7 C 48/2026

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Martincovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky Anonymizováno žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 35 929,37 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 17 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 000 Kč od datum do zaplacení ve výši 11,5 % p. a., to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 18 230,91 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 338,30 Kč od datum do zaplacení ve výši 11,5 % p. a., 698,46 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem, který se dostal do dispozice soudu dne datum, se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 35 929,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 338,30 Kč, 698,46 Kč a v neposlední řadě se dožadoval přiznání práva na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnit svého práva proti žalované.

2. Žalobce se svého nároku po žalovaném dožadoval z titulu smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne datum. Na základě této smlouvy se dostala do dispozice žalované částka ve výši 17 000 Kč, a tuto se zavázala navrátit zpět za smluvně ujednaných podmínek. Žalovaná si své povinnosti však řádně neplnila.

3. Žalobce se k ústnímu jednání omluvil, a žalovaná se bez omluvy nedostavila.

4. Soud má za prokázaná následující skutková zjištění.

5. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru. Na základě předmětné smlouvy se fakticky do dispozice žalované dostala částka ve výši 17 000 Kč v rámci platby dne datum. Podpisem se měla žalovaná zavázat, že předmětnou smlouvu bude vázána včetně Sazebníkem a Všeobecnými obchodními podmínkami, které byly nedílnou součástí smlouvy o úvěru. Smlouva měla trvat do datum. Žalovaná měl hradit pevný úrok denní ve výši 0,883 % denně, dále poplatky za vyplacení tranší úvěru 1,99 % z čerpané částky. Žalovaná na svoji pohledávku neuhradil nic. Žalobce tak vypověděl smlouvu dne datum a vyzval žalovanou k okamžité úhradě.

6. Předmětná částka, kterou požadoval se sestávala z jistiny 17 000 Kč, úroku ve výši 17 892,61 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 338,30 Kč podle čl. VII odst. 4 Smlouvy.

7. Soud vyhodnotil, že předmětná smlouva obsahuje nepřiměřená ujednání v části sjednaného poplatku a úroku, v jeho nepřiměřené výši, která zásadním způsobem narušuje rovnost povinností v neprospěch žalovaného subjektu v pozici spotřebitele. Úprava práv a povinností ve Všeobecných obchodních podmínkách je zvolena nepřehledně a nesrozumitelně, stejně tak úprava poplatků v samotné smlouvě, tyto jen uměle pouze a jen navyšují částku, kterou je žalovaná povinna navrátit zpět, lze na ně nahlížet jako na další skrytý úrok a nepřiměřené jsou i sankce, způsob jejich úpravy, stejně tak jako v případě poplatků je pro subjekt, kterým je spotřebitel, značně nesrozumitelná. K těmto ujednáním tak soud ani nepřihlédl s poukazem na ustanovení § 1812, § 1813, § 1814, § 1815 z.č. 89/2012 Sb..

8. Ze strany žalobce však nebyla předložena karta zákazníka ani žádost o spotřebitelský úvěr. Není vůbec zřejmé, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce přezkoumal úvěruschopnost žalovaného subjektu. Byly zjištěny jen příjmy ve výši 57 393 Kč, blíže nespecifikované a nedoložené, byly zjištěny výdaje na bydlení 11500 Kč a další výdaje 4500 Kč. Tyto nebyly blíže specifikované a nebyly doloženy, v domácnosti měly žít tři osoby s příjmem.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Účastnící řízení zvolili podobu písemné formy této smlouvy. Není však patrné, jakým způsobem probíhala realizace podpisu předmětné smlouvy o úvěru ze strany žalované, tak aby byla dostatečně zajištěna autenticita povinného subjektu, kolika fázově probíhalo ověřené žalovaného subjektu, tak aby bylo možné učinit závěr, že to byla právě žalovaná, kdo předmětnou smlouvu podepsala a jejíž psaná podoba odpovídá jejímu projevu vůle být ji vázána.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru, dále jen zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze, umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 76 odst. 1 o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti 3leté promlčecí lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V daném případě soud vyhodnotil obsah předmětné smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., i s ohledem na její spotřebitelský charakter podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Je povinností soudu, aby se zaobíral i z pohledu znění a účinnosti zákona 257/2016 Sb. z úřední povinnosti, bez námitky žalované, v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru, zda ze strany žalobce jakožto poskytovatele úvěrů, zda před vlastním uzavřením smlouvy byla splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele – žalované v dané právní věci. Povinnost zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena, nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších potencionálních věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splacení jejich pohledávky daným spotřebitelem v případě jeho předlužení mohlo být ohroženo. Zakotvením ustavení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu, došlo tak k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, odkaz na článek 8.

14. Soud v daném případě zjistil, ať už se jedná o výdaje, nebo příjmy, žalobce tyto výdaje ani příjmy dostatečně nezkoumal. Nezkoumal, kde skutečně žalovaná bydlí, na základě, jakého titulu, jaké konkrétní výdaje žalovaná vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením. Voda, elektřina, případně plyn, které lze doložit poměrně snadno, například výpisem z účtu. Ze strany žalobce však nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje, jako platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení. Za tímto účelem si žalobce ani nevyžádal úplný výpis z běžného účtu ze strany žalované. Ze strany žalobce nebyly ani vyžádány výplatnice, výplatní lístky. Ze strany žalobce nebyly předloženy žádné konkrétní důkazy, které by vypovídaly o tom, že řádně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce realizoval kroky vedoucí k přezkoumání úvěruschopnosti pouze a jen formálně. Žalobce však ani dostatečně neprokázal, že to byla právě žalovaná, kdo předmětnou úvěrovou smlouvu dne datum podepsala.

15. Soud v daném případě s ohledem na popsaný skutkový stav věci má za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného subjektu jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, respektive v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Předmětná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je uložena poskytovateli úvěru, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel, právní předchůdce žalobce neučiní. Úvěr by měl být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tímto jednáním pak žalobce i plní svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně za účelem zohlednit též práva a zájmy spotřebitele. V daném případě se tak však nestalo a právní předchůdce žalobce tuto svoji povinnost nesplnil. Žalobce neprokázal, že by při sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru plnil svoji zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, dlužníka, a v důsledku tohoto je nezbytně nutné nahlížet na smlouvu o spotřebitelském úvěru jako na absolutní neplatnou s poukazem na § 87 odst. 1 věta první o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustavením § 588 zákona č. 89/2012 Sb. V daném případě soud však v úplném závěru posouzení nepovažuje předmětnou úvěrovou smlouvu ani za podepsanou.

16. Ze zprávy právnická osoba. ze dne datum soud zjistil, že disponentem účtu byla v rozhodném období žalovaná a na tento účet byly ze strany žalobce poslána dne datum částka ve výši 17 000 Kč od žalobce.

17. Žalovaný je tak povinen navrátit žalobci částku, která se do její dispozice dostala bez právního důvodu částku ve výši 17 000 Kč ve smyslu § 2991 zákonu č. 89/2011 Sb. Ve zbývající části soud nárok žalobce, s ohledem na právní posouzení soudu, zamítl včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení.

18. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala se splněním svých povinnosti v části 17 000 Kč do prodlení, vznikl tak žalobci zcela po právu nárok na zákonný úrok z prodlení postupem podle § 1970 z.č. 89/2012 Sb.

19. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchu převažoval na straně žalované. Byla by to žalovaná, komu by náleželo právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že ji v souvislosti s tímto řízením nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III předmětného rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost uložena tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se ji domoci cestou podáním návrhu na nařízení výkonu soudního rozhodnutí nebo návrhu na nařízení exekuce u soudního exekutora.