10 C 20/2020

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně zastoupená obecnou údaje o zástupci b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně zastoupený obecnou údaje o zástupci c) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně zastoupená obecnou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o 76 682 Kč s příslušenstvím každému žalobci

I. Pro úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 76 682 Kč od 18.2.2019 do 17.8.2019 ve vztahu ke všem žalobcům, se řízení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců částku 50 010 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 18.8.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. V části, ve které se žalobci vůči žalované domáhali, aby každému zaplatila dalších 26 672Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 18.8.2019 do zaplacení, se žaloba žalobců zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce 23 808 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se žalobou, došlou soudu 16.1.2020, domáhali po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 76 682 Kč včetně příslušenství pro každého ze žalobců za nemajetkovou újmu, jež jim měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu, spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku, pod sp. zn. [spisová značka], v němž se domáhali zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemkům v [katastrální uzemí], který byl zahájen žalobou podanou dne 21.10.1992 a skončen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z [datum], který nabyl právní moci dne 29.1.2019 (spor tedy trval 26 roků a 4 měsíce). Již v průběhu tohoto řízení na základě stanoviska žalované z [datum] a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 z [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze z [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací], byli žalobci odškodněni částkou 328 750 Kč každý, a to za dobu trvání řízení 22 let a 11 měsíců (od 21.10.1992 do 23.9.2015), kdy z určené výše 438 333 Kč bylo toto odškodnění sníženo o 40 % za složitost řízení, 5 % za pluralitu účastníků a zvýšeno o 20 % za postup orgánu veřejné moci během řízení, a to včetně zákonného úroku z prodlení od 26.7.2013 Touto žalobou žalobci požadovali zadostiučinění za dobu následnou, tj. od 24.9.2015 do 29.1.2019, přičemž nárok uplatnili u žalované 17.2.2016 a žalovaná se v šestiměsíční lhůtě nevyjádřila. Z toho důvodu žalobci původně požadovaný úrok od 18.2.2019 vzali zpět a tento úrok požadovali až ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalované, tj. od 18.8.2019. Při výpočtu navrhované výše zadostiučinění žalobci vycházeli ze stanoviska NS ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 a názoru výše zmíněného Městského soudu v Praze, který věc řešil za období do 23.9.2015, kdy akceptují výši odškodnění 1 766 Kč za jeden měsíc řízení za dalších 40 měsíců od 24.9.2015, přičemž 40% snížení za složitost již nezohledňují, neboť právní posouzení věci již bylo jednoznačně dané, účastníci se na řešení věci dohodli a šlo jen o dokončení technické stránky věci dle znaleckého posudku, přičemž následné doplnění a opravy znaleckého posudku v tomto následném řízení nemůže jíž k tíži žalobců. Snížení ve výši 5 % za pluralitu účastníků žalobci akceptovali i nadále s tím, že je třeba zohlednit i průtahy na straně veřejné moci s připočtením 20 % za odškodnění. Žalobci tedy požadovali 115 % (100 % + 20 % - 5 %) x 40 měsíců, tedy u každého žalobce 76 682 Kč.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala zamítnutí s tím, že za nespornou označila délku celého řízení ve věci [spisová značka], za které byli žalobci částečně odškodněni s tím, že za období od 24.9.2015 do 29.1.2019 (3 roky plus 4 měsíce), nárok u žalované uplatnili dne 17.2.2019, žalovaná ve lhůtě 6 měsíců nerozhodla. Náhrada za toto další období však žalobcům nepřísluší, když stačí konstatování porušení práva, neboť v tomto žalovaném období řízení soud činil úkony bez průtahů, pravidelně. Navíc i v tomto období bylo rozhodováno ve dvou stupních, rozhodoval i Ústavní soud ČR o stížnosti znalce.

3. Z nesporných tvrzení účastníků a ze spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemkům, [katastrální uzemí], bylo zahájeno žalobou totožných žalobců jako v daném řízení dne [datum], přičemž zdejší soud poprvé rozhodl rozsudkem z [datum], který byl na základě rozhodnutí o odvolání rozsudkem Krajského soudu v Ostravě z [datum] zrušen a vrácen zpět k dalšímu řízení, podruhé rozhodl zdejší soud rozsudkem z [datum] a Krajský soud v Ostravě rozsudkem z 25.4.2014 částečně rozsudek okresního soudu změnil a částečně věc vrátil soudu k dalšímu řízení, který třetím rozsudkem z [datum] rozhodl a na základě odvolání proti tomuto rozsudku rozhodl krajský soud rozsudkem z [datum], kdy částečně rozsudek změnil a částečně potvrdil. [příjmení] tedy trval 26 roků a 4 měsíce. Z nesporných tvrzení účastníků a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. [spisová značka] bylo dále zjištěno, že žalobci se poprvé obrátili na Ministerstvo spravedlnosti ČR dne 21.2.2013 se žádostí poskytnutí o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení ve věci [spisová značka] Sb. a žalobcům bylo přiznáno odškodnění ve výši 156 667 Kč, které však žalobci považovali za neúměrně nízké, a proto podali dne 1.8.2013 žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, v níž se domáhali odškodnění ve výši dalších 223 333 Kč pro každého ze žalobců. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu zamítl rozsudkem z 29.1.2015, avšak Městský soud v Praze rozsudkem z 23.9.2015 změnil rozhodnutí soudu I. stupně, tak, že každému z žalobců přisoudil částku 172 083 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud tehdy dospěl k závěru, že posuzované řízení je extrémně dlouhé (k 23.9.2015 trvalo 22 let a 11 měsíců), při stanovení výše základního odškodnění vycházel z částky 20 000 Kč za jeden rok (za první dva roky řízení poloviční plnění) a žalobcům se dostalo 156 667 Kč každému. Základní výměru přitom snížil za složitost věci o 40 %, když složitost shledal v množství znaleckých posudků a množství procesních prostředků ke zvrácení dílčích rozhodnutí ve vztahu k žalovanému [číslo] dále za pluralitu účastníků snížil odměnu o 5 %, neboť posuzované řízení bylo charakterizováno nerozlučným společenstvím všech jeho účastníků (řízení se museli účastnit všichni spoluúčastníci vypořádaných nemovitostí), žalobci byli zastupování týmž advokátem a pojí je blízké příbuzenské vztahy. Ke zvýšení odškodnění však s odkazem na postup orgánů veřejné moci během řízení, zvýšil částku odškodnění o 20 %, přistoupil odvolací soud z toho důvodu, že na délce řízení se podílel nekoncentrovaný postup v souvislosti se zadáváním znaleckých posudků a jejich okamžitým nevyužitím, což vedlo k podávání posudků dalších s tím, že soud se začal zabývat reálnou dělitelností a přístupností pozemků až po 15 letech od zahájení řízení. Přičemž i v zadávání posudků byly zjištěny průtahy. Z výše uvedených důvodů, tedy základní částku odškodnění, soud upravil na 75 % ze základní částky odškodnění za období 22 let a 11 měsíců, tedy 75 % z částky 438 333 Kč na částku 328 750 Kč. Dále bylo ze spisu [spisová značka] zjištěno, že v dalším následném období od 24.9.2015 do 29.1.2019 byl dne 13.10.2015 zaslán spis znaleckému ústavu, který byl ustanoven usnesením z 28.4.2015 k vypracování revizního znaleckého posudku a tento znalecký posudek byl po prodloužení lhůty k vypracování posudku doručen soudu 27.5.2016. Dne 27.1.2016 požádal Ústavní soud ČR o zapůjčení spisu z důvodu ústavní stížnosti stěžovatele znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z [datum rozhodnutí] [číslo jednací]. Dne 10.6.2016 Katastrální úřad ve [obec] sděluje soudu, že dle geometrického plánu, zpracovaného znaleckým ústavem by mohl být proveden zápis, avšak mohlo by dojít k jistým problémům po technické stránce, protože pro [katastrální uzemí], je již v platnosti nový katastrální aparát, vzniklý obnovou katastrálního aparátu, což by sice nebránilo snad zápisu geometrického plánu, ale mohlo by dojít k určitým problémům. Usnesením z [datum] bylo znaleckému ústavu uloženo doplnění a oprava znaleckého posudku vzhledem k námitkám katastrálního úřadu, přičemž soud usnesením z 13.7.2016 rozhodl o znalečném znaleckého ústavu, proti kterému si podala žalobkyně b) odvolání, avšak toto usnesení okresního soudu ve vztahu k znalečnému bylo Krajským soudem v Ostravě potvrzeno. Ústavní soud opětovně dne 25.10.2016 žádal o zapůjčení spisu z důvodu ústavní stížnosti znalce a dne 19.12.2016 byl spis vrácen. Dne 4.8.2017 byl doručen dodatek revizního znaleckého posudku. Poté byli účastníci vyzváni, aby sdělili, zda souhlasí s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, usnesením z 6.10.2017 bylo rozhodnuto o znalečném za doplnění znaleckého posudku, dne 21.3.2018 se konalo ústní jednání a dne 23.3.2018 vyhlášen rozsudek, v němž mimo jiné o nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto s odkazem na § 142 odst. 2 o.s.ř. a o nákladech státu bylo rozhodováno dle § 150 o.s.ř., kdy nebyly státu přiznány náklady z důvodu délky řízení, které způsobil, když ve věci byly zadávány další a další znalecké posudky, přičemž tyto posudky nelze klást tíži účastníkům. Na základě odvolání byl spis 20.6.2018 předložen krajskému soudu, který rozhodl dne 29.11.2018 tak, že rozsudek okresního soudu změnil s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a náklady České republiky nebyly státu přiznány. Rozsudek nabyl právní moci dne 29.1.2019.

4. Z nesporných tvrzení účastníků, ze žádosti žalobců o odškodnění s datem 17.2.2019, akceptačního dopisu žalované s datem 18.2.2019 a stanoviska žalované s datem [datum rozhodnutí] čj. [spisová značka], bylo dále zjištěno, že žalobci uplatnili dne 17.2.2019 u žalované nárok za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení a průtahy, vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], a to za období od 24.9.2015 do 29.1.2019 ve výši 76 682 Kč pro každého ze žalobců, když při výpočtu vycházeli z částky 1 667 Kč za každý měsíc (1 667 x 40 měsíců) dle úvahy Obvodního soudu pro Prahu 2 ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze, přičemž základ nároku ve výši 66 667 Kč snížili pouze o 5 % za pluralitu účastníků, když 40 % pro složitost již nemělo být zohledňováno, neboť právní posouzení věci již bylo jednoznačně dané, to vše s připočtením 20 % za průtahy na straně orgánů veřejné moci, požadovali tudíž 115 % (100 % + 20 % - 5%) ze základního odškodnění 66 667 Kč, tedy 76 682 Kč pro každého ze žalobců. Tato žádost byla žalovanou dne 13.2.2020 vyřízena tak, že další zadostiučinění v penězích za období posuzovaného řízení od 24.9.2015 do 29.1.2019 žalovaná nepřiznala s odůvodněním, že konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu z. č. 82/1998 Sb., je zcela dostačující náhradou.

5. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

6. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

7. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

8. Podle § 15 odst. 1, 2 zák. č. 82/1998 Sb. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

9. Podle § 31a odst. 1, 2, 3 zák. č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Žalobci po skončení řízení ve věci [spisová značka] (PM [datum rozhodnutí]) uplatnili u žalované nárok na další odškodnění v penězích za nepřiměřeně dlouhé řízení, a to konkrétně za dobu od 24.9.2015, neboť žalobcům bylo přiznáno toto odškodnění ještě v průběhu řízení za dobu od 21.10.1992 do 23.9.2015, avšak o tomto nároku za dobu od 24.9.2015 do 29.1.2019 rozhodla žalovaná tak, že samotné konstatování porušení práva je dostačující, její nárok v penězích tedy uspokojen nebyl, proto žalobci byli oprávněni podat žalobu k soudu.

11. Soud při rozhodování vycházel z rozhodnutí NS ČR 30 Cdo 2328/2015, kdy v případě dalšího uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy, způsobené nepřiměřenou délkou řízení, které bylo již dříve za jeho trvání posuzováno, soud při posuzování přiměřenosti délky řízení vychází z celkové délky řízení, přičemž dospěje-li k závěru, že je třeba poskytnout zadostiučinění v penězích, přizná zadostiučinění za tu fázi řízení, jež nebyla v předchozím odškodňovacím řízení zohledněna.

12. Při rozhodování vycházel soud z celkové doby řízení, která trvala 26 let a 4 měsíce, z čehož je zřejmé, že tato samotná délka řízení nasvědčuje extrémní délce řízení, žalobci se na délce tohoto řízení nepodíleli, docházelo v něm k nekoncentrovanosti ze strany soudu, jež se na délce řízení podílela výraznou měrou, zejména v souvislosti se znaleckými posudky, a podílu i ze strany samotných znalců, kteří opakovaně žádali o prodlužování lhůt k vypracování posudků a s odkazem na rozhodnutí NS ČR 30 Cdo 1710/2012 stát odpovídá i za prodlevy při vypracování znaleckých posudků, přičemž k těmto prodlevám, i následném žalovaném období došlo, když znaleckému ústavu byly prodlužovány lhůty k vyhotovení posudků a toto nemůže být přičítáno k tíži žalobců, ale k odpovědnosti státu. Po celou dobu řízení se jednalo o věc právně složitou, neboť i v žalovaném období byl předmět řízení totožný a byly prováděny důkazy potřebné k rozhodnutí ve věci. I v této fázi řízení bylo rozhodováno ve dvou instancích, jak okresním soudem, tak krajským soudem v rámci odvolacího řízení, navíc bylo rozhodováno i o ústavní stížnosti znalce, a vzhledem k výše uvedenému soud má zato, že žalobcům přísluší odškodnění v penězích, protože žádné okolnosti, např. zavinění ze strany žalobců na délce řízení, porušování či zneužívání procesních práv, nebyly v dané věci tvrzeny ani prokazovány.

13. Při rozhodování o výši odškodnění soud vycházel, stejně jako soudy při rozhodování v průběhu odškodňovaného řízení, ze Stanoviska NS ČR, Cpjn 206/2010, ze základní roční částky odškodnění s ohledem na extrémní délku řízení ve výši 20 000 Kč, tj. 20 000 Kč za první dva roky trvání řízení (za první a druhý rok po 10 000 Kč) a za dalších 24 let a 4 měsíce pak po 20 000 Kč, což odpovídá částce 1 667 Kč za každý měsíc, tj. za 40 měsíců (období od 24.9.2015 do 29.1.2019) částce 66 680 Kč jako základ odškodnění pro každého ze žalobců. Tuto základní částku odškodnění lze modifikovat dle kritérií uvedených v § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. a s ohledem na tato kritéria, soud tedy dospěl k závěru, že z této částky soud za složitost řízení, která byla po celou dobu tohoto řízení stejná, a to jak po skutkové stránce s rozsáhlým obsahem tvrzených skutečností, rozsáhlým dokazováním, tak i po stránce právního posouzení, kdy z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, včetně procesní složitosti, odečetl 40 %, stejně tak za pluralitu účastníků na straně žalobců 5 %, neboť posuzované řízení je charakterizováno nerozlučným společenstvím všech účastníků, když v řízení museli být účastníky všichni spoluvlastníci, žalobci zastoupeni týmž advokátem a spojeni blízkými příbuzenskými vztahy, a za postup orgánů veřejné moci během řízení s ohledem na nekoncentrovaný postup v souvislosti se zadáváním znaleckých posudků a nedodržování lhůt ze strany znalců k vypracování posudků, přiznal zvýšení základní částky odškodnění o 20 %, celkem tedy žalobcům přiznal 75 % (100 % - 40 % - 5% + 20 %) z částky 66 680 Kč, což odpovídá částce 50 010 Kč pro každého ze žalobců. Soud přitom zohlednil i tu skutečnost, že určitou satisfakcí pro žalobce již bylo také osvobození žalobců od placení nákladů státu v řízení [spisová značka]. Žalovaná nezaplatila žalobcům za žalované období ničeho, přitom každému z nich vzniklo právo na odškodnění ve výši 50 010 Kč, proto soud žalobě v této části vyhověl.

14. Žalobci vyzvali žalovanou k plnění odškodnění výzvou, adresovanou žalované dne 17.2.2019, přičemž tato měla poskytnout toto plnění do 6 měsíců, tj. do 17.8.2019, od 18.8.2019 je tedy žalovaná v prodlení a žalobci mají podle § 1968 a následujících občanského zákoníku, právo na úroky z prodlení ve výši dle vl. nařízení č. 142/1994 Sb. ve znění vl. nařízení č. 351/2013 Sb., proto soud žalobě vyhověl i v části příslušenství z přiznané částky, přičemž lhůta k plnění má oporu v § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbytku byla tedy žaloba z výše uvedených důvodů včetně příslušenství zamítnuta.

15. V části částečného zpětvzetí žaloby bylo řízení ohledně příslušenství podle § 96 odst. 1, 3 o.s.ř. zastaveno, když žalovaná s částečným zpětvzetím souhlasila.

16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Tyto náklady žalobců představují celkem částku 23 808 Kč, tj. náklady právního zastoupení za zastupování 3 osob ve výši 2 512 Kč za každý úkon každého účastníka, tj. celkem za 1 úkon při zastupování třech osob částka 7 536 Kč s odkazem na § 9 odst. 4 písm. a) a ve spojení s § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., včetně 3 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, tj. za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínku, a dále paušální náhradu za účast obecné zmocněnkyně zastupující 3 účastníky ve výši 300 Kč, za účast u jednání dne 26.7.2021 Lhůta k plnění má i zde oporu v § 160 odst. 1 o.s.ř.