7 C 50/2026

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Martincovou ve věci žalobce: právnická osoba ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum bytem adresa pro 43 750 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 000 Kč od , datum, do zaplacení ve výše 12 % p. a., a to v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení, byť některé z nich s účinností od měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém nabude právní moci tento rozsudek.

II. Návrh žalobce, aby žalovaný zaplatil žalobci částku představují zákonný úrok z prodlení z částky 30 000 Kč od , datum, do , datum, ve výši 12 % p. a., 12 300 Kč, 1 450 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen platit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 704 Kč, a tuto uhradit ve lhůtě 40 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Návrhem, který se dostal do dispozice soudu dne , datum, , se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, který by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 43 750 Kč včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 30 000 Kč, a v neposlední řadě se dožadoval přiznání práva na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva proti žalovanému.

2. Žalobce se svého nároku po žalovaném dožadoval z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalobce v pozici vydlužitele a žalovaný v pozici zapůjčitele uzavřeli , datum, . Na základě předmětné smlouvy se dostala do dispozice žalovaného částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaný si své povinnosti dle žalobce neměl plnit řádně a včas.

3. Žalovaný s návrhem žalobce souhlasil pouze a jen částečně, a to do částky 30 000 Kč. V prvé řadě namítl s poukazem na článek 26 Nařízení 990/2014 ES eIDAS, že elektronický podpis musí splňovat základní požadavky, a to, aby podepisující osoba byla dostatečným způsobem identifikovaná, aby odpovídal předmětný podpis v daném konkrétní případě žalovanému. Tuto skutečnost ohledně potvrzení této totožnosti nemůže změnit, potvrdit to, že žalobce měl k dispozici výpis z účtu žalovaného subjektu, jeho osobní doklady. Sjednání smluv v daném případě probíhalo prostřednictvím webu věřitele, tento mechanismus však žalobce popisuje jen mlhavě a neprůkazně. Jedná se o smlouvu adhezní formulářového typu a žalovaný neměl nikterak možnost podílet se na úpravě smluvních podmínek předmětné smlouvy. V pozici v rámci předmětné smlouvy vystupuje jako slabší strana. Zároveň žalovaný namítal, že v případě jeho osoby nebyla dostatečně přezkoumána úvěruschopnost, nebyly zjištěny konkrétní příjmy, výdaje, přehled jednotlivých výdajů, nutnost posouzení schopnosti žalovaného podmětný úvěr splácet řádně a včas. Kdyby žalobce postupoval s odbornou péčí, posouzení schopnosti spotřebitele, v daném případě žalovaného, splácet spotřebitelský úvěr nevycházel by jen z objektivně doloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník, žalovaný věřiteli, žalobci uvedl, které jsou způsobilé, aby byly ověřeny a aby i zároveň byly objektivně předloženy. Zároveň v neposlední řadě žalovaný namítal, že předmětná smlouva obsahuje ujednání, která jsou nepoctivá, zásadním způsobem narušují rovnost povinností v neprospěch žalovaného subjektu a obsahuje i ujednání, která odporují dobrým mravům.

4. Žalovaný navrhoval, aby mu byla dána možnost předmětnou částku hradit v měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně.

5. Po posouzení obsahu předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud zjistil, že předmětná smlouva není podepsaná řádně ani ze strany jednoho subjektu. Ze strany žalobce nebyly tvrzeny rozhodné skutečnosti, týkající se technického postupu a postupu při podepisování smlouvy. V daném případě soud nemá za prokázané, že písemný smluvní vztah, který měl být založen smlouvou o úvěru ze dne , datum, skutečně podepsal žalovaný a že se jedná o projev jeho vůle být touto smlouvou vázán. Ve smyslu článku 26 nařízení 910/2014 ES je nepochybné, že zaručený elektronický podpis musí splňovat požadavky, a to, že je jednoznačně spojen s podpisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby, je vytvořen pomocí dat pro vytváření podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svojí výhradní kontrolou a je k datům, která jsou tímto podpisem podepsaná, připraven takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv změnu dat. V daném případě soud s ohledem na zcela absentující skutková tvrzení týkající se postupu při uzavírání smlouvy, má za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným nedošlo k uzavření uvedené smlouvy, a to právě v takovém znění, v jakém úvěrovou smlouvu žalobce předložil. K elektronické verzi smlouvy není připojen podpis spotřebitele v elektronické podobě. V procesu sjednání úvěru nebylo zjištěno, aby to byl právě spotřebitel, kdo připojil svůj jasný identifikátor, kterým dokument zapečetí. V případě spotřebitele, nebyl zde umístěn ani jiný typ elektronického podpisu, který by s poukazem na § 7 zákona č. 297/2016 Sb. odpovídal požadavkům n ve smyslu ustanovení § 10 zákona č. 297/2016 Sb.

6. Vzhledem k tomu, že soud nemá za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření úvěrové smlouvy, je v paralele tohoto již dále nepodstatné, zda byla předmětná úvěruschopnost přezkoumána s patřičnou péčí. Soud i s ohledem na zjištěné skutečnosti a listiny tak, jak byly předloženy, by považoval přezkoumání úvěruschopnosti za nedostatečné. Žalobce pouze a jen obecně přezkoumával úvěruschopnost a vycházel z objektivních skutečností, které neměl nikterak podložené konkrétními údaji, předloženými ze strany žalovaného. A ve světle všech výše uvedených skutečností soud i s ohledem na stanovisko samotného žalovaného, kdy nerozporoval, že se do jeho dispozice dostala částka ve výši 30 000 Kč, posoudil vztah založený mezi žalobcem a žalovaným po právní stránce jako bezdůvodné obohacení, a je povinností žalovaného, aby částku, která se do jeho dispozice dostala bez právního důvodu, ve smyslu § 2990 zákona č. 89/2012 Sb. navrátil zpět žalobci. Ve zbývající části soud s ohledem na právní posouzení nárok žalobce zamítl.

7. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal se splněním částky ve výši 30 000 Kč do prodlení, nárokuje žalobce zcela po právu i zákonný úrok z prodlení z jím požadované částky s tím, že soud v daném případě přiznal zákonný úrok z prodlení až den poté, co byla doručena žalovanému žaloba v dané právní věci. Ve zbývající části zákonného úroku soud přistoupil k zamítnutí tohoto nároku, neboť žalobce neprokázal, že by se do dispozice žalovaného dostala výzva, na základě, které by žalovaného vyzval k navrácení částky, představující bezdůvodné obohacení.

8. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že jeho příjem z pracovního poměru, který má prozatím stále na dobu určitou, představuje v průměru 24 000 Kč měsíčně. Výdaje na bydlení včetně nákladů spojených s užíváním bytu představují měsíčně částku ve výši 15 000 Kč. Na své závazky, kdyby platil, by tak dal 2600 Kč měsíčně. Žije v domácnosti se svojí přítelkyní, která je v invalidním důchodu, její příjem neznal. Na majetek žalovaného prozatím není vedena žádná exekuce. Byl by schopen splácet svůj závazek vůči žalobci po 1000 Kč měsíčně.

9. Po posouzení majetkových poměrů žalovaného, pozice žalobce, coby subjektu podnikajícího v oblasti poskytování úvěrů a půjček, výše přiznané částky v rámci soudního řízení, výše navrhované splátky, soud vyhodnotil, že možnost splátek po 1000 Kč nikterak hospodářsky nepoškodí žalobce, který jako podnikatel si musí být vědom svých podnikatelských rizik. Na druhou stranu žalovanému možnost splátek umožní, aby postupně v přiměřené době splácel svůj závazek vůči žalobci a nebyl nucen se dále zadlužovat. Soud proto vyhověl návrhu žalovaného a umožnil mu postupné splácení a splácení s delším časovým odstupem od právní moci povinností rozhodnutí. Za předpokladu, pokud žalovaný nedostojí svým splátkovým povinnostem, bude to mít za následek zesplatnění celé částky, uložené u soudem, najednou10. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchů převažuje na straně žalobce 30 000 Kč (68,57 %): žalovaný 13 750 Kč (31,43 %) rozdíl 37,14 %. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 750 Kč, 438 Kč, odměna za tři úkony právní služby 3 x 700 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky 177/1996 Sb., 3 režijní paušály 3 x 100 Kč podle § 14b odstavec 6 vyhlášky 177/1996 Sb.- 100 % 4588 Kč. Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částka ve výši 1704 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, .