoupení od smlouvy. Po provedeném dokazování soud nemá za prokázané, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena dohoda, jejímž obsahem by bylo prodloužení splatnosti kupní ceny pozemku par. [číslo] v [obec] založené kupní smlouvou uzavřenou mezi účastníky řízení dne [2014]. Tvrzení týkající se prodloužení splatnosti kupní ceny soud vyhodnotil za reakci na uplatněnou námitku promlčení. Důkazy provedené ve vztahu k této otázce jsou ve vzájemném rozporu a soud s poukazem na již výše uvedené hodnocení důkazů, zejména pak skutečností zjištěných ze samotného odstoupení od smlouvy ze dne [2020], z výpovědi žalobce a žalovaných povařuje předmětné tvrzení žalobce za neprokázané. Ze strany žalované č. 2 pak byla zcela odůvodněně vznesena námitka promlčení odstoupení od smlouvy a nenastaly tak ani účinky odstoupení od smlouvy. Po provedeném dokazování soud má za prokázané, že oba žalovaní se stavěli a staví k předmětné nemovitosti jako k vlastní. Žalovaná č. 2 učinila předmětem vypořádání společného jmění manželů předmětnou nemovitost, žalovaný č. 1 se k této otázce do nedávné doby stavil shodně. Přes změnu postoje, to je však žalovaný č. 1, který aktuálně výlučně tento pozemek užívá, který ještě spolu s žalovanou č. 2 za trvání manželství předmětný pozemek velebil a zhodnocoval, vystavil mobil haus, kde v současné době pobývá, pozemek užívá. Tyto skutečnosti žalobce ani žalovaný č. 1 nepopřeli a o stavu pozemku vypovídají i skutečnosti zjištěné z předložené fotodokumentace. Žalovaná č. 2 navíc prokázala za podpory svědka [příjmení], ale i skutečností zjištěných ze strany žalovaného č. 1, nezpochybnil aktiva žalované č. 2 z dědického řízení, ani samotnou úhradu, že uhradila kupní cenu tohoto pozemku, který byl předmětem kupní smlouvy ze dne [2014], uzavřené mezi účastníky řízení. Navíc v roce 2018 oba žalovaní řešili předmětný pozemek v rámci vypořádání společného jmění manželů. Soud po provedeném dokazování, kdy hodnotil každý důkaz jednotlivě a ve vzájemné souvislosti, považuje žalobu uplatněnou žalobcem za nedůvodnou. Po provedeném dokazování nemá soud za prokázané, že by žalobce byl vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], zapsané na [list vlastnictví] pro obec Blížejov a k.ú. [obec] u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, k.p. [obec]. Vlastníky předmětného pozemku jsou žalovaní, kteří ho mají ve společném jmění manželů. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v §142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě to byli žalovaní, kdo byli v dané věci úspěšní. V případě žalovaného č. 1, tomuto v souvislosti s tímto řízením nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, které by účelně vynaložil k uplatnění svého práva ve vztahu k žalobci. Bylo zřejmé, že mezi žalobcem a žalovaným přetrvává jakási vzájemné solidarita, i přes očekávanou podporu došlo v rámci skutkových zjištění k zásadním rozporům, které pak následně byly vyhodnoceny ve prospěch obrany žalované č.

2. Žalovaná č. 2 byla ve věci zcela úspěšná a náleží ji právo na přiznání plné náhrady nákladů řízení, která účelně vynaložila k uplatnění svého obrany proti žalobci. Předmětné náklady představuje 6 úkonů právní služby 6x 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava, převzetí, vyjádření k žalobě, účast u ústního jednání [2012], 2020 od 9 hodin do 12:25 hodin, [2021] od 14 hodin do 16:15 hodin, celkem 15 000 Kč, 6 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb. 1 800 Kč, náhrada za promeškaný čas po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb. 2 x 100, tzn., 200 Kč, cestovné po trase [obec] – [obec] a zpět na jednání [2020], [2021] 110 Kč, 110,40 Kč, 21% DPH ze součtu položek. Celkem tak žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované č. 2 na náhradě nákladů řízení částku ve výši 20 837 Kč, kterou je žalobce povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokátky [údaje o zástupci].