7 C 284/2024

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Martincovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , adresa pro zaplacení 41 411,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 000 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % p. a., to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 7 995 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 995 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % p. a., 3 416,13 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci poměrnou část náhrady nákladů řízení částku ve výši 4561 Kč, a tuto uhradit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, . Návrhem, který se dostal do dispozice soudu dne , datum, , se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 37 995 Kč, 3 416,13 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 37 995 Kč, a v neposlední řadě se dožadoval přiznání práva na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnit svého práva proti žalované.Žalobce se svého nároku po žalované dožadoval z titulu smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne , datum, . Na základě této smlouvy se dostala do dispozice žalované částka ve výši 30 000 Kč, a tuto se zavázala navrátit zpět za smluvně ujednaných podmínek. Žalovaná si své povinnosti však řádně neplnila.Žalobce se k ústnímu jednání omluvil, a žalovaná se bez omluvy nedostavila.Soud má za prokázaná následující skutková zjištění.Mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru. Na základě předmětné smlouvy se fakticky do dispozice žalované dostala částka ve výši 30 000 Kč s možností postupného čerpání poskytnutých finančních prostředků. Podpisem předmětné smlouvy se zavázala žalovaná dodržovat Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky, které byly nedílnou součástí smlouvy o úvěru. Žalovaná se zavázala předmětné finanční prostředky hradit v měsíčních splátkách spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 500 Kč, poplatkem za službu klidné spaní 330 Kč, poplatkem za službu presto 165 Kč. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva charakteru spotřebitelského úvěru elektronicky. Finanční prostředky ve výši 30 000 Kč byly placené na účet prostřednictvím bankovního účtu žalobce dne , datum, ve výši 30 000 Kč. Žalovaná v průběhu trvání úvěru požádala 5krát o odklad splatnosti úvěru celkem o 65 dní, a splatnost úvěru nastala , datum, . Žalovaná na svoji pohledávku však žádnou částku neuhradila. Soud i přes níže uvedené závěry vyhodnotil, že předmětná smlouva obsahuje nepřiměřená ujednání v části sjednaného poplatku, v jeho nepřiměřené výši, která zásadním způsobem narušuje rovnost povinností v neprospěch žalovaného subjektu v pozici spotřebitele. Úprava práv a povinností ve Všeobecných obchodních podmínkách je zvolena nepřehledně a nesrozumitelně, ujednání obsahující sankci za porušení smluvních povinností není dán náležitý prostor, aby jeho důležitost byla pro subjekt spotřebitele zřejmá, aby si případné následky svého jednání mohl uvědomit a zachovat se tak, aby k nim vůbec nedošlo. K těmto ujednáním tak soud ani nepřihlédl s poukazem na ustanovení § 1812,1813,1814, 1815 z.č. 89/2012 Sb.Ze strany žalobce však nebyla předložena karta zákazníka ani žádost o spotřebitelský úvěr. Není vůbec zřejmé, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce přezkoumal úvěruschopnost žalovaného subjektu. Byly zjištěny jen identifikovatelné příjmy ve výši 29 500 Kč, blíže nespecifikované a nedoložené.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru, dále jen zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze, umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Podle § 76 odst. 1 o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti 3 leté promlčecí lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V daném případě soud vyhodnotil obsah předmětné smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., i s ohledem na její spotřebitelský charakter podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Je povinností soudu, aby se zaobíral i z pohledu znění a účinnosti zákona 257/2016 Sb. z úřední povinnosti, bez námitky žalované, v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru, zda ze strany žalobce jakožto poskytovatele úvěrů, zda před vlastním uzavřením smlouvy byla splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele - žalované v dané právní věci. Povinnost zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena, nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších potencionálních věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splacení jejich pohledávky daným spotřebitelem v případě jeho předlužení mohlo být ohroženo. Zakotvením ustavení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu, došlo tak k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, odkaz na článek 8.Soud v daném případě zjistil, ať už se jedná o výdaje, nebo příjmy, žalobce tyto výdaje ani příjmy dostatečně nezkoumal. Nezkoumal, kde skutečně žalovaná bydlí, na základě jakého titulu, jaké konkrétní výdaje žalovaná vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením. Voda, elektřina, případně plyn, které lze doložit poměrně snadno, například výpisem z účtu. Ze strany žalobce však nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje, jako platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení. Za tímto účelem si žalobce ani nevyžádal úplný výpis z běžného účtu ze strany žalované. Ze strany žalobce nebyly ani vyžádány výplatnice, výplatní lístky. Ze strany žalobce nebyly předloženy žádné konkrétní důkazy, které by vypovídaly o tom, že řádně přezkoumal úvěruschopnost žalované.Soud v daném případě s ohledem na popsaný skutkový stav věci má za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného subjektu jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, respektive v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Předmětná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je uložena poskytovateli úvěru, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel, právní předchůdce žalobce neučiní. Úvěr by měl být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tímto jednáním pak žalobce i plní svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně za účelem zohlednit též práva a zájmy spotřebitele. V daném případě se tak však nestalo a právní předchůdce žalobce tuto svoji povinnost nesplnil. Žalobce neprokázal, že by při sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru plnil svoji zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, dlužníka, a v důsledku tohoto je nezbytně nutné nahlížet na smlouvu o spotřebitelském úvěru jako na absolutní neplatnou s poukazem na § 87 odst. 1 věta první o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustavením § 588 zákona č. 89/2012 Sb..Žalovaná je tak povinna navrátit žalobci částku, která se do její dispozice dostala z neplatného právního úkonu, částku ve výši 30 000 Kč ve smyslu § 2991 zákonu č. 89/2011 Sb. Ve zbývající části soud nárok žalobce, s ohledem na právní posouzení soudu, zamítl.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud v daném případě rozhodoval podle poměru úspěchu účastníků řízení ve věci žalobce – 30 000 Kč (72,44 %): žalovaný: 11 411,13 Kč (27,56 %) rozdíl – 44,88 %. Poměr úspěchů převažuje na straně žalobce. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 657 Kč, odměna za 3 úkony právní služby 3 x 500 Kč – 1 500 Kč podle § 14 b) odst. 1 vyhlášky 177/1996 Sb., 3 režijní paušály 3 x 300 Kč - 900 Kč podle § 14 b) odst. 5 vyhlášky 177/1996 Sb., 21 % DPH 504 Kč - 100 % celkem 4 561 Kč. Celkem tak byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částka ve výši 2047 Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta , Jméno advokáta, . Soud postupoval podle § 14 b) vyhl. 177/1996 Sb., neboť soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce se u zdejšího soudu dožaduje skutkově obdobných případů, elektronicky a obměna spočívá pouze a jen v okolnostech daného případu. Soud má za to, že výše náhrady nákladů řízení v daném případě tak odpovídá i zásadě přiměřenosti na kterou ve své judikatuře odkazuje Ústavní soud ČR.