10 C 7/2024

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci žalobkyně: právnická osoba zastoupená advokátem právnická osoba sídlem Eliščino nábřeží 280/23, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 17 370 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 2 650 Kč od 14. 8. 2015 do 31.12.2017, ve výši 7,50 % ročně z částky 3 594 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně z částky 2 650 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně z částky 2 650 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně z částky 2 650 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 2 650 Kč od 1. 7. 2020 do 30.6.2021, ve výši 7,50 % ročně z částky 2 650 Kč od 1. 7. 2021 do 31.12.2012, ve výši 10,75% ročně z částky 2 650 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, ve výši 10,75 % ročně z částky 2 650 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 , ve výši 14 % ročně z částky 2 650 Kč od 1. 7. 2022 do 30. 6. 2023, a dále od 1. 7. 2023 do zaplacení z částky 2 650 Kč ve výši repo sazby stanovené k tomuto datu Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, a vždy takto stanovené znovu k 1. dni dalšího kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 14 720 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 17 370 Kč od 2. 7. 2015 do 13. 8. 2015, ve výši 7,05 % ročně z částky 14 720 Kč od 14. 8. 2015 do 31.12.2017, ve výši 7,50 % ročně z částky 14 720 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně z částky 14 720 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně z částky 14 720 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně z částky 14 720 Kč od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 14 720 Kč od 1. 7. 2020 do 30.6.2021, ve výši 7,50 % ročně z částky 14 720 Kč od 1. 7. 2021 do 31.12.2012, ve výši 10,75% ročně z částky 14 720 Kč od 1. 1.2022 do 30. 6. 2022, ve výši 10,75 % ročně z částky 14 720 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 , ve výši 14 % ročně z částky 14 720 Kč od 1. 7. 2022 do 30. 6. 2023, a dále od 1. 7. 2023 do zaplacení z částky 14 720 Kč ve výši repo sazby stanovené k tomuto datu Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, a vždy takto stanovené znovu k 1. dni dalšího kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 17 370 Kč se shora specifikovaným příslušenstvím, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě Smlouvy o půjčce č. tel. číslo, uzavřené dne 20.2.2009 mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba (dále i jen banka), na podkladě níž poskytla banka žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 34 720 Kč, z toho 20 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 14 720 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 55týdenních splátek. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 17 350 Kč, pročež tak právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo v souladu se smlouvou dnem 12.3.2010, právo na úhradu zbytku dluhu ve výši 17 370 Kč, představujícího neuhrazenou jistinu. Přitom na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi bankou a společností právnická osoba došlo nejprve k převedení této pohledávky se všemi právy a příslušenstvím na tuto společnost, následně s účinností ke dni 24. 8. 2018 došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávky k převedení této pohledávky na žalobkyni, přičemž postoupení bylo žalovanému v obou případech písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky na žalobkyni žalovaný neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 18.1.2024 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o. s. ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 5.2.2024 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.

4. Na základě provedeného řízení a dokazování pak soud učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou Smlouva o půjčce č. tel. číslo ze dne 20.2.2009 se společnost právnická osoba jako předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout a také dne 20.2.2009 skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky - půjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se naopak zavázal v dohodnuté době bance vrátit celkem částku 34 720 Kč, z toho 20 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 14 720 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 55týdenních splátek. Žalovaný pak písemně v rámci smlouvy prohlásil, že uvedené prostředky od společnosti právnická osoba převzal. Žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil řádně, když uhradil částku 17 350 Kč.

5. Podle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

6. Podle § 563 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

7. Podle ust. § 517 odst. 1 věta prvá, odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

8. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba a žalovaným, byla dne 20.2.2009 podepsána písemná smlouva o půjčce dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, na základě které měla vzniknout uvedené právní předchůdkyni žalobkyně povinnost poskytnout - půjčit žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se naopak měl zavázat vrátit bance celkem částku 34 720 Kč, z toho 20 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 14 720 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 55týdenních splátek. Tato smlouva by tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba, přitom následně uzavřela se společností právnická osoba. a tato společnost pak s žalobkyní vždy platnou smlouvu o postoupení shora specifikované pohledávky za žalovaným, pročež tak na základě těchto smluv o postoupení pohledávky byla pohledávka vůči žalovanému se vším příslušenstvím a právy platně ve smyslu ust. § 524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, převedena ze společnosti právnická osoba až na žalobkyni, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, když postoupení pohledávky bylo též řádně dle ust. § 526 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, oznámeno žalovanému.

9. Soud se však zabýval i otázkou platnosti ujednání o souhrnném poplatku sjednaném ve smlouvě a dospěl k závěru, že tento poplatek neměl jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnil funkci úroků z půjčky, a proto je nutno po právní stránce posoudit jej jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o půjčce uzavírala jako podnikatel, předmětem jeho podnikání v době uzavření smluv bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je zřejmé, že byl založen za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání půjčených peněžních prostředků, tak zisk z předmětných případů by generován nebyl. Úrok ve výši 14 720 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky 20 000 Kč na dobu 55 týdnů představuje 74 % celé jistiny půjčky a je možno učinit závěr, že se jedná o úrok (odměnu) nepřiměřeně vysoký, přesahující mnohonásobně průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu poplatku nevzniklo. Přitom podle § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Smlouva o půjčce je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Jak bylo výše uvedeno, právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatelka byla založena za účelem dosahování zisku a předmětem jeho podnikání v době uzavření smluv o půjčkách bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je tudíž zcela zřejmé, že smluvní strany by bez ujednání o úroku (odměny za poskytnutí peněz) smlouvy o půjčkách neuzavřely. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích (poplatcích), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v těchto konkrétních případech absolutní neplatnost celých smluv o půjčkách, neboť oddělení této části od smluv o půjčkách brání okolnosti, za nichž k uzavření smluv došlo.

10. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce v daném případě vznikla oběma smluvním stranám povinnost vrátit druhému vše, co podle těchto neplatných smluv dostala. Žalovaný podle neplatné smlouvy o půjčce ze dne 20.2.2009 obdržel peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalobkyni (její právní předchůdkyni) zaplatil částku 17 350 Kč, z čehož je zřejmé, že na straně žalovaného je obohacení ve výši 2 650 Kč. Vzhledem k uvedenému soud proto žalobě v části týkající se zaplacení částky 2 650 Kč vyhověl, když není možno přiznat žalobkyni další plnění ze smlouvy, neboť pro absolutní neplatnost smlouvy nebyl žalovaný dalšími závazky ze smlouvy vázán. Žalobkyně přitom vyzvala žalovaného k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 25. 6. 2015, dle kterého měl žalovaný uhradit svůj dluh nejpozději do deseti dnů od doručení výzvy. Tato výzva byla žalovanému odeslána dne 30. 7. 2015, přitom, jak již vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j. 15 Co 128/2019-109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 4. 8. 2015. Od této chvíle běžela ve smyslu § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, žalované lhůta „bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. 32 Cdo 2484/2012, kdy je třeba z časového určení „bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o „velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že právě lhůta 7 pracovních dnů je přiměřená pro splnění dluhu a s ohledem na tuto skutečnost měl žalovaný splnit svůj dluh nejpozději dne 13. 8. 2015. Protože tak žalovaný neučinil, dostal se ode dne 14. 8. 2015 podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení, kdy výše úroku z prodlení odpovídá vládnímu nařízení č. 351/2013 Sb. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

11. Takto soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, když v daném případě soud žádné důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny a tím méně prokázány.

12. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když jí bylo vyhověno co do částky 2 650 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení, ve zbytku byla její žaloba zamítnuta, úspěšnější byl žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.