9 C 81/2021

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Ševčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 8 997,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 997,52 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 997,52 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 6 144,45 Kč, nákladů ve výši 256 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 997,52 Kč od [datum] do [datum], tj. ve výši 919,47 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 997,52 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 8 997,52 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nesplnění závazků plynoucích žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně.

2. Žalovaný byl ve věci pasivní. K výzvě soudu obsahující též doložku, že soud bude mít za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, pokud se k výzvě nevyjádří, žalovaný ničeho nesdělil. Soud proto rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a zároveň bylo možné ve věci rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Žalovaný se uzavřenou smlouvou ze dne [datum] ve znění dodatku ze dne [datum] zavázal uhradit za poskytnuté prostředky ve výši 9 000 Kč celkově částku 13 056,52 Kč, skládající se z jistiny ve výši 8 997,52 Kč, z úroku ve výši 36 % ročně, tj. ve výši 266,30 Kč a poplatku ve výši 3 792,70 Kč. Částka byla splatná ve lhůtě 5 dní ode dne uzavření dodatku, tj. do [datum]. Pro případ neuhrazení dlužného poplatku ve lhůtě 72 hodin ode dne uzavření dodatku, bylo ujednáno, že dodatek pozbývá platnosti a dlužník je povinen uhradit úvěr dle podmínek sjednaných v původní smlouvě. Pro případ překročení doby splatnosti (tj. dne [datum]) obsahuje smlouva nově stanovené podmínky úvěry, jež jsou totožné s podmínkami uvedenými v dodatku. Došlo tak zejména k navýšení smluvního poplatku z částky 1 896,35 Kč na částku 3 792,70 Kč. Rozdílně však byla ujednána doba splatnosti. Zatímco v dodatku byla stanovena na 5 dní ode dne podpisu, v případě překlenutí do nových podmínek smlouvy byla ustanovena jako 30 dnů ode dne odeslání finančních prostředků úvěrovanému. V neposlední řadě bylo ujednáno právo právního předchůdce žalobkyně na smluvní úrok i v případě prodlení dlužníka, jakož i na vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením, a to ve výši stanovené sazebníkem. Finanční prostředky odeslal právní předchůdce žalobkyně na bankovní účet uvedený žalovaným dne [datum]. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně. O postoupení pohledávky žalobkyně žalovaného vyrozuměla dopisem ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] rovněž žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky před podáním žaloby.

4. Při prvním hodnocení soud uzavřel, že se shora uvedený právní vztah řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“), zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Soud dospěl k závěru, že v daném případě se jedná o zdánlivé právní jednání ve smyslu § 553 odstavce 1 občanského zákoníku, a to z důvodu nesrozumitelnosti obsahu ujednání. Mezi smluvními stranami byl sjednán dodatek ke smlouvě s rozvazovací podmínkou. Platnost dodatku byla podmíněna úhradou poplatku ve výši 3 792,70 Kč a blíže nespecifikovaných sankčních poplatků do 72 hodin ode dne jeho uzavření. Pro případ neuhrazení shora uvedených plateb ve stanovené lhůtě se stal uzavřený dodatek neplatným a žalovaný byl povinen uhradit úvěr dle podmínek sjednaných ve smlouvě o úvěru. Pro případ překročení doby splatnosti byly ve smlouvě sjednány nové podmínky (totožné s podmínkami uvedenými v dodatku, kdy se jedná oproti původnímu znění smlouvy zejména o navýšení smluvního poplatku). Oproti dodatku byla v nových podmínkách smlouvy stanovena odlišně pouze doba splatnosti. Zatímco v dodatku byla splatnost sjednána do 5 dní ode dne jeho uzavření s výjimkou shora uvedeného poplatku, který byl splatný do 72 hodin, v režimu smlouvy pro případ překročení doby splatnosti byla splatnost ujednána do 30 dnů ode dne odeslání finančních prostředků z úvěru úvěrovanému. K tomu je nutné konstatovat, že takovéto ujednání je pro soud, natož pak pro spotřebitele, jakožto slabší stranu naprosto nesrozumitelné, neboť z nových podmínek smlouvy není patrná doba splatnosti, respektive je stanovena do 30 dní ode dne odeslání finančních prostředků úvěrovanému. Jedná se o původně stanovenou splatnost, která byla stanovena na den [datum]. Je proto zcela evidentní, že je nemožné, aby dlužník uhradil novou dlužnou částku vzniklou po překročení doby splatnosti navýšením smluvního poplatku v původně stanovené době splatnosti. Takové ustanovení je pro spotřebitele nejen jednoznačně matoucí, ale také od počátku nemožné. Za dané situace je proto nutné konstatovat zdánlivost takového právního jednání.

5. S ohledem na shora uvedené přiznal soud žalobkyni pouze právo na částku 8 997,52 Kč a to z titulu bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odstavce 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. S ohledem na to, že právní předchůdce žalobkyně zde plnil žalovanému na základě neexistujícího závazku, je namístě aplikovat ustanovení o bezdůvodném obohacení, neboť bylo plněno bez právního důvodu. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně půjčil žalovanému částku 9 000 Kč, která po započtení žalovaným uhrazených plateb činí právě částku 8 997,52 Kč O tuto částku se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a je proto povinen ji žalobkyni vrátit. Jistinu přiznal soud žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti stanovené v předžalobní upomínce, tj. ode dne [datum].

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odstavce 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč. K tomu lze uvést, že žalobkyně má ve věci plný úspěch, neboť žaloba byla zamítnuta pouze v části týkající se úrokového příslušenství. Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odstavce 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 997,52 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odstavce 5 písmene a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Pro úplnost lze uvést, že soud do rozhodnutí ohledně náhrady nákladů řízení nepromítl částečné zpětvzetí žaloby učiněné žalobkyní dne [datum], neboť žalobkyně svůj návrh na přiznání náhrady nákladů řízení oproti návrhu na zahájení řízení nikterak nemodifikovala. Soud proto vycházel z náhrady uplatněné žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, kde žalobkyně požadovala částku uvedenou ve výrokové části tohoto rozsudku.