9 C 32/2023

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Ševčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 15 059,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 000 Kč od [datum] do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ohledně částky 1 008,91 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 310,87 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 431,78 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 008,91 Kč od [datum] do zaplacení, a dále ohledně částky 1 050,67 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 543 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 14 008,91 Kč spolu s příslušenstvím, a dále částku 1 050,67 Kč s tím, že se jedná o nesplněné povinnosti žalované, k nimž se zavázala na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Částka 14 008,91 Kč představuje nesplacenou jistinu, kterou žalobkyně požaduje přiznat se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 008,91 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 431,78 Kč počítaného z dlužné jistiny za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od [datum] do [datum] a s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši ve výši 12 310,87 Kč, jenž je tvořen součtem nesplaceného kapitalizovaného úroku ve výši 1 255,87 Kč, neplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 822,89 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 293,96 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 2 506,37 Kč a postoupného smluvního úroku ve výši 431,78 Kč počítaného za období od [datum] do [datum] ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny. Částku 1 050,67 Kč požaduje žalobkyně na základě ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení žalované, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, tj. tedy od [datum] do [datum].

2. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť bylo možné věc rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů, a zároveň s tímto postupem žalobkyně souhlasila a žalovaná svým postojem, kdy se nevyjádřila k výzvě soudu spojeného s doložkou, že soud bude mít za to, že s postupem souhlasí, pakliže se nevyjádří, dala najevo, že proti postupu ničeho nenamítá.

3. Ze žádosti o úvěru, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] která byla uzavřena vyplněním předtištěného formuláře a jejíž součástí je i předpis splátek jako příloha [číslo] soud zjistil, že žalovaná od právního předchůdce žalobkyně obdržela finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se zavázala uhradit v celkové výši 27 888 Kč, a to ve čtrnácti pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč splatných do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Poslední splátka tedy připadla na den [datum]. Náklady úvěru ve výši 12 888 Kč zahrnovaly úrok ve výši 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště dlužníka ve výši 2 700 Kč. V žádosti o úvěr o sobě žalovaná uvedla základní údaje, včetně okolností vypovídajících o její finanční situaci (svobodná, středoškolské vzdělání, žádná vyživovací povinnost vůči dítěti do 26 let, bydlení v nájmu, měsíční příjem 17 561 Kč, náklady na bydlení včetně energií 3 860 Kč měsíčně, doprava jídlo, osobní náklady 3 000 Kč měsíčně, telefon 300 Kč měsíčně). Jako dostatečný byl zhodnocen použitelný měsíční příjem ve výši 10 401 Kč, když k posouzení úvěruschopnosti žalované byly právnímu předchůdci žalobkyně předloženy pracovní smlouva a blíže nespecifikovaný příjmový doklad. Z pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou se zaměstnavatelem Mgr. [jméno] [příjmení] dne [datum], kdy ve smlouvě nebyl ujednán druh práce, vyplývá nárok žalované na měsíční mzdu ve výši 18 000 Kč. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaná stvrdila svým vlastnoručním podpisem všech tří dokumentů. Žalovaná však sjednanou částku řádně a včas neuhradila, když zaplatila pouze 2 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně závazek ze smlouvy nezesplatnil a jeho splatnost tak nastala ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni [datum]. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum] a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil právní předchůdce žalobkyně s účinností od [datum], tj. od okamžiku zaplacení kupní ceny, jak vyplývá z uvedené smlouvy, jakož i z potvrzení o provedení transakce k účtu žalobkyně č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne [datum], jehož odeslání je prokázáno dokladem o odeslání ze dne [datum]. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do [datum], přičemž v dopise ze dne [datum] byla žalobkyní upozorněna na výši mimosoudních vymáhacích nákladů, kdy za odchozí dopis si žalobkyně účtuje částku 39 Kč. Předžalobní upomínkou a dokladem o jejím odeslání žalobkyně prokázala, že žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

4. Vzhledem k tomu, že si skutečnosti zjištěné z listinných důkazů neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.

5. Podle ustanovení § 580 odstavce 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

8. Podle ustanovení § 1813 odstavce 1, odstavce 2 občanského zákoníku zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatní pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.

9. Podle ustanovení § 2991 odstavce 1, odstavce 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Při právním hodnocení soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná měli vůli uzavřít mezi sebou smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících občanského zákoníku, jejímuž uzavření předcházelo posouzení schopnosti žalované finanční prostředky řádně splácet. Na uzavřenou smlouvu by se aplikovala smluvní ujednání, a dále i zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud však uzavřenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro nepřiměřenost smluvních ujednání v neprospěch spotřebitele. Pro bližší odůvodnění lze uvést, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč na čtrnáct měsíců s úrokem přesahující v podstatě téměř 86 % ročně, ačkoli ve smlouvě je uvedena úroková sazba ve výši 15 %, což za dobu trvání závazku ze smlouvy (tj. 14 měsíců) činí 1 444 Kč. Nelze však přehlédnout, že si smluvní strany zároveň sjednaly úplatu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkaso plateb v hotovosti za další částku v souhrnné výši 11 444 Kč. Úrok ve výši 15 % by se sám o sobě nejevil jako nemravný, avšak společně s těmito dalšími náklady či poplatky, které na poskytnutí úvěru žalovaná musí vynaložit a které jsou svou povahou odměnou za poskytnutí úvěru, je soud hodnotí jako nepřiměřeně vysoké a tedy jako nemravné. Dle názoru soudu jsou de facto skrytým úrokem a ziskem. Jednání právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky, které ukazují pouze na snahu získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Soud prvního stupně dále k tomuto uvádí, že žalobkyní předestřená judikatura týkající se oprávněnosti poplatku za sjednání úvěru je zavádějící, neboť poplatek za sjednání úvěru u nebankovní společnosti a paušální poplatek za správu úvěru u banky soud prvního stupně považuje za rozdílná skutková tvrzení, která nelze v předmětném případě ztotožňovat. To se týká i inkasního poplatku kdy soud prvního stupně nesdílí názor žalobkyně, která uvádí, že odměna za inkaso splátek, která je svojí podstatou obdobou poplatku za správu úvěru či poplatku za sjednání úvěru a představuje náklady původního věřitele související s výběrem každé jednotlivé splátky, s řádnou péčí dobrého hospodáře o závazkový vztah, jakož i se zajištěním podnikatelské činnosti původního věřitele. Naopak právě z důvodu, že veškeré poplatky uvedené ve smlouvě o úvěru mají obdobnou podstatu, považuje je soud prvního stupně za ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

11. Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši poplatků, které soud považuje v daném případě za skryté úroky za poskytnutý úvěr a sjednaná výše úroků tak mnohonásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, nelze předpokládat, že by právní předchůdce žalobkyně byl ochoten smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatcích uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinností obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatků, ve kterých se skrývá úrok.

12. S ohledem na posouzení úvěrové smlouvy jako absolutně neplatného právního jednání, zamítl soud žalobu i co do příslušenství, včetně smluvního úroku po celkové splatnosti závazku, přičemž se soud neztotožnil s názorem žalobkyně, která v tomto ohledu odkázala na komentář C.H. Beck k ustanovení § 2392 občanského zákoníku. V prvé řadě se jedná o komentář k ustanovením občanského zákoníku k zápůjčce a v předmětném případě se posuzují ujednání vyplývající ze smlouvy o úvěru. Přičemž zcela jasně a srozumitelně je ve smlouvě o úvěru ujednáno zaplatit úrok v celkové výši 1 444 Kč, jakékoliv další ujednání o úrocích skryté kdesi uprostřed druhé strany textace smlouvy je pro konečného spotřebitele jednak neurčité, jednak nesrozumitelné a zjevně se tak příčí dobrým mravům. Stejně tak soud posuzuje i smluvní pokutu obsaženou ve smlouvě, která byla taktéž zamítnuta s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru. Pokud žalobkyně uvádí, že zrevidovala smluvní pokutu z původních postoupených 6 341,10 Kč na 1 050,67 Kč a k tomu uvedla, že smluvní pokuta je požadována za zkrácené období ku prospěchu dlužníka, neboť časové omezení smlouvou o úvěru stanoveno nebylo, i to je dle posouzení soudu neplatné ujednání, neboť je neurčité a příčí se dobrým mravům, když by výše smluvní pokuty mohla neomezeně narůstat a postavení žalovaného jako slabší strany, tedy spotřebitele by bylo ve značné nerovnováze vůči poskytovateli úvěru.

13. Vzhledem k tomu, že smlouvou o úvěru bylo prokázáno, že žalovaná od právního předchůdce žalobně obdržela na základě absolutně neplatné úvěrové smlouvy finanční obnos ve výši 15 000 Kč, který splatila pouze ve výši 2 000 Kč, přiznal soud žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku 13 000 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 15 % z dané částky, a to ode dne následující po dni splatnosti stanovené žalobkyní žalované v oznámení o postoupení pohledávky, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, tj. dne [datum]. V neposlední řadě soud žalobkyni přiznal též právo na účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, na které byla žalovaná upozorněna v případě jeho prodlení se zaplacením dlužné pohledávky dopisem ze dne [datum], jejichž oprávněnost a výše byly prokázány výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odstavce 2 o. s. ř., podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 86 % (byla jí přiznána částka 13 000 Kč) a neúspěšná v rozsahu 14 %, neboť žaloba byla v částce 2 059,58 Kč zamítnuta. Žalobkyně tak má právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení v rozsahu 72 %, a to v částce 3 543 Kč. Tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku v celkové výši 1 000 Kč podle položky 2 bodu 1 písmene b), bodu 2, položky 1 bodu 1 písmene a) Sazebníku soudních poplatků a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odstavce 1, § 7, § 8 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 059,58 Kč ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných s podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč, a dále odměna ve výši 1 740 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný po podání návrhu (písemné podání), k tomu jeden režijní paušál podle § 13 odstavce 4 a. t. ve výši 300 Kč. K tomu všemu 21 % daň z přidané hodnoty z částky 3 240 Kč, tj. ve výši 681 Kč. Náhrada nákladů řízení tak celkem představuje částku 4 921 Kč, z toho 72 % (rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně) činí částku 3 543 Kč.