9 C 34/2023

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Ševčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 30 655,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 14 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ohledně částky 16 655,32 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 083,30 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 185,91 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 106,12 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 30 655,32 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o nesplacené finanční prostředky, k jejichž úhradě se žalovaná zavázala na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] kterou dne [datum] žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“).

2. K posouzení úvěruschopnosti žalované zápůjčku splácet žalobkyně sdělila, že právní předchůdce žalobkyně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí ověřit před uzavřením smlouvy schopnost žalované zápůjčku splácet splnil, když vycházel především ze zhodnocení informací poskytnutých žalovanou před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Informace byly poté ověřeny oproti předloženým dokladům. Použitelnou byla shledána částka 9 948 Kč, a to po zjištění měsíčního příjmu ve výši 14 948 Kč a odečtení odhadovaných výdajů ve výši 3 000 Kč a interních splátek ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně nemá k dispozici kopie uvedených dokladů, když v této souvislosti odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 sp. zn. 5 Co 231/2020, který uzavřel, že ověřování údajů na základě předložených dokumentů bez pořizování jejich kopií je pro splnění povinnosti dostačující. V případě závěru soudu o neprokázání splnění povinnosti s náležitou péči před uzavřením smlouvy ověřit schopnost žalované zápůjčku splácet, žalobkyně konstatuje, že v takovém případě se nejedná o absolutní neplatnost smlouvy.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, a protože soud s výzvou adresované žalované spojil doložku, že bude mít za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání žalovaná souhlasí, pakliže se k výzvě soudu nevyjádří, rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání pouze na základě listinných důkazů založených ve spise, neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila.

4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 21 000 Kč, přičemž byly použity na refinancování dlužné částky z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] to ve výši 5 368 Kč. Žalované tak byla fakticky vyplacena v hotovosti pouze částka 15 632 Kč. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 18 452 Kč skládající se z úroku ve výši 5 146 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9 572 Kč a v neposlední řadě z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 734 Kč Celkem se tak žalovaná zavázala uhradit částku 39 452 Kč, a to v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 2 192 Kč vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové období počalo plynout dnem uzavření smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla ujednána jako pevná po celou sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 29 %. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy o zápůjčce. Splatnost poslední splátky byla stanovena na [datum]. Podpisem smlouvy žalovaná prohlásila, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti poskytnutou zápůjčku splácet a je si rovněž vědoma, že si právní předchůdce žalobkyně tyto informace ověřil a vyhodnotil a je schopna zápůjčku dle smlouvy splácet. Na základě tabulky umoření – souhrnné informace ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaná na zápůjčku uhradila celkem 7 000 Kč.

5. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaná žádala o poskytnutí finanční prostředků ve výši 30 000 Kč. K osobním poměrům uvedla, že žije se spolubydlící, je svobodná, má základní vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost. Má jediný zdroj příjmů, a to starobní důchod, jehož výše byla ověřena předložením rozhodnutí o přiznání důchodu z roku 2003 a ústřižků složenek za měsíce říjen a listopad 2018. Jako další čistý příjem domácnosti byla bez bližšího určení do karty uvedena částka 4 000 Kč. Měsíční výdaje byly uvedeny ve výši 5 000 Kč, a zahrnují interní splátky právnímu předchůdci žalobkyně ve výši 2 000 Kč a odhadnuté měsíční výdaje žalované ve výši 3 000 Kč. Žalovaná nedisponuje kreditní kartou, zápůjčkou u jiné společnosti ani nevlastní bankovní účet. Podpisem karty žalovaná čestně prohlásila, že nepodala návrh na zahájení insolvenčního řízení a nebylo proti ní ani zahájeno, není proti ní veden výkon rozhodnutí ani exekuce.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně přílohy s postoupenými pohledávkami a oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyně prokázala, že na ni přešlo právo vyplývající z výše uvedené smlouvy o zápůjčce a že o této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna a zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky. Předžalobní upomínkou a dokladem o jejím odeslání bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

7. Na základě shora uvedených skutkových zjištěních učinil soud následující skutkový závěr. Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] poskytl žalované finanční prostředky ve výši 21 000 Kč, z nichž byla částka 5 368 Kč použita na splacení závazku z původní smlouvy o zápůjčce a žalované tak byla vyplacena v hotovosti pouze zbývající částka 15 632 Kč. Zápůjčku se žalovaná zavázala uhradit v celkové výši 39 452 Kč po 18 pravidelných měsíčních splátkách rovněž v hotovosti. Žalovaná však na dluh uhradila pouze 7 000 Kč, přičemž právní předchůdce žalobkyně využil svého práva a pohledávku za žalovanou postoupil na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce posuzoval právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalované, když vycházel z informací sdělených mu žalovanou, které zachytil v zákaznické kartě s tím, že výši starobního důchodu ověřil oproti předloženým dokladům.

8. Při právním hodnocení soud uzavřel, že žalobkyně prokázala svojí aktivní žalobní legitimaci ve smyslu § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek.

9. Podle § 86 odstavce 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odstavce 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavcem 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

12. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a následujících občanského zákoníku, která se řídí vyjma ustanovení občanského zákoníku též smluvními ujednáními a zákonem o spotřebitelském úvěru. Soud uzavřenou smlouvu o zápůjčce posoudil, jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce s řádnou péčí před podpisem smlouvy ověřil schopnost žalované úvěr splácet, když uvedené zůstalo pouze v rovině tvrzení. Žalobkyně uváděla, že její právní předchůdce vycházel především z informací sdělených žalovanou. Soud však nepovažuje za dostatečnou odbornou péči, vyjde-li věřitel z neověřeného prohlášení dlužníka o osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Právní předchůdce žalobkyně byl povinen žalovanou tvrzené údaje objektivně podložit, ověřit a porovnat nejméně s veřejně dostupnými informacemi. Byť vzal soud na základě karty zákazníka za prokázané, že příjem žalované ve výši 10 948 Kč byl právním předchůdcem žalobkyně ověřen na základě předložených ústřižků stvrzenek o výplatě starobního důchodu a předloženého rozhodnutí o jeho výměře, další příjem ve výši 4 000 Kč vzal právní předchůdce žalobkyně za zjištěný bez dalšího. Tato částka je tak do karty zanesena zcela nepodloženě, přestože žalovaná uvedla, že starobní důchod je jejím jediným příjmem. Rovněž nelze přehlédnout a akceptovat, že ve vztahu k výdajům vycházel právní předchůdce žalobkyně pouze z odhadovaných výdajů. Jen stěží si lze představit, že by náklady na živobytí zahrnující bydlení (byť se sdílením obydlí se spolubydlícím), energie, vodné, stočné, stravu, drogerii, ošacení, léky a další běžné životní potřeby představovaly pouze 3 000 Kč, když není blíže specifikováno, co částka zahrnuje. Žalobkyně tedy neprokázala, že by právní předchůdce s odbornou péčí posuzoval výdajovou složku žalované, když v tomto ohledu nelze vycházet pouze ze zákaznické karty. Tím spíše ne za situace, kdy právní předchůdce žalobkyně nevzal v potaz ani tu skutečnost vzbuzující pochybnost o majetkové situaci žalované, že jí byla z jeho strany již předtím jedna blíže nespecifikovaná zápůjčka poskytnuta, k jejímuž splácení žalované zjevně nepostačovaly její příjmy, neboť si požádala o další zápůjčku, kterou byla předchozí dlužná částka refinancována. Pakliže v době uzavření smlouvy o zápůjčce nebyla schopna žalovaná splácet splátku ve výši 2 000 Kč a vedle toho hradit životní náklady, nemohla být právním předchůdcem žalobkyně při zachování řádné péče uznána schopnou splácet zápůjčku s měsíční splátkou ještě vyšší, než činila předchozí splátka zápůjčky, tj. ve výši 2 192 Kč. Právní předchůdce žalobkyně tedy vyšel pouze z částečně doloženého příjmu a pouze odhadovaných výdajů, když blíže se situací žalované nijak nezabýval. Žalobkyně sice tvrdí prověření osoby žalované v insolvenčním rejstříku, avšak toto lustrum neprokazuje žádným důkazem, navíc soud nepovažuje pouze lustrum v insolvenčním rejstříku za dostatečné právě vzhledem k již jedné poskytnuté zápůjčce, což by mělo směřovat k větší obezřetnosti při ověřování úvěruschopnosti. Tím spíše by bylo zapotřebí bedlivého přístupu ke splnění této povinnosti, když právní předchůdce žalobkyně poskytuje finanční prostředky jako nebankovní instituce, kdy je obecně známo, že se na tyto instituce obracejí lidé, nemajetní, málo likvidní, kteří by na zapůjčení finančních prostředků prostřednictvím bankovních institucí nedosáhli. Lze se sice ztotožnit s názorem žalobkyně, že žalovaná odpovídá za správnost sdělených údajů, neboť by se jinak mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu, nicméně tato skutečnost nikterak nezbavuje poskytovatele úvěru, resp. zápůjčky jeho povinnosti ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a v žádném případě nelze jeho odpovědnost nijak přenášet na samotného žadatele, a to ani, prohlásila-li žalovaná, že právní předchůdce žalobkyně jí sdělené informace prověřil a ověřil, že je úvěruschopná.

13. Vzhledem ke shora uvedenému uzavřel soud, že uzavřená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná, když nesdílí právní názor žalobkyně o neplatnosti relativní. Ze shora citovaného zákonného ustanovení § 87 odstavce 1zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že v případě porušení povinnosti § 86 odstavce 1 téhož zákona přihlédne soud k neplatnosti i bez návrhu. Uvedené ustanovení je zakotveno na ochranu všech, nejen spotřebitele, neboť důsledek neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti, jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případná insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Proto má soud za to, že uvedená neplatnost není stanovena na ochranu zájmu určité osoby ve smyslu § 586 odstavce 1 občanského zákoníku, ale jedná se o neplatnost absolutní, a to i vzhledem k tomu, že porušení povinnosti ověřit s řádnou péčí úvěruschopnost spotřebitele před půjčení finančních prostředků je právním jednáním odporující zákonu podle § 588 občanského zákoníku, a proto soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

14. Jelikož však bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně skutečně žalované půjčil finanční prostředky ve výši 21 000 Kč, které žalovaná vrátila pouze ve výši 7 000 Kč, přiznal soud žalobkyni plnění ve výši 14 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, když vzhledem k prodlení žalované s úhradou dlužné částky má žalobkyně právo též podle § 1970 občanského zákoníku na zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 11,75 % ročně z přiznané částky, a to ode dne následující po dni splatnosti stanovené žalobkyní žalované v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, když dle § 573 občanského zákoníku platí domněnka doručení zásilky třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy oznámení bylo žalované dle podacího lístku odesláno [datum], doručeno jí bylo dle uvedené domněnky dne [datum]. Dle stanovené lhůty 10 dní k úhradě dlužné částky od data doručení tedy poslední den k úhradě připadl na [datum] a od [datum] se žalovaná nachází v prodlení, a proto soud přiznal žalobkyni příslušenství od [datum]. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odstavce 2 o. s. ř., podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 46 % a neúspěšná v rozsahu 54 %, neboť žaloba byla v částce 16 655,32 Kč zamítnuta. Na poměrnou část náhrady nákladů řízení v rozsahu 8 % by tak měla právo žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné prokazatelné účelné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.