9 C 112/2023

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Ševčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 51 320 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 540 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 540 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ohledně částky 25 380 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 015,68 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 358,27 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 833,01 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 21 833,01 Kč od datum do zaplacení, a dále ohledně částky 20 400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 763,42 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 631,92 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 866,53 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 25,77 % ročně z částky 15 866,53 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 30 920 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 015,68 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 358,27 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 21 833,01 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 20,74 % p. a. z částky 21 833,01 Kč od datum do zaplacení, a dále částku 20 400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 763,42 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 631,92 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 15 866,53 Kč od datum do zaplacení s úrokem ve výši 25,77 % p. a. z částky 15 866,53 Kč od datum do zaplacení s tím, že se v případě částky 30 920 Kč jedná o nesplacený závazek, jenž žalovanému vyplývá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo kterou uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) dne datum. V případě částky 20 400 Kč s příslušenstvím se jedná o nesplnění závazek žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi týmiž účastníky dne datum.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil, zda s takovým postupem souhlasí. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odstavec 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě nikterak nevyjádřil, a proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum číslo soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 35 000 Kč, jemuž odpovídá závazek žalovaného splatit tento úvěr spolu s úrokem ve výši 7 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 7 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit částku 63 000 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách po 1 050 Kč v hotovosti, a to při úrokové sazbě 32,15 % p. a. Splatnost poslední splátky byla stanovena na datum Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, do dne vypořádání veškerých závazků, které na základě či v souvislosti se spotřebitelským úvěrem vznikly. Věřiteli ze smlouvy vyplývalo právo v případě prodlení dlužníka s úhradou příslušné splátky prohlásit celý úvěr za splatný. Z karty zákazníka je zřejmé, jaké údaje právní předchůdce žalobkyně zjišťoval za účelem posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně vycházel z čistého příjmu žalovaného ve výši 40 329 Kč, který byl ověřen oproti bankovním výpisům a výplatním páskám. Jako použitelný byl právním předchůdcem žalobkyně shledán příjem žalovaného ve výši 17 739 Kč měsíčně, neboť celkové měsíční výdaje uvedené žalovaným činily 22 590 Kč.

4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne datum číslo poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému v hotovosti finanční částku 27 000 Kč, kterou byl žalovaný povinen splatit spolu s úrokem ve výši 20,74 % ročně, tj. ve výši 4 590 Kč, administrativním poplatkem ve výši 5 400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 390 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit 52 380 Kč v pravidelných 80 týdenních hotovostních splátkách po 655 Kč, přičemž poslední splátka činila 635 Kč a byla splatná datum. Co se ostatních podmínek týče, včetně případného prodlení žalovaného se splácením úvěru, byly ujednány totožné podmínky jako v případě smlouvy ze dne datum. Z karty zákazníka vyplývá disponibilní příjem žalovaného ve výši 12 075 Kč, z něhož právní předchůdce žalobkyně vycházel, když od příjmů z hlavního pracovního poměru ve výši 38 285 Kč odečetl celkové měsíční výdaje uvedené žalovaným v celkové výši 26 210 Kč. Údaje byly ověřeny oproti výplatním páskám, nájemní smlouvě, čestnému prohlášení.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úplatě vyplývá, že pohledávky právního předchůdce žalobkyně za žalovaným vyplývající ze shora uvedených smluv o spotřebitelském úvěru byly postoupeny na žalobkyni. S touto skutečností byl žalovaný obeznámen dopisem ze dne datum, který mu byl dle dokladu o odeslání zaslán téhož dne.

6. V neposlední řadě byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, která mu byla dle podacího lístku odeslána dne datum.

7. Vzhledem k tomu, že si skutečnosti zjištěné ze shora uvedených listinných důkazů neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.

8. Při právním hodnocení soud uzavřel, že žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) prokázala svojí aktivní žalobní legitimaci.

9. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli v obou případech smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících občanského zákoníku, na kterou rovněž dopadá i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud však obě smlouvy posoudil jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 547, § 580 a § 588 občanského zákoníku, a dále pro významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele podle § 1813 občanského zákoníku. Pro bližší odůvodnění lze uvést, že právní předchůdce žalobkyně byl v daném právním vztahu v silnějším postavení oproti žalovanému (spotřebiteli), o čemž svědčí i skutečnost, že k uzavření předmětné smlouvy došlo adhezním způsobem, kdy text smlouvy byl zpracován právním předchůdcem žalobkyně a žalovaný tedy neměl reálnou možnost obsah smlouvy jakkoli ovlivnit. Neméně podstatný je i fakt, že právní předchůdce žalobkyně poskytuje finanční prostředky jako nebankovní instituce. Je obecně známé, že na tyto společnosti se obracejí lidé obvykle v nouzi či v jinak neutěšené životní situaci, neboť na běžné bankovní úvěry by jinak nedosáhli, a zároveň je likvidita u těchto osob velmi omezená, často nulová. Zpravidla se tedy jedná o rizikové dlužníky. Je standardem, že rizikovost těchto úvěrů je vyvažována vyšší úrokovou mírou oproti úrokové míře, za kterou se poskytují bankovní úvěry. Úrok, jako odměna za poskytnutí finančních prostředků, ujednaný v daném případě ve výši 20,74 % p. a. v případě prvé smlouvy a ve výši 32,15 % p. a. v případě druhé smlouvy by sám o osobě nemravný nebyl a bylo by možné jej akceptovat jako krytí vyšší míry rizikovosti úvěru, nicméně nelze přehlédnout, že vedle úroku byl v obou případech sjednán též administrativní poplatek ve výši 5 400 Kč, a odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 390 Kč v případě prvé smlouvy a v případě druhé smlouvy administrativní poplatek ve výši 7 000 Kč a odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 000 Kč, které ve své podstatě rovněž představují odměnu za poskytnutí finančních prostředků. K tomu lze uvést, že administrativní úkony by měly být kryty úrokem. Požaduje-li nad rámec úroku žalobkyně, resp. její právní předchůdce po žalovaném též poplatky za administrativní činnost, které jsou ve shodné výši jako úrok (v případě prvé smlouvy dokonce vyšší), nelze než v takovém jednání shledat snahu získat finanční prostředky nad rámec sjednané úrokové sazby. O umělém navyšování ceny úvěru svědčí i ujednaná povinnost žalovaného splácet úvěr v hotovosti, přičemž eliminaci platby tohoto poplatku neměl žalovaný možnost nikterak ovlivnit, neboť text formulářové smlouvy byl jednostranně určen právním předchůdcem žalobkyně. Splácení hotovostního úvěru v hotovosti nemá žádné zákonné opodstatnění ani racionální základ, když z ničeho neplyne, že by hotovostní úvěr nemohl být splácen například bezhotovostními převody. S přihlédnutím k uvedenému nelze než v jednání právního předchůdce žalobkyně shledat snahu získat finanční prostředky nad rámec sjednané úrokové sazby a tím navýšit cenu úvěru. Skutečná odměna právního předchůdce žalobkyně při zohlednění již sjednaných úroků ve výši 4 590 Kč a poplatků v souhrnné výši 20 790 Kč v případě prvé smlouvy na dobu 80 týdnů představuje částku 25 380 Kč, což představuje 94 % ze skutečně poskytnuté jistiny. V případě druhé smlouvy činí součet úroku ve výši 7 000 Kč a souhrnných poplatků ve výši 21 000 Kč částku 28 000 Kč, což při splatnosti 60 týdnů představuje skutečnou odměnu právního předchůdce žalobkyně ve výši 80 % ze skutečně poskytnuté jistiny. Odměnu sjednanou v takové výši považuje soud za evidentně v rozporu s dobrými mravy, neboť je nepřiměřeně vysoká, a takovému jednání nelze poskytnou právní ochranu. Z uvedených důvodů jsou uzavřené smlouvy o úvěru jako celek absolutně neplatné, když zároveň nelze presumovat, že by právní předchůdce žalobkyně smlouvy o úvěru se žalovaným uzavřel i bez ujednání ohledně poplatků jak předpokládá ustanovení § 576 občanského zákoníku.

10. S ohledem na absolutní neplatnost úvěrových smluv ze shora uvedených důvodů přiznal soud žalobkyni pouze právo na plnění z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, neboť bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum skutečně poskytl finanční prostředky ve výši 27 000 Kč, které však žalovaný vrátil pouze ve výši 21 460 Kč. Ve zbývající výši 5 540 Kč se tedy žalovaný bezdůvodně obohatil, když získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky ve výši 5 540 Kč přiznal soud žalobkyni též zákonný úrok z prodlení, na který má právo podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po dni splatnosti stanovené žalovanému v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě deseti dní od data doručení dopisu, který mu byl odeslán dle podacího lístku dne datum. Podle § 573 občanského zákoníku platí domněnka doručení zásilky třetí pracovní den po jejím odeslání. Oznámení bylo tedy žalovanému podle uvedené domněnky doručeno dne datum. Dle stanovené lhůty 10 dní k úhradě dlužné částky od data doručení tedy poslední den k úhradě připadl na datum a od datum se tak žalovaný nachází v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 540 Kč od datum do zaplacení. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl včetně úrokového příslušenství, když lze uvést, že oproti poskytnutým finančním prostředkům ve výši 35 000 Kč z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum žalovaný uhradil celkem částku 42 600 Kč, tj. vyšší než mu byla ve skutečnosti poskytnuta.

11. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odstavce 2 o. s. ř., dle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V dané věci byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 11 %, když žalobě bylo vyhověno co do částky 5 540 Kč, proti žalované souhrnné částce 51 320 Kč. Žalovaný byl tedy úspěšný z 89 %, když žalovaná částka byla v souhrnné výši 45 780 Kč zamítnuta. Žalovaný by tak měl právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení v rozsahu 78 %. S ohledem na to, že žalovanému žádné prokazatelné účelné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.