10 C 272/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 29 047,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 049,98 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Pro částku 13 998 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 419,50 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 25 913,98 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 735,35 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 29 047,98 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 29 047,98 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. tohoto rozsudku, když žalované částky měla žalovaná dlužit na základě smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru, č. , hodnota, , uzavřené dne 11. 9. 2023 mezi žalobkyní a žalovanou, kdy nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně. Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši úvěrového rámce 41 097 Kč, který se žalovaná zavázala pravidelně splácet, a to v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, a to vždy ke každému 20. dni daného kalendářního měsíce s tím, že v jednotlivých splátkách byly zahrnuty příslušná část úvěru, sjednané úroky, poplatky a smluvní sankce. Celkem žalovaná vyčerpala částku 45 301,98 Kč a uhradila částku 30 252 Kč, následně porušila své povinnosti hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, načež banka využila svého práva a úvěr ke dni 20. 1. 2025 zesplatnila, o čemž byla žalovaná informována dopisem z téhož dne, s tím, že byla současně vyzvána k úhradě celého dluhu včetně příslušenství, poplatků a sankcí. Žalovaná však nadále žalobkyni dluží ze smlouvy částku 29 047,98 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 25 913,98 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 039 Kč, poplatků za vedení účtu ve výši 195 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované prostřednictvím pracovníků, kteří důsledně zjišťují kreditní skóre klienta, tedy posuzují spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a nahlížejí do externích úvěrových registrů.

2. Soud ve věci usnesením ze dne 25. 9. 2025 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě.

3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listiny označené jako Šikovný účet - revolvingový úvěr s datem 11. 9. 2023 č. , hodnota, a Úvěrovými podmínkami žalobkyně bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně se písemně se žalovaným dohodli na tom, že banka poskytne žalovanému bezúčelný revolvingový úvěr až do výše úvěrového rámce 41 097 Kč, který se žalovaná zavázala splácet bance v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z vyčerpané částky s tím, že v jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část jistiny, poplatky a smluvní sankce. Nedílnou součástí uzavřené písemné dohody o poskytnutí úvěru se staly dle ujednání stran v samotné smlouvě úvěrové podmínky banky, které se zavázala žalovaná dodržovat; v samotné smlouvě bylo mimo jiné ujednáno, že banka je v případě prodlení žalované s úhradou splátky úvěru oprávněna účtovat poplatky za upomínky, náklady na vymáhání a smluvní pokuty a pro případ prodlení, bylo mezi stranami dohodnuto, že žalovaná je povinna celý čerpaný úvěr splatit na požádání banky, pokud se dostane do prodlení se splácením. Údaje týkající se úvěruschopnosti žalované k úvěrové smlouvě ohledně příjmů, výdajů nebyly prověřovány. Transakční historií bylo v řízení dále prokázáno, že žalovaná postupně vyčerpala z uvedeného úvěrového rámce celkem částku 45 301,98 Kč, a naopak uhradila bance z titulu shora specifikované smlouvy celkem částku 30 252 Kč. Dopisem banky ze dne 21. 1. 2025, jakož i kopií částí podacího archu, vzal soud v řízení za prokázáno, že banka oznámila žalované zesplatnění úvěru a současně žalovanou vyzývala k uhrazení zůstatku dluhu. Předžalobní upomínkou z 11. 9. 2023 včetně podacího archu bylo v řízení dále prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení žalované částky s tím, že v případě, že tuto částku žalovaný neuhradí, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou.

4. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi stranami sporu, resp. mezi žalobkyní (bankou) a žalovanou byla dne 11. 9. 2023 uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru, dle které poskytla žalobkyně žalované revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 41 097 Kč, který se měla žalovaná zavázat splácet bance v pravidelných měsíčních splátkách s tím, že v jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, žalovaná celkem vyčerpala 45 301,98 Kč, zaplatila 30 252 Kč. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet pouze prohlášením samotné žalované.

5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2 991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětných spotřebitelských smluv, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

11. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětných spotřebitelských smluv o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář.

1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.

12. Žalobkyně přitom v řízení tvrdila a prokázala, že žalované poskytla částku 45 301,98 Kč, přičemž tato vrátila žalobkyni částku 30 252 Kč, dosud tedy žalovaná dluží žalobkyni na plnění poskytnuté bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost smlouvy) částku 15 049,98 Kč, když tato částka představuje majetkový prospěch žalované na úkor žalobkyně. Právě pro celkovou částku ve výši 15 049,98 Kč tedy soud žalobě vyhověl a zavázal žalovanou, aby ji žalobkyni uhradila, když není možno přiznat žalobkyni další plnění ze smlouvy, včetně poplatků, smluvních úroků, případně smluvních pokut, když pro absolutní neplatnost smlouvy nebyla žalovaná dalšími závazky ze smlouvy vázána.

13. Ve vztahu k zákonnému úroku z prodlení z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaná se nemohla dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu, proto byla žaloba pro zákonný úrok z prodlení zamítnuta zcela.

14. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byl úspěch žalobkyně srovnatelný s úspěchem žalované, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.