10 C 108/2020

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupen obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení , bytem adresa o zaplacení 103 480,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 103 480,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 2. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 34 175 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 103 480,10 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 103 480,10 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení, když tuto částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o poskytnutí úvěru [číslo] uzavřené mezi ním a žalobkyní (t. č. podnikající pod obchodní firmou [právnická osoba]) dne 7. 7. 2016, za účelem pořízení předmětu k podnikání žalovaného, nesené diskové žací lišty CLAAAS DISCO [číslo] Contour (dále jen„ zboží“). Úvěr byl poskytnut ve výši 234 000 Kč, přičemž pohledávka z úvěru byla zajištěna zajišťovacím převodem vlastnického práva ke zboží zřízeným ve prospěch žalobkyně. Vrácení úvěru bylo sjednáno v 72 splátkách splatných vždy k 11. dni kalendářního měsíce, přičemž úrok byl sjednán jako fixní ve výši 0,685 % z poskytnuté částky měsíčně a dále bylo ve splátkách hrazeno i pojištění předmětu úvěru. Žalovaný uhradil devět splátek v celkové výši 36 174,79 Kč, neuhradil řádně a včas splátku [číslo] splatnou dne 11. 4. 2017 ve výši 3 281,62 Kč a splátky následující, a to až do splátky [číslo] splatné dne 11. 10. 2017. Na základě tohoto prodlení žalovaného byla úvěrová smlouva dne 23. 10. 2017 vypovězena ke dni 31. 10. 2017. Dle smlouvy o zajišťovacím převodu práv, která byla uzavřena dne 15.7.2016 mezi týmiž účastníky, měl následně žalovaný odevzdat žalobkyni zboží jako předmět zajištění, což se však podařilo realizovat až prostřednictvím PČR a následně žalobkyně pak zboží zpeněžila. Žalobkyně po výpovědi smlouvy od žalovaného obdržela celkem částku 46 000 Kč a dále z výnosu prodeje zajištění bylo započteno 80 000 Kč, celkem tedy byly na pohledávku žalovaného z úvěru započteny tyto částky: částka 29 611,55 Kč na splátky splatné do data výpovědi smlouvy, částka 238,49 Kč na dlužné úroky za dlužné splátky do data výpovědi smlouvy, částka 302,50 Kč na náklady spojené s vymáháním pohledávky jako škoda a částka 95 847,46 Kč byla započtena na pohledávku za splátky splatné po datu výpovědi smlouvy. Žalobou požadovaný nárok na zaplacení částky 103 480,10 Kč se skládá výhradně ze zbývajících neuhrazených splátek úvěru, které byly splatné po datu výpovědi, tj. jedná se o 52 splátek po 3 281,62 Kč a čtyři splátky ve výši 9 921,83 Kč/splátk po odečtu pojistného rozloženého v uvedených splátkách ve výši 11 004 Kč, celkem tedy 199 327,56 Kč. Oproti této částce bylo započteno doposud nezapočtené přijaté plnění ve výši 15 847,46 Kč a dále celý výnos z prodeje zajištění ve výši 80 000 Kč, tedy žalovaná částka se skládá výhradně z nároku na splátky splatné po výpovědi úvěrové smlouvy, tak jak je sjednáno v čl. IX odst. 5 všeobecných úvěrových podmínek. Dne 18. 11. 2019 žalobkyně úvěrovou smlouvu vyúčtovala s tím, že po žalovaném požadovala uhradit žalovanou částku do 30.11.2019.

2. Žalovaný k žalobě uvedl pouze v obecné rovině, že si není vědom žádného dluhu, a že [právnická osoba] s.r.o. mu nic neříká.

3. Listinou označenou jako úvěrová smlouva [číslo] s datem 7. 7. 2016, včetně Všeobecných úvěrových podmínek, vzal soud za prokázané, že žalobkyně, uzavřela dne 7. 7. 2016 se žalovaným úvěrovou smlouvu za účelem financování zboží, tj. nesené diskové žací lišty CLAAS DISCO [číslo] Contour, v částce 234 000 Kč (zbývající část pořizovací ceny zboží ve výši 26 000 Kč byla hrazena z vlastních prostředků žalovaného). V čl. 2 úvěrové smlouvy bylo sjednáno, že pojištění zboží uzavře na náklady příjemce úvěru poskytovatel úvěru. Dle čl. 3 úvěrové smlouvy činila výše úvěru částku 234 000 Kč; bylo sjednáno celkem 72 měsíčních splátek, jejichž výše se odvíjela od sjednané procentní hranice počítané z výše úvěru, a jejichž splatnost byla stanovena na 11. den kalendářního měsíce. Dle čl. 4 pak měly být závazky příjemce úvěru z úvěrové smlouvy zajištěny zajišťovacím převodem vlastnického práva ke zboží ve prospěch poskytovatele úvěru, k čemuž se příjemce úvěru zavázal v čl. 7 úvěrové smlouvy. V čl. IV. odst. 1 ve spojení s čl. IX. odst. 2 všeobecných úvěrových podmínek pak bylo sjednáno, že pokud se příjemce úvěru ocitne po dobu delší než 30 dní v prodlení s úhradou jakéhokoli svého peněžitého závazku dle smlouvy, má poskytovatel úvěru právo smlouvu okamžitě vypovědět nebo prohlásit úvěr či jeho část za okamžitě splatný. Z listiny označené jako žádost o čerpání úvěru ze 7. 7. 2016 soud zjistil, že dne 7. 7. 2016 žalovaný požádal o vyplacení úvěru ve výši 234 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet]. Na základě listiny označené jako dohoda o úhradě s datem 7. 7. 2016 s označeným [číslo] má soud za prokázané, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru se touto dohodou zavázala uhradit dodavateli zboží, [právnická osoba] s.r.o., část kupní ceny zboží ve výši 234 000 Kč financovanou úvěrem, a že jejím uzavřením přešlo vlastnické právo dodavatele zboží ke zboží na příjemce úvěru, tj. žalovaného. Z listiny označené jako vyúčtování úvěrové smlouvy [číslo] z 13. 7. 2016 vč. splátkového kalendáře (úrokový a umořovací plán) soud zjistil, že žalobkyně vyplatila na základě žádosti o čerpání úvěru úvěr žalovaného na bankovní účet dodavatele zboží, a že zboží bylo pojištěno dle podmínek sjednaných v úvěrové smlouvě; ve splátkovém kalendáři, který byl současně úrokovým a umořovacím plánem, bylo předepsáno celkem 72 splátek úvěru. Listinou označenou jako smlouva o zajišťovacím převodu vlastnických práv z 15. 7. 2016 vzal soud za prokázané, že touto byly zajištěny veškeré pohledávky, které žalobkyni vzniknou za žalovaným na základě úvěrové smlouvy, zajišťovacím převodem práva ke zboží, kdy žalovaný dočasně převedl zboží včetně všech jeho součástí a příslušenství do výlučného vlastnictví žalobkyně (čl. 3 uvedené smlouvy), avšak zboží nadále užíval na základě smlouvy o výpůjčce uzavřené v rámci téže smlouvy (čl. 4 smlouvy). V čl. 7 uvedené smlouvy pak bylo sjednáno, že nebude-li kterákoliv zajištěná pohledávka řádně a včas splněna, stane se převod vlastnického práva nepodmíněným, a žalovaný bude povinen mj. vydat zboží, přičemž následně bude snahou smluvních stran zboží zpeněžit. Z listiny označené jako výpověď úvěrové smlouvy [číslo] s datem 20. 10. 2017 včetně ZPL má soud za prokázané, že žalobkyně vypověděla úvěrovou smlouvu ke dni 31. 10. 2017, kdy důvodem výpovědi bylo prodlení se splátkami [číslo] – 16, tj. platbami v celkové výši 29 611,55 Kč. Z usnesení PČR o vydání věci z 4. 4. 2019, [číslo jednací] soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně žalobkyní vyzýván k vrácení zboží, což však dobrovolně neučinil, pročež bylo zboží zajištěno policejním orgánem a vydáno žalobkyni. Z vyčíslení pohledávky z úvěrové smlouvy [číslo] z 18. 11. 2019 včetně ZPL soud zjistil, že pohledávka z úvěrové smlouvy po zpeněžení zboží činila částku 103 480,10 Kč, přičemž tuto částku měl žalovaný uhradit do 30. 11. 2019. Předžalobní upomínkou z 4. 3. 2020 včetně podacího lístku pošty byl žalovaný mj. vyzván k úhradě dlužné částky 103 480,10 Kč. Z listiny označené jako závěrečná zpráva inkasního řízení z 23. 3. 2017 plyne, že žalovaný byl v kontaktu s inkasní společností žalobkyně, [právnická osoba] s.r.o., když dne 23. 3. 2017 této společnosti při osobní návštěvě žalovaný uhradil dluh na splátkách ve výši 6 852,15 Kč, který měl vůči žalobkyni, a inkasní poplatek ve výši 3 000 Kč. Na základě provedených důkazů soud dospěl ke skutkovému závěru, že dne 7. 7. 2016 byla mezi žalovaným a žalobkyní, uzavřena úvěrová smlouva [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému pro účely financování kupní ceny zboží, tj. nové nesené diskové žací lišty CLAAS DISCO [číslo] Contour, rok výroby 2016, dodavatel [právnická osoba], ČR, výr. č. [číslo], úvěr ve výši 234 000 Kč, který byl v souladu se žádostí o čerpání úvěru převeden na účet dodavatele zboží. Dle úvěrové smlouvy měl žalovaný úvěr splácet v pravidelných 72 měsíčních splátkách, jejichž splatnost byla stanovena vždy na 11. den kalendářního měsíce, přičemž pro případ, že by se žalovaný ocitl po dobu delší než 30 dní v prodlení s úhradou jakéhokoli svého peněžitého závazku dle smlouvy, bylo ve smlouvě sjednáno, že žalobkyně má právo smlouvu okamžitě vypovědět nebo prohlásit úvěr či jeho část za okamžitě splatný. Mezi žalobkyní, žalovaným a dodavatelem zboží, [právnická osoba] s.r.o., byla dne 7. 7. 2016 uzavřena dohoda o úhradě, na jejímž základě se žalobkyně jako poskytovatel úvěru zavázala uhradit dodavateli zboží- část kupní ceny zboží ve výši 234 000 Kč financovanou úvěrem; v této smlouvě bylo rovněž sjednáno, že jejím uzavřením přechází vlastnické právo dodavatele ke zboží na příjemce úvěru, tj. žalovaného. Závazky žalovaného z úvěrové smlouvy pak byly zajištěny zajišťovacím převodem vlastnického práva ke zboží ve prospěch žalobkyně, a to na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnických práv z 15. 7. 2016, kdy však žalovaný zboží užíval na základě smlouvy o výpůjčce uzavřené v rámci téže smlouvy se žalobkyní. Protože žalovaný neplnil své závazky z úvěrové smlouvy řádně a včas, když se nacházel v prodlení s úhradou splátek úvěru [číslo] – 16 (za období [číslo] – [číslo]), tj. s úhradou plateb v celkové výši 29 611,55 Kč, žalobkyně vypověděla dopisem ze dne 20. 10. 2017 úvěrovou smlouvu ke dni 31. 10. 2017 a žalovaného vyzvala, aby jí uhradil dlužnou částku ve výši 229 480 Kč, jakož i jí předal zboží, když zajištěná pohledávka žalobkyně z úvěru nebyla řádně a včas splněna, a zajišťovací převod práva ke zboží se stal nepodmíněným. Protože žalovaný nevydal zboží dobrovolně, bylo toto zajištěno a vydáno žalobkyni prostřednictvím Policie ČR. Následně žalobkyně zpeněžila zboží v souladu se smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnických práv, přičemž z výnosu dosaženého prodejem ve výši 80 000 Kč žalobkyně uspokojila část své pohledávky z úvěru. Pohledávka žalobkyně z úvěrové smlouvy za žalovaným po zpeněžení zboží a částečné úhradě dluhu ve výši 46 000 Kč učiněné po výpovědi úvěrové smlouvy činila částku 103 480,10 Kč, přičemž tuto částku měl žalovaný uhradit podle jemu zaslaného vyčíslení pohledávky z úvěrové smlouvy [číslo] z 18. 11. 2019 do 30. 11. 2019 Ani přes tuto výzvu, jakož ani přes předžalobní upomínku, však žalovaný ničeho neuhradil. S ohledem na vše výše uvedené je pak zjevné, že tvrzení žalovaného o tom, si není vědom žádného dluhu, a že [právnická osoba] s.r.o. mu nic neříká, nebylo v řízení prokázáno, ba naopak z provedených důkazů plyne přesný opak.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Dle § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

6. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle § 2040 odst. 1 občanského zákoníku smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo.

8. Dle § 2044 odst. 1 občanského zákoníku není-li zajištěný dluh splněn, stane se převod práva nepodmíněným a dlužník předá věřiteli vše, co je nutné k plnému výkonu převedeného práva.

9. Podle § 1968 věty první občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Po vyhodnocení skutkového stavu věci soud posoudil žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi žalovaným a žalobkyní (t. č. pod obchodní firmou [právnická osoba]) byla dne 7. 7. 2016 uzavřena platná úvěrová smlouva [číslo] ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout a skutečně poskytla žalovanému pro účely financování kupní ceny zboží úvěr ve výši 234 000 Kč (srov. čl. 2 a čl. 3 úvěrové smlouvy), když tento byl převeden v souladu se žádostí o čerpání úvěru a čl. II. dohody o úhradě ze dne 7. 7. 2016 uzavřené mezi žalobkyní, žalovaným a dodavatelem zboží na bankovní účet dodavatele zboží (srov. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku). Dle čl. 3 úvěrové smlouvy měl žalovaný úvěr splácet v pravidelných 72 měsíčních splátkách, jejichž výše se odvíjela od sjednané procentní hranice počítané z výše úvěru, a jejichž splatnost byla stanovena vždy na 11. den toho kterého kalendářního měsíce. Vlastnické právo ke zboží přešlo z dodavatele zboží na žalovaného na základě dohody o úhradě ze dne 7. 7. 2016, přičemž však závazky žalovaného z úvěrové smlouvy byly tak, jak to úvěrová smlouva předpokládala v čl. 4 a 7, zajištěny zajišťovacím převodem vlastnického práva ke zboží ve smyslu § 2040 odst. 1 občanského zákoníku ve prospěch žalobkyně, a to na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnických práv z 15. 7. 2016; žalovaný nicméně zboží užíval na základě smlouvy o výpůjčce uzavřené v rámci téže smlouvy se žalobkyní. Žalovaný své závazky z úvěrové smlouvy neplnil řádně a včas, když se ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru [číslo] – 16, tj. s úhradou plateb v celkové výši 29 611,55 Kč, pročež žalobkyně v souladu s čl. IV. odst. 1 ve spojení s čl. IX. odst. 2 všeobecných úvěrových podmínek vypověděla dopisem ze dne 20. 10. 2017 adresovaným žalovanému úvěrovou smlouvu ke dni 31. 10. 2017 a žalovaného vyzvala, aby jí uhradil dlužnou částku ve výši 229 480 Kč a předal zboží, když zajištěná pohledávka žalobkyně z úvěru nebyla řádně a včas splněna a zajišťovací převod práva ke zboží se stal nepodmíněným. Žalovaný v rozporu s odst. 7.1 smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnických práv z 15. 7. 2016 a § 2044 odst. 1 občanského zákoníku nevydal zboží dobrovolně, jeho zajištění a vydání žalobkyni muselo být realizováno Policií ČR. Žalobkyně poté v souladu s ujednáními v čl. 7 smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnických práv zpeněžila zboží, aby z výnosu takto dosaženého uspokojila část své pohledávky z úvěru dle čl. 7 citované smlouvy. Po započtení 80 000 Kč, jako částky získané zpeněžením zboží, a částečné úhradě dluhu žalovaným po vypovězení úvěrové smlouvy ve výši 46 000 Kč, činí pohledávka žalobkyně z úvěrové smlouvy za žalovaným částku 103 480,10 Kč, kdy tato se skládá výhradně z nároku na splátky splatné po výpovědi úvěrové smlouvy, tak jak je sjednáno v čl. IX odst. 5 všeobecných úvěrových podmínek. Uvedenou částku 103 480,10 Kč měl žalovaný uhradit podle jemu zaslaného vyčíslení pohledávky z úvěrové smlouvy [číslo] z 18. 11. 2019 do 30. 11. 2019. Protože tak žalovaný neučinil, dostal se ode dne 1. 12. 2019 do prodlení s úhradou uvedené částky a žalobkyně má právo i na zákonný úrok z prodlení z této části (§ 1968 ve spojení s § 1970 občanského zákoníku). Z toho důvodu byl žalovaný zavázán nejen k úhradě dlužné částky ve výši 103 480,10 Kč, ale i k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 10 % od 2. 12. 2019 do zaplacení, když žalobkyni by úroky příslušely s ohledem na dříve uvedené již od 1. 12. 2019, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s § 153 odst. 2 o. s. ř. nemohl přiznat žalobkyni úrok dříve, než požadovala.

12. Lhůta k plnění pak vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud důvod pro aplikaci lhůty delší, případně povolení splátek, neshledal.

13. Výrok o nákladech řízení pak má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., na jehož základě soud procesně úspěšné žalobkyni přiznal náklady řízení a zavázal žalovaného, aby jí nahradila soudní poplatek ve výši 4 140 Kč a na nákladech právního zastoupení částku 34 175 Kč, a to za 4 úkony právní služby po 5 260 Kč jako sazby odměny za právní zastupování dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen„ vyhláška“) a 4 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky, a to za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé a za účast na jednání před soudem dne 2. 8. 2021; a dále z náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky v rozsahu 2 x 9 půlhodin po 100 Kč; a cestovného ve výši 4 203,80 Kč za cestu [obec] – [obec] – [obec], ujeto tam i zpět 682 km, při prům. spotřebě 5,6 l [číslo] km, PHM benzin ve výši průměrné ceny 31,50 Kč l benzinu automobilového 98 oktanů dle § 4 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb., a při paušální náhradě 4,40 Kč km jízdy dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb., to vše včetně 21% DPH ve výši 5 931,20 Kč. Celkovou částku 38 315 Kč je pak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě 3 dní, a to k rukám právní zástupkyně žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.