7 C 297/2020

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců Mgr. Timma Šmehlíka a JUDr. Anny Grimové ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného, zastoupený advokátem údaje o zástupci o zaplacení 56 456 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 9. 3. 2021, č. j. číslo jednací

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že žaloba o zaplacení 620 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně z 620 Kč od datum do zaplacení se zamítá.

II. Ve výroku III se rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž bylo žalovanému uloženo zaplatit 4 784,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z 4 784,52 Kč od datum do zaplacení, mění tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

III. V části, v níž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 5 926,48 Kč z prodlení ve výši 8,5 % ročně z 11 609,48 Kč od datum do zaplacení se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III, potvrzuje.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 8 015,04 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 620 Kč s úrokem z této částky ve výši 9 % ročně za dobu od datum do datum a od datum do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 5 284,42 Kč, 7 145,58 Kč s úrokem z prodlení z částky 7 145,58 Kč od datum do zaplacení ve výši 9 % p. a., s úrokem z prodlení z částky 7 145,58 Kč od datum do datum ve výši 9 % p. a., částku ve výši 3 471,86 Kč, částku ve výši 29 % ročně z částky 7 145,58 Kč od datum do zaplacení (výrok II), uložil dále žalovanému zaplatit 16 394 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky od datum do datum a od datum do zaplacení (výrok III), zamítl žalobu také v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 18 333,59 Kč, částku ve výši 8 678,41 Kč s úrokem z prodlení z částky 8 678,41 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,50 % p. a., s úrokem z prodlení z částky 8 678,41 Kč od datum do datum ve výši 8,50 % p. a., kapitalizovaný úrok ve výši 12 178,92 Kč, úrok ve výši 29 % ročně z částky 25 072,41 Kč od datum do zaplacení (výrok IV), uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 564 Kč (výrok V), a rozhodl, že žalobkyně je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 5 305,95 Kč (výrok VI). Podle odůvodnění rozsudku vzal za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku (o. z.) a žalovanému byla jako zápůjčka poskytnuta částka 18 000 Kč, kterou se zavázal vrátit zpět včetně poplatků ve výši 15 650 Kč v týdenních splátkách po 561 Kč. Jako„ poplatky“ byly sjednány úroky ve výši 3 220 Kč, hotovostní inkaso splátek ve výši 7 934 Kč, poplatek za administrativní činnost 4 496 Kč. Dále vzal za prokázané, že mezi předchůdcem žalobcem a žalovaným byla dne datum uzavřena druhá smlouva o zápůjčce, na základě které mu bylo poskytnuto 40 000 Kč, které se zavázal vrátit včetně poplatku ve výši 34 167 Kč v týdenních splátkách po 1 237 Kč. Také v této smlouvě je poplatek členěn na úrok ve výši 7 155 Kč, odměnu za zpracování - administrativní poplatek ve výši 9 380 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 17 632 Kč. Obě smlouvy jsou vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem, takové smlouvy nesmějí obsahovat nepřiměřená ujednání. Žalovaný prokazatelně převzal finanční prostředky ve výši - v případě smlouvy ze dne datum ve výši 18 000 Kč a v případě druhé smlouvy ze dne datum ve výši 40 000 Kč, ty je povinen navrátit zpět včetně přiměřeného úroku. Ujednání označená jako poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení (administrativní poplatek) a poplatek za administrativní činnost jsou zcela nepřiměřená, zakládají výraznou nerovnost v povinnostech v neprospěch žalovaného spotřebitele, a soud k nim poukazem na ustanovení § 1813, 1815 o. z. nepřihlédl. Plnění zaplacená žalovaným na tyto poplatky soud zohlednil jako plnění na jistinu dluhů a v důsledku toho zamítl i část požadavku na úhradu jistiny, neboť žalovaný ji uhradil. V smlouvách jsou jako úrok specifikovány částky ve výši 3 220 Kč a 7 155 Kč, a to čitelně, srozumitelně, velikost písma odpovídá základním ujednáním smlouvy, a výše úroku je i přiměřená. To neplatí pro ujednání, které spíše splývá s všeobecnými obchodními podmínkami, a v němž je úroková sazba stanovena na 29 % ročně. V této části je smlouva nepřehledná, matoucí. Jedná se tak o ujednání nepřiměřené, zakládající nerovnost povinností v neprospěch žalovaného spotřebitele, jedná se o ujednání nemravné, které nepožívá soudní ochrany. Vzal dále za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně po formální stránce v dostatečném rozsahu přezkoumal poměry žalovaného, žalovaný se vyjádřil písemně k příjmům a výdajům, doložil výší příjmu, což vyplynulo z evidenční karty klienta. Povinností žalovaného je, aby navrátil částku, která se dostala do jeho dispozice na základě smluv o zápůjčce včetně přiměřeného úroku, jak vyplývá z předmětných smluv o zápůjčce spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. Výrok o uložení povinnosti žalobkyni doplatit soudní poplatek je odůvodněn odkazem na položku 2 bod 2, položku 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků jako přílohu zákona č. 549/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů a výrok o nákladech řízení ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a mírou úspěchu účastníků v řízení.

2. Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný včasné odvolání, které směřuje proti výrokům I, III a výroku o nákladech řízení. Rozhodnutí ve věci samé, jak je zřejmé z odvolacího návrhu, napadá v rozsahu, v jaké mu byla výroky I a III uložena povinnost k zaplacení peněžitého plnění ve výši převyšující částku 5 683 Kč. Má za to, že smlouvy jsou absolutně neplatné podle ust. § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyní předložené listiny nedokládají, že by žalobkyně učinila aktivní kroky k ověření úvěruschopnosti žalovaného s náležitou odbornou péčí, neboť jejich součástí nejsou žádné doklady o příjmech a výdajích žalovaného ani o jeho dalších závazcích. Předchůdce žalobkyně neověřoval„ údaje žalovaného“ v rejstřících BRKI, NRKI či v rejstříku SOLUS. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno stran splnění uvedené povinnosti a obě smlouvy jsou tak absolutně neplatné. Absolutní neplatnost smlouvy lze dovodit i z toho, že předchůdce žalobce skryl úrok i do dalších poplatků, čímž se choval nemravně. Celková výše těchto poplatků dosahuje více než 80 % půjčené částky. Žalobkyni tak přísluší toliko právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 5 683 Kč jakožto rozdílu mezi tím, co žalovaný na základě obou smluv získal a co již uhradil. Navrhl změnu napadeného rozsudku soudu prvního stupně tak, aby žaloba byla v rozsahu převyšujícím částku 5 683 Kč zamítnuta.

3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí. S odvoláním žalovaného nesouhlasí, z jeho strany se jedná o neúčelně vynaložené náklady, neboť opakuje tytéž skutečnosti. Poukázala na to, že žalovaný svůj dluh ani v minimálních splátkách nesplácí.

4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu odvoláním dotčeném podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. Odvolání je pouze částečně důvodné.

5. V přezkoumávané věci je předmětem řízení dvě pohledávky na splacení peněžitých zápůjček, které byly žalovanému poskytnuty předchůdcem žalobkyně, obchodní korporací právnická osoba za základě dvou shora označených smluv z datum a z datum. Pokud jde o obsah těchto smluv, lze odkázat na jeho shrnutí výše. Odvolací soud má za to, že soud prvního stupně zásadně v dostatečném rozsahu zjistil skutkový stav, který odvolací soud doplnil pouze dílčím způsobem s ohledem na strohost odůvodnění splnění zákonného požadavku na posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdcem žalobkyně. Žalobkyně v řízení prokázala, že její předchůdce tyto smlouvy ve znění jí předloženém uzavřel a že se žalovanému dostalo na jejich základě peněžních prostředků ve výši 18 000 Kč, resp. 40 000 Kč a že nároky z obou smluv byly účinně postoupeny žalobkyni. Účastníci shodně před odvolacím soud potvrdili, že žalovaný na úhradu svých závazků z těchto smluv zaplatil žalobkyni (jejímu předchůdci) 21 150 Kč pokud jde o smlouvu z datum a 31 167 Kč, pokud jde o smlouvu z datum. Odvolací soud se se soudem prvního stupně ztotožňuje i v tom, že žalovaný smlouvy uzavíral jako spotřebitel a na práva a povinnosti stran tak dopadají i relevantní ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že obě smlouvy je třeba kvalifikovat po právní stránce jako smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. o. z. Tyto závěry ostatně účastníci ani v odvolacím řízení nezpochybnili.

6. Za neopodstatněnou má odvolací soud námitku žalovaného, dle níž jsou obě smlouvy absolutně neplatné pro nesplnění povinnosti předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Podle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má poskytovatel spotřebitelského úvěru podle tohoto ustanovení povinnost posoudit zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Jestliže této povinnosti nedostojí, je smlouva podle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Žalobkyně, která se domáhá nároků ze smluv, jež jsou spotřebitelským úvěrem, a která je proto povinna tvrdit a prokázat právní skutečnosti, které jsou podmínkou jejich platného uzavření, nese důkazní břemeno k tvrzení, že svou povinnost plynoucí z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru splnila. Míra důkazního břemene je ovšem odvislá i od míry zpochybnění dokazovaných skutečností žalovaným; kvantitu i„ kvalitu“ jeho námitek je třeba vzít v úvahu při hodnocení provedených důkazů podle ust. § 132 o. s. ř. I odvolací soud má za to, že předchůdce žalobkyně před uzavřením každé s posuzovaných smluv schopnost žalovaného hradit dohodnuté splátky zkoumal. To nepochybně vyplývá z listin nazvaných„ zákaznická karta“, kterými je prokázáno, že předchůdce žalobkyně zjišťoval údaje o zdroji příjmů žalovaného a jejich výši, o výdajích žalovaného a o jeho dalších poměrech. Z obsahu těchto listin také vyplývá, že některé z těchto údajů byly ověřovány, a to z listin, které sice nebyly k žalobě připojeny, ale které jsou právě v zákaznických kartách jednoznačně označeny (pracovní smlouva, výplatní pásky za tři výplatní období). Bylo zjištěno i to, že žalovaný je majitelem kreditní karty a bankovního účtu. Pokud jde o v odvolání namítané neprověření poměrů žalovaného z výše uvedených registrů, pak z obsahu zákaznických karet naopak výslovně plyne, že předchůdce žalobce si od žalovaného vyžádal souhlas k nakládání s osobními údaji žalovaného právě v rozsahu nezbytném k využití těchto registrů, přičemž žalovaný potvrdil, že byl detailně seznámen s dokumentací, která se k vedení těchto registrů vztahuje. Námitku, že nebyly zjištěny i jiné závazky žalovaného vyvrací i samotný obsah uzavřených smluv; v obou je uvedeno, že dle nich poskytnutá zápůjčka bude z části použita právě na úhradu dřívějších dluhů žalovaného, které jsou ve smlouvách dostatečně určitě identifikovány. K výzvě odvolacího soudu pak žalovaný ani v odvolacím řízení neuvedl žádné konkrétní tvrzení, které ze zjištění, z nichž poskytovatel úvěru podle zákaznických karet při zkoumání jeho schopnosti splácet úvěr vycházel, je nesprávné. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně splnění požadavků plynoucích z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru prokázala a že smlouvy uzavřené s žalovaným z tohoto důvodu neplatné nejsou.

7. Odvolací soud ale na druhé straně souhlasí s žalovaným v tom, že ujednání o poplatcích, které se žalovaný zavázal za poskytnutí zápůjčky zaplatit ve výši 15 650 Kč, resp. 34 167 Kč jsou zastřeným ujednáním o úroku za zápůjčky a tato jsou, a to jako celek, neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580, § 588 o. z. Neplatnost tohoto ujednání sice nemá za následek neplatnost celé smlouvy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2029/2018), ovšem s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1008/2009 je nutné ujednání o nemravně vysokém úroku mít z neplatné zcela, nejen v části, v jaké takto sjednaný úrok převyšuje přiměřenou mez. To znamená, že právní názor soudu prvního stupně, dle něhož neplatně byly sjednány toliko poplatky za zpracování, doručení, administrativní činnost a splácení, zatímco konkrétní částkou vyjádřený úrok (3 220 Kč resp. 7 155 Kč) byly sjednán platně, správný není. Je-li ujednání o úrocích neplatné, a důvod neplatnosti na ostatní ujednání smlouvy nedopadá, má věřitel právo na úroky ve výši určené podle ustanovení § 1802 o. z., tj. ve výši úroků požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Takový postup je v souladu s požadavkem na upřednostnění výkladu smlouvy, který v maximální možné míře respektuje vůli jejích účastníků (§ 574 o. z.). V poměrech přezkoumávané věci je takovým úrokem dle údajů publikovaných Českou národní bankou úrok ve výši odpovídající roční sazbě 8,88 %.

8. Odvolací soud se tudíž se soudem prvního stupně shoduje v tom, že žalobkyně má právo na úhradu nesplacených částí jistin z obou poskytnutých zápůjček a pokud jde o úrok, pak toliko úrok odpovídající uvedené roční sazbě a době, na kterou byly zápůjčky poskytnuty. Na úhradu jiných nároků za smlouvy uplatněných žalobou žalobkyně právo nemá. To znamená, že ze smlouvy ze dne datum žalobkyni vzniklo právo na úhradu jistiny ve výši 18 000 Kč a úroku ve výši 1 839,25 Kč, celkem 19 839,25 Kč. Jelikož žalovaný na úhradu této smlouvy zaplatil 21 150 Kč, zanikly veškeré touto smlouvou platně sjednané nároky žalobkyně splněním. Naopak, žalobkyně se na úroku žalovaného z této smlouvy obohatila v rozsahu přeplatku ve výši 1 310,75 Kč, přičemž žalovaný v řízení nárok na jeho vrácení započetl pro plnění ze smlouvy datum. Výrok I, kterým bylo žalovanému uloženu k vyrovnání závazků z této smlouvy zaplatit 620 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně od datum do zaplacení tudíž není věcně správný a odvolací soud jej podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalobu i v tomto rozsahu zamítl.

9. Ve vztahu k nárokům ze smlouvy z datum (ohledně níž bylo částečně vyhověno výrokem III) vzniklo žalobkyni právo na vrácení jistiny zápůjčky ve výši 40 000 Kč a úroku ve výši 4 087,23Kč, celkem 44 087,23 Kč. Žalovaný žalobkyni dosud zaplatil 12 920 Kč, přičemž od této částky je nutné odečíst k započtení namítnutý„ přeplatek“ na smlouvu z datum ve výši 1 310,75 Kč (viz předchozí odstavec), z čehož plyne povinnost žalovaného uhradit z tohoto důvodu žalobkyni 11 609,48 Kč. Jelikož soud prvního stupně žalovanému uložil výrokem III zaplatit žalobkyni 16 394 Kč (s úrokem z prodlení), není toto rozhodnutí v rozsahu rozdílu této částky a částky 11 609,48 Kč, na kterou má žalobkyně právo, tj. v rozsahu 4 784,52 Kč s příslušenstvím věcně správné, a proto i tento výrok částečně změnil tak, že se v tomto rozsahu žaloba zamítá. Ve zbývajícím rozsahu, v němž byl tento výrok napaden odvoláním (tedy pouze pro jistinu 5 926,48 Kč a úrok z prodlení důvodně požadovaných 11 609,48 Kč, neboť, jak uvedeno, přisouzená jistina ve výši 5 683 Kč předmětem odvolání žalovaného není), odvolací soud tento výrok rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

10. Pokud jde o požadavek na stanovení splátek ve výši 1 000 Kč měsíčně, odvolací soud vzhledem k výši uložené povinnosti a vzhledem k tomu, že prodlení žalovaného trvá již delší dobu, v níž žalovaný nepřistoupil ke splácení ani té části svého dluhu, kterou akceptoval, neshledal důvod k tomu, aby umožněním splátek zasáhl do práv žalobkyně jakožto věřitele splatného nároku.

11. Jelikož odvolací soud částečně ve věci samé změnil přezkoumávané rozhodnutí, rozhodl podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů, a to podle poměru úspěchu účastníků ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). V řízení před soudem prvního stupně byla předmětem řízení částka 56 456 Kč. Žalobkyně byla z této částky úspěšná pouze v části 11 609,48 Kč, což představuje 20 % předmětu řízení. Žalovanému, který byl v této fázi řízení úspěšnějším, proto náleží právo na náhradu 60 % nákladů, které mu v ní vznikly, odpovídající poměru úspěchu obou účastníků řízení. Náklady žalované v řízení před soud prvního stupně činí celkem 13 359 Kč a sestávají z odměny jeho zástupce za tři úkony právní služby po 3 380 Kč, tří režijních paušálů po 300 Kč a náhrady DPH. Z těchto nákladů má žalovaný právo na náhradu výše uvedené poměrné části, t. j. 8 015,04 Kč a odvolací soud v tomto rozsahu žalobkyni povinnost k jejich náhradě uložil výrokem IV tohoto rozsudku. V odvolacím řízení, jehož předmětem je 11 331 Kč, byl úspěch účastníků v podstatě totožný, proto odvolací soud za tuto fázi řízení žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. O přípustnosti dovolání je oprávněn rozhodovat pouze dovolací soud. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím soudu prvního stupně, do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku.