9 C 19/2022

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Ševčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 3 775,17 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 775,17 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 892,33 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 759,86 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 3 775,17 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05% ročně a s úrokem ve výši 21% ročně z částky 3 775,17 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 3 775,17 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený závazek žalované vyplývající ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odstavec 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písmeno a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] [číslo] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalované půjčku ve výši 8 000 Kč a závazek žalované splatit tuto půjčku spolu s poplatkem ve výši 6 687 Kč. Poplatek je vypočten z kalkulačních položek, úrok 1 021 Kč, administrativní činnost 1 520 Kč, hotovostní inkaso splátek 4 146 Kč. To vše se žalovaná zavázala uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 245 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena ve výši 232 Kč dne [datum]. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, a proto právní předchůdce žalobkyně měl právo požadovat uhrazení celé zbylé půjčky včetně poplatků v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku vyplývající z uvedené smlouvy o půjčce ve výši 3 775,17 Kč včetně příslušenství na žalobkyni. Žalovaná ke dni [datum] uhradila celkem částku 7 762 Kč a Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovanou na předmětnou pohledávku ještě uhrazeno celkem 3 986,83 Kč Celkem tedy žalovanou bylo uhrazen částka 10 911,83 Kč. Žalovaná částka se tedy skládá z dlužné jistiny ve výši 3 775,17 Kč a příslušných úroků a zákonných úroků. Předžalobní upomínkou a dokladem o jejím odeslání žalobkyně prokázala, že žalovanou vyzvala k zaplacení dlužných částek ještě před podáním žaloby.

4. S ohledem na ustanovení § 3028 odstavce 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku rozhodoval soud o právech a povinnostech z porušené smlouvy za použití právních předpisů účinných v době do [datum].

5. Podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

6. Podle ustanovení § 658 odstavce 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

7. Podle ustanovení § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

8. Podle ustanovení § 56 odstavce 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyně prokázala, že na ni přešlo právo dle § 1879 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a je tak aktivně legitimovaná k vedení tohoto sporu.

10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o půjčce, nicméně sjednaný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve smlouvě o půjčce ve výši 4 146 Kč byl soudem posouzen jako absolutně neplatný právní úkon pro rozpor s dobrými mravy s odkazem na ustanovení § 39 občanského zákoníku, a dále proto, že představuje významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele dle § 56 odstavce 1 občanského zákoníku. Tato částka představuje téměř 52% ze skutečně poskytnuté jistiny a při zohlednění již sjednaných úroků a administrativního poplatku by pak zisk z poskytnutého úvěru měl činit přes 83 % poskytnuté částky. Soud takto sjednaný zisk na straně věřitele považuje za nepřiměřený. Navíc formuláře smlouvy a standardních informací o spotřebitelském úvěru spojovaly možnost hotovostního vyplacení poskytnuté půjčky při podpisu smlouvy automaticky s povinností dlužníka (spotřebitele hradit půjčku hotovostním inkasem v domácnosti dlužníka. Toto spojení však nemá žádné zákonné opodstatnění ani racionální základ (z ničeho neplyne, že by hotovostní půjčka nemohla být splácena např. bezhotovostními převody) a představuje ze strany právního předchůdce žalobkyně navyšování ceny poskytnuté půjčky. Je nutné zohlednit rovněž to, že dlužníkům je v podstatě dáno na výběr buď poskytnutí peněz na účet do 14 dnů od podpisu smlouvy, nebo okamžité poskytnutí peněz v hotovosti, avšak při strpění dalších plateb za hotovostní inkaso. Odměna za hotovostní inkaso pak spíše představuje další poplatek za okamžité a hotovostní poskytnutí zápůjčky. Dlužníci logicky budou volit okamžité poskytnutí peněz, ať už s ohledem na vlastní tíživou finanční situaci, či s ohledem na to, že účty mohou již být obstaveny v rámci exekuce. Soud nárok žalobkyně v celém rozsahu zamítl, neboť žalovaná na svůj dluh před podáním žaloby uhradila částku 10 911,83 Kč, když bez hotovostního inkasa splátek ve výši 4 146 Kč měla žalovaná žalobkyni uhradit pouze 10 541 Kč.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odstavce 1 o.s.ř., podle kterého náleží náhrada nákladů řízení tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch. V předmětné věci s ohledem na zamítnutí žaloby v celém rozsahu měla plný úspěch strana žalovaná, té však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.