9 C 79/2022

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Ševčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 11 728,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 000 Kč od [datum] do zaplacení a částku 72 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ohledně částky 6 329,86 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 329,86 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 768,17 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 954,82 Kč, a ohledně částky 3 398,58 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 8 329,86 Kč s příslušenstvím a 3 398,58 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná nesplnila své povinnosti plynoucí jí ze smlouvy o úvěru č. [číslo] jejíž přílohu tvořil předpis splátek pro žalovanou zvolenou variantu úvěru (dále jen„ smlouva o úvěru“), kterou uzavřela dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]).

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že na základě uzavřené smlouvy o úvěru, žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobkyně finanční obnos ve výši 15 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku ve výši 1 444 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 1 394 Kč a inkasním poplatku ve výši 2 700 Kč. Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli žalobkyně uhradit celkovou částku ve výši 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, splatnost poslední splátky pak připadala na den [datum]. Smlouva byla uzavřena na základě žalovanou vyplněné Žádosti o úvěr, do které uvedla základní údaje o své osobě (svobodná, jedna vyživovací povinnost) a dále pak okolnosti vypovídající o její finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání (zaměstnaná od [datum]), ostatních finančních závazcích (žádné jiné dluhy), výši měsíčních příjmů (12 338 Kč, použitelný příjem ve výši 3 738 Kč), výši měsíčních výdajů (bydlení, energie 3 000 Kč měsíčně, doprava, jídlo, osobní náklady 5 600 Kč měsíčně) a požadovanou výši úvěru (15 000 Kč na 14 měsíců se splátkami ve výši 1 992 Kč). Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byly žalovanou předloženy k posouzení její bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaná stvrdila svým vlastnoručním podpisem Žádosti o úvěr. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalované splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru takové výše, jaká jí byla poskytnuta. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, když uhradila pouze částku 13 000 Kč odpovídající šesti splátkám. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni [datum]. Z původního věřitele byla následně pohledávka postoupena na žalobkyni a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni, přičemž změna osoby věřitele byla žalované oznámena dopisem ze dne [datum], jakož i ze dne [datum] kde byla žalované vyčíslena celková dlužná pohledávka a byl jí poskytnut termín splatnosti do [datum]. Zároveň byla žalovaná upozorněna na možnost vzniku mimosoudních nákladů na vymáhání. Dle tvrzení žalobkyně, celková hodnota postoupené pohledávky činila ke dni postoupení částku ve výši 27 616,15 Kč, která se skládala z - nesplacené jistiny ve výši 8 329,86 Kč - nesplaceného smluvního úroku 448,80 Kč - nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 3 923,79 Kč - nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 744,15 Kč - nesplaceného inkasního poplatku 1 441,40 Kč - postoupeného sankčního poplatku 2 250 Kč - postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč - postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 2 091,36 Kč po celkové splatnosti závazku - postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 386,79 Kč - postoupené smluvní pokuty ve výši 6 500 Kč. Po zvážení všech okolností se však žalobkyně rozhodla s ohledem na osobu žalované, neuplatit v žalobě postoupené sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupený smluvní úrok po splatnosti úvěru jakož i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně tedy žalobou po žalované požadovala uhrazení: - nesplacená jistina 8 329,86 Kč - nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 448,80 Kč - nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 3 923,79 Kč - nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 744,15 Kč - nesplacený inkasní poplatek 1 441,40 Kč - postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 1 396,68 Kč, za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku (splatnost poslední splátky), tj. od [datum] do [datum], kdy základem pro výpočet úroku byla postoupená jistina pohledávky ve výši 8 329,86 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 0,15 % ročně. - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 768,17 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od [datum] do [datum], kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 8 329,86 Kč - účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 72 Kč, (odchozí telefonický hovor 72 Kč) - smluvní pokuta ve výši 3 398,58 Kč vycházející ze smlouvy o úvěru z odstavce 4 na 1. straně smlouvy pod rekapitulací závazku právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý započatý den prodlení od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru tj. od [datum] do [datum] Smluvní pokuta je požadovaná za zkrácené období ku prospěchu žalované, neboť časové omezení smlouvou o úvěru stanoveno nebylo. Žalobkyně tak učinila z toho důvodu, aby si smluvní pokuta zachovala svoji zajišťovací funkci, a aby nedocházelo k neomezenému narůstání její výše, a tedy i vymizení její funkce jako sankce za nesplácení dluhu. Když vypočítaná smluvní pokuta reflektuje zákonné omezení jejího výpočtu vyplývající z ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na ustanovení § 168 odstavce 1 téhož zákona.

4. Podle ustanovení § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

5. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

7. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. Zákon o spotřebitelském úvěru 9. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč za částku 12 888 Kč Smlouvu o úvěru soud pokládá za absolutně neplatnou, pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalované byla tato částka zapůjčena na 14 měsíců s úrokem přesahující v podstatě téměř 80 % ročně. Přestože ve smlouvě se uvádí, že úrok činí po dobu trvání smlouvy pouze 1 444 Kč, nelze přehlédnout, že účastníci si zároveň sjednali úplatu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkaso plateb v hotovosti za další částku ve výši 11 444 Kč. Úrok sám o sobě by se nejevil jako úrok nemravný, avšak společně s dalšími náklady, které na poskytnutí úvěru žalovaná musí vynaložit a které jsou svou podstatou odměnou za poskytnutí úvěru, soud hodnotí jako nemravné. Odměna za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek jsou náklady, které jsou požadovány v neúměrné výši poskytovaného úvěru žalované. Dle názoru soudu jsou de facto skrytým úrokem a ziskem. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Soud prvního stupně dále k tomuto uvádí, že žalobkyní předestřená judikatura týkající se oprávněnosti poplatku za sjednání úvěru je zavádějící, neboť poplatek za sjednání úvěru u nebankovní společnosti a paušální poplatek za správu úvěru u banky soud prvního stupně považuje za rozdílná skutková tvrzení, která nelze v předmětném případě ztotožňovat. To se týká i inkasního poplatku kdy soud prvního stupně nesdílí totožný názor jako žalobkyně, která uvádí, že odměna za inkaso splátek, která je svojí podstatou obdobou poplatku za správu úvěru či poplatku za sjednání úvěru a představuje náklady původního věřitele související s výběrem každé jednotlivé splátky, řádnou péčí dobrého hospodáře o závazkový vztah, jakož i se zajištěním podnikatelské činnosti původního věřitele. Naopak právě z důvodu, že veškeré poplatky uvedené ve smlouvě o úvěru mají obdobnou podstatu, považuje je soud prvního stupně za ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

10. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši poplatků, které soud považuje v daném případě za skryté úroky za poskytnutý úvěr a sjednaná výše úroků tak mnohonásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, nelze předpokládat, že by právní předchůdce žalobkyně byl ochoten smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatcích uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatků, ve kterých se skrývá úrok. Ze smlouvy o úvěru bylo prokázáno, že žalovaná si převzala do vlastních rukou částku 15 000 Kč v hotovosti po podpisu smlouvy o úvěru. Zároveň žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila celkem částku 13 000 Kč, soud tedy přiznal žalobkyni nárok na uhrazení částky 2 000 Kč.

11. S ohledem na skutečnost, že smlouva o úvěru byla soudem prvního stupně ze shora zmiňovaných důvodů posouzena jako absolutně neplatná, soud zamítl i z této vyplývající smluvní úroky za poskytnutí finančních prostředků po celkové splatnosti závazku, která dle tvrzení žalobkyně vyplývá ze smlouvy o úvěru, k tomu odkázala na komentář C.H. Beck k ustanovení § 2392 občanského zákoníku Ani s tímto tvrzením se soud neztotožňuje. V prvé řadě se jedná komentář k ustanovením občanského zákoníku k zápůjčce a v předmětném případě se posuzují ujednání vyplývající ze smlouvy o úvěru. Přičemž zcela jasně a srozumitelně je ve smlouvě o úvěru ujednáno zaplatit úrok v celkové výši 1 444 Kč, jakékoliv další ujednání o úrocích skryté kdesi uprostřed druhé strany textace smlouvy je pro konečného spotřebitele jednak neurčité, jednak nesrozumitelné a zjevně se tak příčí dobrým mravům. Stejně tak soud posuzuje i smluvní pokutu obsaženou ve smlouvě, která byla taktéž zamítnuta s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru. Pokud žalobkyně uvádí, že zrevidovala smluvní pokutu z původních postoupených 6 500 Kč na 3 398,58 Kč a k tomu uvedla, že smluvní pokuta je požadována za krácené období ku prospěchu dlužníka, neboť časové omezení smlouvou o úvěru stanoveno nebylo, i to je dle posouzení soudu neplatné ujednání, neboť je neurčité a příčí se dobrým mravům, když by výše smluvní pokuty mohla neomezeně narůstat a postavení žalované jako slabší strany, tedy spotřebitele by bylo ve značné nerovnováze vůči poskytovateli úvěru.

12. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a to ode dne následujícího po splatnosti uvedené v dopise žalobkyně ze dne [datum], tedy od [datum].

13. Dále soud přiznal žalobkyni právo na účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 72 Kč, na které byla žalovaná upozorněna v případě jejího prodlení se zaplacením dlužné pohledávky dopisem ze dne [datum], jejichž oprávněnost a výše byly prokázány výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky.

14. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odstavce 2 o. s. ř., dle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V dané věci byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 17 %, když žalobě bylo vyhověno co do částky 2 000 Kč, proti žalované částce 11 728,44 Kč. Žalovaná byla tedy úspěšná z 83 %, když žaloba byla ve výši 9 728,44 Kč zamítnuta. Žalovaná by tak měla právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení v rozsahu 66 %. S ohledem na to, že žalované žádné prokazatelné účelné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.