10 C 355/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená jednající údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 632 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 032 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 15.4.2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Pro částku 4 600 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 15.4.2018 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 5 632 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II. tohoto rozsudku, když tuto částku měl žalovaný žalobkyni dlužit na základě toho, že během trvání přepravy dne 14.4.2018 se žalovaný při přepravní kontrole ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] hl. nádraží a [obec], provozovaném právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], nemohl prokázat platným jízdním dokladem. Žalovaný tak porušil smluvní přepravní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, čímž žalovanému vznikla povinnost uhradit jednak nezaplacené jízdné ve výši 32 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 5 600 Kč, představující 1 000 Kč za jízdu bez jízdenky 1 000 Kč za nepovolené zdržení vlaku a 3 600 Kč za zpoždění expresního vlaku o 12 minut (12 x 300 Kč). Žalovaný tuto částku nezaplatil. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila následně svoji pohledávku včetně jejího příslušenství za žalovaným na základě Smlouvy o budoucích o úplatném postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2015 na [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizováno] a tato společnost pak předmětnou pohledávku postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.3.2019 na žalobkyni.

2. Žalovaný původně se žalobou nesouhlasil s tím, že potvrdil, že cestoval dne 14.4.2018 vlakem, při druhé kontrole jízdenky však zjistil, že tuto nemá, stejně jako doklady, byl okraden a tuto skutečnost sdělil nejen průvodčí, ale rovněž PČR, která byla přivolána pro ověření jeho totožnosti. Následně žalovaný uvedl, že se nikdy nevyhýbal uhrazení částky 33 Kč.

3. Z žalobkyní předložených listin dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalovaný se dne 14.4.2018 dopravním prostředkem, a to vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] hl. nádraží a [obec], provozované právní předchůdkyní žalobkyně, přepravoval bez platného jízdního dokladu, jimž se nemohl na výzvu osoby pověřené dopravcem při kontrole prokázat, tedy aniž by měl zaplaceno jízdné ve výši 32 Kč. Ke zjištění jeho totožnosti byla přivolána PČR, které byl žalovaný předán ve stanici [obec], nebylo zjištěno v kolik hodin byl předán, nebylo zjištěno v kolik hodin vlak do stanice [obec] přijel, v kolik měl odjet a v kolik skutečně odjel. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila následně svoji pohledávku včetně jejího příslušenství za žalovaným na [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizováno] a tato společnost pak předmětnou pohledávku postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni. Až doposud však žalovaný dluží žalobkyni jednak nezaplacené jízdné ve výši 328 Kč a přirážku k jízdnému v celkové výši 1 000 Kč.

4. Podle § 2553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas.

5. Podle § 37 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, podmínky, za nichž se přepravují osoby a jejich zavazadla ve veřejné drážní osobní dopravě a věci ve veřejné drážní nákladní dopravě, stanoví přepravní řády.

6. Podle § 37 odst. 5 věta druhá písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách je cestující dále povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému.

7. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 000 Kč.

8. Podle § 3 odst. 1, odst. 2 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a vyhlášených smluvních přepravních podmínek závazkový právní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové spoji uvedenými v jízdním řádu řádně a včas a závazek cestujícího dodržovat přepravní řád a smluvní přepravní podmínky a zaplatit cenu za přepravu podle tarifu. Přepravní smlouva je uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem.

9. Podle § 4 odst. 1 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, cestující se pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění prokazuje platným jízdním dokladem, není-li dále stanoveno jinak.

10. S ohledem na zjištěný skutkový závěr soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla okamžikem, kdy žalovaný nastoupil do dopravního prostředku provozovaného právní předchůdkyní žalobkyně – vlaku, uzavřena přepravní smlouva, na základě níž vznikl mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, právní vztah, v němž je obsažena řada vzájemných práv a jim odpovídajících povinností obou smluvních stran, které jsou na základě zmocnění daného ustanovením § 2553 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podrobně upraveny v tzv. přepravních řádech. Pro oblast veřejné drážní a silniční osobní dopravy je pak obecná právní úprava provedená v občanském zákoníku doplněna zákonem č. 266/1994 Sb., o drahách a vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na jejichž podkladě pak právní předchůdkyně žalobkyně jako dopravce vyhlásila smluvní přepravní podmínky. Na základě takto uzavřené přepravní smlouvy bylo jednou z povinností žalovaného zaplatit před nástupem do dopravního prostředku provozovaného právní předchůdkyní žalobkyně za přepravu jízdné podle příslušného tarifu (přepravních podmínek) právní předchůdkyně žalobkyně, jako dopravce. Tuto povinnost však žalovaný dobrovolně nesplnil a jízdné před nástupem do dopravního prostředku nezaplatil, neboť v době, kdy byl kontrolován pověřeným pracovníkem právní předchůdkyně žalobkyně, jako přepravce, se neprokázal platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomuto porušení povinností žalovaného, pak právní předchůdkyně žalobkyně v souladu s ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a svými smluvními přepravními podmínkami po žalovaném oprávněně požaduje jednak jízdné ve výši 32 Kč a jednak přirážku, jejíž výše dle smluvních přepravních podmínek žalobkyně, jako dopravce, činila 1 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně - [právnická osoba] se pak následně písemně dohodla se [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizováno] na úplatném postoupení své pohledávky za žalovaným vzniklé z výše uvedeného důvodu na tuto společnost. Následně se [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizováno] dohodla se žalobkyní rovněž na úplatném postoupení pohledávky vzniklé za žalovaným ze shora specifikovaného důvodu, pročež tak předmětná pohledávka v souladu s ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, byla platně převedena až na žalobkyni, která je tak nyní v řízení aktivně legitimována.

11. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud žalobě částečně vyhověl, a to včetně požadovaných úroků z prodlení v zákonné výši tak, jak tato výše byla specifikována ve výroku rozsudku shora, když tato výše úroků z prodlení odpovídá ust. § 1970 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb.

12. V daném řízení však žalobkyně neprokázala, že v souvislosti s chováním žalovaného při jeho předávání policii, došlo ke zpoždění předmětného vlaku o 12 min., tedy že ke zpoždění došlo v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného. Podle § 120 o.s.ř. je povinností účastníků nejen tvrdit, ale rovněž svá tvrzení prokázat, přičemž žalobkyně v tomto směru ve vztahu ke zpoždění vlaku své důkazní břemeno neunesla, přičemž soud byl při jednání připraven vyzvat a poučit žalobkyni o nedostatku důkazů k jejím tvrzením, avšak žalobkyně se k tomuto jednání nedostavila, čímž nese procesní odpovědnost za výsledek řízení, spočívající v částečném zamítnutí žaloby ve vztahu k přirážkám pro zpoždění vlaku.

13. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.

14. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, kdy ve věci byl úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.