9 C 149/2023

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Ševčíkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , MBA sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/1 sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 25 017,44 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24 407,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24 407,44 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 12,38 % ročně z částky 24 407,44 Kč od , datum, do zaplacení a částky 610 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 15 771 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované úhrady částky 24 407,44 Kč spolu s příslušenstvím a částky 610 Kč, to vše z titulu nesplnění povinností žalovanou vyplývající jí ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyní uzavřela dne , datum, .

2. Žalobkyně uvedla, že zastavení exekuce neznamená zánik hmotněprávního závazku žalované uhradit pohledávku z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, tak, jak byla přiznána vydaným rozhodčím nálezem. Závazek žalované tedy nadále trvá. S konstatovanou absolutní neplatností smlouvy žalobkyně nesouhlasí, když případný rozpor sjednaného úroku s dobrými mravy nemůže znamenat neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. V případě shledání neplatnosti ujednání o úrocích se jedná o nezákonné určení množstevního rozsahu, které samo o sobě neplatnost právního jednání nezpůsobuje. Zároveň je zapotřebí vycházet z výkladu smlouvy, která neplatnost nezakládá, před takovým výkladem, který neplatnost zakládá, jsou-li možné oba výklady. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalované úvěr splácet žalobkyně upozorňuje, že smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb., a není možné tedy aplikovat právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb. Přesto se žalobkyně schopností žalované úvěr splácet před jeho poskytnutím zabývala, když svůj postup v tomto ohledu blíže konkretizuje.

3. Přestože běželo řízení na základě neplatné rozhodčí smlouvy, došlo ke stavení promlčecí lhůty, neboť dokud nebylo rozhodnuto o tom, že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, posuzuje se promlčení z něho plynoucí jako u rozhodčího nálezu, který takovou vadou netrpí. Podala-li tedy žalobkyně po pravomocném zastavení exekuce žalobu, kterou uplatňuje právo přiznané formálně nezrušeným rozhodčím nálezem, bez zbytečného odkladu, jímž se rozumí lhůta 30 dnů ode dne pravomocného zastavení exekučního řízení, k promlčení dle žalobkyně nedošlo. Dané závěry vyplývající z judikatury Nejvyššího soudu, na kterou žalobkyně odkazuje, považuje žalobkyně za plně aplikovatelné i na posuzovaný případ.

4. Žalobkyně se zároveň domnívá, že ačkoli rozhodčí nález vydaný na základě neplatné rozhodčí doložky nebyl zrušen, není v posuzovaném případě dána překážka věci pravomocně rozhodnuté. V případě žalobkyně jde o uplatnění procesněprávního institutu, a to zachování účinků podané žaloby, jenž reaguje na změnu judikatury, v důsledku čehož se věřitelé ocitají znovu na počátku procesu vymáhání pohledávky. Závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, považuje žalobkyně za nepřiléhavé pro danou věc, neboť se zabývá institutem hmotněprávním, a to bezdůvodným obohacením. I kdyby soud shledal námitku promlčení po právu, poukazuje na skutečnost, že by byla přiznána ochrana právu, které bylo vykonáno v rozporu s dobrými mravy, neboť vymáhaná pohledávka dle hmotného práva nadále existuje, když ve vztahu k tomuto odkazuje žalobkyně rovněž na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu i Ústavního soudu.

5. Žalovaná s podaným návrhem nesouhlasila. Uvedla, že proti ní byla vedena exekuce soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, , a to na základě nezpůsobilého exekučního titulu - rozhodčího nálezu č. j. , spisová značka, , neboť smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, byla shledána absolutně neplatnou, a proto byla exekuce zastavena. Žalovaná se s absolutní neplatností smlouvy o revolvingovém úvěru plně ztotožňuje. Poukazuje na porušení povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet před jeho poskytnutím ze strany žalobkyně i rozpor smlouvy s dobrými mravy. Sjednaná úroková sazba ve výši 148,18 % p. a. převyšuje více než 11,5 x průměrnou úrokovou sazbu v době uzavření smlouvy. Na neplatnosti úvěrové smlouvy nemůže nic změnit ani skutečnost, že se v posuzované věci žalobkyně domáhá podstatně nižší částky a podstatně nižšího úroku i smluvní pokuty, nežli v rozhodčím řízení. V této souvislosti žalovaná poukazuje i na to, že během nepřípustné exekuce uhradila částku 5 560 Kč. Žalobkyně tedy částku 24 407,44 Kč požaduje neoprávněně. Tvrzení o nepřiměřené výši úrokové sazby žalovaná podpořila odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, Ústavního soudu i Soudního dvora Evropské unie a dále konkretizuje důvod, pro který se rovněž domáhala zastavení exekuce, a sice že rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, spor v rozhodčím řízení nikdy ve skutečnosti nerozhodoval, nýbrž jej rozhodovala , právnická osoba, .

6. Žalovaná vznesla námitku promlčení, neboť má za to, že je nárok žalobkyně promlčen. Jednání žalobkyně popsané blíže v podaném vyjádření naplňuje dle žalované znaky zneužití práva. Za situace, kdy rozhodčí řízení ve skutečnosti ani neproběhlo, ke stavění promlčecí lhůty nemohlo dojít a nárok žalobkyně je promlčen. Žalobkyni musela být s ohledem na její podnikání známa konstantní judikatura ohledně neplatnosti smlouvy, a proto se svého nároku domáhala nikoli v soudním, ale v rozhodčím řízení subjektem, který byl na žalobkyni ekonomicky závislý. Následně žalobkyně protiprávně vymáhala 7 let své nároky v exekučním řízení, dokud žalovaná sama zastavení exekuce nenavrhla. V případě zneužití práva není možné, aby se promlčecí lhůta stavěla. Žalovaná dále konstatuje, že žalobkyní předestřená judikatura týkající se lhůty k podání nové žaloby po pravomocném zastavení exekuce a stavění promlčecí doby se týká neplatnosti rozhodčí doložky pro netransparentnost výběru rozhodce, zatímco samotná úvěrová smlouva v daných případech byla platná. Tyto závěry proto nelze aplikovat na posuzovaný případ, neboť rozhodčí smlouva deficitem transparentnosti netrpěla, ale exekuce byla zastavena, neboť byla smlouva jako celek shledána absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Neplatnost tedy dopadá i na rozhodčí smlouvu. V důsledku toho neměl rozhodce pravomoc spor vůbec rozhodovat. Zároveň žalovaná poukazuje na skutečnost, že 30 denní lhůta k podání žaloby běží od pravomocného zastavení exekuce, k němuž došlo , datum, , a proto je návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podaný dne , datum, podán předčasně.

7. Rozhodčí nález nebyl do dnešního dne zrušen, ani nebyla podána žaloba na jeho zrušení. V dané věci je proto dána i překážka rei iudicate, když v této souvislosti žalovaná odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023 sp. zn. 33 Cdo 1784/2022.

8. Z provedeného dokazování učinil soud uvedená skutková zjištění.

9. Z usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne , datum, č. j. , spisová značka, soud zjistil, že exekuce vedená soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, , adresa, na základě pověření ze dne , datum, byla zastavena a oprávněné (žalobkyni) byla uložena povinnost uhradit povinné (žalované) náklady exekučního řízení a soudnímu exekutorovi náklady exekuce. Důvodem zastavení exekuce byl shledaný nezpůsobilý exekuční titul, jímž byl rozhodčí nález, neboť uzavřená smlouva o revolvingovém úvěru byla shledána absolutně neplatnou a s ohledem na provázanost s rozhodčí smlouvou, shledal soud i rozhodčí smlouvu za absolutně neplatnou, což způsobilo nedostatek pravomoci rozhodce k rozhodnutí sporu z absolutně neplatné úvěrové smlouvy. Absolutně neplatnou úvěrovou smlouvu soud shledal s ohledem na natolik velkou nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků v neprospěch slabší strany spočívající jednak v nepřiměřené výši sjednaného úroku, a dále v dalších ujednání sjednaných pouze v neprospěch spotřebitele.

10. Z rozhodčího nálezu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, vydaného rozhodcem , tituly před jménem, , jméno FO, je zřejmé, že jím bylo rozhodnuto ve věci účastníků zdejšího řízení o částce 95 335 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, kdy z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, byla žalovaná zavázána k povinnosti uhradit žalobkyni částku 95 335 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 95 335 Kč od , datum, do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou částky 75 780 Kč od , datum, do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu spolu s náklady rozhodčího řízení ve výši 13 780,80 Kč. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne , datum, a vykonatelnosti , datum, .

11. Z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, a smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru vyplývá závazek žalobkyně poskytnout žalované spotřebitelský revolvingový úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 2 105 Kč. Při sjednané pevné úrokové sazbě 148,18 % ročně se tak žalovaná zavázala uhradit celkem částku 75 780 Kč. Pro splacení prvních 18 splátek, a dále vždy každých 24 splátek bylo ujednáno, že dojde automaticky k prodloužení a navýšení úvěru, tj. žalované budou poskytnuty v rámci revolvingového úvěru další finanční prostředky ve výši 15 156 Kč, kdy při této částce se žalovaná zavázala uhradit v případě každého revolvingu vždy částku 50 520 Kč splatnou v pravidelných 24 měsíčních splátkách s roční úrokovou sazbou 123,29 %. Pro případ prodlení s úhradou splátky o více než 15 dnů bylo ujednáno právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 8 % z dlužné splátky, při prodlení delší 30 dnů po dni splatnosti má žalobkyně současně právo nad rámec smluvní pokuty na smluvní pokutu ve výši 13 % z dlužné částky. Obě smluvní pokuty byly splatné do 10 dní ode dne vzniku povinnosti žalované k jejich úhradě. Při prodlení delší 60 dní bylo sjednáno automatické zesplatnění úvěru. Zesplatněním se pak celá nesplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru, která byla nadále úročena smluvním úrokem až do úplné úhrady nové jistiny. Pakliže by dlužník novou jistinu neuhradil ani ve lhůtě 10 dní ode dne zesplatnění, vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z dlužné částky. V neposlední řadě bylo ujednáno právo žalobkyně na náklady mimosoudního vymáhání. O schválení úvěru byla žalovaná informována dopisem ze dne , datum, , jehož součástí je splátkový kalendář. Dopis si však žalovaná v úložní době nevyzvedla. Připsání částky 25 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, , který žalovaná uvedla v návrhu na uzavření smlouvy, vyplývá ze strany 73 denního výpisu z účtu č. , hodnota, -, číslo, . Z karty klienta a přehledu plateb vyplývá, že na úvěr bylo uhrazeno celkem pouze 5 560 Kč a žalované bylo zasláno celkem osm upomínek. Smluvní pokuty byly žalované vyúčtovány fakturou č. , číslo, ze dne , datum, se splatností dne , datum, ve výši 168 Kč a dále fakturou č. , číslo, ze dne , datum, ve výši 442 Kč splatnou dne , datum, . Z tabulky „výpočet dlužné částky“ vyplývá dlužná jistina ve výši 24 407,44 Kč a dlužné úroky ve výši 19 578,70 Kč. Žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky vyzvala předžalobní upomínkou, jejíž odeslání dne , datum, je prokázáno poštovním podacím archem.

12. Z databáze časových řad ARAD České národní banky vyplývá úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v době poskytnutí revolvingového úvěru žalované, tj. v květnu 2015, kdy při fixaci úrokové sazby nad 1 rok do 5 let včetně činila výše úrokové sazby 12,38 %.

13. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutkový závěr ve věci. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o revolvingovém úvěru finanční prostředky 25 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit spolu s úrokem v celkové výši 75 780 Kč. Jelikož žalované splátky řádně nesplácela, došlo dle smluvních ujednání k automatickému zesplatnění úvěru. Žalobkyně se následně svého práva domáhala v rozhodčím řízení, kde byla rozhodčím nálezem žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni požadovanou částku. Na základě rozhodčího nálezu byla nařízena exekuce, během níž žalovaná uhradila částku 5 560 Kč. Exekuce byla následně soudem zastavena z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu, neboť rozhodce neměl k vydání rozhodčího nálezu pravomoc v důsledku absolutně neplatné smlouvy o úvěru a na ní navázané rozhodčí smlouvy.

14. Podle § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

15. Podle § 619 odstavce 1, odstavce 2 občanského zákoníku, jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

16. Podle § 629 odstavce 1, odstavce 2 občanského zákoníku, promlčecí lhůta trvá tři roky. Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

17. Nežli mohl soud přistoupit k posuzování podstaty posuzované věci, bylo zapotřebí se vypořádat s podmínkami řízení v podobě překážky věci pravomocně rozhodnuté, s namítanou předčasností žaloby a námitkou promlčení vznesenou žalovanou.

18. Soud překážku věci pravomocně rozhodnuté neshledal. Je sice pravdou, že judikatura, na níž účastníci řízení v této souvislosti odkazují, se týká případů podání žalobních návrhů po zastavení exekuce, potažmo zamítnutí jejich nařízení pro nezpůsobilý exekuční titul v podobě rozhodčího nálezu z důvodu, že rozhodčí nález vydal rozhodce, jehož výběr se neuskutečnil podle transparentních pravidel, avšak závěr o tom, že v takovém případě nejde o překážku věci rozhodnuté, pokud o stejné věci, stejného předmětu řízení a týchž osob, bylo rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem, jenž neměl k vydání takového rozhodčího nálezu pravomoc (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015 sp. zn. 23 Cdo 4460/2014) lze aplikovat i na daný případ, přestože nezpůsobilost exekučního titulu nezapříčinila netransparentnost výběru rozhodce. Soud v tomto ohledu vychází ze závěru vyjádřeného v usnesení, jímž byla exekuce v projednávané věci zastavena, kdy soud uzavřel, že s ohledem na nerozlučnou propojenost rozhodčí smlouvy s úvěrovou smlouvou způsobila absolutní neplatnost úvěrové smlouvy i absolutní neplatnost smlouvy rozhodčí. Rozhodce tedy neměl pravomoc spor z úvěrové smlouvy vůbec rozhodnout, a proto výsledek takového rozhodčího řízení nelze akceptovat. Nelze-li ze závěrů rozhodčího řízení vycházet, pak však nelze žalobkyni odepřít právo domáhat se svého nároku v řízení před soudem, a proto v řízení není dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, přestože rozhodčí nález nebyl zrušen. Na druhou stranu by bylo možné konstatovat, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podaný dne , datum, byl podán předčasně, neboť usnesení, jímž byla zastavena exekuce vedená na základě nezpůsobilého exekučního titulu, nabylo právní moci až dne , datum, . V době vyhlášení rozhodnutí v projednávané věci však byla tato vada zhojena uplynutím času.

19. Byť se soud neztotožnil se žalovanou v existenci překážky věci pravomocně rozhodnuté, v případě vznesené námitky promlčení jí již dal za pravdu. Přiznal-li soud na jedné straně žalobkyni právo domáhat se svého nároku v řízení před soudem za situace, kdy výsledky rozhodčího řízení nemohou být akceptovány, nelze současně odhlédnout od druhé strany, a sice že žalobkyně v takovém případě nese plně všechna rizika spojená s tím, pokud uplatnila zcela dobrovolně z vlastní vůle za daných okolností svůj nárok nejprve v rozhodčím řízení a svého nároku se v řízení před soudem domáhá až poté, co byla zastavena exekuce vedená na základě nezpůsobilého exekučního titulu, tedy i případné riziko promlčení svého nároku. Obecně lze sice přijmout závěr judikatury o tom, že podáním rozhodčí žaloby podle § 14 odstavce 1 rozhodčího zákona dochází ke stavení promlčecí lhůty, pokud nebylo rozhodnuto o tom, že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, nicméně je vždy současně nutné přihlížet též ke konkrétním okolnostem případu. V dané věci totiž nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně je korporací zabývající se poskytováním nebankovních úvěrů, kdy uzavírá se spotřebiteli velké množství úvěrových smluv a z velké části své nároky následně i exekučně vymáhá. Konstantní judikatura ohledně nemravnosti nepřiměřených úroků za poskytnutí finančních prostředků sjednaných se spotřebiteli ve formulářových smlouvách (například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2007 sp. zn. 33 Odo 234/2005) proto musí být žalobkyni nepochybně známa. Uplatňuje-li žalobkyně za dané konstelace své nároky v rozhodčím řízení, činí tak nepochybně s vědomím, že by jí její nároky v řízení před soudem nemohly být přiznány. Nejinak tomu bylo i posuzovaném případě, kdy se žalobkyně k uplatnění svého nároku v řízení před soudem uchýlila až za situace, kdy exekuce vedená po mnoho let byla zastavena z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu až k návrhu povinné (žalované). Žalobkyně tak vědomě ignorovala ustálenou judikaturu, když si jednak ve formulářové smlouvě se žalovanou ujednala mnohanásobně vyšší odměnu oproti úrokovým sazbám, za které poskytovaly úvěry spotřebitelům bankovní instituce, a zároveň smlouva obsahovala i další ujednání znamenající natolik velkou nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků v neprospěch slabší strany (spotřebitele), že způsobila její absolutní neplatnost. Za dané situace se žalobkyně záměrně domáhala svých nepoctivých nároků primárně v rozhodčím řízení, neboť si musela být vědoma, že by jí její nároky v řízení před soudem nemohly být přiznány. K uplatnění svého nároku v řízení před soudem přistoupila v daném případě až za situace, kdy se žalovaná v exekučním řízení vedeném ze strany žalobkyně po mnoho let na podkladě nezpůsobilého exekučního titulu (rozhodčího nálezu) domáhala svého práva návrhem na zastavení exekuce, jemuž bylo vyhověno. Takovému jednání ze strany žalobkyně však nelze poskytnout právní ochranu v podobě stavění promlčecí lhůty, neboť naplňuje znaky zneužívání práva. (podobně nález Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019 sp. zn. II. ÚS 996/18-2)

20. Vzhledem k tomu, že žalovaná obdržela od žalobkyně na základě absolutně neplatné úvěrové smlouvy finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, které uhradila pouze částečně, byla povinna zbývající částku vrátit z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku ve lhůtě stanovené žalobkyní v předžalobní upomínce, tj. nejpozději do 15 dnů od data jejího odeslání. Dle poštovního podacího archu žalobkyně předžalobní upomínku odeslala dne , datum, . Nejpozději , datum, byla tedy žalovaná povinna částku žalobkyni uhradit. Své právo tedy mohla žalobkyně u orgánu moci výkonné uplatnit poprvé dne , datum, . S ohledem shora citované ustanovení o běhu promlčí lhůty je patrné, že uplynula dne , datum, a nárok žalobkyně je tedy promlčen.

21. S ohledem na závěr o promlčeném nároku žalobkyně se soud pro nadbytečnost dále nezabýval zbývajícími argumenty účastníků řízení.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odstavce 1 o. s. ř., podle zásady úspěchu ve věci tak, že přiznal žalované, která byla ve věci zcela úspěšná, jelikož návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl zamítnut, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 15 771 Kč. Náhrada se skládá z odměny a hotových výdajů právního zástupce žalované, kterým je advokát. Při stanovení odměny za jeden úkon právní služby vyšel soud z ustanovení § 6, § 8 odstavce 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), dle kterého činí tarifní hodnota v dané věci 25 017,44 Kč. Podle § 7 advokátního tarifu představuje odměna za jeden úkon právní služby z dané tarifní hodnoty částku 2 140 Kč. Právní zástupce žalované v dané věci provedl čtyři úkony právní služby podle § 11 odstavce 1 advokátního tarifu, a to podle písmene a) převzetí a přípravu zastoupení, podle písmene d) advokátního tarifu písemné podání (odpor) a dva úkony podle písmene g) advokátního tarifu, a to účast při jednání před soudem každé započaté dvě hodiny ve dnech , datum, a , datum, , přičemž trvání jednání ani v jednom případě nepřesáhlo dvě hodiny. Jako účelně vynaložený náklad nepřiznal soud žalované repliku k vyjádření žalobkyně, neboť v uvedeném podání nebyly tvrzeny žádné nové skutečnosti. Žalovaná jím pouze opakovala skutečnosti uvedené v podaném odporu. Odměna právního zástupce žalované za čtyři úkony právní služby tedy činí 8 560 Kč. K tomu náleží odpovídající počet paušálních náhrad za hotové výdaje v režijní výši 300 Kč za jeden úkon právní služby podle § 13 odstavce 1, odstavce 4 advokátního tarifu, tj. při čtyřech úkonech tedy v celkové výši 1 200 Kč. Hotové výdaje představují podle § 13 odstavce 1 advokátního tarifu cestovné v podobě jízdného za využitou vlakovou dopravu k oběma shora uvedeným jednáním, za které právní zástupce žalované zaplatil celkem částku 1 541 Kč dle předložených jízdních dokladů. Dle nichž soud rovněž zjistil, že na trase , adresa, a zpět ve dnech , datum, a , datum, právní zástupce žalované strávil celkem , hodnota, půlhodin (10 půlhodin za každou jízdu). Za promeškaný čas strávený na shora uvedených cestách proto právnímu zástupci žalobkyně podle § 14 odstavce 1 písmene a), odstavce 3 advokátního tarifu náleží náhrada ve výši 2 000 Kč za dvacet půlhodin po 100 Kč. V neposlední řadě je součástí nákladů řízení podle § 14a advokátního tarifu též částka 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 2 470 Kč, a to z částky 11 760 Kč, neboť právní zástupce žalované je plátcem daně z přidané hodnoty.