7 C 185/2025

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Martincovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného žaloba o zaplacení 261 337 Kč s příslušenstvím

I. Řízení, aby žalovaný zaplatil žalobci částku ve výši 29 801 Kč, se zastavuje.

II. Návrh žalobce, aby žalovaný zaplatil žalobci částku ve výši 17 433 Kč, se zamítá.

III. Návrh žalobce, aby žalovaný zaplatil žalobci částku ve výši 69 005 Kč, se zamítá.

IV. Návrh žalobce, aby žalovaný zaplatil žalobci částku ve výši 80 471 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 80 471 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % p. a., se zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 82 060 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 82 060 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % p. a., to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem, který se dostal do dispozice soudu dne , datum, , se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 261 337 Kč včetně kapitalizovaného úroku ve výši 17 433 Kč, příslušností v podobě zákonného úroku z prodlení z jím požadované částky 162 531 Kč, a v neposlední řadě se dožadoval přiznání práva na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalovanému.

2. Žalobce se svého nároku po žalovaném dožadoval z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru , právnická osoba, č. , hodnota, , uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, . Na základě předmětné smlouvy se žalovaný zavázal poskytnutý úvěrový limit splácet v měsíčních splátkách. Této povinnosti dostál jen částečně. Žalobce se po žalovaném dožadoval jistiny, smluvních poplatků a úroků. Žalobce dále svůj návrh odůvodnil tím, že před uzavřením smlouvy si důkladně posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši i rizikovosti úvěrů pro spotřebitele.

3. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích pod č. j. 7 C 185/2025 – 15 ze dne , datum, byl žalobce vyzván, aby doplnil, jakým způsobem a jak získal konkrétní informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr, jakým způsobem byla konkrétně zkoumána úvěruschopnost žalovaného a dále, aby potvrdil, jakým způsobem žalovaný úvěr čerpal, jak byla započtena částka na jistinu, úroky nebo poplatky. K doplněným tvrzením byl pak povinen předložit důkazy. Zároveň byl žalobce upozorněn na to, že v případě, pokud tato tvrzení nedoplní a nedoloží, mohlo by to mít za následek neúspěch žalobce ve věci. Předmětné usnesení se dostalo do dispozice zástupce žalobce dne , datum, .

4. Žalobce v rámci svého podání ze dne , datum, učinil obecné odkazy na judikaturu vztahující se k přezkoumání úvěruschopností subjektu dožadujícího se úvěru. Namítal, že závěry soudů v řadě případů jsou paušalizovány. S ohledem na okolnosti daného případu měl za to, že postupoval s odbornou péčí a řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného subjektu, ověřil výdaje tvrzené žalovaným na základě vlastních modelů. Konfrontoval dále informace sdělené ze strany žalovaného s jeho výstupy z celé řady registrů a databází.

5. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že z předmětné listiny, která nebyla podepsaná ze strany žalovaného, bylo zjištěno, že totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem a řidičským průkazem, kdy tato identifikace byla realizována na prodejně. Byly učiněny i dotazy na registry Solus, Centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík a Registr CRIF, provozovaný touto společností. Dále bylo zjištěno, že hlavní čistý příjem žalovaného představuje částka ve výši 17 229 Kč, kdy tento pobírá od zaměstnavatele , právnická osoba, . Listiny dokládající mzdu byly předloženy, avšak nebyly dostatečně čitelné a žalobce sdělil soudu, aby listiny si případně vyžádal v originálech a lépe čitelné od samotného žalovaného. Dále soud zjistil výdaje, náklady na bydlení ve výši 6 000 Kč měsíčně, splátka úvěru 7 830,36 Kč měsíčně. Rozdíl v příjmech a výdajích byl zjištěn ve výši 3 398,64 Kč a úvěrová splátka byla stanovena na 5 542 Kč měsíčně.

6. Tak, jak soud zjistil, žalovaný stále pracuje u svého zaměstnavatele , právnická osoba, . a na tuto adresu byl i v rámci řízení obesílán.

7. V rámci jednání, nařízeného na , datum, , byl žalobce opětovně vyzván, aby doplnil a vysvětlil způsob výpočtu poplatků, způsob zápočtu jednotlivých úhrad, doložil zároveň listiny, kterými prokazuje svá tvrzení. V rámci tohoto jednání tento nedostatek nebyl schopen žalobce doplnit. Soud v dané právní věci tak odročil ústní jednání na , datum, , kdy v mezidobí písemností ze dne , datum, učinil žalobce částečnou dispozici s předmětem řízení co do poplatku ve výši 29 801 Kč, a následně se pokusil vysvětlit jednotlivé poplatky, kdy tyto představují nárok, který má oporu dle tvrzení žalobce v čl. 2 písm. G) smlouvy, částka ve výši 7 260 Kč představuje náklady vynaložené na vymáhání prostřednictvím externí agentury. Předmětná částka měla být uhrazena , jméno FO, , a to ve výši 7 260 Kč. Dále bylo doplněno, že částka ve výši 28 591 Kč představuje vícenáklady, které externí agentura vynaložila na odtah vozidla z místa jeho zabavení, kdy tato částka byla uhrazena panu , jméno FO, . Není zřejmé odkud předmětná vozidla odtahovala a co konkrétně představují předmětné náklady. Další částkou je částka ve výši 24 200 Kč, která představuje servis vozidla, kdy toto vyúčtování bylo realizováno k rukám , jméno FO, . V souvislosti s prodejem vozidla měl vzniknout žalobci nárok na poplatek a náklady s tím spojené ve smyslu čl. 2 písm. H) smlouvy ve výši 7 454 Kč. Další poplatky představují poplatky na upomínky z důvodu prodlení spotřebitele a poplatek za ukončení smlouvy. Celkem se v dané věci dožadoval 1 500 Kč. Pokud se jedná o úrok, tento měl být posouzen a umořen v rámci průběžného splácení realizovaného ze strany žalovaného, kdy úrok v rámci splátek uhradil co do částky 76 671 Kč a dožadoval se tak rozdílu ve výši 17 433 Kč. Z částky 164 008 Kč, které žalovaný hradil dobrovolně, byla část ve výši 83 637 Kč účtována na jistinu a 3 800 Kč dále na poplatky.

8. Okresní soud v Domažlicích v dané věci opakovaně žádal o dotvrzení skutečností, které byl žalobce pak povinen i prokázat. Na toto reagoval žalobce zasláním kupní smlouvy ze dne , datum, , a protokolem o předání, převzetí předmětu smlouvy.

9. Z formuláře o standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný měl požádat o jednorázový účelový úvěr ve výši 246 168 Kč, který měl hradit spolu s výpůjční úrokovou sazbou 17,48 % ročně ve splátce 5 542 Kč v počtu splátek 72. Celková částka, kterou měl žalovaný na svůj závazek ve prospěch žalobce hradit, byla 399 024 Kč s tím, že byl účtován i poplatek úvěru ve výši 3 % z financované částky úvěru.

10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tato je velmi nepřehledně vymezena v rámci jednotlivých podmínek, které navazují na základ smlouvy. Předmětem úvěru mělo být financování zboží z auta – Audi za celkovou kupní cenu 258 998 Kč s poplatkem 3 % s tím, že v rámci měsíčních splátek, které měl hradit žalovaný ve výši 5 542 Kč, je započten i úrok ve výši 17,48 % ročně a celková částka představovala 399 024 Kč. Pod bodem H), I), G) předmětné smlouvy jsou vymezené následky v případě, pokud žalovaný si nebude plnit své povinnosti z úvěru řádně a včas, včetně odkazu na Sazebník a Protokol o převzetí zboží. Dle ustanovení G) v důsledku prodlení splacení úvěru byl žalobce oprávněn zboží společně s potřebnými doklady odebrat na místě, ve kterém se bude v daném okamžiku nacházet a žalovaný se zavázal umožnit k tomuto odebrání poskytnout nezbytnou součinnost. Zároveň byl obeznámen v článku H) za předpokladu, pokud dojde k odstoupení od předmětné smlouvy o úvěru a jistina úvěru se stane splatnou, nebo odstoupí od smlouvy ve lhůtě 14 dnů od jejího uzavření, vrátí žalovaný finanční částku úvěru žalobci, může přistoupit žalobce k přímému prodeji třetí osobě předmětného vozidla, kdy prodejní cenu, kterou obdrží při prodeji zboží třetí osobě, poníženou o veškeré náklady vzniklé v souvislosti s převzetím či odebráním zboží, skladováním, oceněním, prodejem, v případě pojistného a na vyhotovení znaleckého posudku k posouzení technického stavu, nákladů na opravu budou vyúčtovány spolu s částkou získanou prodejem vozidla. Žalovaný byl povinen hradit veškeré poplatky a nahradit náklady, které účelně vynaložil žalobce v souvislosti s předmětným prodejem, převzetím zboží.

11. Ze strany žalovaného mělo být poskytnuto částečné plnění na předmětnou smlouvu. Žalovaný se dostal do prodlení, vozidlo bylo ze strany žalobce odebráno a následně byl realizován jeho prodej.

12. Pokud se jedná o ustanovení vymezující poplatky a předmětné náklady, tyto nejsou dostatečně specifikované, nejsou určité a žalovaný podpisem předmětné smlouvy se dostal do nevýhodné pozice, kdy se zavazoval k něčemu, co nebylo konkrétně vymezeno. Je otázkou, do jaké míry byla řešena otázka ocenění, kdy z kupní smlouvy soud zjistil, že předmětné vozidlo, před čtyřmi lety mělo hodnotu, která několikanásobně převyšovala kupní cenu vozidla, která byla stanovená mezi žalobcem a , jméno FO, . Z protokol o předání a převzetí předmětu smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, a to z velmi malého písma, že vozidlo bylo v době prohlídky nepojízdné, rozebrané, nekompletní, přičemž dle tvrzení samotného žalobce měl tento realizovat celkový servis vozidla, za který vynaložil 24 200 Kč. Předmětný servis není specifikován, co konkrétně žalobce servisoval, zejména za situace, kdy v roce 2024 předmětné auto rozebrané v hodnotě 29 000 Kč převedl na třetí subjekt. Soud nemá ani za prokázané, jakým konkrétním způsobem dospěl k vyúčtování nákladů vynaložených na dovoz vozidla ve výši 28 591 Kč, není zřejmé, jakým způsobem se dopočetl nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve vyšší 7 260 Kč, k tomuto nejsou tvrzeny ani žádné rozhodné skutečnosti, ze kterých by bylo zřejmé, jaké konkrétní úkony realizoval pan , jméno FO, v souvislosti s vymáháním předmětné pohledávky. Navíc soud předmětné náklady nepovažuje za účelně vynaložené. Soud nemá za prokázané, jakým způsobem žalobci vznikly náklady spojené s prodejem vozidla ve výši 7 454 Kč, zejména, když předmětné vozidlo převedl zcela za nepatrnou částku na třetí subjekt, je tak i otázkou vyhodnocení nákladů spojených s vypracováním znaleckého posudku. Soud považuje předmětná ujednání za ujednání, která jsou neurčitě vymezená, kdy z předmětných ujednání není zřejmá konkrétní povinnost, ke které se žalovaný podpisem předmětné smlouvy zavazuje a zároveň tato ujednání způsobem úpravy vyvolávají nerovnováhu povinností v neprospěch žalovaného subjektu, zatěžují spotřebitele a jsou zcela nepřiměřená v poměru zapůjčené částky, kterou žalovaný fakticky čerpal. Soud považuje předmětná ujednání za nadhodnocené, nepřiměřená, některé poplatky a náklady se jen navyšují povinnost, cenu úvěru. Je povinností soudu, aby přezkoumal, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání, která by spotřebitele neoprávněně znevýhodňovala. K tomuto netřeba námitky žalovaného. Soud v daném případě vyhodnotil, že smlouva obsahuje zneužívající klauzule a soud uzavřel, že s ohledem na formální zjištění aktiv a pasiv žalovaného nebylo možné učinit ani materiální závěr, že je v jeho možnostech a schopnostech předmětný úvěr splácet. Soud tyto závěry učinil s přihlédnutím přiměřeně k délce, výši i rizikovosti úvěru. Tyto závěry pak odůvodňují závěr o posouzení úvěrové smlouvy ze dne , datum, jako absolutně neplatné a v důsledku tohoto je tak povinností žalovaného, aby navrátil zpět částku, která se do jeho dispozice dostala z titulu neplatného právního úkonu, tak jak má na mysli § 2993 ve spojení s ustanovením § 2991 zákona č. 89/2012 Sb..

13. Soud však považuje i v paralele výše učiněných závěrů ujednání, která jsou inkorporovaná ve smlouvě o spotřebitelském úvěru za ujednání, která jsou nepřiměřená a zásadním způsobem narušují rovnost povinností v neprospěch žalovaného subjektu, zejména pak v části 2 podmínek smlouvy. Žalobce tímto svým postojem pouze a jen uměle navyšuje pohledávku, kterou má vůči povinnému subjektu, který je v pozici spotřebitele. Soud k předmětným ujednáním nepřihlížel s poukazem na ustanovení §§ 1812, 1813, 1814, 1815 zákona č. 89/2012 Sb., ale zároveň i s ohledem na svoji neurčitost se jedná v případě ustanovení G, H, I části 2 podmínek Smlouvy o neplatná ustanovení ve smyslu § 580, § 588 zákona č. 89/2012 Sb..

14. Soud má za prokázané, že ze strany žalovaného byla uhrazena částka 164 108 Kč, kdy částka ve výši 83 637 Kč byla započtena na jistinu a byla již zohledněna při podání návrhu. Zbývající část úhrady byla započtena na úrok a poplatky 76 671 Kč a 3 800 Kč, celkem 80 471 Kč. S ohledem na právní posouzení nároku žalobce ve smyslu ustanovení § 2993 ve spojení s ustanovením § 2991 z.č. 89/212 Sb. soud považuje předmětné plnění za plnění na jistinu.

15. Za těchto okolností je tak žalovaný povinen vydat žalobci částku o kterou se bezdůvodně obohatil rozdíl, kdy na jistině se dožadoval částky 162 531 Kč, po přihlédnutí k částce 80471 Kč, kterou soud považoval za plnění na jistinu, tak zbývá k úhradě 82 060 Kč. S ohledem na právní posouzení i ve vztahu k poplatkům, soud přistoupil k zamítnutí tohoto nároku žalobce s tím, že v části přistoupil k zastavení řízení k dispozici žalobce, a to postupem podle § 96 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na právní kvalifikaci soud pak přistoupil i k zamítnutí úroku ve výši 17 433 Kč.

16. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal v části přiznané částky žalobci se splněním svých povinností vůči žalobci do prodlení, nárokuje žalobce po žalovaném zcela po právu i zákonný úrok z prodlení z jím požadované částky postupem podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb..

17. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchu v dané právní věci převažuje na straně žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovanému v souvislosti s tímto řízením nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku předmětného rozsudku.