10 C 312/2020

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobce b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobce oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o vrácení daru

I. Žaloba žalobců a), b) na určení, že nemovitost parc. č. st. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba [adresa], zapsaná na [list vlastnictví], [územní celek], [katastrální uzemí] [část obce], pro Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek, je ve společném jmění žalobců, s tím, že žalovaná je povinna strpět zápis vlastnického práva žalobců do katastru nemovitostí, se zamítá.

II. Žalobci a), b) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12 928 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobci se žalobou doručenou soudu dne 29. 10. 2020 domáhali určení, že nemovitost parc. č. st. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří (dále i jen„ pozemek“), jejíž součástí je stavba [adresa] (dále i jen„ stavba“) v obci [obec] a [katastrální uzemí] [část obce], zapsaná na [list vlastnictví] vedeném u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek, je ve společném jmění žalobců, s tím, že žalovaná je povinna strpět zápis vlastnického práva žalobců do katastru nemovitostí. Žalobci uvedli, že dne 17. 12. 2009 byla mezi žalobci jako dárci a žalovanou – dcerou žalobců – jako obdarovanou uzavřena darovací smlouva, jejímž předmětem bylo darování stavby, tehdy zapsané na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek. Stavba tedy byla darována jako samostatná nemovitost a ke sloučení s pozemkem došlo až po jejím darování. Přestože ke dni podání žaloby platí zásada panujícího pozemku, jsou žalobci přesvědčeni, že hlavní hodnotu spojených nemovitostí má právě darovaná stavba, a tak se jeví jako spravedlivější její vrácení včetně pozemku, přičemž za pozemek by žalované příslušela příslušná náhrada. Tento svůj uplatňovaný nárok žalobci odůvodnili tím, že v době darování stavby byly jejich vztahy se žalovanou běžné a nikterak chladné, přibližně před třemi lety se však vzájemné vztahy začaly zhoršovat, a to poté, co žalobci žalované oznámili, že byla chyba jí stavbu darovat, když tato jako jediný účastník dohody o doživotním užívání stavby žalobci, uzavřené v době darování stavby mezi žalobci a žalovanou, měla k dispozici její vyhotovení s úředně ověřenými podpisy, avšak zdráhala se tuto skutečnost nechat zapsat do katastru nemovitostí. Prakticky ihned po tomto rozhovoru se vztahy mezi účastníky diametrálně změnily a zhoršují se každým dnem. Žalovaná se nevybíravým způsobem chová nejen k oběma žalobcům, ale také k jejich vnukům, když se vůči nim pravidelně uchyluje k vulgárním útokům a i k pravidelnému osočování, kdy jsou zejména vnuci žalobců pravidelně voláni na policii, aby podali vysvětlení ke spáchání údajné újmy žalované – tato řízení však zpravidla končí zastavením řízení, když veškeré žalovanou tvrzené ataky nejsou logicky prokázány. Chování žalované lze kvalifikovat jako hrubě odporující dobrým mravům. Z těchto důvodů žalobci uplatnili svůj nárok na vrácení daru dopisem ze dne [datum], ve kterém se primárně snažili celou záležitost vyřešit smírnou cestou, tedy sepisem souhlasného prohlášení, které by bylo dostačující pro zápis do katastru nemovitostí; na tento dopis však žalovaná nereagovala.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 27. 10. 2020 uvedla, že se rozhodně neztotožňuje s tvrzeními uvedenými v žalobě a tato činí spornými, když se vůči žalobcům ani členům jejich rodiny, především svým synům, nedopustila žádného jednání, jež by bylo možné považovat za jednání hrubě porušující dobré mravy. Žalovaná uvedla, že naopak to byla ona, kdo byl nucen stavbu v říjnu 2019 opustit a odstěhovat se, a to především z důvodů chování jejich synů a žalobce a) vůči žalované. Vzhledem k tomu, že v žalobě ani v dopise ze dne 21. 11. 2019 nejsou obsažena žádná konkrétní tvrzení, nemohla se žalovaná k věci blíže vyjádřit, a navrhla zamítnutí žaloby.

3. V podání ze dne 4. 8. 2021 žalobci mimo konstatování dříve uvedeného doplnili, že první rozpory mezi žalobci a žalovanou nastaly v průběhu roku 2018, mimo jiné také z důvodu správy stavby, kdy v této souvislosti žalobci žalované sdělili, že za takových okolností byla chyba stavbu jí darovat, což mělo za následek velice nevybíravé a mnohdy značně vulgární chování žalované vůči jejím synům (vnukům žalobců) a žalobcům. Toto chování se stále stupňuje, když nejde jen o urážky, ale i o křivá nařčení a pomluvy. Žalobci uvedli, že žalovaná v současné době stavbu obývá toliko sporadicky, kdy většinu času tráví u svého přítele, a že se o předmětné nemovitosti nestará a nechává je chátrat.

4. V řízení bylo nesporné, že žalobci a žalovaná uzavřeli dne [datum] darovací smlouvu, jejímž předmětem bylo darování stavby, jak je tato shora definována, žalované, jakož bylo nesporné i vlastnické právo žalované ke stavbě a k pozemku; sporné však byly důvody pro vrácení darovaných nemovitostí. Soud proto provedl dokazování toliko ke sporným skutečnostem, a to listinou – dopisem ze dne 21. 11. 2019, který zaslal právní zástupce žalobců žalované, z něhož soud zjistil, že jím bylo žalované oznámeno, že došlo k hrubému porušení dobrých mravů jejím jednáním, jak ve vztahu k žalobcům jakožto dárcům, tak i ve vztahu k nejbližší rodině, kdy ono hrubé porušování dobrých mravů lze spatřovat např. v opakovaných velice hrubých slovních urážkách žalobců či jejich rodiny, jakož i v bezdůvodném podávání neodůvodněných podnětů na místní policii, pročež žalobcům vznikl nárok na vrácení daru, který byl dotčeným dopisem takto uplatněn u žalované. Protože soud dospěl k závěru, že tento důkaz bude postačující pro rozhodnutí věci, další navrhované důkazy neprováděl.

5. Podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a v souladu s judikaturou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019) soud v tomto řízení aplikoval i zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), neboť není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy, tj. podle občanského zákoníku (za předpokladu, že si strany neujednají, že se jejich práva a povinnosti budou řídit novou právní úpravou).

6. Podle § 628 odst. 1 občanského zákoníku darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá.

7. Dle § 628 odst. 2 občanského zákoníku darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování.

8. Podle § 630 občanského zákoníku se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

9. Podle § 37 odst. 1 občanského zákoníku musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

10. Soud posoudil žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že není důvodná. Žalobci se žalovanou uzavřeli dne 17. 12. 2009 darovací smlouvu ve smyslu § 628 občanského zákoníku, na jejímž základě darovali žalované stavbu [adresa] v obci [obec]. Jelikož se žalovaná dle tvrzení žalobců měla k těmto a k jejich vnukům (synům žalované) v posledních třech letech chovat nevybíravým způsobem, vulgárně, osočovat je a křivě je obviňovat, jakož i se nestarat o darovanou stavbu, uplatnili žalobci svůj nárok na vrácení daru u žalované dopisem ze dne 21. 11. 2019, v němž žalované sdělili, že došlo k hrubému porušení dobrých mravů jejím jednáním, a to jak ve vztahu k žalobcům jakožto dárcům, tak i ve vztahu k nejbližší rodině, přičemž toto lze shledat např. v opakovaných velice hrubých slovních urážkách žalobců či jejich rodiny, jakož i v bezdůvodném podávání neodůvodněných podnětů na místní policii. Takto obecné vymezení závadného jednání žalobkyně bez jakéhokoliv bližšího, konkrétního popisu, však nelze považovat za dostačující pro účely výzvy k vrácení daru, resp. pro to, aby tato výzva byla s to vyvolat zamýšlené právní účinky. Jak uvedl Krajský soud v Ostravě v rozsudku ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 57 Co 112/2018, odborná literatura i soudní praxe je zajedno v tom, že k zániku darovacího vztahu, tj. obnově vlastnictví dárce k věci, dojde na základě dvou právních skutečností, a to hrubého porušení dobrých mravů chováním obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny a jednostranného právního úkonu dárce adresovaného obdarovanému směřujícího k vrácení daru. I pro tento jednostranný adresný právní úkon platí, že musí splňovat náležitosti požadované občanským zákoníkem pro právní úkony obecně (§ 34 a násl. občanského zákoníku), tedy i náležitosti projevu vůle ve smyslu jeho určitosti (§ 37 odst. 1 občanského zákoníku) Nejvyšší soud ČR pak v usnesení ze dne 16. 9. 2008, sp. zn. 33 Odo 936/2006 formuloval právní názor, že k platnosti právního úkonu dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm dárce uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu nebo členům jeho rodiny. Jen tak, při současném splnění zákonných předpokladů podle § 630 občanského zákoníku, nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu dárce, tj. zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví ex nunc, tj. okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. Označením konkrétního závadného chování ve výzvě k vrácení daru, tj. konkrétních časových a skutkových skutečností, je pak dán okruh sporných skutečností, které jsou předmětem dokazování. Podle názoru zdejšího soudu bylo v projednávaném případě označení závadného jednání žalované v dopise ze dne 21. 11. 2019 velmi obecné (srov.„ opakované velice hrubé slovní urážky žalobců či jejich rodiny“ a„ bezdůvodné podávání neodůvodněných podnětů na místní policii“ bez jakéhokoliv bližšího určení), pročež tento dopis, jako právní úkon žalobců, který měl směřovat k vrácení daru (stavby a pozemku), resp. ke zrušení darovací smlouvy a obnovení vlastnictví žalobců, nesplňuje kritérium určitosti, které je zcela esenciální náležitostí platného právního úkonu dle § 37 odst. 1 občanského zákoníku, a jako takový je neplatný. Žalobci tvrzené chování žalované – ať už v dopise ze dne [datum], žalobě, která by také mohla být považována za výzvu k vrácení daru, nebo v podání ze dne 4. 8. 2021 – které mělo dosahovat intenzity hrubého porušování dobrých mravů, pak pro obecnost a neurčitost ani nemohlo být předmětem dokazování; současně je nutné podotknout, že tato nedostatečně určitá tvrzení již nemohla být konkretizována v rámci řízení. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu pro neurčitost právního úkonu – dopisu ze dne 21. 11. 2019 jako projevu vůle žalobců směřujícího k vrácení daru – jakož neurčitost i žalobních tvrzení, měla-li by žaloba být považována za výzvu k vrácení daru, zamítl.

11. Výrok o nákladech řízení pak má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., na jehož základě soud procesně úspěšné žalované přiznal náklady řízení a zavázal žalobce, aby jí společně a nerozdílně nahradili na nákladech řízení částku 12 928 Kč, a to za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč jako sazby odměny za právní zastupování dle § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 bod 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen„ vyhláška“) a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky, a to za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 27. 10. 2020, účast při jednání dne 6. 8. 2021 (kdy v rámci 1 úkonu proběhlo přípravné jednání i jednání soudu); a dále z náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky v rozsahu 2 x 1 půlhodina po 100 Kč; a cestovného ve výši 283,94 Kč za cestu [obec] – [obec] – [obec], ujeto tam i zpět 50 km, při prům. spotřebě 4,6 l [číslo] km, PHM benzin ve výši průměrné ceny 27,80 Kč l benzinu automobilového 95 oktanů dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 589/2020 Sb., když právní zástupce žalované cestoval z [obec] do [obec] k soudnímu jednání dne 6. 8. 2021 os. automobilem, při paušální náhradě 4,40 Kč km jízdy dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb., to vše s připočtením 21% DPH ve výši 2 244 Kč). Celkovou částku 12 928 Kč jsou pak žalobci povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně ve lhůtě 3 dní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám právní zástupkyně žalované v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.