10 C 134/2020

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení příjmení sídlem ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení 2 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 12.9.2010 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 062 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení celkové částky 2 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě skutečnosti, že byl dne 27.8.2010 ošetřen a vyšetřen v protialkoholní a záchytné stanici žalobkyně a v souvislosti s tímto ošetřením, vyšetřením a následným pobytem vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni právě částku 2 000 Kč, kdy tuto svoji povinnost přitom dne 28.8.2010 uznal písemně co do důvodu a výše a zavázal se danou částku uhradit nejpozději do 11.9.2010. Svůj dluh však neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínku.

2. Opatrovník žalovaného se žalobou nesouhlasil s tím, že žalobkyně neprokázala existenci dluhu.

3. V dané věci se soud nejprve musel zabývat otázkou, zda je založena jeho pravomoc a příslušnost k projednání věci. Soud daný vztah posoudil jako vztah závazkový, v němž se na straně žalovaného v řízení vyskytl tzv. cizí prvek, když žalovaný je státním občanem Slovenska, t. č. neznámého pobytu, zatímco na straně žalobkyně vystupuje právnická osoba zřízená podle českého právního řádu a se sídlem na území České republiky. Mezi Českou republikou a Slovenskou republikou přitom není uzavřena bilaterální smlouva, kterou by se řešila pravomoc soudů ve věcech smluvních závazkových vztahů, nicméně jak Česká republika, tak Slovensko jsou členy Evropské unie a jsou tedy vázány i předpisy práva EU. Vzhledem ke skutečnosti, že pro Evropskou unii bylo přijato nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a toto nařízení je přímo použitelným právním aktem sekundárního práva v členských státech EU ve smyslu čl. 288 Smlouvy o fungování evropské unie, které má, na rozdíl od mezinárodních smluv, v rozsahu své působnosti vždy aplikační přednost jak před zákonem č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, tak podle svého čl. 69, v němž nařízení stanoví, že nahrazuje mezi členskými státy úmluvy upravující stejné věci, na které se vztahuje toto nařízení. Příslušnost českého soudu je pak v souladu s tímto nařízením dána podle kapitoly II, oddílu 1, článku 4 bodu 2 (podle něhož na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, které se používají na jeho vlastní příslušníky). Pokud pak jde o rozhodné právo, kterým se daný smluvní vztah bude řídit, soud zde vycházel z čl. 25 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a rady [číslo] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle něhož toto nařízení se použije mezi členskými státy přednostně ve vztahu k úmluvám uzavřeným výlučně mezi dvěma a více členský mi státy v rozsahu, ve kterém se týkají oblastí upravených tímto nařízením. Podle čl. 4 písm. b) tohoto nařízení v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle čl. 3, a aniž jsou dotčeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno tak, že smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytoval obvyklé bydliště, tj. v daném konkrétním případě právem českým.

4. Na základě zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že žalovaný byl dne 27.8.2010 ošetřen a vyšetřen v protialkoholní stanici provozované žalobkyní a vznikla mu povinnost za vyšetření, ošetření a pobyt uhradit částku 2 000 Kč, kterou písemně uznal co do důvodu a výše a zavázal se ji uhradit ve lhůtě do 11.9.2010, což neučinil.

5. Podle § 67 odst. 1 písm. c) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky policie je v souvislosti s odhalováním a šetřením přestupku oprávněna vyžadovat odborné lékařské vyšetření ke zjištění alkoholu nebo jiné návykové látky včetně odběru krve, moči, slin nebo potu, a to i v případě, že osobu nelze předem pro její zdravotní stav ke strpění příslušných úkonů vyzvat.

6. Podle § 15 odst. 14 věta druhá zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, hrazené služby dále nezahrnují vyšetření, prohlídky, léčivé přípravky, potraviny pro zvláštní lékařské účely a zdravotnické prostředky a jiné zdravotní výkony provedené na dožádání soudu, státního zastupitelství, orgánů státní správy a orgánů Policie České republiky.

7. Podle § 17 odst. 4 věta prvá zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřena osoba.

8. Podle § 558 věta prvá zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval.

9. Po právní stránce soud posoudil žalobou uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je plně důvodná a lze jí proto zcela vyhovět. Žalovanému vznikla v důsledku skutečnosti, že byl dne 27.8.2010 ošetřen a vyšetřen v protialkoholní stanici provozované žalobkyní, povinnost zaplatit žalobkyni náklady na vyšetření, ošetření a pobyt na záchytné stanici dle ust. § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami v žalobou požadované výši, tj. v částce 2 000 Kč, jak tato výše vyplývá z písemného uznání dluhu žalovaným ze dne 28.8.2010, když ve smyslu ust. § 558 věta prvá zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku se má za to, že uvedený dluh v předmětné výši a době uznání trval.

10. Vzhledem k této skutečnosti tak soud žalobě vyhověl a žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni celkem částku 2 000 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné výši, specifikované ve výroku rozsudku shora, když žalovaný se nezaplacením uvedené částky dostal dnem následujícím po uplynutí lhůty k plnění do prodlení a žalobkyni proto v souladu s ust. § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, vznikl nárok na úhradu úroků z prodlení.

11. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku pak má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když v daném případě soud zejména vzhledem k velmi nevýrazné výši a naopak již dlouhé době trvání dluhu, jakož i s přihlédnutím k dosavadnímu pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, respektive tyto důvody nebyly rovněž ani žádným z účastníků tvrzeny.

12. Výrok o nákladech řízení má oporu prvotně v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto jí dle citovaného ustanovení vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů, představující soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 2 662 Kč (tvořené částkou 600 Kč jako odměnou dle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři žalobkyní účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu předžalobní výzvy a sepisu žaloby po 200 Kč, 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., 1 úkon za účast u jednání ve výši 1000 Kč včetně režijního paušálu ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 3, odst. 5 písm. b), § 7 téže vyhlášky) to vše pak včetně 21% DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupkyně žalobkyně jako advokát, jež v řízení osvědčil, že je registrovaným plátcem DPH).