9 C 47/2023

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Ševčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 38 555,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 38 555,10 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 425,31 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 38 555,10 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 12,4 % ročně z částky 35 091,70 Kč od datum do datum, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 35 091,70 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 12,4 % ročně z částky 1 363,40 Kč od datum do datum a s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 1 363,40 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ohledně úroku ve výši 0,65 % ročně z částky 35 091,70 Kč od datum do zaplacení a ve výši 0,65 % ročně z částky 1 363,40 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 721 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutím, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 38 555,10 Kč spolu s příslušenstvím tvořeným úrokem ve výši 12,40 % ročně z částky 35 091,70 Kč od datum do zaplacení, úrokem ve výši 12,40 % ročně z částky 1 363,40 od datum do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 425,31 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 38 555,10 Kč od datum do zaplacení. Dle tvrzení strany žalující vznikla žalované povinnost k úhradě uvedených částek na základě smlouvy o úvěru, kterou uzavřela dne datum s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“).

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoli k tomu byla soudem vyzvána usnesením obsahujícím doložku podle § 101 odstavce 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Soud proto rozhodl ve věci podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a zároveň bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky a ceník právního předchůdce žalobkyně, jakož i ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že na jejím základě byl žalované poskytnut bezúčelový úvěr, kdy finanční prostředky ve výši 68 000 Kč byly žalované připsány na bankovní účet č. bankovní účet. Jistinu se žalovaná zavázala uhradit vyjma poplatku za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 680 Kč, též spolu s pevným úrokem ve výši 12,40 % ročně. Smluvními stranami bylo ujednáno přirůstání úroku z úvěru k jistině úvěru vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce či při doplacení úvěru a v neposlední řadě v den zesplatnění úvěru. Placení úroku bylo ujednáno do dne, kdy žalovaná úvěr zcela splatí. Úvěr se žalovaná zavázala splácet formou inkasa v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 1 130 Kč splatných vždy do každého 10. dne příslušného kalendářního měsíce, přičemž poslední splátka připadla na den datum. Pro případ prodlení bylo ujednáno právo právního předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnit. Z přehledu nazvaného“ Podkladů pre súdne konanie“ soud zjistil vyčerpanou částku úvěru, v jakých výších byl úvěr žalovanou splácen, rozúčtování jednotlivých splátek na jistinu, úroky, jakož i následně přirostlé úroky z prodlení a náklady spojené s prodlením. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala se splácením úvěru do prodlení, vyzval ji právní předchůdce žalobkyně dopisem ze dne datum k úhradě dlužné částky ve výši 5 490 Kč se stanovením náhradního termínu splatnosti do datum, když ji upozornil na možnost případného zesplatnění úvěru. Žalovaná ani v dodatečném termínu dlužné splátky neuhradila, a proto právní předchůdce žalobkyně využil svého práva a dopisem ze dne datum celý úvěr zesplatnil a žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 37 255 Kč, když ji zároveň upozornil, že dlužná částka se každým dnem zvyšuje o úrokové příslušenství. Předžalobní upomínkou ze dne datum a dokladem o jejím odeslání žalobkyně prokázala, že žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

4. Při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet vycházel právní předchůdce žalobkyně z údajů uvedených žalovanou v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, které ověřil dalšími vyžádanými informacemi. Žalovaná v žádosti ke své osobě uvedla, že je rozvedená, bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost. Má středoškolské odborné vzdělání a je zaměstnána na dobu určitou do datum u společnosti právnická osoba, IČO s průměrným měsíčním příjmem 12 895 Kč. Měsíčně splácí úvěr ve výši 2 750 Kč. Výše vyplácené mzdy a další pohyby na účtu vedeného u právního předchůdce žalobkyně na jméno žalované je patrná z výpisů z osobního účtu za období od datum do datum. Z listiny posouzení úvěruschopnosti klienta lze seznat, že právní předchůdce žalobkyně majetkovou situaci žalované ověřoval v insolvenčním rejstříku, kde k její osobě nebyl evidován žádný aktivní záznam o insolvenčním řízení. Dále právní předchůdce žalobkyně ověřoval platební morálku žalované dle informací dostupných ze systému CBCB, jakož i posuzoval historii žalované ve své interní evidenci klientů, kde nebyl nalezen žádný negativní záznam. V době úvěrové žádosti měla žalovaná u právního předchůdce žalobkyně poskytnut kontokorentní úvěr s limitem 15 000 Kč a orientační splátkou 1 250 Kč a dále revolvingová úvěr s limitem 30 000 Kč a orientační splátkou 1 500 Kč.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně přílohy číslo tvořené seznamem postoupených pohledávek, dohodou o úplatě ze dne datum, potvrzením o zaplacení kupní ceny a oznámením o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně dokladu o jeho odeslání žalobkyně prokázala, že na ni přešlo právo vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěr, jakož i to, že o této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna a žalobkyní rovněž vyzvána k úhradě dlužné částky.

6. Vzhledem k tomu, že si shora uvedené skutečnosti zjištěné z listinných důkazů neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.

7. Po právní stránce soud posoudil uzavřenou smlouvu mezi účastníky řízení jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), na základě které se úvěrující zavazuje, že úvěrované mu poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Vyjma občanského zákoníku a smluvních ujednání se uzavřená smlouva řídí též zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. S ohledem na to, že žalobkyně prokázala, že právní předchůdce žalobkyně poté, co řádně posoudil schopnost žalované úvěr splácet, poskytl jí finanční prostředky ve výši 68 000 Kč, které žalovaná řádně a včas nevrátila, přiznal soud žalobkyni částku ve výši 38 555,10 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 425,31 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 38 555,10 Kč od datum do zaplacení.

9. Ve vztahu k úroku požadovaného žalobkyní ve výši 12,4 % ročně z částky 35 091,70 Kč a z částky 1 363,40 Kč vždy od datum do zaplacení modifikoval soud nárok žalobkyně dle pravidel zakotvených v zákoně o spotřebitelském úvěru, konkrétně § 122 odstavci 4, dle kterého u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delší než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší, přičemž podle § 168 odstavce 1 téhož zákona, dostal-li se spotřebitel do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí se namísto příslušených ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, pokud jsou s tímto zákonem v rozporu, ustanovení § 122 až 124 a § 132, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí jeho účinnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požaduje kapitalizované zákonné úroky z prodlení před dobou splatnosti úvěru za období počínaje dnem datum, je zjevné, že se žalovaná dostala do prodlení po účinnosti novely zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), kterou bylo s účinností od datum do zákona o spotřebitelském úvěru vtěleno shora uvedené pravidlo. Soud proto přiznal žalobkyni v prvém případě úrok ve výši 12,4 % ročně z částky 35 091,70 Kč od datum do datum a ve výši 11,75 % ročně z částky 35 091,70 Kč od datum do zaplacení, a ve druhém případě vyhověl soud návrhu žalobkyně co do úroku ve výši 12,4 % ročně z částky 1 363,40 Kč od datum do datum a dále ji přiznal úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 1 363,40 Kč od datum do zaplacení. Ve zbylém rozsahu, týkající se úroku ve výši 0,65 % ročně z částky 35 091,70 Kč od datum do zaplacení a ve výši 0,65 % ročně z částky 1 363,40 Kč od datum do zaplacení žalobu zamítl. K výši úrokové sazby 11,75 % ročně lze pro úplnost uvést, že soud vycházel při určení výše úrokové sazby v daném případě z doby prodlení žalované s úhradou zesplatněného úvěru, a proto přiznal žalobkyni úrokové příslušenství ve výši 11,75 % ročně.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odstavce 1 o. s. ř., podle zásady úspěchu ve věci tak, že přiznal žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, neboť zamítnutá část návrhu se týká pouze úrokového příslušenství, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 3 721 Kč. Náhrada se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 543 Kč a odměny a hotových výdajů právního zástupce žalobkyně, který je advokát, jemuž náleží odměna stanovená podle § 6 odstavce 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 38 555,10 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odstavce 5 písmene a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378. Kč Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.