10 C 193/2023

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 215 195,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 104 355,31 Kč spolu s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 3 859,72 Kč za dobu od 4.11.2022 do 1.2.2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 104 355,31 Kč od 2.2.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 110 839,94 Kč spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 4 662,80 Kč za dobu od 3.11.2022 do 1.2.2023, s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 4 091,54 Kč za dobu od 4.11.2022 do 1.2.2023, s úroky ve výši 8,7 % ročně z částky 212 034,25 Kč od 2.2.2023 do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 107 678,94 Kč od 2.2.2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 215 195,25 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalovanou částku měla žalovaná dlužit na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně - společností [právnická osoba] (dále banka) a žalovanou dne 30. 10. 2018, na základě které se banka zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 027 Kč včetně úroku ve výši 8,70 % ročně a poplatků dle ceníku. Při schvalování úvěru vycházela banka z údajů poskytnutých žalovanou, konkrétně z příjmu 14 867 Kč, což banka ověřila výpisem z účtu klientky vedeného u ní, kontrolou veškerých dostupných informací v interních a externích databázích, insolvenčním rejstříku a z CBCB a vlastních systému zjistila, že v době žádosti měla žalovaná 4 úvěry, její příjem byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů, proto banka svůj závazek splnila a žalované úvěr poskytla. Žalovaná však poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas, proto banka využila svého práva a v souladu se smlouvou prohlásila dne 2. 11. 2022 celý úvěr za okamžitě splatný, neboť žalovaná byla v prodlení s více jak dvěma splátkami. Žalovaná celkem bance zaplatila na splátkách částku ve výši 195 644,69 Kč, z čehož na jistinu bylo započteno 177 082,05 Kč, na úroky z prodlení 162,64 Kč, na poplatky 3 000 Kč a na pojištění včetně nákladů spojených s vymáháním 15 400 Kč. Nadále dluží částku 212 034,25 Kč na nesplacené jistině, částku 3 161 Kč na poplatcích, částku 4 662,80 Kč na kapitalizovaném úroku za dobu od 3. 11. 2022 do 1. 2. 2023, částku 7 951,26 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení za dobu od 4. 11. 2022 do 1. 2. 2023, a dále úrok ve výši 8,7 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 2. 2. 2023 do zaplacení. Na základě Smluv o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 a 8. 3. 2023 předmětná pohledávka přešla až na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 29. 6. 2023 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dnem 21. 7. 2023, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že tato s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.

4. Na základě provedeného dokazování soud vzal za prokázané následující skutečnosti: Ze Smlouvy o úvěru s datem 30.10.2018, včetně předsmluvních informací, Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], Sazebníku poplatků, má soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaná se dne 30.10.2018 dohodly na tom, že žalobkyně poskytne žalované spotřebitelský úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v pravidelných 108 měsíčních splátkách ve výši 4 027 Kč k 20.dni v měsíci, společně s poplatky dle Sazebníku a sjednanými úroky ve výši 8,7% ročně. Z listiny nazvané Žádost o poskytnutí úvěru s datem 30.10.2018 a z výpisu z účtu žalované, vedeného u [právnická osoba], bylo dále zjištěno, že žalovaná v žádosti uvedla svůj příjem ze zaměstnání ve výši 14 867 Kč, který byl ověřen výpisem z účtu,, je vdaná s vlastním bydlením, výdaje nebyly zjišťovány ani ověřovány vůbec. vůbec. Z platební historie k úvěru [číslo] je dále zjištěno, že banka poskytla částku 300 000 Kč žalované dne 30.10.2018 tak, že částku 204673 Kč převedla na účty ke konsolidaci úvěrů žalované a zbytek na její účet, žalovaná bance uhradila celkem částku 195 644,69 Kč, kdy tuto částku banka částečně započetla na jistinu, částečně na sjednané úroky a poplatky. Z upomínky banky s datem 1.10.2022 a z dopisu banky s datem 2.11.2022 bylo dále zjištěno, že žalované byla zaslána výzva k úhradě dlužných splátek ve výši 14 908 Kč do 2.11.2022, žalovaná v této lhůtě nezaplatila, proto banka přistoupila k zesplatnění celého zůstatku úvěru. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 24.3.2023, včetně podacího archu pošty, bylo dále zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky s tím, že jí zároveň upozornila, že v opačném případě se obrátí na soud. Listinami označenými jako Smlouva o postoupení pohledávek podepsaných 25.1.2023 a 8.3.2023, včetně seznamu postupovaných pohledávek, je dále v řízení prokázáno, že banka se dohodla nejprve se [právnická osoba], a.s. a tato společnost následně se žalobkyní, na postoupení předmětné pohledávky za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisy s daty 13.2.2023 a 23.3.2023, což bylo zjištěno z dopisů s těmito daty.

5. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že banka jako právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná se dne [číslo] dohodly na tom, že banka poskytne žalované úvěr ve výši 300 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet společně se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Při uzavírání úvěrové smlouvy posuzovala banka úvěruschopnost žalované toliko z údajů, které tato bance sdělila v žádosti o poskytnutí úvěru a příjem ze zaměstnání si ověřila výpisem z účtu žalované, vedeném u banky, žádné další příjmy a žádné výdaje žalované banka nezjišťovala ani neověřovala. [příjmení] žalované úvěr ve výši 300 000 Kč poskytla, žalovaná uhradila bance celkem částku 195 644,69 Kč. Následně jí původní žalobkyně vyzvala k tomu, aby doplatila celý úvěr ve výši 215 196 Kč, neboť ve lhůtě do 2.11.2022 z důvodu prodlení s placením splátek, žalovaná nezaplatila..

6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech bez výdajů a bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu.

10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Žalobkyně přitom v řízení tvrdila a prokázala, že žalované poskytla částku 300 000 Kč, žalovaná zaplatila 195 644,69 Kč, dosud tedy žalovaná dluží žalobkyni na plnění poskytnuté bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost smlouvy) částku 104 355,31 Kč, když tato částka představuje majetkový prospěch žalované na úkor žalobkyně. Soud tedy žalobě vyhověl a zavázal žalovanou, aby žalobkyni tuto částku uhradila, když není možno přiznat žalobkyni další plnění ze smlouvy, včetně poplatků, smluvních úroků, případně smluvních pokut, když pro absolutní neplatnost smlouvy nebyla žalovaná dalšími závazky ze smlouvy vázána. Žalobkyně přitom vyzvala prokazatelně žalovanou dopisem z 1.10.2022 ve spojení s oznámením z 2.11.2022 k zaplacení dlužných splátek do 2.11.2022 s tím, že jinak nastává splatnost celého zůstatku úvěru, žalovaná nezaplatila, proto je od 3.11.2022 v prodlení a žalobkyni tak vůči ní vznikl ve smyslu § 1 970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení, jehož výše činí v souladu s žalobou uplatněným nárokem 15 % ročně, avšak pouze z přiznané částky 104 355,31 Kč až do zaplacení, což za žalované období od 4.11.2022 do 1.2.2023 odpovídá částce 3 859,72 Kč, a od 2.2.2023 z přiznané částky až do její úhrady. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení byla úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.