9 C 94/2023

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Ševčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 30 861 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 7 800 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ohledně částky 12 317 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 507,18 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 977,70 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 558,51 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 11 558,51 Kč od [datum] do zaplacení, a dále ohledně částky 8 626 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 341,07 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 152,57 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 752,02 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 3 752,02 Kč od [datum] do zaplacení a ohledně částky 2 118 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 154,04 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 196,75 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 434,46 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 1 434,46 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částek uvedených ve výrokové části tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím s tím, že se jedná o nesplacené finanční prostředky, k jejichž úhradě se žalovaná zavázala na základě jednotlivých smluv o zápůjčce, a to ze dne [datum] [číslo] ze dne [datum] [číslo] ze dne [datum] [číslo] uzavřených s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“).

2. K posouzení úvěruschopnosti žalované zápůjčky splácet žalobkyně sdělila, že její právní předchůdce před poskytnutím každé ze zápůjček vždy s odbornou péčí posoudil, zda je žalovaná schopna poskytnuté finanční prostředky splácet. Vycházel především ze zhodnocení informací poskytnutých žalovanou ke svým rodinným, majetkovým, pracovním a jiným poměrům vždy zaznamenaných v kartách zákazníka, přičemž žalovanou udané informace byly poté ověřeny oproti předloženým dokladům uvedených v zákaznických kartách (zejména pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva apod.). Mimo to žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že právnímu předchůdci žalobkyně poskytla úplné a pravdivé údaje sloužící k ověření její schopnosti úvěr splácet, potvrdila, že právní předchůdce žalobkyně tuto svoji povinnost splnil a že ona sama je schopna celkovou dlužnou částku v souladu se smluvními podmínkami splnit. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, nehledě k tomu, že by žalovaná v případě nepravdivých či hrubě zkreslených údajů mohla naplnit skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. V případě závěru soudu o neprokázání splnění povinnosti s náležitou péčí před uzavřením smlouvy ověřit schopnost žalované zápůjčku splácet, žalobkyně konstatuje, že v takovém případě se nejedná o absolutní neplatnost smlouvy.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, a protože soud s výzvou adresované žalované spojil doložku, že bude mít za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání žalovaná souhlasí, pakliže se k výzvě soudu nevyjádří, rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila a zároveň bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Ze zákaznických karet shodně vyplývá, že žalovaná k osobním poměrům uvedla, že je rozvedená, má středoškolské vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost. Nevlastní motorové vozidlo, kreditní kartu ani bankovní účet. Nemá jinou zápůjčku či úvěr u jiné společnosti. Bydlí v nemovitosti, kterou má v nájmu. Je zaměstnána na pozici uklízečka v SRN ve [právnická osoba] [právnická osoba], GmbH, [název města], přičemž při žádosti o úvěr ze zákaznické karty ze dne [datum] vyplývá, že byla zaměstnána na částečný pracovní úvazek a její průměrný čistý měsíční příjem ověřený oproti výplatním páskám za dva předcházející měsíce činil 10 582 Kč, při následujících žádostech již byla zaměstnána na plný pracovní úvazek, což bylo ověřeno vyjma výplatných pásek též oproti předložené pracovní smlouvě. Čistý průměrný měsíční příjem žalované činil dle zákaznické karty ze dne [datum] částku 14 121 Kč a dle zákaznické karty ze dne [datum] byl ve výši 11 666 Kč. V posledně uvedené zákaznické kartě byl rovněž uveden bez bližšího určení další příjem domácnosti ve výši 26 800 Kč. Právní předchůdce žalobkyně tedy vycházel z disponibilního příjmu žalované ve výši 38 466 Kč. Měsíční výdaje žalované byly při první žádosti odhadnuty na 3 000 Kč a k tomu žalovaná hradila 2 616 Kč na interních splátkách právnímu předchůdci žalobkyně. Při druhé splátce činily odhadnuté měsíční výdaje 5 000 Kč a měsíční interní splátky činily 1 763 Kč a při poslední žádosti žalovaná měsíční výdaje odhadla na částku 3 500 Kč a interní splátky činily 2 715 Kč měsíčně. Podpisem karet žalovaná čestně prohlásila, že nepodala návrh na zahájení insolvenčního řízení a nebylo proti ní ani zahájeno, není proti ní veden výkon rozhodnutí ani exekuce.

5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 16 000 Kč na refinancování zápůjčky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] v zůstatkové výši 7 815 Kč. Žalované tedy byla vyplacena ponížená částka ve výši 8 185 Kč. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 15 733 Kč skládající se z úroku ve výši 3 921 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 412 Kč a v neposlední řadě z poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 400 Kč Celkem se tak žalovaná zavázala uhradit částku 31 733 Kč, a to v hotovosti v místě svého bydliště v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 1 763 Kč, přičemž poslední splátka činila 1 762 Kč a byla splatná dne [datum].

6. Smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, které byla žalovaná povinna vrátit spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 6 804 Kč zahrnující úrok ve výši 1 961 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 3 081 Kč a v neposlední řadě poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 762 Kč. K tomu žalovaná přistoupila k volitelnému doplňkovému pojištění, za které se zavázala uhradit částku 2 322 Kč Celkem tak byla žalovaná povinna uhradit v hotovosti částku 17 126 Kč, a to v místě svého bydliště v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 952 Kč, přičemž poslední splátka činila 942 Kč a byla splatná dne [datum].

7. Z poslední smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně měl žalované poskytnout zápůjčku ve výši 15 000 Kč, které byla žalovaná povinna vrátit spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 10 517 Kč zahrnující úrok ve výši 2 683 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 020 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 814 Kč. K tomu žalovaná přistoupila k volitelnému doplňkovému pojištění, za které se zavázala uhradit částku 1 800 Kč Celkem se tak žalovaná zavázala uhradit v hotovosti částku 27 317 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách splatných v místě jejího bydliště vždy po 456 Kč, přičemž poslední splátka činila 413 Kč a byla splatná dne [datum].

8. Ve všech smlouvách o zápůjčkách byla shodně ujednána roční úroková sazbě ve výši 29 % jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy. Smlouva byla uzavřena vždy na dobu určitou, a to do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky, případně prodloužené o udělené splátkové prázdniny. Nedílnou součástí každé smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce uvedené na zadní straně formuláře smlouvy. Podpisem každé smlouvy žalovaná prohlásila, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti poskytnutou zápůjčku splácet a je si rovněž vědoma, že si právní předchůdce žalobkyně tyto informace ověřil a vyhodnotil.

9. Z tabulek umoření – souhrnné informace vztahující se k jednotlivým zápůjčkám vzal soud za prokázané, že žalovaná na zápůjčku [číslo] uhradila celkem 29 615 Kč, na zápůjčku [číslo] celkem částku 8 500 Kč a na poslední zápůjčku [číslo] celkem částku 7 200 Kč.

10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně příloh s postoupenými pohledávkami a oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum] odeslané žalované dne [datum] žalobkyně prokázala, že na ni přešlo právo vyplývající z výše uvedených smluv o zápůjčce a že byla žalovaná o této skutečnosti vyrozuměna a zároveň vyzvána k úhradě dlužných částek ve lhůtě 10 dní ode dne doručení oznámení. Předžalobní upomínkou a dokladem o jejím odeslání bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužných částek před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

11. Protože si skutková zjištění učiněná ze shora uvedených listinných důkazů neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.

12. Při právním hodnocení soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná měli ve všech třech případech vůli uzavřít mezi sebou smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), na kterou by se vyjma občanského zákoníku a smluvních ujednání vztahoval i zákona č. 257/2016 Sb., zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud však uzavřené smlouvy posoudil jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 a § 588 občanského zákoníku, a dále proto, že představují významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele podle § 1813 občanského zákoníku.

13. Pro bližší odůvodnění lze uvést, že právní předchůdce žalobkyně byl v daném právním vztahu v silnějším postavení oproti žalované (spotřebiteli), o čemž svědčí i uzavření předmětných smluv adhezním způsobem, kdy text smlouvy byl zpracován právním předchůdcem žalobkyně a žalovaná tedy neměla reálnou možnost obsah smlouvy jakkoli ovlivnit. Neméně podstatná je i skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně poskytuje finanční prostředky jako nebankovní instituce. Je obecně známé, že se na tyto společnosti obracejí lidé obvykle v nouzi či v jinak neutěšené životní situaci, neboť na běžné bankovní úvěry by jinak nedosáhli. Likvidita těchto osob je zároveň velmi omezená, často nulová. Zpravidla se tedy jedná o rizikové dlužníky. Svědčí o tom i skutečnost, že první zápůjčka byla žalované poskytnuta za účelem refinancování dříve poskytnuté zápůjčky. Je standardem, že rizikovost těchto úvěrů či zápůjček je vyvažována vyšší úrokovou mírou oproti úrokové míře, za kterou se poskytují bankovní úvěry. Byť není úrok podstatnou náležitostí smlouvy o zápůjčce, byl v dané věci sjednán ve všech případech ve výši 29 % p. a. Úrok, jako odměna za poskytnutí finančních prostředků, ujednaný v dané výši by sám o osobě nemravný nebyl a bylo by možné jej akceptovat jako krytí vyšší míry rizikovosti zápůjčky, nicméně nelze přehlédnout, že vedle úroku byly vždy sjednány též poplatky, a to nejprve při zápůjčce 16 000 Kč ve výši 7 412 Kč a následně při zápůjčce 8 000 Kč ve výši 3 081 Kč a při zápůjčce 15 000 Kč ve výši 6 020 Kč, které ve své podstatě rovněž představují odměnu za poskytnutí finančních prostředků. K tomu lze uvést, že administrativní úkony by měly být kryty úrokem. Požaduje-li nad rámec úroku žalobkyně, resp. její právní předchůdce po žalované též poplatky za administrativní činnost a vedení účtu, které dokonce převyšují částku úroku (úrok v prvé smlouvě činí 3 921 Kč, ve druhém případě 1 961 Kč a v posledním případě 2 683 Kč), nelze než v takovém jednání shledat snahu získat finanční prostředky nad rámec sjednané úrokové sazby. O tom svědčí i fakt, že jsou pod poplatky zahrnuty i činnosti, které právní předchůdce žalobkyně sankcionoval vedle poplatku ještě samostatně (poplatek za upozornění na výši nedoplatku). V neposlední řadě je poplatkem kryta i činnost, kterou nemá zákazník možnost jakkoli ovlivnit. Soud tím cílí na skutečnost, že se žalovaná zavázala finanční prostředky splácet v hotovosti k rukám pracovníka právního předchůdce žalobkyně, a to ve svém bydlišti, aniž by v případě smlouvy ze dne [datum] a ze dne [datum] měla možnost hotovostní vyplacení a následné hotovostní splácení zápůjčky ovlivnit, když tato možnost jí nebyla nabídnuta. V případě smlouvy ze dne [datum] byla sice žalované nabídnuta možnost bezhotovostní čerpání a splácení zápůjčky, kdy si žalovaná dobrovolně zvolila výplatu a splácení v hotovostním režimu, však nelze odhlédnout od skutečnosti, že formulář smlouvy neumožňoval při hotovostním vyplacení zápůjčky její následné bezhotovostní splacení a naopak, což nemá žádné zákonné opodstatnění ani racionální základ a takové ujednání proto představuje ze strany právního předchůdce žalobkyně rovněž navyšování ceny poskytnuté zápůjčky. Právní předchůdce žalobkyně si tak danými ujednáními vytváří podmínky pro navyšování ceny zápůjčky.

1. S přihlédnutím k uvedenému, jakož i k tomu, že poplatky ve všech třech případech převyšují částku úroku, nelze než v jednání právního předchůdce žalobkyně shledat snahu získat finanční prostředky nad rámec sjednaného úrokového příslušenství. Skutečná odměna právního předchůdce žalobkyně při zohlednění již sjednaných úroků a poplatků představuje v případě smlouvy ze dne [datum] přes 98 % ze skutečně poskytnuté jistiny, v případě druhé smlouvy ze dne [datum] přes 85 % a v případě třetí smlouvy ze dne [datum] přes 70 %. Odměnu sjednanou v takové výši považuje soud za evidentně v rozporu s dobrými mravy, neboť je nepřiměřeně vysoká, a takovému jednání nelze poskytnou právní ochranu. Nemravnému jednání ze strany právního předchůdce žalobkyně nasvědčuje i snaha zastřít před spotřebitelem skutečnou cenu zápůjčky, neboť právní předchůdce žalobkyně ukryl nárok na smluvní pokutu v případě prodlení žalované do textu smluvních podmínek, aniž by o smluvní pokutě bylo pojednáno přímo v textu jednotlivých uzavřených smluv. Z uvedených důvodů jsou proto všechny uzavřené smlouvy o zápůjčce absolutně neplatné.

14. S ohledem na shora uvedené má žalobkyně právo pouze na plnění z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, neboť bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně na základě neplatného smluvního ujednání žalované skutečně jednotlivé zápůjčky poskytl. Vzhledem k tomu, že žalovaná na zápůjčku ve výši 15 000 Kč ze dne [datum] uhradila pouze částku 7 200 Kč, přiznal soud žalobkyni právo na částku 7 800 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení, na který má žalobkyně právo podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 15 % ročně z částky 7 800 Kč ode dne následujícího po dni splatnosti stanovené žalované v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], v níž byla vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě deseti dní od data doručení dopisu. Podle § 573 občanského zákoníku platí domněnka doručení zásilky třetí pracovní den po jejím odeslání. Oznámení bylo žalované dle podacího lístku odesláno [datum], doručeno jí tak dle uvedené domněnky bylo dne [datum]. Podle stanovené lhůty 10 dní k úhradě dlužné částky od data doručení tedy poslední den k úhradě připadl na [datum] a od [datum] se tak žalovaná nachází v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni příslušenství od [datum]. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl, neboť žalovaná na zápůjčku ve výši 8 000 Kč uhradila celkem 8 500 Kč a na zápůjčku ve výši 16 000 Kč uhradila dokonce celkem 26 615 Kč.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odstavce 2 o. s. ř., podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 25 %, když žalobě bylo vyhověno co do částky 7 800 Kč, a neúspěšná byla v rozsahu 75 %, neboť žaloba byla ohledně částky v souhrnné výši 23 061 Kč zamítnuta. Na poměrnou část náhrady nákladů řízení v rozsahu 50 % by tak měla právo žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné prokazatelné účelné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.