10 C 173/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci žalobkyní: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalovaného a žalobkyně zastoupená obecnou údaje o zástupci b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně zastoupená obecnou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zvýšení výživného

I. Výživné žalovaného ve vztahu k žalobkyním a), b), naposledy upravené rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13.10.2015, tj. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3.3.2015, čj. [spisová značka], se počínaje dnem 1.9.2020 zvyšuje na částku 7 000 Kč měsíčně pro žalobkyni a) a počínaje dnem 1.9.2022 se zvyšuje na částku 7 000 Kč měsíčně pro žalobkyni b), s tím, že výživné je žalovaný povinen platit žalobkyním a), b) vždy každého prvního dne v měsíci předem na účet Úřadu pro mezinárodní ochranu dětí v [obec].

II. Dlužné výživné pro žalobkyni a) za dobu od 1.9.2020 do 30.4.2023 ve výši 112 000 Kč, jakož i výživné dospělé do právní moci tohoto rozsudku, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni a) v měsíčních splátkách po 3 000 Kč, splatných spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

III. Dlužné výživné pro žalobkyni b) za dobu od 1.9.2022 do 30.4.2023 ve výši 32 000 Kč, jakož i výživné dospělé do právní moci tohoto rozsudku, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni b) v měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba žalobkyň v části částečného zpětvzetí žaloby pro zvýšení výživného o dalších 3 000 Kč měsíčně od 1.9.2020 nadále pro žalobkyni a) a 3 000 Kč měsíčně od 1.9.2022 nadále pro žalobkyni b), se řízení zastavuje.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně původně požadovaly po žalovaném zvýšení výživného, které bylo naposledy upraveno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z 13. 10. 2015 s účinností od 1. 7. 2012 ve výši 3 500 Kč pro žalobkyni a) a ve výši 3 000 Kč pro žalobkyni b), a to na částku 10 000 Kč od 1. 9. 2020 pro žalobkyni a) a od 1. 9. 2022 pro žalobkyni b). Žalobu odůvodnily změnou poměrů, která nastala od poslední úpravy výživného, neboť žalobkyně a) od 9/ 2020 studuje 3. ročník lékařské fakulty Univerzity [ulice] v [obec], žalobkyně b) od 9/ 2022 studuje 1. ročník lékařské fakulty [příjmení] univerzity v [obec], s čímž mají obě žalobkyně zvýšené výdaje jak v souvislosti s bydlením, tak s dopravou, stravou a učebními pomůckami. Přitom žalovaný, který je jejich otcem, se s nimi nestýká, žije v [země], výživné hradí jen díky činnosti Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí [obec], nemá další vyživovací povinnosti. Před zahájením jednání vzaly žalobkyně návrh částečně zpět s tím, že požadovaly zvýšení výživného na částku 7 000 Kč měsíčně pro každou.

2. Žalovaný souhlasil se zvýšením výživného od nástupu obou žalobkyň ke studiu na vysoké škole, avšak nesouhlasil s výší požadovaného výživného s odůvodněním, že žalovaný nemá stabilní zaměstnání, pracuje příležitostně jako pomocná síla na stavbách s měsíčním příjmem 2 000 US až 2 300 US. Ze svého příjmu hradí nájem ve výši 1 150 US a další měsíční náklady na stravu, dopravu, je rozvedený, nemá žádnou další vyživovací povinnost, jeho zdravotní stav je úměrný jeho věku, nemá majetek vyšší hodnoty. Za přiměřené považoval výživné ve výši 4 000 Kč pro každou žalobkyni s tím, aby dluh ze zpětného zvýšení výživného mu soud umožnil splácet ve splátkách.

3. Z nesporných tvrzeních účastníků, z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. 3. 2015, č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2015, č.j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyním byla naposledy upravena na částku 3 500 Kč měsíčně pro žalobkyni a) a 3 000 Kč pro žalobkyni b) počínaje dnem 1.7.2012. Při rozhodování soud tehdy vycházel ze zjištění, že žalovaný v době rozhodování měl měsíční příjem ze své pracovní činnosti ve výši 15 000 Kč, kromě žalobkyň neměl žádnou další vyživovací povinnost, žalobkyně a) navštěvovala 2.stupeň základní školy a žalobkyně b) 1. stupeň základní školy, matka obou žalobkyň měla další vyživovací povinnost k synovi [jméno] [příjmení] a její příjem činil 22 000 Kč měsíčně. [příjmení] [příjmení] univerzity v [obec] a Univerzity [ulice] v [obec] bylo dále prokázáno, že obě žalobkyně studují dosud na vysoké škole, žalobkyně a) od září 2020 lékařskou fakultu a žalobkyně b) od září 2022 rovněž lékařskou fakultu, žalobkyně a) za ubytování na kolejích platí 3 500 Kč měsíčně, žalobkyně b) za užívání bytu 5 000 Kč měsíčně, což bylo zjištěno z rezervační smlouvy k bytu v [obec] a z potvrzení vysoké školy. Z nesporných tvrzení účastníků, když žalobkyně nebyly schopny prokázat vyšší příjem žalovaného, soud zjistil, že příjem otce v USA se pohybuje v rozmezí 2 000 US až 2 300 US, žalovaný další vyživovací povinnosti nemá. Mzdovými listy, vystavenými [příjmení] základní a mateřskou školou v [obec], bylo dále prokázáno, že příjem Mgr. [jméno] [celé jméno žalobkyně], která je matkou žalobkyň a pracuje jako učitelka základní školy, činil v 11/ 2022 34 170 Kč a v 3/ 2023 34 170 Kč, přičemž z tohoto příjmu je srážka na exekuce cca 10 000 Kč.

4. Na základě výše uvedených skutečností tak soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný je otcem žalobkyň, naposledy bylo o výživném na žalobkyně rozhodováno rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. 3. 2015, č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 2015, č.j. [číslo jednací], kdy bylo výživné zvýšeno od 1.7.2012 na částku 3 500 Kč pro žalobkyni a) a na částku 3 000 Kč pro žalobkyni b), v té době žalobkyně a) navštěvovala druhý stupeň základní školy a žalobkyně b) první stupeň základní školy, jejich potřeby byly tomuto zcela přiměřené, žily s matkou, která v té době pracovala s průměrným měsíčním výdělkem 22 000 Kč a měla další vyživovací povinnost k synovi, žalovaný pak byl řádně zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem 15 000 Kč. Následně žalobkyně a) nastoupila od září 2020 ke studiu lékařské fakulty v [obec] a žalobkyně b) v září 2022 rovněž ke lékařskou fakulty v [obec], kde obě studují dosud., s čímž mají zvýšené náklady, zejména na bydlení dopravu a učební pomůcky. Žalovaný na zvýšené potřeby žalobkyň nepřispívá, nestýká se s nimi, žije a pracuje v USA s měsíčním výdělkem 2000 US [číslo] US, nemá další vyživovací povinnosti ani majetek vyšší hodnoty. Veškeré potřeby žalobkyň hradí matka, jejíž čistý příjem ze zaměstnání činí 34 170 Kč, nemá další vyživovací povinnost.

5. Podle § 910 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

6. Podle § 913 odst.1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

7. Podle § 163 o.s.ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

8. V části částečného zpětvzetí žaloby bylo nejprve řízení podle § 96 odst.1, odst. 3 o.s.ř. částečně zastaveno, když ke zpětvzetí došlo před zahájením jednání ve věci samé, tudíž nebylo potřeba zjišťovat stanovisko žalovaného k tomuto úkonu.

9. Ve zbytku soud po právní stránce posoudil věc ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný měl a nadále v době pokračujícího studia žalobkyň na vysokých školách má k žalobkyním vyživovací povinnost, neboť žalobkyně nejsou schopny samy se živit, když se kontinuálně připravují na výkon svého budoucího povolání. Vzhledem k věku žalobkyň je však stejně tak jako žalovaný na jejich výživu povinna přispívat i matka, která už svou vyživovací povinnost neplní jen svou osobní péčí. Jelikož přitom od poslední úpravy výživného ze strany žalovaného pro žalobkyně došlo kromě uplynutí značné doby též k podstatné změně poměrů jak na straně žalobkyň, tak na straně žalovaného i matky žalobkyň v podobě nárůstu nákladů na krytí potřeb žalobkyň spojených zejména s jejich studiem, ale i narůstajícím věkem, dále v podobě nárůstu příjmu na straně žalovaného, avšak i na straně matky žalobkyň, dospěl soud k závěru, že je namístě provést novou úpravu výše výživného pro žalobkyně od žalovaného, která by na všechny tyto uvedené změny reflektovala. V tomto směru má soud za to, že jsou splněny podmínky pro novou úpravu výživného z důvodu změny poměrů (stran popsaných skutečností) předpokládané ust. § 163 o.s.ř. ve spojení s § 913 odst.1 občanského zákoníku, a to už i k datům, uváděným v žalobě, a to konkrétně od 1.9.2020 u žalobkyně a) a od 1.9.2023 u žalobkyně b), od kterých se žalobkyně domáhaly nové úpravy (zvýšení) výživného žalobou. Dle názoru soudu, je při zohlednění délky doby uplynulé od poslední úpravy výživného a s ní spojených s věkem rostoucích potřeb žalobkyň, podstatného nárůstu jejich výdajů spojených se studiem na vysoké škole mimo jejich bydliště a stejně tak výrazného nárůstu příjmů na straně žalovaného o téměř trojnásobek (z 15 000 kč na [číslo] US), to vše při zohlednění i nárůstu příjmů matky žalobkyň (z 22 000 Kč na 34 000 Kč) odpovídající výraznější zvýšení výživného. Žalobní návrh obou žalobkyň v žalovaném období na částku 7000 Kč měsíčně pro každou je důvodný, když na výživě je povinna se obdobnou měrou jako žalovaný podílet též jejich matka, jež svou vyživovací povinnost k nim už neplní svou osobní péčí. S ohledem na tyto uvedené závěry proto soud žalobě vyhověl jak ohledně doby, od kdy má být výživné zvýšeno, tak, vázán rozsahem žaloby, i ohledně výše výživného, když soud ve sporném řízení nemůže přiznat více, než žalobkyně požadovaly.

10. Zpětným zvýšením výživného vznikl žalovanému dluh na výživném za dobu od 1.9.2020 dosud u žalobkyně a) ve výši 112 000 Kč a za dobu od 1.9.2022 až dosud u žalobkyně b) ve výši 32 000Kč, tedy rozdíl mezi tím co žalovaný měl hradit dle platné úpravy a co by měl hradit dle nové úpravy (u žalobkyně a) 3 500 Kč měsíčně za období od 01.09.2020 do 30.4.2023, tj. za 32 měsíců, u žalobkyně b), 4000 Kč za období od 1.9.2022 do 30.4.2023, tj. za 8 měsíců). Tyto částky dlužného výživného pak byl žalovaný soudem zavázán zaplatit žalobkyním spolu s běžným výživným dospělým do právní moci rozsudku, v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž u žalobkyně a) určil splátku vyšší s ohledem na výši dluhu a zbývající dobu studia žalobkyně a), a to s místem splatnosti úřadu, tak jak žalobkyně požadovaly.

11. Soudem stanovená povinnost k plnění ve splátkách má přitom oporu v ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., podle něhož uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, přičemž však soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Žalovaný požádal, aby v případě, že bude soud rozhodovat o dlužném výživném zpětně, mu byla umožněna možnost splácet žalovaný dluh ve splátkách a zejména též zároveň vzhledem k tomu, že žalobkyně s takovýmto povolením splátek souhlasily, dospěl k závěru, že žádosti žalovaného o povolení splátek lze z důvodu nemalé výše dlužného výživného a z důvodu majetkových a příjmových poměrů žalovaného, jakož i s ohledem na stanovisko žalobkyň, vyhovět.

12. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. podle kterého, jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. V projednávané věci bylo řízení nejprve částečně zastaveno a ve zbytku pak byly žalobkyně úspěšné, měly by tedy právo na poměrnou část nákladů řízení, avšak tyto se této náhrady vzdaly.