10 C 326/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem Statutárním městem Frýdek část obce sídlem adresa žalovaného o zaplacení částky 6 079,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 23. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pro částku 1 832,68 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 003,31 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 808,80 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 247,10 Kč od 19. 12. 2020 do 29. 7. 2021, úrok ve výši 29 % ročně z částky 4 247,10 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se řízení zastavuje.

III. Pro částku 2 747,10 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 247,10 Kč od 30. 7. 2021 do 22. 10. 2021, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 747,10 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 1 500 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala původně zaplacení částky 6 079,78 Kč spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 2 808,80 Kč, úroky ve výši 29 % ročně z částky 4 247,10 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroky ve výši 9 % ročně z částky 4 247,10 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a s úroky z prodlení v kapitalizované výši 1 003,31 Kč, když tyto částky měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] (dále i jen banka) dne 18. 12. 2017, dle které poskytla banka, po přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného zhodnocením informací získaných od žalovaného, zaznamenaných v zákaznické kartě, peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 11 997 Kč, z toho 7 000 Kč jako samotnou zápůjčku a 4 997 Kč jako souhrnný poplatek (jehož součásti byl i sjednaný úrok ve výši 29 % ročně), a to formou 12 měsíčních splátek po 1000 Kč, se stanovenou poslední splátkou dne 18. 12. 2018. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, dosud neuhradil žalobkyni částku 4 247,10 Kč jako dlužnou jistinu a dále pak částku 1 832,68 Kč jako souhrnný poplatek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 5. 1. 2021 k převedení všech výše uvedených pohledávek na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Před jednáním ve věci samé, když z vyjádření opatrovníka žalovaného žalobkyně zjistila, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti (viz dále), vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a požadovala pouze dlužnou jistinu ve výši 4 247,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení od podání žaloby do zaplacení.

2. Opatrovník žalovaného se žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí s tím, že žalovaný je opětovně na základě rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci 13. 1. 2021, osobou omezenou ve svéprávnosti, kdy tento trpí trvalou, nevyléčitelnou a léky neovlivnitelnou duševní poruchou – lehkou mentální retardací, k níž je přidružena i organicky podmíněná změna osobnosti; přitom opatrovník žalovaného podotkl, že žalovaný byl již od rané dospělosti umísťován v zařízeních ústavní péče a již v roce 1974 byl rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] zbaven způsobilosti k právním úkonům. I v mezidobí byl žalovaný omezen ve svéprávnosti, která mu následně byla navrácena, nicméně s ohledem na neměnnost jeho zdravotního stavu mu tato byla shora citovaným rozsudkem zdejšího soudu opětovně omezena. Na základě těchto skutečností opatrovník žalovaného shledal předmětnou smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatné právní jednání, když toto bylo učiněno osobou v duševní poruše způsobující nezpůsobilost právně jednat. Opatrovník žalovaného rovněž sporoval tvrzení žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když jeho jediným příjmem byl od dovršení zletilosti v roce 1973 plný invalidní důchod (nyní invalidní důchod třetího stupně), od 30. 10. 2020 je jím pak starobní důchod. Opatrovník žalovaného dále poukázal na judikát sp. zn. II. ÚS 1292/21, dle něhož platí, že pokud z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikne bezdůvodné obohacení na straně osoby s psychosociálním postižením či omezenou svéprávností, jakožto osoby zranitelné, je třeba vážit, zda je uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s dobrými mravy.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 11. 10. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo opatrovníkovi žalovaného řádně doručeno dne 15. 10. 2021, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.

4. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce [číslo] s datem 18. 12. 2017, včetně smluvních podmínek, soud zjistil, že na jejím základě se měli společnost [právnická osoba] a žalovaný dohodnout v písemné podobě na tom, že uvedená společnost poskytne žalovanému finanční prostředky – zápůjčku ve výši 7 000 Kč, a to za souhrnný poplatek v částce 4 997 Kč, a žalovaný že uvedené prostředky vrátí, jakož i zaplatí souhrnný poplatek v uvedené částce, to obojí ve 12 měsíčních splátkách po 1 000 Kč (poslední splátka ve výši 997 Kč). Žalovaný pak písemně v rámci smlouvy prohlásil, že uvedené prostředky od společnosti [právnická osoba] převzal v hotovosti v místě jeho bydliště. Listinou označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek datovanou dnem 18. 12. 2020, seznamem postupovaných pohledávek a konečně oznámením o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 vč. dokladu o odeslání z 25. 1. 2021 vzal soud za prokázané, že se společnost [právnická osoba] písemně dohodla se žalobkyní na tom, že postupuje žalobkyni své pohledávky vzniklé ze smluv o půjčkách anebo zápůjčkách za svými dlužníky specifikované v seznamu pohledávek, a to za dohodnutou úplatu, včetně pohledávky za žalovaným, a žalobkyně tyto pohledávky se vším příslušenstvím a právy s nimi spojenými přijala. Toto postoupení pohledávky bylo též žalovanému písemně oznámeno dopisem z 6. 1. 2021, podaným u pošty 25. 1. 2021, s výzvou k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení tohoto dopisu. Z tabulky umoření vyhotovené dne 12. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši 5 500 Kč. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 28. 6. 2021 včetně podacího lístku z téhož dne má soud v řízení za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného o úhradu dlužné částky s tím, že neučiní-li tak do 13. 7. 2021, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou.

5. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne [datum] (nabytí právní moci 13. 1. 2021), č. j. [číslo jednací], má soud za prokázané, že žalovaný byl omezen ve svéprávnosti na dobu 5 let tak, že není schopen samostatně právně jednat, vyjma běžných záležitostí každodenního života, pročež mu byl současně ustanoven opatrovník. Ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 20. 7. 2020 se podává, že žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne [datum] zcela zbaven způsobilosti k právním úkonům, když u žalovaného byly zjištěny projevy perinatální encefalopatie a intelektové postižení – těžší debilita, kdy byl žalovaný shledán jako nesamostatný a neschopný si vyřizovat své záležitosti; dále že tento rozsudek byl změněn rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne [datum] tak, že žalovaný byl omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak, že je schopen nakládat s finančními prostředky a majetkem do výše 1 000 Kč, jakož i že rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 31. 3. 2009 byl posledně uvedený rozsudek zrušen. Diagnostickým závěrem uvedeného znaleckého posudku je lehká mentální retardace žalovaného a organicky podmíněné změny osobnosti; žalovaný je zvýšeně ovlivnitelný a manipulovatelný, selhává zejména v rámci právního jednání v hospodářské oblasti; vlivem uvedené trvalé kvalifikované duševní poruchy si působí a může dále působit závažnou újmu.

6. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný trpí trvalou kvalifikovanou duševní poruchou – slabomyslností v pásmu lehké mentální retardace, jenž se projevuje rozumovou a paměťovou nedostačivostí, poruchou vývoje a diferenciace osobnosti; sekundární organicky podmíněné změny jeho osobnosti a kognitivních funkcí umocňují chorobně zvýšenou sugestibilitu, přičemž se jedná o primární defekt kognitivních funkcí, který je nevratný, medicínskými prostředky neléčitelný. Tato duševní porucha omezuje žalovaného tak, že mu umožňuje, aniž by si přivodil závažnou újmu, právně jednat pouze v běžných záležitostech každodenního života. Duševní chorobou přitom žalovaný trpí již velmi dlouhou dobu, kdy bylo opakovaně v minulosti rozhodováno o zbavení, resp. omezení jeho svéprávnosti, posledně pak rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. V popisovaném zdravotním stavu žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 18. 12. 2017 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne v hotovosti částku ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich souhrnný poplatek ve výši 4 997 Kč, a to obojí ve 12 měsíčních splátkách po 1 000 Kč (poslední splátka ve výši 997 Kč) s úrokovou sazbou 29 % ročně. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil, právní předchůdkyni žalobkyně však zaplatil částku 5 500 Kč. Předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena se vším příslušenstvím a právy s ní spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno.

7. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

8. Dle § 96 odst. 2 věty první o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

9. Podle § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále i jen o.z.) není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

10. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podáním ze dne 12. 11. 2021 vzala žalobkyně částečně zpět návrh na zahájení řízení, a to s ohledem na jí sdělené informace o aktuální situaci žalovaného, kdy nadále požadovala pouze jistinu ve výši 4 247,10 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 247,10 Kč od podání žaloby 30. 7. 2021 do zaplacení, přičemž soud řízení podle § 96 odst. 2 věty první o. s. ř. v rozsahu zpětvzetí výrokem II. zastavil.

13. Soud pak meritorně posoudil řešenou věc ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je i po jejím částečném zpětvzetí důvodná pouze zčásti. V řízení bylo prokázáno, že žalobce trpí duševní poruchou, která způsobuje, že není způsobilý samostatně právně jednat – vyjma běžných záležitostí každodenního života – aniž by mu hrozila závažná újma. Tento stav žalovaného přitom trvá již dlouhou dobu, kdy poprvé byl žalovaný zcela zbaven svéprávnosti v roce 1974. Žalovanému byla následně v roce 2000 svéprávnost pouze omezena, pak bylo toto omezení v roce 2009 zrušeno, posledním rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl žalovaný pro danou duševní poruchu ve svéprávnosti opět omezen. Nakolik je skutečností, že žalovaný nebyl v době uzavření smlouvy o zápůjčce s právní předchůdkyní žalobkyně dne 18. 12. 2017 omezen ve svéprávnosti, je soud toho názoru, že i přesto je nutné zohlednit, že žalovaný byl stižen výše popisovanou duševní poruchou, která trvale způsobuje, že žalovaný není schopen řádně posoudit následky svého jednání, tj. posoudit práva a povinnosti, které by z jeho jednání měly vzniknout, změnit se či zaniknout, a to zejména s důrazem na skutečnost, že žalovaný byl následně právě pro onu duševní poruchu ve svéprávnosti omezen. Protože tedy žalovaný nebyl pro svou duševní poruchu způsobilý smlouvu o zápůjčce sjednat, uzavřel soud, že dotčená smlouva je absolutně neplatná.

14. S ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o.z. Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku 7 000 Kč, přitom žalovaný jí vrátil částku celkem ve výši 5 500 Kč. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně po postoupení pohledávky, obohatil o částku rozdílu ve výši 1 500 Kč, proto žalovaný musí žalobkyni tuto částku zaplatit. Současně soud dospěl k závěru o zesplatnění částky bezdůvodného obohacení až doručením žaloby opatrovníkovi žalovaného dnem 15.10.2021, přičemž dle předžalobní upomínky by musela lhůta k plnění činit nejméně 7 dnů, tedy žalovaný by měl dluh uhradit do 22.10.2021, od 23.10.2021 je tedy v prodlení a žalobkyně má právo na úroky ve smyslu § 1970 o.z. ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené byla tedy žaloba částečně zamítnuta jak pro část požadované jistiny, tak i částečně ohledně zákonných úroků z prodlení.

15. K námitce žalovaného, že bezdůvodné obohacení na straně osoby omezené ve svéprávnosti (žalovaného) je v daném případě v rozporu s dobrými mravy, soud nepřisvědčil. Žalovaným uvedený nález Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21 dle názoru zdejšího soudu není přiléhavý na projednávanou věc. V uvedeném judikátu byla řešena situace, kdy stěžovatel v řízení před prvostupňovým soudem namítal, že k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru došlo v rozporu s dobrými mravy a za zneužití práva, kdy poskytovatel úvěru jakožto podnikatel postupoval nezákonně a bez dostatečné obezřetnosti, když dlužníku jako osobě stižené duševní poruchou trvalého rázu, pro níž byl následně omezen ve svéprávnosti, bez řádného prověření a osobního jednání poskytl spotřebitelský úvěr, který dlužník nevrátil ani zčásti, přičemž stěžovatel výslovně odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 527/2020 s tím, že z něj vyplývá, že výkon práva na vydání bezdůvodného obohacení může za určitých okolností odporovat dobrým mravům. Ústavní soud primárně konstatoval, že soud I. stupně se nedostatečně vypořádal s těmito stěžovatelem namítanými argumenty. Dále Ústavní soud přisvědčil závěrům obsaženým v citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu, když uvedl, že„ mohou nastat případy, u nichž budou úvahy o použití korektivu dobrých mravů při posuzování bezdůvodného obohacení osob s omezenou svéprávností na místě. Například by mohlo jít o situace, kdy poskytovatel úvěru poskytne spotřebiteli ze zištných důvodů úvěr, přestože ví, že daný spotřebitel není kvůli svému psychosociálnímu postižení, či dokonce omezené svéprávnosti způsobilý uzavřít platnou úvěrovou smlouvu. Pochybnosti o souladu s dobrými mravy rovněž mohou vyvstat, jestliže poskytovatel úvěru úmyslně opomene svou zákonnou povinnost posoudit spotřebitelovu úvěruschopnost, tj. schopnost plánovaný úvěr splatit (…).“ Ani o jednu z příkladmých situací se však v projednávané věci nejednalo. V řízení nebylo prokázáno, ostatně ani namítáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně, resp. osoba za ní jednající, věděla o duševní poruše žalovaného v době uzavírání smlouvy o zápůjčce a že by tuto vědomost zneužila, naopak žalobkyně poté, co se o stavu žalovaného dozvěděla, vzala žalobu částečně zpět; právní předchůdkyně žalobkyně pak ani úmyslně neopomněla zákonnou povinnost spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalovaného (nakolik lze polemizovat o kvalitě a způsobu jejího posouzení). Je nutné poukázat také na to, že smlouva o zápůjčce nebyla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, nýbrž při osobním kontaktu, kdy žalovaný tuto vlastnoručně podepsal a převzal zapůjčovanou finanční částku, jakož i na to, že žalovaný převážnou část zápůjčky již splatil. Zejména s ohledem na tyto skutečnosti soud uvážil, že uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení neodporuje korektivu dobrých mravů a rozhodl, jak je uvedeno shora.

16. Lhůta k plnění pak vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud důvod pro aplikaci lhůty delší, případně povolení splátek, neshledal.

17. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, ve spojení s § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř., dle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Co do části řízení, které bylo v důsledku částečného zpětvzetí žaloby, o němž nelze uzavřít, že bylo zaviněno žalobkyní, když tato zpětvzetím reagovala na skutečnosti, o nichž se dozvěděla v rámci řízení, zastaveno, soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků. Po částečném zpětvzetí žaloby pak byl ve věci úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, resp. tyto neuplatňoval, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.