10 C 349/2023

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 15 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 900 Kč od 26.7.2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí částku 8 000 Kč včetně kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 184,79 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 256,65 Kč, smluvních úroků ve výši 22,38 % ročně z částky 10 000 Kč od 24.3.2023 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 24.3.2023 do 25.7.2023, zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 100 Kč od 26.7.2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 900 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II. tohoto rozsudku, když tyto částky měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi ním a právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, (dále i jen banka) dne 29.1.2021, dle které poskytla banka, po přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného zhodnocením informací získaných od žalovaného, zaznamenaných v zákaznické kartě a ověřených dokumenty uvedenými v ní (výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva), peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit bance částku 18 000 Kč, z toho 10 000 Kč jako úvěr a 8 000 Kč jako souhrnný poplatek (jehož součástí byl i sjednaný úrok ve výši 22,38 % ročně), a to formou 60 týdenních splátek po 300 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, zaplatil 2 100 Kč, dosud dluží žalobkyni částku 10 000 Kč jako dlužnou jistinu a dále pak částku 5 900 Kč jako poplatky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23.3.2023, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 23.3.2023 k převedení všech výše uvedených pohledávek na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci usneseními ze dne 5.12.2023 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 21.12.2023, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.

4. Listinou označenou jako , produkt, č. , hodnota, s datem 29.1.2021, má soud v řízení za prokázáno, že se v této písemně dohodli společnost , právnická osoba, se žalovaným na tom, že uvedená společnost poskytne žalovanému finanční prostředky – půjčku ve výši 10 000 Kč, a to za souhrnný poplatek v částce 8 000 Kč a žalovaný se naopak zavázal uvedené prostředky vrátit, jakož i zaplatit jí souhrnný poplatek, to obojí ve 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný pak písemně v rámci smlouvy prohlásil, že uvedené prostředky od společnosti , právnická osoba, převzal. V předmětné smlouvě je dále uvedeno, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka, které byly zaznamenány v zákaznické kartě, v níž žalovaný uvedl, že jeho čistý příjem činí 9 000 Kč, ostatní nespecifikované příjmy partnerky včetně sociálních dávek 12 848 Kč, výdaje na bydlení 8 900 Kč, osobní výdaje 15 000 Kč a úvěry 500 Kč. Listinou označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek datovanou dnem 23.3.2023, seznamem postupovaných pohledávek a konečně oznámením o postoupení pohledávek ze dne 19.4.2023 vzal soud za prokázané, že se společnost , právnická osoba, písemně dohodla se žalobkyní na tom, že postupuje žalobkyni své pohledávky vzniklé ze smluv o půjčkách za svými dlužníky specifikované v seznamu pohledávek, a to za dohodnutou úplatu, ke dni jejího uhrazení, včetně pohledávky za žalovaným a žalobkyně tyto pohledávky se vším příslušenstvím a právy s nimi spojenými přijala. Toto postoupení pohledávky bylo též žalovanému písemně oznámeno dopisem z 19.4.2023, podaným u pošty 19.4.2023 a s výzvou k úhradě dluhu do 10 dnů od obdržení oznámení. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 10.7.2023 včetně podacího lístku, má soud v řízení za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného o úhradu dlužné částky s tím, že neučiní-li tak do 25.7.2023, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou.

5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že podle smlouvy, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 29.1.2021, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč, žalovaný se zavázal v uvedené dohodnuté době poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit z nich souhrnný poplatek ve výši 8 000 Kč v týdenních splátkách po 300 Kč s úrokovou sazbou 22,38 % ročně. Ve smlouvě je uvedeno ustanovení, dle kterého zákazník potvrzuje, že věřitel s odbornou péčí posoudil její schopnost splácení úvěru, a to na základě zákaznické karty, v nichž žalovaný vyplnil údaje ke svým příjmům a výdajům, které nebyly vůbec doloženy. Žalovaný svůj dluh řádně nehradil, bance zaplatil částku 2 100 Kč. Předmětná pohledávka vůči žalovanému byla postoupena se vším příslušenstvím a právy spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno.

6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu.

10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. S ohledem na neplatnost smluv byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalovanému částku 10 000 Kč, přitom žalovaný žalobkyni zaplatil částku 2 100 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil o částku rozdílu ve výši 7 900 Kč, proto žalovaný musí žalobkyni zaplatit částku 7 900 Kč. Současně soud dospěl k závěru o zesplatnění částky bezdůvodného obohacení uplynutím lhůty stanovené v předžalobní upomínce dnem 25.7.2023, od 26.7.2023 je žalovaný v prodlení a žalobkyně má právo na úroky ve smyslu § 1970 o. z. ve výši dle vládního nařízení č. 142/1994 Sb. ve znění vládního nařízení č. 351/2013 Sb. (výše úroků z prodlení platná k 6.7.2023 byla 15 % ročně, žalobkyně požadovala 11,75 %, soud je rozsahem žalobního návrhu vázán). S ohledem na výše uvedené byla tedy žaloba částečně zamítnuta jak pro další neplatná ujednání ve smlouvě v části smluvních úroků, poplatků, tak ohledně zákonných úroků z prodlení.

13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byl úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.