9 C 84/2018

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové v právní věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalovaného a žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci jméno příjmení anonymizováno adresa proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem údaje o zástupci jméno příjmení anonymizováno adresa o vypořádání zaniklého společného jmění manželů o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 18. 5. 2021, č. j. 9 C 84/2018-261 Rozsudek soudu prvního stupně se v části odvoláním napadené, tj. vyjma výroku II, mění takto:

I. Do výlučného vlastnictví žalovaného se přikazuje: a) kuchyňská linka v hodnotě 165 000 Kč, b) kožená sedací souprava v hodnotě 10 000 Kč, c) obývací stěna v hodnotě 10 000 Kč, d) vestavěné skříně v hodnotě 20 000 Kč, tedy celkem věci v hodnotě 205 000 Kč.

II. Do výlučného vlastnictví žalobkyně se přikazují peněžní prostředky na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedené u [právnická osoba], [IČO], jejichž výše činila ke dni zániku společného jmění manželů ([2018]) 274 066,76 Kč.

III. Do výlučného vlastnictví žalovaného se přikazují peněžní prostředky na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], [IČO], jejichž výše činila ke dni zániku společného jmění manželů ([2018]) 200 902,22 Kč.

IV. Obchodní podíl žalovaného v [právnická osoba], se sídlem v [obec], [PSČ], [IČO], v hodnotě 80 000 000 Kč se přikazuje do výlučného vlastnictví žalovaného.

V. Do výlučného vlastnictví žalobkyně se přikazují: a) úspory z titulu smlouvy o stavebním spoření [číslo] u [právnická osoba] se sídlem [adresa], zjištěné ke dni zániku společného jmění manželů ([2018]) v částce 50 696,79 Kč. b) kapitálová hodnota úspor z titulu smlouvy o pojištění [číslo] uzavřené u pojišťovny [pojišťovna], se sídlem [adresa], zjištěná ke dni zániku společného jmění manželů ([2018]) v částce 57 052 Kč.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu ze společného jmění manželů částku 40 012 043 Kč, a to ve čtyřech splátkách, z nichž první ve výši 10 000 000 Kč je splatná do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, druhá ve výši 10 000 000 Kč je splatná do [2022], třetí ve výši 10 000 000 Kč je splatná do [2023] a čtvrtá ve výši 10 012 043 Kč je splatná do [2024], a to pod sankcí ztráty výhody splátek při nezaplacení jedné z nich.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

VIII. Žalovaný je povinen nahradit na nákladech řízení České republice na účet Okresního soudu v Domažlicích, č. ú. [bankovní účet], [variabilní symbol] částku 16 195 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozhodnutím soud prvního stupně vypořádal společné jmění účastníků jako manželů, jejichž manželství zaniklo rozvodem tak, že do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal: a) kuchyňskou linku v hodnotě 165 000 Kč, b) koženou sedací soupravu v hodnotě 10 000 Kč, c) obývací stěnu v hodnotě 10 000 Kč, d) vestavěné skříně v hodnotě 20 000 Kč, tedy celkem věci v hodnotě 205 000 Kč (výrok I). Zastavil řízení o vypořádání dalších movitých věcí, a to dřevěných schodů, rekonstrukce koupelny včetně na zakázku vyrobeného nábytku, pergoly, plotu a zahradních vrátek (výrok II). Do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal peněžní prostředky na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] (výrok III). Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal peněžní prostředky na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] (výrok IV). Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal jeho obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba], se sídlem v [obec], [PSČ] (výrok V). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu na obchodním podílu žalovaného ve společnosti [právnická osoba], a rozdíl podílů na movitých věcech 40 102 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok VI). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII) a žalovanému uložil povinnost uhradit státu zálohované náklady řízení v částce 16 195 Kč (výrok VIII).

2. Soud prvního stupně neshledal důvod odchýlit se od principu rovnosti podílů při vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Při vypořádání movitých věcí a peněžních prostředků na účtech účastníků u [právnická osoba] vyšel z dohody účastníků. Hodnota movitých věcí, které byly předmětem vypořádání, byla mezi stranami nesporná, účastníci ji stanovili v částce 205 000 Kč. Hodnotu obchodního podílu žalovaného ve společnosti [právnická osoba] určil soud prvního stupně podle své úvahy (ust. § 136 o. s. ř.) v částce 80 000 000 Kč, neboť znalecký posudek, který za účelem zjištění hodnoty obchodního podílu žalovaného zadal, nemohl být zpracován z důvodu absence součinnosti žalovaného. Na vyrovnání podílu ze zaniklého společného jmění manželů uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 40 102 500 Kč odpovídající polovině stanovené hodnoty obchodního podílu žalovaného ve společnosti [právnická osoba] v částce 40 000 000 Kč a polovině hodnoty movitých věcí, na níž se účastníci shodli v částce 102 500 Kč. Takto stanovený vypořádací podíl uložil soud prvního stupně žalovanému zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť dospěl k závěru, že stanovení jiné pariční lhůty není odůvodněno, když není jisté, zda bude žalovaný vypořádací podíl žalobkyni vůbec schopen splácet, event. v jakých splátkách, či zda je ho schopen reálně zaplatit.

3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalovaný v zákonné lhůtě odvoláním. Odvolání žalovaného směřovalo proti výroku IV a VI napadeného rozhodnutí. Podstatou odvolání žalovaného byl jeho nesouhlas s třídenní pariční lhůtou, kterou mu soud prvního stupně stanovil k výplatě vypořádacího podílu ze zaniklého společného jmění manželů žalobkyni. Žalovaný opakovaně konstatoval, že si je nároku žalobkyně na vypořádání vědom a uznává ho, ovšem trval na tom, že lhůta k zaplacení vypořádacího podílu by neměla vést k jeho likvidaci. S pariční lhůtou v délce tří dnů nesouhlasil. Sdělil, že je připraven žalobkyni obratem na vypořádání uhradit 10 000 000 Kč, avšak dále je schopen vypořádací podíl již jen splácet, a to ve splátkách po 4 000 000 Kč ročně. Dále nesouhlasil s tím, že má žalované zaplatit polovinu hodnoty movitých věcí, které mu byly přikázány do výlučného vlastnictví. Popřel, že s žalobkyní uzavřel jakoukoliv dohodu o tom, že jí polovinu ceny těchto věcí zaplatí. Dále namítal, že soud prvního stupně opomněl zjistit zůstatek finančních prostředků na účtu žalobkyně u [právnická osoba], ke dni zániku společného jmění účastníků a snížit o polovinu takto zjištěného zůstatku vypořádací podíl, který jí má zaplatit. Soudu prvního stupně vytýkal, že při stanovení vypořádacího podílu žalobkyně nezohlednil, že žalobkyni bezprostředně před rozvodem zaslal ze svého účtu u [právnická osoba], na její účet dne

2018. částku 100 000 Kč a dne [2018] dalších 100 000 Kč, přičemž na svém účtu ponechal 194 000 Kč. Podle žalovaného tím byly mezi účastníky prostředky na jeho účtu vypořádány. Soudu prvního stupně dále vytýkal, že nevypořádal úspory žalobkyně založené smlouvou o stavebním spoření [číslo] uzavřenou u [právnická osoba], ani kapitálovou hodnotu úspor žalobkyně z titulu smlouvy o pojištění [číslo] uzavřené u pojišťovny [pojišťovna], ani její úspory založené smlouvou o penzijním pojištění [číslo] nezohlednil jejich hodnotu zjištěnou k datu zániku společného jmění manželů při stanovení vypořádacího podílu žalobkyně. Dále požadoval vypořádání plateb, které prováděl na stavební spoření a penzijní a životní pojištění žalované po rozvodu manželství s tvrzením, že se se žalobkyní dohodl, že jí tyto platby společně s částkou 20 000 Kč měsíčně poskytne jako zálohu na budoucí vypořádání zaniklého společného jmění manželů.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhovala potvrzení napadeného rozhodnutí. Se splátkami vypořádacího podílu nesouhlasila. Poukazovala na to, že řízení o vypořádání společného jmění bylo zahájeno v roce 2018, řízení o rozvod manželství účastníků již v roce 2017, a proto měl žalovaný dostatek času se na splnění své povinnosti vyplatit jí vypořádací podíl připravit. Dále polemizovala s argumentací žalovaného zpochybňující dohodu účastníků o vypořádání movitých věcí, které mu byly přikázány do výlučného vlastnictví, výplatou částky 102 500 Kč k jejím rukám. Namítala, že s oceněním movitých věcí přišel sám žalovaný a před soudem prvního stupně opakovaně potvrdil, že s vypořádáním movitých věcí včetně vyplacení vypořádacího podílu za jejich přikázání do jeho výlučného vlastnictví žalobkyni souhlasí. Stejně tak namítala, že žalovaný před soudem prvního stupně výslovně souhlasil s tím, aby soud při vypořádání vycházel z mimosoudní dohody účastníků, podle níž si měl každý z účastníků ponechat prostředky na svém účtu bez dalšího vypořádání. Návrh žalovaného, aby byl jeho vypořádací podíl snížen o polovinu úspor na stavebním spoření žalobkyně, jakož i na jejím životním a důchodovém pojištění zjištěných ke dni zániku společného jmění manželů, označila za novum nepřípustné v odvolacím řízení. Popřela, že by jí byly po rozvodu žalovaným placeny jakékoliv zálohy na vypořádání společného jmění manželů a poukazovala na to, že žádný z účastníků v řízení před soudem prvního stupně vypořádání záloh nenavrhoval. Ohledně požadavku žalovaného na zohlednění vypořádání ve vztahu k prostředkům, které žalobkyni zaslal na její účet dne [2018] a dne [2018] ze svého účtu u [právnická osoba] namítala, že se jednalo o převody uskutečněné za trvání manželství, které nemohou být při vypořádání zaniklého společného jmění účastníků zohledněny. Navíc podle žalobkyně žalovaný nárok vypořádání předmětných finančních prostředků uplatnil po uplynutí tříleté prekluzivní lhůty stanovené v ust. § 741 o. z.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení (§ 212, § 212a o. s. ř.) a po doplnění dokazování za podmínek ust. § 213 o. s. ř. dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je zčásti důvodné.

6. Mezi účastníky byla od počátku neuralgickým bodem jejich sporu o vypořádání otázka splatnosti vypořádacího podílu. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. je zpravidla lhůta ke splnění povinnosti (tzv. pariční lhůta) tři dny od právní moci rozsudku. Soud může určit delší lhůtu ke splnění povinnosti nebo může stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí, vždy však je třeba se zřetelem ke všem rozhodným skutečnostem posoudit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou rovnováhu mezi zájmy sporných stran. Protože žalovaný zpochybňoval, že je schopen zaplatit žalobkyni vypořádací podíl v zákonné lhůtě tří dnů, jak mu uložil soud prvního stupně, odvolací soud za podmínek ust. § 213 o. s. ř. doplnil dokazováním přiznáními žalovaného k dani z příjmu fyzických osob za poslední tři roky, resp. za roky 2018 [číslo]. Z daňových přiznání žalovaného vyplynulo, že jeho daňový základ za uvedené období činil zhruba 570 000 Kč ročně. Žalovaný uvedl, že se informoval, zda by mu byl poskytnut bankou na úhradu vypořádacího podílu žalobkyni úvěr, avšak bylo mu sděleno, že banka by mu poskytla úvěr nejvýše v částce 1-2 milionů korun. Z uvedeného vyplývá, že v možnostech žalovaného není uhradit žalobkyni vypořádací podíl ze zaniklého společného jmění manželů v částce přesahující 40 000 000 Kč do tří dnů, jak mu uložil soud prvního stupně a jak žalobkyně požadovala. Ani návrh žalovaného, že žalobkyni uhradí obratem první splátku ve výši 10 000 000 Kč a dále bude splácet zbytek vypořádacího podílu ve splátkách po 4 000 000 Kč ročně, však nemohl odvolací soud akceptovat, neboť takto by žalovaný splácel žalobkyni vypořádací podíl déle než 7,5 roku, což odporuje smyslu a účelu řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, kterým je požadavek vypořádat majetkové poměry mezi bývalými manžely ve lhůtě co nejkratší. Z podstaty věci plyne, že již první splátka vypořádacího podílu v částce 10 000 000 Kč, kterou je žalovaný připraven uhradit žalobkyni obratem, žalobkyni zabezpečí a umožní jí pokrýt její životní potřeby v nadstandardní úrovni. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala konkrétní důvod, pro který by potřebovala uhradit celý vypořádací podíl od žalovaného jednorázovou částkou. Se zřetelem k uvedenému a s přihlédnutím k prokázaným majetkovým poměrům žalovaného pokládá odvolací soud za odpovídající, pokud žalovaný uhradí žalobkyni vypořádací podíl ze zaniklého společného jmění manželů ve čtyřech po sobě jdoucích splátkách, z nichž první v částce 10 000 000 Kč, na jejíž úhradu je již žalovaný dle svého tvrzení připraven, bude splatná do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, aby měl žalovaný dostatek času pro administraci platby, a další tři splátky po 10 000 000 Kč (poslední po 10 012 043 Kč) budou splatné vždy do konce následujícího kalendářního roku až do úplného zaplacení.

7. Námitku žalovaného zpochybňující jeho povinnost uhradit žalobkyni polovinu hodnoty movitých věcí, které přijal z masy zaniklého společného jmění manželů do výlučného vlastnictví, pokládá odvolací soud za nedůvodnou. Podle ust. § 742 odst. 1 písm. a) o. z. jsou podíly obou manželů na vypořádávaném jmění stejné. Pokud proto žalobce předmětné movité věci ze zaniklého společného jmění manželů přijal do výlučného vlastnictví, je povinen uhradit žalobkyni polovinu jejich hodnoty. Hodnota movitých věcí v částce 205 000 Kč nebyla žalovaným v odvolání zpochybňována a vyplývá z dohody účastníků. Soud prvního stupně proto postupoval správně, uložil-li žalovanému povinnost polovinu této částky žalobkyni na vyrovnání jejího podílu na movitých věcech uhradit.

8. Žalovanému je třeba dát zapravdu, že předmětem vypořádání před soudem prvního stupně měly být prostředky na účtech účastníků u [právnická osoba], zjištěné ke dni zániku společného jmění manželů. Dohoda účastníků o tom, že si každý ponechá prostředky na svém účtu, aniž by byly vypořádány, sice byla v řízení před soudem prvního stupně účastníky odsouhlasena, jak uvádí žalobkyně, avšak nestalo se tak žádným právně relevantním způsobem. Jak žalobkyně v žalobě, tak i žalovaný ve svých písemných podáních před soudem prvního stupně prostředky na těchto účtech označili za hodnoty náležející do jejich nevypořádaného zaniklého společného jmění manželů a žalovaný vypořádání těchto prostředků požadoval i v závěrečném návrhu. Odvolací soud proto za podmínek ust. § 213 o. s. ř. doplnil dokazování zprávou [právnická osoba], o výši zůstatků na těchto účtech účastníků ke sni zániku jejich společného jmění manželů, tj. k datu [2018] [právnická osoba], vyplynulo, že zůstatek na účtu žalobkyně č. [bankovní účet] k datu

2018. činil 274 066,76 Kč, když výpisu z tohoto účtu, který byl konstatován k důkazu již před soudem prvního stupně, vyplynulo, že [2018] a [2018] jí žalovaný na tento účet poukázal 2 x 100 000 Kč. Na účtu žalovaného byla podle zprávy [právnická osoba], k datu

2018. částka 200 902, 22 Kč. Vzhledem k uvedenému odvolací soud snížil vypořádací podíl žalobkyně o částku odpovídající polovině rozdílu hodnoty finančních prostředků na uvedených účtech účastníků, tj. o částku 36 582,27 Kč ( (274 066,76 - 200 902,22):2).

9. Co se týče námitky žalovaného, že předmětem vypořádání měly být též úspory na stavebním spoření žalobkyně a na jejím životním a důchodovém pojištění, odvolací soud na podkladě obsahu spisu dospěl k závěru, že žalovaný v podání z [2018], tj. před uplynutím prekluzivní lhůty 3 let, tyto položky k vypořádání uplatnil formou neurčitého podání. V podání z [2018] žalovaný konkrétně uvedl:„ Zůstatky na stavebních spořeních, penzijním pojištění a životním pojištění (myšleno žalobkyně) ke dni zániku manželství by měly být vypořádány, event. tyto tři položky by mohly být pominuty, neboť stejná spoření a pojištění má i žalovaný.“ Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně měl žalovaného podle ust. § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvat k odstranění neurčitosti jeho podání z [2018] a uložit mu, aby uvedl jednoznačně, zda dané položky k vypořádání uplatňuje či nikoliv. Odvolací soud daný nedostatek poučovací povinnosti soudu prvního stupně odstranil tím, že žalovaného vyzval, aby se jednoznačně vyjádřil, zda dané položky uplatňuje k vypořádání. Žalovaný k výzvě soudu přípisem sdělil, že nárok na vypořádání úspor na stavebním spoření žalobkyně a na jejím životním a důchodovém pojištění ke dni zániku společného jmění manželů uplatňuje. Vzhledem k uvedenému odvolací soud za podmínek ust. § 213 o. s. ř. doplnil dokazování zprávou [právnická osoba], z niž vyplynulo, že zůstatek na účtu žalobkyně [číslo] činil k datu

2018. částku 50 696,79 Kč. Zprávou pojišťovny [pojišťovna], kterou si vyžádal, vzal za prokázané, že kapitálová hodnota smlouvy o životním pojištění žalobkyně [číslo] odpovídala k datu

2018. částce 57 052 Kč [právnická osoba], která se v mezidobí spojila s pojišťovnou [právnická osoba], s níž žalobkyně uzavřela smlouvu o penzijním pojištění [číslo] k dotazu odvolacího soudu sdělila, že pojistná smlouva žalobkyně z titulu penzijního pojištění byla ukončena v roce 2004 s nulovým zůstatkem. Vzhledem k uvedenému odvolací soud snížil vypořádací podíl žalobkyně o polovinu zjištěného zůstatku z titulu shora specifikované smlouvy o jejím stavebním spoření v částce 25 348,40 Kč a o polovinu zjištěné kapitálové hodnoty její shora specifikované smlouvy o životním pojištění v částce 28 526 Kč.

10. Ve vztahu k neprokázanému tvrzení žalovaného o tom, že žalobkyni po rozvodu manželství zaplatil zálohu na vypořádání společného jmění manželů, doplnil odvolací soud poučovací povinnost soudu, na niž rezignoval soud prvního stupně, a žalovaného podle ust. § 118 a odst. 3 o. s. ř. vyzval ke splnění povinnosti označit důkazy prokazující skutečnost, že žalobkyni na základě dohody účastníků poskytl na vypořádání společného jmění manželů zálohy. Žalovaný na uvedenou výzvu odvolacího soudu nereagoval, a proto odvolací soud pokládá tvrzení žalovaného o tom, že žalobkyni poskytl na vypořádací podíl zálohy, za neprokázané.

11. Po zohlednění zůstatků na účtech účastníků u [právnická osoba], úspor žalobkyně z titulu smlouvy o stavebním spoření [číslo] u [právnická osoba], jakož i kapitálové hodnoty úspor z titulu smlouvy o pojištění [číslo] uzavřené žalobkyní u pojišťovny [pojišťovna], činí vypořádací podíl žalobkyně ze zaniklého společného jmění manželů 40 012 043 Kč.

12. Z vyložených důvodů přistoupil odvolací soud za podmínek ust. § 220 o. s. ř. ke změně napadeného rozsudku soudu prvního stupně, kdy po specifikaci zůstatků finančních prostředků na účtech účastníků u [právnická osoba], a jejich vypořádání, jakož i po vypořádání úložek žalobkyně na stavebním spoření a životním pojištění, stanovil výši vypořádacího podílu, který žalobkyni náleží z masy zaniklého společného jmění manželů v částce 40 012 043 Kč a žalovanému uložil uhradit žalobkyni tento vypořádací podíl ve čtyřech přiměřených splátkách po 10 000 000 Kč, (resp. poslední po 10 012 043 Kč) ročně.

13. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Každému z účastníků se dostalo poloviny společného majetku, nelze tedy hovořit o převážném úspěchu některého z nich. Rozhodnutí o výši plnění, které bylo žalovanému uloženo uhradit žalobkyni na vypořádací podíl, navíc v daném případě záviselo v převážné míře na volné úvaze soudu týkající se hodnoty obchodního podílu žalovaného ve společnosti [právnická osoba] Proto bylo rozhodnuto, že právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů žádnému z účastníků nepřísluší.

14. Ve vztahu k výroku o povinnost žalovaného uhradit státu na účet Okresního soudu v Domažlicích zálohované náklady řízení odkazuje odvolací soud na věcně správné odůvodnění napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně pod bodem 24.