10 C 42/2026

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 38 000 Kč

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 38 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 900 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 1 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku.

1. Žalobkyně požadovala po žalované vrácení částky 38 000 Kč, kterou žalobkyně zaplatila žalované jako kauci při uzavření nájemní smlouvy k bytové jednotce č. , hodnota, na adrese , adresa, , uzavřené dne 17.10.2024, na základě které žalobkyně užívala předmětný byt do 1.8.2025, kdy po skončení nájmu byt žalované předala, avšak žalovaná žalobkyni dosud jistotu nevrátila, ačkoliv žalobkyně byt vrátila v odpovídajícím stavu bez závad a dluhů.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tím, že žalobkyně řádně od samého počátku trvání nájemního poměru neplatila nájemné a zálohy za služby, z bytu se odmítala vystěhovat a předmětný byt žalované vrátila až na základě rozsudku teprve dne 18.12.2025. Žalovaná započetla dluhy na nájemném a službách v celkové výši 183 054 Kč oproti žalované kauci dne 26.1.2026, žalobkyně dosud dluží žalované částku 145 054 Kč. Z výše uvedeného důvodu navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu a poukazovala na další podvodná jednání žalobkyně, která jsou předmětem vyšetřování.

3. Z nesporných tvrzení účastníků, z rozsudku Okresního soudu v , adresa, z 21.10.2025, čj. , spisová značka, , jakož i z korespondence mezi účastníky bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 17.10.2024 uzavřena nájemní smlouva k výše popsanému bytu na dobu určitou do 31.7.2025 a žalobkyně se zavázala k úhradě nájemného ve výši 14 000 Kč a záloh na služby ve výši 2 425 Kč a od 17.6.2025 ve výši 7 425 Kč měsíčně. Žalobkyně zaplatila žalované kauci ve výši 38 000 Kč. Žalobkyně řádně neplatila úhrady za užívání bytu a po skončení nájmu dle nájemní smlouvy dne 31.7.2025 byt nevyklidila ani nepředala, k odevzdání bytu došlo až na základě rozsudku soudu v prosinci 2025. Žalovaná uplatnila dne 26.1.2026 jednostranným započtením vůči kauci ve výši 38 000 Kč svoji pohledávku dlužného nájemného a služeb za období 4 – 12/2025 včetně vyúčtování služeb za rok 2024 v celkové výši 183 054 Kč. Z korespondence mezi účastníky bylo dále zjištěno, že žalobkyně byla opakovaně upomínána o dlužná nájemná a služby, žalobkyně opakovaně přísliby písemně potvrzenými stvrdila existenci dluhů a slíbila tyto uhradit. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že by všechny úhrady za užívání bytu žalované zaplatila, ačkoliv takto byla vyzvána i právním zástupcem žalované v rámci řízení o vyklizení.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalovaná kauci ve výši 38 000 Kč žalobkyni nevrátila, neboť oproti této kauci započetla dne 26.1.2026 svoji pohledávku vůči žalobkyni na dlužném nájemném a službách za období od 4 – 12/2025, která představovala částku 183 054 Kč.

5. Podle § 1982 odst. 1, 2 občanského zákoníku dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají v okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

6. Podle § 2254 odst. 2 věty první občanského zákoníku při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží.

7. Podle výše citovaného ustanovení zaniklo právo žalobkyně k vrácení kauce jednostranným započtením pohledávky žalované vůči žalobkyni na dlužné nájemné a služby za období od 4 -12/2025. Žalovaná řádně uplatnila námitku započtení, obě pohledávky již byly splatnými, proto závazek žalované vrátit žalobkyni kauci dle § 2254 odst. 2 občanského zákoníku zanikl výše popsaným způsobem. Pro výše uvedené tedy žaloba žalobkyně nebyla důvodná, proto jí soud zamítl.

8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaná byla zcela úspěšná a má právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, jež představují 3 paušální náhrady nezastoupeného účastníka dle § 1, § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. za vyjádření k žalobě, přípravu účasti a účast u jednání. Náklady za ušlý výdělek nebyly řádně doloženy, proto soud tyto náklady nepřiznal, když potvrzení o předpokládaném výdělku nesplňuje požadavky skutečně vzniklých nákladů účastníka.

9. Dále soud podle § 4 odst. 1 písm. j) zák. č. 549/1991 Sb. vzhledem k neúspěchu žalobkyně, která dosud nebyla vyzvána k zaplacení soudního poplatku, uložil soud povinnost žalobkyni podle § 12 citovaného zákona zaplatit soudní poplatek ve výši dle položky 7 Sazebníku soudních poplatků.