7 C 297/2020

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců Mgr. Timma Šmehlíka a JUDr. Anny Grimové ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného , zastoupený advokátem údaje o zástupci o zaplacení 56 456 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 9. 3. 2021, č. j. číslo jednací

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že žaloba o zaplacení 620 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně z 620 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Ve výroku III se rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž bylo žalovanému uloženo zaplatit 4 784,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z 4 784,52 Kč od [datum] do zaplacení, mění tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

III. V části, v níž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 5 926,48 Kč z prodlení ve výši 8,5 % ročně z 11 609,48 Kč od [datum] do zaplacení se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III, potvrzuje.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 8 015,04 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 620 Kč s úrokem z této částky ve výši 9 % ročně za dobu od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 5 284,42 Kč, 7 145,58 Kč s úrokem z prodlení z částky 7 145,58 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9 % p. a., s úrokem z prodlení z částky 7 145,58 Kč od [datum] do [datum] ve výši 9 % p. a., částku ve výši 3 471,86 Kč, částku ve výši 29 % ročně z částky 7 145,58 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II), uložil dále žalovanému zaplatit 16 394 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení (výrok III), zamítl žalobu také v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 18 333,59 Kč, částku ve výši 8 678,41 Kč s úrokem z prodlení z částky 8 678,41 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,50 % p. a., s úrokem z prodlení z částky 8 678,41 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,50 % p. a., kapitalizovaný úrok ve výši 12 178,92 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z částky 25 072,41 Kč od [datum] do zaplacení (výrok IV), uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 564 Kč (výrok V), a rozhodl, že žalobkyně je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 5 305,95 Kč (výrok VI). Podle odůvodnění rozsudku vzal za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku (o. z.) a žalovanému byla jako zápůjčka poskytnuta částka 18 000 Kč, kterou se zavázal vrátit zpět včetně poplatků ve výši 15 650 Kč v týdenních splátkách po 561 Kč. Jako„ poplatky“ byly sjednány úroky ve výši 3 220 Kč, hotovostní inkaso splátek ve výši 7 934 Kč, poplatek za administrativní činnost 4 496 Kč. Dále vzal za prokázané, že mezi předchůdcem žalobcem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena druhá smlouva o zápůjčce, na základě které mu bylo poskytnuto 40 000 Kč, které se zavázal vrátit včetně poplatku ve výši 34 167 Kč v týdenních splátkách po 1 237 Kč. Také v této smlouvě je poplatek členěn na úrok ve výši 7 155 Kč, odměnu za zpracování - administrativní poplatek ve výši 9 380 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 17 632 Kč. Obě smlouvy jsou vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem, takové smlouvy nesmějí obsahovat nepřiměřená ujednání. Žalovaný prokazatelně převzal finanční prostředky ve výši - v případě smlouvy ze dne [datum] ve výši 18 000 Kč a v případě druhé smlouvy ze dne [datum] ve výši 40 000 Kč, ty je povinen navrátit zpět včetně přiměřeného úroku. Ujednání označená jako poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení (administrativní poplatek) a poplatek za administrativní činnost jsou zcela nepřiměřená, zakládají výraznou nerovnost v povinnostech v neprospěch žalovaného spotřebitele, a soud k nim poukazem na ustanovení § 1813, 1815 o. z. nepřihlédl. Plnění zaplacená žalovaným na tyto poplatky soud zohlednil jako plnění na jistinu dluhů a v důsledku toho zamítl i část požadavku na úhradu jistiny, neboť žalovaný ji uhradil. V smlouvách jsou jako úrok specifikovány částky ve výši 3 220 Kč a 7 155 Kč, a to čitelně, srozumitelně, velikost písma odpovídá základním ujednáním smlouvy, a výše úroku je i přiměřená. To neplatí pro ujednání, které spíše splývá s všeobecnými obchodními podmínkami, a v němž je úroková sazba stanovena na 29 % ročně. V této části je smlouva nepřehledná, matoucí. Jedná se tak o ujednání nepřiměřené, zakládající nerovnost povinností v neprospěch žalovaného spotřebitele, jedná se o ujednání nemravné, které nepožívá soudní ochrany. Vzal dále za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně po formální stránce v dostatečném rozsahu přezkoumal poměry žalovaného, žalovaný se vyjádřil písemně k příjmům a výdajům, doložil výší příjmu, což vyplynulo z evidenční karty klienta. Povinností žalovaného je, aby navrátil částku, která se dostala do jeho dispozice na základě smluv o zápůjčce včetně přiměřeného úroku, jak vyplývá z předmětných smluv o zápůjčce spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. Výrok o uložení povinnosti žalobkyni doplatit soudní poplatek je odůvodněn odkazem na položku 2 bod 2, položku 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků jako přílohu zákona č. 549/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů a výrok o nákladech řízení ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a mírou úspěchu účastníků v řízení.

2. Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný včasné odvolání, které směřuje proti výrokům I, III a výroku o nákladech řízení. Rozhodnutí ve věci samé, jak je zřejmé z odvolacího návrhu, napadá v rozsahu, v jaké mu byla výroky I a III uložena povinnost k zaplacení peněžitého plnění ve výši převyšující částku 5 683 Kč. Má za to, že smlouvy jsou absolutně neplatné podle ust. § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyní předložené listiny nedokládají, že by žalobkyně učinila aktivní kroky k ověření úvěruschopnosti žalovaného s náležitou odbornou péčí, neboť jejich součástí nejsou žádné doklady o příjmech a výdajích žalovaného ani o jeho dalších závazcích. Předchůdce žalobkyně neověřoval„ údaje žalovaného“ v rejstřících BRKI, NRKI či v rejstříku SOLUS. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno stran splnění uvedené povinnosti a obě smlouvy jsou tak absolutně neplatné. Absolutní neplatnost smlouvy lze dovodit i z toho, že předchůdce žalobce skryl úrok i do dalších poplatků, čímž se choval nemravně. Celková výše těchto poplatků dosahuje více než 80 % půjčené částky. Žalobkyni tak přísluší toliko právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 5 683 Kč jakožto rozdílu mezi tím, co žalovaný na základě obou smluv získal a co již uhradil. Navrhl změnu napadeného rozsudku soudu prvního stupně tak, aby žaloba byla v rozsahu převyšujícím částku 5 683 Kč zamítnuta.

3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí. S odvoláním žalovaného nesouhlasí, z jeho strany se jedná o neúčelně vynaložené náklady, neboť opakuje tytéž skutečnosti. Poukázala na to, že žalovaný svůj dluh ani v minimálních splátkách nesplácí.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu odvoláním dotčeném podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. Odvolání je pouze částečně důvodné.

5. V přezkoumávané věci je předmětem řízení dvě pohledávky na splacení peněžitých zápůjček, které byly žalovanému poskytnuty předchůdcem žalobkyně, obchodní korporací [právnická osoba] za základě dvou shora označených smluv z [datum] a z [datum]. Pokud jde o obsah těchto smluv, lze odkázat na jeho shrnutí výše. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně zásadně v dostatečném rozsahu zjistil skutkový stav, který odvolací soud doplnil pouze dílčím způsobem s ohledem na strohost odůvodnění splnění zákonného požadavku na posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdcem žalobkyně. Žalobkyně v řízení prokázala, že její předchůdce tyto smlouvy ve znění jí předloženém uzavřel a že se žalovanému dostalo na jejich základě peněžních prostředků ve výši 18 000 Kč, resp. 40 000 Kč a že nároky z obou smluv byly účinně postoupeny žalobkyni. Účastníci shodně před odvolacím soud potvrdili, že žalovaný na úhradu svých závazků z těchto smluv zaplatil žalobkyni (jejímu předchůdci) 21 150 Kč pokud jde o smlouvu z [datum] a 31 167 Kč, pokud jde o smlouvu z [datum]. Odvolací soud se se soudem prvního stupně ztotožňuje i v tom, že žalovaný smlouvy uzavíral jako spotřebitel a na práva a povinnosti stran tak dopadají i relevantní ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že obě smlouvy je třeba kvalifikovat po právní stránce jako smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. o. z. Tyto závěry ostatně účastníci ani v odvolacím řízení nezpochybnili.

6. Za neopodstatněnou má odvolací soud námitku žalovaného, dle níž jsou obě smlouvy absolutně neplatné pro nesplnění povinnosti předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Podle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má poskytovatel spotřebitelského úvěru podle tohoto ustanovení povinnost posoudit zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Jestliže této povinnosti nedostojí, je smlouva podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Žalobkyně, která se domáhá nároků ze smluv, jež jsou spotřebitelským úvěrem, a která je proto povinna tvrdit a prokázat právní skutečnosti, které jsou podmínkou jejich platného uzavření, nese důkazní břemeno k tvrzení, že svou povinnost plynoucí z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru splnila. Míra důkazního břemene je ovšem odvislá i od míry zpochybnění dokazovaných skutečností žalovaným; kvantitu i„ kvalitu“ jeho námitek je třeba vzít v úvahu při hodnocení provedených důkazů podle ust. § 132 o. s. ř. I odvolací soud má za to, že předchůdce žalobkyně před uzavřením každé s posuzovaných smluv schopnost žalovaného hradit dohodnuté splátky zkoumal. To nepochybně vyplývá z listin nazvaných„ zákaznická karta“, kterými je prokázáno, že předchůdce žalobkyně zjišťoval údaje o zdroji příjmů žalovaného a jejich výši, o výdajích žalovaného a o jeho dalších poměrech. Z obsahu těchto listin také vyplývá, že některé z těchto údajů byly ověřovány, a to z listin, které sice nebyly k žalobě připojeny, ale které jsou právě v zákaznických kartách jednoznačně označeny (pracovní smlouva, výplatní pásky za tři výplatní období). Bylo zjištěno i to, že žalovaný je majitelem kreditní karty a bankovního účtu. Pokud jde o v odvolání namítané neprověření poměrů žalovaného z výše uvedených registrů, pak z obsahu zákaznických karet naopak výslovně plyne, že předchůdce žalobce si od žalovaného vyžádal souhlas k nakládání s osobními údaji žalovaného právě v rozsahu nezbytném k využití těchto registrů, přičemž žalovaný potvrdil, že byl detailně seznámen s dokumentací, která se k vedení těchto registrů vztahuje. Námitku, že nebyly zjištěny i jiné závazky žalovaného vyvrací i samotný obsah uzavřených smluv; v obou je uvedeno, že dle nich poskytnutá zápůjčka bude z části použita právě na úhradu dřívějších dluhů žalovaného, které jsou ve smlouvách dostatečně určitě identifikovány. K výzvě odvolacího soudu pak žalovaný ani v odvolacím řízení neuvedl žádné konkrétní tvrzení, které ze zjištění, z nichž poskytovatel úvěru podle zákaznických karet při zkoumání jeho schopnosti splácet úvěr vycházel, je nesprávné. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně splnění požadavků plynoucích z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru prokázala a že smlouvy uzavřené s žalovaným z tohoto důvodu neplatné nejsou.

7. Odvolací soud ale na druhé straně souhlasí s žalovaným v tom, že ujednání o poplatcích, které se žalovaný zavázal za poskytnutí zápůjčky zaplatit ve výši 15 650 Kč, resp. 34 167 Kč jsou zastřeným ujednáním o úroku za zápůjčky a tato jsou, a to jako celek, neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580, § 588 o. z. Neplatnost tohoto ujednání sice nemá za následek neplatnost celé smlouvy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2029/2018), ovšem s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1008/2009 je nutné ujednání o nemravně vysokém úroku mít z neplatné zcela, nejen v části, v jaké takto sjednaný úrok převyšuje přiměřenou mez. To znamená, že právní názor soudu prvního stupně, dle něhož neplatně byly sjednány toliko poplatky za zpracování, doručení, administrativní činnost a splácení, zatímco konkrétní částkou vyjádřený úrok (3 220 Kč resp. 7 155 Kč) byly sjednán platně, správný není. Je-li ujednání o úrocích neplatné, a důvod neplatnosti na ostatní ujednání smlouvy nedopadá, má věřitel právo na úroky ve výši určené podle ustanovení § 1802 o. z., tj. ve výši úroků požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Takový postup je v souladu s požadavkem na upřednostnění výkladu smlouvy, který v maximální možné míře respektuje vůli jejích účastníků (§ 574 o. z.). V poměrech přezkoumávané věci je takovým úrokem dle údajů publikovaných Českou národní bankou úrok ve výši odpovídající roční sazbě 8,88 %.

8. Odvolací soud se tudíž se soudem prvního stupně shoduje v tom, že žalobkyně má právo na úhradu nesplacených částí jistin z obou poskytnutých zápůjček a pokud jde o úrok, pak toliko úrok odpovídající uvedené roční sazbě a době, na kterou byly zápůjčky poskytnuty. Na úhradu jiných nároků za smlouvy uplatněných žalobou žalobkyně právo nemá. To znamená, že ze smlouvy ze dne [datum] žalobkyni vzniklo právo na úhradu jistiny ve výši 18 000 Kč a úroku ve výši 1 839,25 Kč, celkem 19 839,25 Kč. Jelikož žalovaný na úhradu této smlouvy zaplatil 21 150 Kč, zanikly veškeré touto smlouvou platně sjednané nároky žalobkyně splněním. Naopak, žalobkyně se na úroku žalovaného z této smlouvy obohatila v rozsahu přeplatku ve výši 1 310,75 Kč, přičemž žalovaný v řízení nárok na jeho vrácení započetl pro plnění ze smlouvy [datum]. Výrok I, kterým bylo žalovanému uloženu k vyrovnání závazků z této smlouvy zaplatit 620 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně od [datum] do zaplacení tudíž není věcně správný a odvolací soud jej podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalobu i v tomto rozsahu zamítl.

9. Ve vztahu k nárokům ze smlouvy z [datum] (ohledně níž bylo částečně vyhověno výrokem III) vzniklo žalobkyni právo na vrácení jistiny zápůjčky ve výši 40 000 Kč a úroku ve výši 4 087,23Kč, celkem 44 087,23 Kč. Žalovaný žalobkyni dosud zaplatil 12 920 Kč, přičemž od této částky je nutné odečíst k započtení namítnutý„ přeplatek“ na smlouvu z [datum] ve výši 1 310,75 Kč (viz předchozí odstavec), z čehož plyne povinnost žalovaného uhradit z tohoto důvodu žalobkyni 11 609,48 Kč. Jelikož soud prvního stupně žalovanému uložil výrokem III zaplatit žalobkyni 16 394 Kč (s úrokem z prodlení), není toto rozhodnutí v rozsahu rozdílu této částky a částky 11 609,48 Kč, na kterou má žalobkyně právo, tj. v rozsahu 4 784,52 Kč s příslušenstvím věcně správné, a proto i tento výrok částečně změnil tak, že se v tomto rozsahu žaloba zamítá. Ve zbývajícím rozsahu, v němž byl tento výrok napaden odvoláním (tedy pouze pro jistinu 5 926,48 Kč a úrok z prodlení důvodně požadovaných 11 609,48 Kč, neboť, jak uvedeno, přisouzená jistina ve výši 5 683 Kč předmětem odvolání žalovaného není), odvolací soud tento výrok rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

10. Pokud jde o požadavek na stanovení splátek ve výši 1 000 Kč měsíčně, odvolací soud vzhledem k výši uložené povinnosti a vzhledem k tomu, že prodlení žalovaného trvá již delší dobu, v níž žalovaný nepřistoupil ke splácení ani té části svého dluhu, kterou akceptoval, neshledal důvod k tomu, aby umožněním splátek zasáhl do práv žalobkyně jakožto věřitele splatného nároku.

11. Jelikož odvolací soud částečně ve věci samé změnil přezkoumávané rozhodnutí, rozhodl podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů, a to podle poměru úspěchu účastníků ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). V řízení před soudem prvního stupně byla předmětem řízení částka 56 456 Kč. Žalobkyně byla z této částky úspěšná pouze v části 11 609,48 Kč, což představuje 20 % předmětu řízení. Žalovanému, který byl v této fázi řízení úspěšnějším, proto náleží právo na náhradu 60 % nákladů, které mu v ní vznikly, odpovídající poměru úspěchu obou účastníků řízení. Náklady žalované v řízení před soud prvního stupně činí celkem 13 359 Kč a sestávají z odměny jeho zástupce za tři úkony právní služby po 3 380 Kč, tří režijních paušálů po 300 Kč a náhrady DPH. Z těchto nákladů má žalovaný právo na náhradu výše uvedené poměrné části, t. j. 8 015,04 Kč a odvolací soud v tomto rozsahu žalobkyni povinnost k jejich náhradě uložil výrokem IV tohoto rozsudku. V odvolacím řízení, jehož předmětem je 11 331 Kč, byl úspěch účastníků v podstatě totožný, proto odvolací soud za tuto fázi řízení žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal.