7 C 55/2026

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Martincovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 11 566,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12 % p. a., to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby žalovaný zaplatil žalobci částku ve výši 6 474,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 99,47 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12 % p. a., 91,78 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem, který se dostal do dispozice soudu dne , datum, , se žalobce dožadoval vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 11 566,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 099,47 Kč, 91,78 Kč a v neposlední řadě se dožadoval přiznání práva na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnit svého práva proti žalovanému.

2. Žalobce se svého nároku po žalovaném dožadoval z titulu smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, . Na základě této smlouvy se dostala do dispozice žalovaného částka ve výši 5 000 Kč, a tuto se zavázala navrátit zpět za smluvně ujednaných podmínek. Žalovaný si své povinnosti však řádně neplnil.

3. Žalobce se k ústnímu jednání omluvil, a žalovaný se bez omluvy nedostavil.

4. Soud má za prokázaná následující skutková zjištění.

5. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru. Na základě předmětné smlouvy se fakticky do dispozice žalovaného dostala částka ve výši 5000 Kč v rámci platby dne , datum, . Nedílnou součástí smlouvy měly být Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal předmětné finanční prostředky hradit první splátku splatnou , datum, . Žalovaný měl hradit pevný úrok denní ve výši 1,066 % denně, dále poplatky za vyplacení tranší úvěru 1,99 % z čerpané částky. Žalovaný na svoji pohledávku neuhradil nic. Žalobce tak vypověděl smlouvu dne , datum, a vyzval žalovaného k okamžité úhradě.

6. Předmětná částka, kterou požadoval se sestávala z jistiny 5 000 Kč, úrok 6 374,81 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 99,50 Kč podle čl. VII odst. 4 Smlouvy.

7. Soud vyhodnotil, že předmětná smlouva obsahuje nepřiměřená ujednání v části sjednaného poplatku a úroku, v jeho nepřiměřené výši, která zásadním způsobem narušuje rovnost povinností v neprospěch žalovaného subjektu v pozici spotřebitele. Úprava práv a povinností ve Všeobecných obchodních podmínkách je zvolena nepřehledně a nesrozumitelně, stejně tak úprava poplatků v samotné smlouvě, tyto jen uměle pouze a jen navyšují částku, kterou je žalovaná povinna navrátit zpět, lze na ně nahlížet jako na další skrytý úrok a nepřiměřené jsou i sankce, způsob jejich úpravy, stejně tak jako v případě poplatků je pro subjekt, kterým je spotřebitel, značně nesrozumitelná. K těmto ujednáním tak soud ani nepřihlédl s poukazem na ustanovení § 1812, § 1813, § 1814, § 1815 z.č. 89/2012 Sb.

8. Ze strany žalobce však nebyla předložena karta zákazníka ani žádost o spotřebitelský úvěr. Není vůbec zřejmé, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce přezkoumal úvěruschopnost žalovaného subjektu. Byly zjištěny jen příjmy ve výši 30 033 Kč, blíže nespecifikované a nedoložené, byly zjištěny výdaje na bydlení 6000 Kč a další výdaje 1000 Kč. Tyto nebyly blíže specifikované a nebyly doloženy.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru, dále jen zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazků z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze, umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 76 odst. 1 o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti 3leté promlčecí lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V daném případě soud vyhodnotil obsah předmětné smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., i s ohledem na její spotřebitelský charakter podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Je povinností soudu, aby se zaobíral i z pohledu znění a účinnosti zákona 257/2016 Sb. z úřední povinnosti, bez námitky žalované, v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru, zda ze strany žalobce jakožto poskytovatele úvěrů, zda před vlastním uzavřením smlouvy byla splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného v dané právní věci. Povinnost zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena, nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších potencionálních věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splacení jejich pohledávky daným spotřebitelem v případě jeho předlužení mohlo být ohroženo. Zakotvením ustavení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu, došlo tak k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, odkaz na článek 8.

14. Soud v daném případě zjistil, ať už se jedná o výdaje, nebo příjmy, žalobce tyto výdaje ani příjmy dostatečně nezkoumal. Nezkoumal, kde skutečně žalovaný bydlí, na základě, jakého titulu, jaké konkrétní výdaje žalovaný vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením. Voda, elektřina, případně plyn, které lze doložit poměrně snadno, například výpisem z účtu. Ze strany žalobce však nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje, jako platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení. Za tímto účelem si žalobce ani nevyžádal úplný výpis z běžného účtu ze strany žalovaného. Ze strany žalobce nebyly ani vyžádány výplatnice, výplatní lístky. Ze strany žalobce nebyly předloženy žádné konkrétní důkazy, které by vypovídaly o tom, že řádně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce realizoval kroky vedoucí k přezkoumání úvěruschopnosti pouze a jen formálně.

15. Soud v daném případě s ohledem na popsaný skutkový stav věci má za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného subjektu jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, respektive v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Předmětná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je uložena poskytovateli úvěru, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel, právní předchůdce žalobce neučiní. Úvěr by měl být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tímto jednáním pak žalobce i plní svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně za účelem zohlednit též práva a zájmy spotřebitele. V daném případě se tak však nestalo a právní předchůdce žalobce tuto svoji povinnost nesplnil. Žalobce neprokázal, že by při sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru plnil svoji zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované, dlužníka, a v důsledku tohoto je nezbytně nutné nahlížet na smlouvu o spotřebitelském úvěru jako na absolutní neplatnou s poukazem na § 87 odst. 1 věta první o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustavením § 588 zákona č. 89/2012 Sb..

16. Žalobce však ani netvrdil natož, aby prokázal, jakým způsobem došlo k podpisu předmětné smlouvy ze strany žalovaného subjektu. Ani předložená kopie občanského průkazu nemůže být dostatečným důkazem, který potvrdí, že předmětnou smlouvu skutečně podepsal žalovaný, že písemná smlouva odpovídá jeho projevu vůle být ji vázán. Není zřejmě v kolika fázích byla identita žalovaného ověřena. Soud proto považuje předmětnou smlouvu za nepodepsanou.

17. Ze zprávy , právnická osoba, ze dne , datum, soud zjistil, že předmětný účet je žalovaného a dne a v rozhodném období na něj dne , datum, přišla částka ve výši 5 000 Kč.

18. Ze strany žalovaného neměla být poskytnuta ani částečná úhrada.

19. Žalovaný je tak povinen navrátit žalobci částku, která se do její dispozice dostala bez právního důvodu ve výši 5 000 Kč ve smyslu § 2991 zákonu č. 89/2011 Sb. Ve zbývající části soud nárok žalobce, s ohledem na právní posouzení soudu, zamítl včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení.

20. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal se splněním svých povinnosti v části 5 000 Kč do prodlení, nárokuje žalobce zcela po právu i zákonný úrok z prodlení postupem podle § 1970 z.č. 89/2012 Sb..

21. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchu převažoval na straně žalovaného. Byl by to žalovaný, komu by náleželo právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v souvislosti s tímto řízením nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III předmětného rozsudku.