10 C 199/2024

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o výživné

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně od 9. 8. 2024 částkou 2 500 Kč měsíčně, vždy k 10. dni v měsíci na bankovní účet žalobkyně u , právnická osoba, . č. , č. účtu, .

II. V části žaloby, v níž požadovala žalobkyně po žalovaném výživné od 9. 8. 2024 v další částce 1 500 Kč měsíčně, se žaloba žalobkyně zamítá.

III. Dluh na výživném za dobu od 9. 8. 2024 do 9. 2. 2025 ve výši 16 500 Kč, jakož i výživné dospělé do doručení tohoto rozsudku, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do 31. 3. 2025.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném stanovení výživného od 9.8.2024 ve výši 4 000 Kč měsíčně, neboť výživné nebylo otci vůči žalobkyni upraveno a dle mimosoudní dohody o výživném, uzavřené se žalovaným dne 27.6.2023, žalovaný řádně neplatil a často musela otce o výživné prosit. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně je dosud nezaopatřená, protože studuje 3. ročník prezenčního studia Univerzity Palackého v Olomouci, obor biologie a enviromentální výchova pro vzdělávání, s čímž má zvýšené náklady na ubytování, dopravu, stravu i ošacení, přičemž žalovaný na její výživu od podání návrhu přispěl pouze částkou 1 000 Kč. Všechny potřeby hradí její matka, která je však invalidní, a kromě invalidního důchodu ve výši 7 469 Kč má pouze dětský přídavek na žalobkyni ve výši 1 580 Kč, je svobodná a vyživovací povinnost má nejen k žalobkyni, ale rovněž ke starší nezaopatřené sestře , jméno FO, , která rovněž studuje na vysoké škole a podala vůči žalovanému žalobu na stanovení výživného. Žalovaný pracoval jako školník s měsíčním výdělkem 20 000 Kč, kromě výživného k žalobkyni a její sestře má další dvě vyživovací povinnosti k dětem, které se žalovanému narodily z druhovského poměru. V rámci insolvence byl prodán dům žalovaného a žalovanému vyplacena v roce 2024 hyperocha ve výši cca 240 000 Kč.

2. Žalovaný nesouhlasil s výší výživného s tím, že by byl schopen platit pouze 1 000 Kč měsíčně, neboť od 10.10.2024 pracuje pouze na dohodu o provedení práce jako pomocný dělník s měsíčním výdělkem 10 000 Kč, jeho přítelkyně je na rodičovské dovolené, a kromě výživného k žalobkyni má další tři vyživovací povinnosti. S přítelkyní se přestěhovali společně do domečku, který v roce 2024 koupila přítelkyně a žalovaný jí částečně přispěl. Za elektřinu platí měsíčně 9 000 Kč měsíčně, nemá žádný majetek, pouze nepojízdné auto. V insolvenčním řízení mu bylo vyplaceno 240 000 Kč a většinu z těchto finančních prostředků dal přítelkyni na bydlení. Před stěhováním do nového domu pracoval jako školník s výdělkem 20 000 Kč měsíčně a před přestěhováním netušil, že nebude moci najít v místě nového bydlení pracovní místo. Potvrdil, že přispěl na výživu žalobkyně od podání návrhu částkou 1 000 Kč.

3. Z nesporných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že žalovaný je otcem žalobkyně a od podání návrhu na její výživu přispěl částkou 1 000 Kč, výživné mezi nimi upraveno dosud nebylo. Z výpovědi žalobkyně a z potvrzení školy, bylo zjištěno, že žalobkyně od září 2024 studuje již 3. ročník prezenčního studia na Univerzitě Palackého v Olomouci, bydlí na vysokoškolských kolejích, za které platí 105 Kč denně, což odpovídá částce 3 150 Kč – 3 255 Kč měsíčně. Další výdaje má s cestovným z místa bydliště do školy, kdy cestuje každý týden domů a náklady spojené se stravou, oblečením a dalšími potřebami. Žalobkyně nepracuje, získala v akademickém roce 2024/2025 od školy sociální stipendium v měsíční výši 4 730 Kč a dále od , právnická osoba, dar na úhradu dopravy, ubytování a stravného ve výši 5 000 Kč měsíčně pro období od 9/2024 – 6/2025, což bylo rovněž prokázáno potvrzeními školy včetně potvrzení nadace. Matka žalobkyně pobírá invalidní důchod ve výši 7 469 Kč, od 1/2025 ve výši 7 748 Kč, jiný příjem nemá, má však další vyživovací povinnost k setře žalobkyně , jméno FO, , která rovněž studuje vysokou školu, což bylo zjištěno z potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení , adresa, a výpovědí žalobkyně. Matka žalobkyně platí nájemné a služby spojené s užíváním bytu ve výši přesahující 8 000 Kč. Dále z výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že žije 3 roky v druhovském poměru, kdy družka pobírá rodičovský příspěvek ve výši 8 000 Kč a ze společného soužití se jim narodily dvě dcery, Marii je 1,5 roku a Heleně 4 roky. Asi před půl rokem se přestěhovali do rodinného domu, který koupila přítelkyně za částku 2 600 000 Kč a žalovaný na tyto náklady finančně přispěl. Před stěhováním pracoval jako školník s výdělkem 20 000 Kč a pracovní poměr ukončil sám z důvodu stěhování, protože předpokládal, že si práci hned sežene, avšak se tak nestalo, proto byl v evidenci úřadu práce a pobíral necelých 10 000 Kč a od října pobírá 7 500 Kč dle dohody o provedení práce. V domě platí za elektřinu 9 000 Kč, za vodu 1 000 Kč, je nemajetný.

4. Na základě výše uvedených skutečností tak soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný je otcem žalobkyně, která je studentkou denního studia na vysoké škole v Olomouci, žalovaný na její výživu od srpna 2024 přispěl částkou 1 000 Kč. Žalobkyně má k dispozici sociální stipendium ve výši 4 730 Kč a dar z nadace ve výši 5 000 Kč měsíčně, domů k matce dojíždí každý týden a hradí si bydlení a cestovné z Olomouce do , adresa, a zpět. Žalovaný pracoval do léta 2024 jako školník s výdělkem 20 000 Kč měsíčně, pracovní poměr ukončil sám z důvodu stěhování s družkou do nového domu, za který družka zaplatila 2 600 000 Kč, avšak žalovaný si v novém místě práci nenašel a pracuje pouze na dohodu o provedení práce s výdělkem do 10 000 Kč a je v evidenci úřadu práce. Kromě vyživovací povinnosti k žalobkyni, má žalovaný další vyživovací povinnost k setře žalobkyně, která nebyla prozatím soudně upravena a dále ke dvěma nezletilým dětem, narozeným ze současného druhovského soužití. Žalovanému v rámci insolvenčního řízení byla vyplacena částka 240 000 Kč, ze které žalovaný přispěl družce na bydlení. Matka žalobkyně pobírá pouze invalidní důchod v současné době ve výši 7 748 Kč měsíčně.

5. Podle § 910 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

6. Podle § 913 odst.1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

7. Po právní stránce posoudil soud věc ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Žalovaný měl a nadále v době pokračujícího studia žalobkyně má vůči ní vyživovací povinnost, neboť žalobkyně není schopna sama se živit, když se kontinuálně připravují na výkon svého budoucího povolání. Vzhledem k nákladům na studium a bydlení žalobkyně a s přihlédnutím k příjmu žalovaného, který mohl i nadále žalovaný mít, když soud vycházel z toho, že se vzdal výhodnějšího zaměstnání bez vážného důvodu, věku žalobkyně odpovídá výše 14 % z příjmu žalovaného, když žalovaný má další 3 vyživovací povinnosti, přičemž sestra žalobkyně rovněž studuje vysokou školu, žalovaný na výživě žalobkyně se ničím nepodílí. Vyživovací povinnost k dítěti má přednost před jinými investicemi žalovaného, soud tedy nemohl přihlížet k jeho tvrzením ohledně nutných příspěvků na bydlení žalovaného a družky ve vlastním domě a nemohl přihlížet ani k darům a sociálnímu stipendiu žalobkyně, když tato plnění nejsou nároková a vyživovací povinnost má přednost před těmito „sociálními příspěvky“. Protože výživné bylo stanoveno od podání návrhu, vznikl žalovanému dluh, který soud umožnil žalovanému zaplatit v delší lhůtě, než je 3denní lhůta dle ustanovení o. s. ř., přičemž při výpočtu tohoto dluhu přihlédl rovněž k platbě žalovaného ve výši 1 000 Kč.

8. V tomto směru má soud za to, že jsou splněny podmínky pro úpravu výživného, a to konkrétně od podání návrhu, když s ohledem na zletilost žalobkyně není možno přiznat výživné zpětně.

9. S ohledem na tyto uvedené závěry, proto soud žalobě částečně vyhověl, a nad částku 2 500 Kč žalobu zamítnul, když tato výše neodpovídá možnostem a schopnostem žalovaného, zejména s přihlédnutím k počtu dalších vyživovacích povinností.

10. Soudem stanovená povinnost k plnění má přitom oporu v ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.,11. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně, která byla ve větší části úspěšná, se nákladů řízení vzdala, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.