10 C 28/2019

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení příjmení , LL.M. sídlem adresa o výživné manželky

I. Žaloba žalobkyně, aby žalovanému byla uložena povinnost přispívat na její výživu v době od 22. 1. 2019 do 1. 12. 2020 částkou 5 000 Kč měsíčně, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 43 205,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně.

1. Žalobkyně žalobou, došlou soudu 22.1.2019, požadovala po žalovaném výživné manželky od podání žaloby do rozvodu jejich manželství ve výši 5 000 Kč měsíčně s tím, že manželství uzavřeli v roce 2015 a společně hospodařili do srpna 2018, kdy od něj žalobkyně z důvodu domácího násilí odešla a od té doby žalovaný na její výživu nepřispívá. Manželka má přitom pouze invalidní důchod, který nepostačí na její živobytí, neboť z důvodu velkých zdravotních obtíží nemůže nikde pracovat a manžel má rentu a tudíž by měl na její výživu přispívat.

2. Žalovaný s návrhem nesouhlasil. Potvrdil, že jejich manželství bylo uzavřeno dne 24.10.2015 a trvalo do 27.7.2021, kdy zaniklo rozvodem. Společně jako manželé hospodařili do 7.12.2018, kdy žalobkyně odešla od něj ze Slovenska, kde se přestěhovali v červnu 2017, s tím, že se musí starat o svou matku ve [obec] a navíc se jí měl narodit vnuk. V lednu 2019 si přišla pro věci a oznámila mu, že má v úmyslu se rozvést. V návrhu na rozvod však žalovaného jako manžela křivě obvinila z agresivního chování a fyzické násilí vůči ní, spočívajícím v častém bití, vyhrožování zastřelením, škrcením, apod., což byla lež, a proto nelze žalobkyni pro rozpor s dobrými mravy přiznat výživné, neboť toto křivé obvinění se žalovaného citelně dotklo. Potvrdil, že žalobkyně má částečný invalidní důchod, částečně by mohla někde pracovat a žalovaný má rentu. Výdaje má v souvislosti s vyživovací povinností k dceři [jméno] a současně s rekonstrukcí domu a službami.

3. Z nesporných tvrzení účastníků a ze spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že manželství účastníků trvalo od 24.10.2015 do 1.12.2020, kdy rozsudek o rozvodu jejich manželství ze dne 14.10.2020 nabyl právní moci. V době podání žaloby o výživné manželky účastníci nevedli společnou domácnost, nehospodařili spolu, vzájemně si na výživu nepřispívali. Žalobkyně měla k dispozici částečný invalidní důchod a žalovaný rentu. Dále bylo ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] zjištěno, že v rámci rozvodového řízení účastníků bylo provedeno obsáhlé dokazování k příčinám rozvodu manželství, když manželka v návrhu na rozvod tvrdila, že příčiny rozpadu manželství spočívaly v agresivním chování manžela, který jí bil, vyhrožoval zastřelením, škrtil, bil hlavou o zeď apod., zatímco manžel tyto příčiny rozpadu manželství považoval za nepravdivé a očerňující s tím, že se vůči ní žádného násilí nedopouštěl a neshody podle manžela spočívaly v oblasti finanční a výchovy jeho dcery. Soud po výslechu manželů, svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalovaného], manželů [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení], dospěl k závěru, že manželství neplní žádnou ze svých funkcí, když manželé žijí odděleně více než dva roky, přitom manželce se nepodařilo prokázat agresivní chování manžela, neboť nebyl proveden jediný přímá důkaz, který by takové jednání prokazoval a pouhá samotná účastnická výpověď manželky, je slabým důkazním prostředkem, slyšení svědci popisovali jejich manželství jako bezproblémové a pokud vypovídali o nějakém útoku ze strany manžela, byly to vždy zprostředkované informace od manželky bez jejich účasti u takových incidentů, což nepostačilo k závěru ohledně hlavní příčiny rozpadu manželství, spočívající v agresivním chování manžela. [příjmení] rozpadu manželství byla shledána v neshodě manželů ohledně výchovy manželovy dcery. Z výpovědi žalovaného v daném řízení bylo dále zjištěno, že v rámci rozvodového řízení cítil, že se na něj lidé z okolí i svědci, kteří byli vyslýcháni k příčinám rozpadu jejich manželství, dívali jako na násilníka, když ke lživým obviněním byli v rámci výslechů dotazováni soudem, a protože bydlí na malé vesnici, dostaly se informace z rozvodového řízení i mezi lidi ve vsi, což mělo dopad na jeho psychiku. Manželka v rámci své výpovědi opakovaně poukazovala na agresivitu žalovaného vůči ní s tím, že ji chtěl i jednou zabít v autě, chtěl vjet pod kamion a z tohoto důvodu má pochybnosti o jeho zdravotním stavu s poukazem na rodinnou anamnézu, kdy i jeho sestra se léčí na schizofrenii. Příčiny rozpadu manželství však byly předmětem dokazování v rozvodovém řízení, tvrzené agresivní chování žalovaného nebylo prokázáno a navržené totožné svědky k příčinám rozpadu manželství jako v rozvodovém řízení soud opakovaně pro nadbytečnost a ekonomii řízení neprováděl, stejně jako výslech dcery žalobkyně, která měla být informována o incidentu, kdy chtěl žalovaný vjet pod kamion, když toto jednání, nebylo popisováno v návrhu na rozvod, tudíž nebylo ani předmětem tohoto řízení ve vztahu k popisovanému křivému obvinění žalobkyně, jež mělo být v rozporu s dobrými mravy.

4. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že manželství účastníků trvalo od 24.10.2015 do 1.12.2020, kdy zaniklo rozvodem. Nejpozději od prosince 2018 manželé společně nebydlí a nehospodaří, tedy k 22.1.2019 (zahájení řízení o výživné manželky) navzájem na svoji výživu nepřispívají, žijí odděleně. V návrhu na rozvod, podaném u soudu dne 10.1.2019, manželka popisovala příčiny rozpadu jejich manželství, spočívající výhradně v agresi manžela, která se projevovala častým bitím, vyhrožováním zastřelením, bitím její hlavou o zeď a škrcením, apod., přičemž žádné z uváděných agresivních jednání nebylo prokázáno a příčina rozpadu manželství byla shledána v odlišných názorech manželů ve vztahu k výchově manželovy dcery.

5. V dané věci se vyskytl cizí prvek, neboť žalovaný žije na Slovensku a má občanství české i slovenské. Okresní soud ve Frýdku-Místku je s odkazem na kapitolu II. čl. 3 Nařízení rady [příjmení] [číslo] kdy žalobkyně jako oprávněná má místo obvyklého pobytu v obvodu Okresního soudu ve Frýdku-Místku, příslušný k řízení ve věci výživného. Rozhodné právo pro dané řízení je česká právní úprava s odkazem na čl. 3 Haagského protokolu z 23.11.2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že Okresní soud ve Frýdku-Místku je příslušný k předmětnému řízení o rozvodu s rozhodným právem podle českého právního řádu.

6. Podle § 697 občanského zákoníku, manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinností dítěte i rodičů.

7. Podle § 911 občanského zákoníku, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

8. Podle § 6 odst.1 občanského zákoníku každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

9. Podle § 8 občanského zákoníku zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, když žalobkyně jako manželce nelze přiznat výživné z důvodu rozporu s dobrými mravy dle základních zásad části první občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně v rámci rozvodového řízení uvedla jako důvody rozpadu manželství časté bití, výhružky zastřelením, škrcení, apod., přitom toto agresivní chování ze strany manžela, tedy žalovaného, nebylo v rámci rozvodového řízení prokázáno, žádný ze svědků takové chování žalovaného nepotvrdil, a to ani náznakem, když maximálně svědci sdělili informace, které jim dala samotná žalobkyně. Agresivní chování nezaznamenaly ani osoby blízké, rodinní příslušníci žijící v sousedství manželů, resp., ve stejném domě. Soud má za to, že zejména uváděná výhružka zastřelením překročila hranici dobrých mravů s tím, že se jedná o velmi závažné obvinění pohybující se již v oblasti trestně právní odpovědnosti, čehož si žalobkyně musela být velmi dobře vědoma i s případnými následky takových žalobních tvrzení. Pokud taková obvinění manželka v rozvodovém řízení uváděla, již samotný fakt těchto slov, která se ani částečně neprokázala, může naplňovat intenzitu narušení dobrých mravů. S ohledem na tato zjištění, soud má za to, že již samotná slova žalobkyně popisující agresivitu žalovaného mohla sama o sobě zasáhnout do oblasti dobrých mravů, a to negativně ve vztahu k žalovanému manželovi. Navíc nelze pominout ani tu skutečnost, že řada svědků byly osobami blízkými a byli dotazováni na agresivní chování manžela vůči manželce, a žádný z těchto svědků tuto agresivitu nepotvrdil, a to ani nepřímo prostřednictvím informací od žalobkyně ve vztahu k tvrzeným výhrůžkám zastřelením. Pro výše uvedené tedy soud návrh manželky na výživné zamítl, když má za to, že tento nárok manželce nepřísluší, neboť by přiznání tohoto nároku bylo rozporu s dobrými mravy. Vzhledem k těmto závěrům, kdy nárok nelze žalobkyni přiznat pro rozpor s dobrými mravy, soud další dokazování k případné výši výživného neprováděl.

11. Nad rámec soud uvádí, s ohledem na obsah spisu, že žalobkyně se svým jednáním snaží prezentovat ve vztahu k manželovi jako osoba týraná, a to i ve vztahu k nedostatečné finanční podpoře ze strany manžela, kdy se má pohybovat na hranici hluboké nouze, nemá dostatek finančních prostředků na základní životní potřeby, přitom v návrhu na osvobození od soudních poplatků zcela opomene uvést skutečnost, že po rozvodu jejího předchozího manželství jí byl ze strany předchozího manžela vyplácen postupně podíl z vypořádání SJM v celkové výši 600 000 Kč, a to naposledy ještě v roce 2018 ve výši 50 000 Kč.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy zcela úspěšný byl žalovaný, proto je žalobkyně povinna mu zaplatit náklady řízení za právní zastoupení ve výši 43 205,70 Kč, konkrétně za 3 úkony právní pomoci po 9 500 Kč dle § 8 odst. 1, 2, § 7 bod 5 vyhl. 177/1996 Sb. – za přípravu a převzetí věci, vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 12.9.2019, za 1 úkon ve výši 5 580 Kč za účast u jednání dne 23.5.2022 dle § 8 odst.1 a § 7 bod. 5 téže vyhlášky, včetně 4 režijních paušálů po 300 Kč za tyto úkony dle § 13, odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb., náhradu za ztrátu času při cestě k jednání dne 23.5.2022 z [obec] do [obec] a zpět za 2 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb.), cestovné zástupce žalovaného ve výši 227,16 Kč k jednání soudu dne 23.5.2022 z [obec] do [obec] a zpět, tj. celkem 36 km, při použití osobního motorového vozidla při průměrné spotřebě 5 l paliva Natural a ceně 44,50 Kč litr, a při sazbě základní náhrady 4,70 Kč za 1 km dle vyhl. č. 511/2021 ve znění 116/2022 Sb., to vše včetně 21 % DPH, přičemž lhůta k plnění má pak zde oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., když důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek soudem shledány nebyly. Určené platební místo, k rukám právního zástupce žalovaného, pak vychází z ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.