10 C 326/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem Statutárním městem Frýdek část obce sídlem adresa žalovaného o zaplacení částky 6 079,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 23. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pro částku 1 832,68 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 003,31 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 808,80 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 247,10 Kč od 19. 12. 2020 do 29. 7. 2021, úrok ve výši 29 % ročně z částky 4 247,10 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se řízení zastavuje.

III. Pro částku 2 747,10 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 247,10 Kč od 30. 7. 2021 do 22. 10. 2021, zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 747,10 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 1 500 Kč od 23. 10. 2021 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala původně zaplacení částky 6 079,78 Kč spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 2 808,80 Kč, úroky ve výši 29 % ročně z částky 4 247,10 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroky ve výši 9 % ročně z částky 4 247,10 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a s úroky z prodlení v kapitalizované výši 1 003,31 Kč, když tyto částky měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba (dále i jen banka) dne 18. 12. 2017, dle které poskytla banka, po přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného zhodnocením informací získaných od žalovaného, zaznamenaných v zákaznické kartě, peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 11 997 Kč, z toho 7 000 Kč jako samotnou zápůjčku a 4 997 Kč jako souhrnný poplatek (jehož součásti byl i sjednaný úrok ve výši 29 % ročně), a to formou 12 měsíčních splátek po 1000 Kč, se stanovenou poslední splátkou dne 18. 12. 2018. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, dosud neuhradil žalobkyni částku 4 247,10 Kč jako dlužnou jistinu a dále pak částku 1 832,68 Kč jako souhrnný poplatek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 5. 1. 2021 k převedení všech výše uvedených pohledávek na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Před jednáním ve věci samé, když z vyjádření opatrovníka žalovaného žalobkyně zjistila, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti (viz dále), vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a požadovala pouze dlužnou jistinu ve výši 4 247,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení od podání žaloby do zaplacení.

2. Opatrovník žalovaného se žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí s tím, že žalovaný je opětovně na základě rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, který nabyl právní moci 13. 1. 2021, osobou omezenou ve svéprávnosti, kdy tento trpí trvalou, nevyléčitelnou a léky neovlivnitelnou duševní poruchou – lehkou mentální retardací, k níž je přidružena i organicky podmíněná změna osobnosti; přitom opatrovník žalovaného podotkl, že žalovaný byl již od rané dospělosti umísťován v zařízeních ústavní péče a již v roce 1974 byl rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne datum rozhodnutí, č. j. spisová značka zbaven způsobilosti k právním úkonům. I v mezidobí byl žalovaný omezen ve svéprávnosti, která mu následně byla navrácena, nicméně s ohledem na neměnnost jeho zdravotního stavu mu tato byla shora citovaným rozsudkem zdejšího soudu opětovně omezena. Na základě těchto skutečností opatrovník žalovaného shledal předmětnou smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatné právní jednání, když toto bylo učiněno osobou v duševní poruše způsobující nezpůsobilost právně jednat. Opatrovník žalovaného rovněž sporoval tvrzení žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když jeho jediným příjmem byl od dovršení zletilosti v roce 1973 plný invalidní důchod (nyní invalidní důchod třetího stupně), od 30. 10. 2020 je jím pak starobní důchod. Opatrovník žalovaného dále poukázal na judikát sp. zn. II. ÚS 1292/21, dle něhož platí, že pokud z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikne bezdůvodné obohacení na straně osoby s psychosociálním postižením či omezenou svéprávností, jakožto osoby zranitelné, je třeba vážit, zda je uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s dobrými mravy.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 11. 10. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo opatrovníkovi žalovaného řádně doručeno dne 15. 10. 2021, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.

4. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce číslo s datem 18. 12. 2017, včetně smluvních podmínek, soud zjistil, že na jejím základě se měli společnost právnická osoba a žalovaný dohodnout v písemné podobě na tom, že uvedená společnost poskytne žalovanému finanční prostředky – zápůjčku ve výši 7 000 Kč, a to za souhrnný poplatek v částce 4 997 Kč, a žalovaný že uvedené prostředky vrátí, jakož i zaplatí souhrnný poplatek v uvedené částce, to obojí ve 12 měsíčních splátkách po 1 000 Kč (poslední splátka ve výši 997 Kč). Žalovaný pak písemně v rámci smlouvy prohlásil, že uvedené prostředky od společnosti právnická osoba převzal v hotovosti v místě jeho bydliště. Listinou označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek datovanou dnem 18. 12. 2020, seznamem postupovaných pohledávek a konečně oznámením o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 vč. dokladu o odeslání z 25. 1. 2021 vzal soud za prokázané, že se společnost právnická osoba písemně dohodla se žalobkyní na tom, že postupuje žalobkyni své pohledávky vzniklé ze smluv o půjčkách anebo zápůjčkách za svými dlužníky specifikované v seznamu pohledávek, a to za dohodnutou úplatu, včetně pohledávky za žalovaným, a žalobkyně tyto pohledávky se vším příslušenstvím a právy s nimi spojenými přijala. Toto postoupení pohledávky bylo též žalovanému písemně oznámeno dopisem z 6. 1. 2021, podaným u pošty 25. 1. 2021, s výzvou k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení tohoto dopisu. Z tabulky umoření vyhotovené dne 12. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši 5 500 Kč. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 28. 6. 2021 včetně podacího lístku z téhož dne má soud v řízení za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného o úhradu dlužné částky s tím, že neučiní-li tak do 13. 7. 2021, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou.

5. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne datum (nabytí právní moci 13. 1. 2021), č. j. číslo jednací, má soud za prokázané, že žalovaný byl omezen ve svéprávnosti na dobu 5 let tak, že není schopen samostatně právně jednat, vyjma běžných záležitostí každodenního života, pročež mu byl současně ustanoven opatrovník. Ze znaleckého posudku MUDr. jméno příjmení ze dne 20. 7. 2020 se podává, že žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne datum zcela zbaven způsobilosti k právním úkonům, když u žalovaného byly zjištěny projevy perinatální encefalopatie a intelektové postižení – těžší debilita, kdy byl žalovaný shledán jako nesamostatný a neschopný si vyřizovat své záležitosti; dále že tento rozsudek byl změněn rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne datum tak, že žalovaný byl omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak, že je schopen nakládat s finančními prostředky a majetkem do výše 1 000 Kč, jakož i že rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 31. 3. 2009 byl posledně uvedený rozsudek zrušen. Diagnostickým závěrem uvedeného znaleckého posudku je lehká mentální retardace žalovaného a organicky podmíněné změny osobnosti; žalovaný je zvýšeně ovlivnitelný a manipulovatelný, selhává zejména v rámci právního jednání v hospodářské oblasti; vlivem uvedené trvalé kvalifikované duševní poruchy si působí a může dále působit závažnou újmu.

6. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný trpí trvalou kvalifikovanou duševní poruchou – slabomyslností v pásmu lehké mentální retardace, jenž se projevuje rozumovou a paměťovou nedostačivostí, poruchou vývoje a diferenciace osobnosti; sekundární organicky podmíněné změny jeho osobnosti a kognitivních funkcí umocňují chorobně zvýšenou sugestibilitu, přičemž se jedná o primární defekt kognitivních funkcí, který je nevratný, medicínskými prostředky neléčitelný. Tato duševní porucha omezuje žalovaného tak, že mu umožňuje, aniž by si přivodil závažnou újmu, právně jednat pouze v běžných záležitostech každodenního života. Duševní chorobou přitom žalovaný trpí již velmi dlouhou dobu, kdy bylo opakovaně v minulosti rozhodováno o zbavení, resp. omezení jeho svéprávnosti, posledně pak rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací. V popisovaném zdravotním stavu žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 18. 12. 2017 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne v hotovosti částku ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich souhrnný poplatek ve výši 4 997 Kč, a to obojí ve 12 měsíčních splátkách po 1 000 Kč (poslední splátka ve výši 997 Kč) s úrokovou sazbou 29 % ročně. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil, právní předchůdkyni žalobkyně však zaplatil částku 5 500 Kč. Předmětná pohledávka za žalovaným byla postoupena se vším příslušenstvím a právy s ní spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno.

7. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

8. Dle § 96 odst. 2 věty první o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

9. Podle § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále i jen o.z.) není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

10. Dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podáním ze dne 12. 11. 2021 vzala žalobkyně částečně zpět návrh na zahájení řízení, a to s ohledem na jí sdělené informace o aktuální situaci žalovaného, kdy nadále požadovala pouze jistinu ve výši 4 247,10 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 247,10 Kč od podání žaloby 30. 7. 2021 do zaplacení, přičemž soud řízení podle § 96 odst. 2 věty první o. s. ř. v rozsahu zpětvzetí výrokem II. zastavil.

13. Soud pak meritorně posoudil řešenou věc ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je i po jejím částečném zpětvzetí důvodná pouze zčásti. V řízení bylo prokázáno, že žalobce trpí duševní poruchou, která způsobuje, že není způsobilý samostatně právně jednat – vyjma běžných záležitostí každodenního života – aniž by mu hrozila závažná újma. Tento stav žalovaného přitom trvá již dlouhou dobu, kdy poprvé byl žalovaný zcela zbaven svéprávnosti v roce 1974. Žalovanému byla následně v roce 2000 svéprávnost pouze omezena, pak bylo toto omezení v roce 2009 zrušeno, posledním rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací byl žalovaný pro danou duševní poruchu ve svéprávnosti opět omezen. Nakolik je skutečností, že žalovaný nebyl v době uzavření smlouvy o zápůjčce s právní předchůdkyní žalobkyně dne 18. 12. 2017 omezen ve svéprávnosti, je soud toho názoru, že i přesto je nutné zohlednit, že žalovaný byl stižen výše popisovanou duševní poruchou, která trvale způsobuje, že žalovaný není schopen řádně posoudit následky svého jednání, tj. posoudit práva a povinnosti, které by z jeho jednání měly vzniknout, změnit se či zaniknout, a to zejména s důrazem na skutečnost, že žalovaný byl následně právě pro onu duševní poruchu ve svéprávnosti omezen. Protože tedy žalovaný nebyl pro svou duševní poruchu způsobilý smlouvu o zápůjčce sjednat, uzavřel soud, že dotčená smlouva je absolutně neplatná.

14. S ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o.z. Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku 7 000 Kč, přitom žalovaný jí vrátil částku celkem ve výši 5 500 Kč. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně po postoupení pohledávky, obohatil o částku rozdílu ve výši 1 500 Kč, proto žalovaný musí žalobkyni tuto částku zaplatit. Současně soud dospěl k závěru o zesplatnění částky bezdůvodného obohacení až doručením žaloby opatrovníkovi žalovaného dnem 15.10.2021, přičemž dle předžalobní upomínky by musela lhůta k plnění činit nejméně 7 dnů, tedy žalovaný by měl dluh uhradit do 22.10.2021, od 23.10.2021 je tedy v prodlení a žalobkyně má právo na úroky ve smyslu § 1970 o.z. ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené byla tedy žaloba částečně zamítnuta jak pro část požadované jistiny, tak i částečně ohledně zákonných úroků z prodlení.

15. K námitce žalovaného, že bezdůvodné obohacení na straně osoby omezené ve svéprávnosti (žalovaného) je v daném případě v rozporu s dobrými mravy, soud nepřisvědčil. Žalovaným uvedený nález Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21 dle názoru zdejšího soudu není přiléhavý na projednávanou věc. V uvedeném judikátu byla řešena situace, kdy stěžovatel v řízení před prvostupňovým soudem namítal, že k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru došlo v rozporu s dobrými mravy a za zneužití práva, kdy poskytovatel úvěru jakožto podnikatel postupoval nezákonně a bez dostatečné obezřetnosti, když dlužníku jako osobě stižené duševní poruchou trvalého rázu, pro níž byl následně omezen ve svéprávnosti, bez řádného prověření a osobního jednání poskytl spotřebitelský úvěr, který dlužník nevrátil ani zčásti, přičemž stěžovatel výslovně odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 527/2020 s tím, že z něj vyplývá, že výkon práva na vydání bezdůvodného obohacení může za určitých okolností odporovat dobrým mravům. Ústavní soud primárně konstatoval, že soud I. stupně se nedostatečně vypořádal s těmito stěžovatelem namítanými argumenty. Dále Ústavní soud přisvědčil závěrům obsaženým v citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu, když uvedl, že„ mohou nastat případy, u nichž budou úvahy o použití korektivu dobrých mravů při posuzování bezdůvodného obohacení osob s omezenou svéprávností na místě. Například by mohlo jít o situace, kdy poskytovatel úvěru poskytne spotřebiteli ze zištných důvodů úvěr, přestože ví, že daný spotřebitel není kvůli svému psychosociálnímu postižení, či dokonce omezené svéprávnosti způsobilý uzavřít platnou úvěrovou smlouvu. Pochybnosti o souladu s dobrými mravy rovněž mohou vyvstat, jestliže poskytovatel úvěru úmyslně opomene svou zákonnou povinnost posoudit spotřebitelovu úvěruschopnost, tj. schopnost plánovaný úvěr splatit (…).“ Ani o jednu z příkladmých situací se však v projednávané věci nejednalo. V řízení nebylo prokázáno, ostatně ani namítáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně, resp. osoba za ní jednající, věděla o duševní poruše žalovaného v době uzavírání smlouvy o zápůjčce a že by tuto vědomost zneužila, naopak žalobkyně poté, co se o stavu žalovaného dozvěděla, vzala žalobu částečně zpět; právní předchůdkyně žalobkyně pak ani úmyslně neopomněla zákonnou povinnost spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalovaného (nakolik lze polemizovat o kvalitě a způsobu jejího posouzení). Je nutné poukázat také na to, že smlouva o zápůjčce nebyla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, nýbrž při osobním kontaktu, kdy žalovaný tuto vlastnoručně podepsal a převzal zapůjčovanou finanční částku, jakož i na to, že žalovaný převážnou část zápůjčky již splatil. Zejména s ohledem na tyto skutečnosti soud uvážil, že uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení neodporuje korektivu dobrých mravů a rozhodl, jak je uvedeno shora.

16. Lhůta k plnění pak vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud důvod pro aplikaci lhůty delší, případně povolení splátek, neshledal.

17. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, ve spojení s § 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř., dle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Co do části řízení, které bylo v důsledku částečného zpětvzetí žaloby, o němž nelze uzavřít, že bylo zaviněno žalobkyní, když tato zpětvzetím reagovala na skutečnosti, o nichž se dozvěděla v rámci řízení, zastaveno, soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků. Po částečném zpětvzetí žaloby pak byl ve věci úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, resp. tyto neuplatňoval, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Proti výroku II. je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí ke Krajskému soudu v Ostravě. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.