9 C 81/2021

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Ševčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 8 997,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 997,52 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 997,52 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 6 144,45 Kč, nákladů ve výši 256 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 997,52 Kč od datum do datum, tj. ve výši 919,47 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 997,52 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 8 997,52 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nesplnění závazků plynoucích žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně.

2. Žalovaný byl ve věci pasivní. K výzvě soudu obsahující též doložku, že soud bude mít za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, pokud se k výzvě nevyjádří, žalovaný ničeho nesdělil. Soud proto rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a zároveň bylo možné ve věci rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Žalovaný se uzavřenou smlouvou ze dne datum ve znění dodatku ze dne datum zavázal uhradit za poskytnuté prostředky ve výši 9 000 Kč celkově částku 13 056,52 Kč, skládající se z jistiny ve výši 8 997,52 Kč, z úroku ve výši 36 % ročně, tj. ve výši 266,30 Kč a poplatku ve výši 3 792,70 Kč. Částka byla splatná ve lhůtě 5 dní ode dne uzavření dodatku, tj. do datum. Pro případ neuhrazení dlužného poplatku ve lhůtě 72 hodin ode dne uzavření dodatku, bylo ujednáno, že dodatek pozbývá platnosti a dlužník je povinen uhradit úvěr dle podmínek sjednaných v původní smlouvě. Pro případ překročení doby splatnosti (tj. dne datum) obsahuje smlouva nově stanovené podmínky úvěry, jež jsou totožné s podmínkami uvedenými v dodatku. Došlo tak zejména k navýšení smluvního poplatku z částky 1 896,35 Kč na částku 3 792,70 Kč. Rozdílně však byla ujednána doba splatnosti. Zatímco v dodatku byla stanovena na 5 dní ode dne podpisu, v případě překlenutí do nových podmínek smlouvy byla ustanovena jako 30 dnů ode dne odeslání finančních prostředků úvěrovanému. V neposlední řadě bylo ujednáno právo právního předchůdce žalobkyně na smluvní úrok i v případě prodlení dlužníka, jakož i na vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením, a to ve výši stanovené sazebníkem. Finanční prostředky odeslal právní předchůdce žalobkyně na bankovní účet uvedený žalovaným dne datum. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně. O postoupení pohledávky žalobkyně žalovaného vyrozuměla dopisem ze dne datum. Dopisem ze dne datum rovněž žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky před podáním žaloby.

4. Při prvním hodnocení soud uzavřel, že se shora uvedený právní vztah řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“), zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Soud dospěl k závěru, že v daném případě se jedná o zdánlivé právní jednání ve smyslu § 553 odstavce 1 občanského zákoníku, a to z důvodu nesrozumitelnosti obsahu ujednání. Mezi smluvními stranami byl sjednán dodatek ke smlouvě s rozvazovací podmínkou. Platnost dodatku byla podmíněna úhradou poplatku ve výši 3 792,70 Kč a blíže nespecifikovaných sankčních poplatků do 72 hodin ode dne jeho uzavření. Pro případ neuhrazení shora uvedených plateb ve stanovené lhůtě se stal uzavřený dodatek neplatným a žalovaný byl povinen uhradit úvěr dle podmínek sjednaných ve smlouvě o úvěru. Pro případ překročení doby splatnosti byly ve smlouvě sjednány nové podmínky (totožné s podmínkami uvedenými v dodatku, kdy se jedná oproti původnímu znění smlouvy zejména o navýšení smluvního poplatku). Oproti dodatku byla v nových podmínkách smlouvy stanovena odlišně pouze doba splatnosti. Zatímco v dodatku byla splatnost sjednána do 5 dní ode dne jeho uzavření s výjimkou shora uvedeného poplatku, který byl splatný do 72 hodin, v režimu smlouvy pro případ překročení doby splatnosti byla splatnost ujednána do 30 dnů ode dne odeslání finančních prostředků z úvěru úvěrovanému. K tomu je nutné konstatovat, že takovéto ujednání je pro soud, natož pak pro spotřebitele, jakožto slabší stranu naprosto nesrozumitelné, neboť z nových podmínek smlouvy není patrná doba splatnosti, respektive je stanovena do 30 dní ode dne odeslání finančních prostředků úvěrovanému. Jedná se o původně stanovenou splatnost, která byla stanovena na den datum. Je proto zcela evidentní, že je nemožné, aby dlužník uhradil novou dlužnou částku vzniklou po překročení doby splatnosti navýšením smluvního poplatku v původně stanovené době splatnosti. Takové ustanovení je pro spotřebitele nejen jednoznačně matoucí, ale také od počátku nemožné. Za dané situace je proto nutné konstatovat zdánlivost takového právního jednání.

5. S ohledem na shora uvedené přiznal soud žalobkyni pouze právo na částku 8 997,52 Kč a to z titulu bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odstavce 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. S ohledem na to, že právní předchůdce žalobkyně zde plnil žalovanému na základě neexistujícího závazku, je namístě aplikovat ustanovení o bezdůvodném obohacení, neboť bylo plněno bez právního důvodu. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně půjčil žalovanému částku 9 000 Kč, která po započtení žalovaným uhrazených plateb činí právě částku 8 997,52 Kč O tuto částku se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a je proto povinen ji žalobkyni vrátit. Jistinu přiznal soud žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti stanovené v předžalobní upomínce, tj. ode dne datum.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odstavce 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč. K tomu lze uvést, že žalobkyně má ve věci plný úspěch, neboť žaloba byla zamítnuta pouze v části týkající se úrokového příslušenství. Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odstavce 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 997,52 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odstavce 5 písmene a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Pro úplnost lze uvést, že soud do rozhodnutí ohledně náhrady nákladů řízení nepromítl částečné zpětvzetí žaloby učiněné žalobkyní dne datum, neboť žalobkyně svůj návrh na přiznání náhrady nákladů řízení oproti návrhu na zahájení řízení nikterak nemodifikovala. Soud proto vycházel z náhrady uplatněné žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, kde žalobkyně požadovala částku uvedenou ve výrokové části tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odstavec 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.