108 C 12/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiekem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 129 707 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 23. 5. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá o částku 98 507 Kč, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 103 780 Kč od 13. 9. 2024 do 22. 5. 2025 a od 23. 5. 2025 do zaplacení z částky 72 580 Kč, úrok z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 31 200 Kč od 23. 5. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 73,96 % ročně z částky 85 575,14 Kč od 13. 9. 2024 do 6. 10. 2024 ve výši 4 042,32 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 85 575,14 Kč od 7. 10. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 13. 9. 2024 dosáhne částky 338 688 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 129 707 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 13. 9. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 73,96 % ročně za dobu od 13. 9. 2024 do 6. 10. 2024 z částky 85 575,14 Kč, ve výši 12,75 % ročně z částky 85 575,14 Kč od 7. 10. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 338 688 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě, které žalovaná obdržela bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet úvěr ve výši 90 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit úvěr navýšený o úrok ve výši 73,96 % ročně v pravidelných 48měsíčních splátkách po 5 880 Kč počínaje měsícem červnem 2023. Schopnost žalovaná splácela spotřebitelský úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného. Jednalo se o doklady o příjmech, výpisy z účtů a prohlášení žalované. Historie žalovaného byla ověřena v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas a uhradila pouze částku 58 800 Kč v deseti splátkách. Proto jí vznikla povinnost uhradit žalobkyni dle bodu 6.2. smlouvy náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1 000 Kč (5 x 200 Kč). V důsledku prodlení žalované došlo automaticky dne 11. 9. 2024 k zesplatnění celého úvěru dle bodu 6.3. smlouvy a dle bodu 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění celá dosud neuhrazená jistina a veškeré nezaplacené úroky staly součástí nové jistiny, která činila 101 283,24 Kč, která byla splatná nejpozději v den zesplatnění. Žalovaná po zesplatnění neuhradila ničeho. Dlužná částka je složena z nezaplacené nové jistiny 101 283,24, nákladů spojených s prodlením ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 25 927,68 Kč dle bodu 6.5. (0,1 % denně z dlužné jistiny do vyhotovení žaloby) a smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy ve výši 1 497 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila.

3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to návrhem na uzavření smlouvy o úvěru, ze dne 10. 5. 2023, oznámením o schválení úvěru ze dne 12. 5. 2023 vč. splátkového kalendáře, hodnocením klienta vč. potvrzení o platbě ze dne 2. 2. 2023 a 2. 3. 2023 a informací NRKI, dokladem o vyplacení úvěru, oznámením o zesplatnění ze dne 11. 9. 2024 vč. přehledu plateb, předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2025 vč. podacího archu, výpisem z účtu č. , hodnota, za období od 1. 3. 2023 do 30. 5. 2023.

4. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalovaná dne 10. 5. 2023 uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě, které žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 90 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr navýšený o úrokovou sazbu ve výši 73,95 % ročně splatit v 48měsíčních splátkách ve výši 5 880 Kč, splatných vždy 8. dne v měsíci počínaje měsícem, kdy byl úvěr vyplacen. Žalovaná však svůj závazek neplnila řádně a nesplácela včas. Uhradila 58 800 Kč v deseti splátkách a poté splácet přestala, přestože byla o úhrady upomenuta. Posléze žalobkyně zesplatnila celý úvěr dle bodu 6.3. smlouvy ke dni 11. 9. 2024 a vyzvala žalovanou zesplatněný úvěr uhradit. Žalovaná po zesplatnění neuhradila ničeho. Předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2025, odeslanou téhož dne na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 15 dnů od data odeslání.

5. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z ověřených skutečností, že příjmem žalovaného je mzda v průměrné výši 27 400 Kč čistého měsíčně. Výdaje žalované (měsíční) nebyly zjišťovány a zejména ověřovány ničím a žalobkyně vycházela z životního minima a sdělení žalované, že její náklady na bydlení činí 4 320 Kč měsíčně. Přitom, pokud by úvěrující nahlédl do výpisů z účtu žalované, musel by zjistit, že příjem žalované nepostačoval na krytí nákladů, proto si pořizovala úvěry od dalších společností, aby byla své dluhy schopna splácet, tak jako v daném případě.

6. Z výše uvedeného skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovaná jako úvěrovaná společnost s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní poskytnuta peněžní částka ve výši 90 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu o úvěru se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 občanského zákoníku.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

10. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně se spokojila se zjištěním o příjmu žalované, který představovala mzda, kdežto výdaje žalované blíže nezjišťovala a ničím neověřovala. S ohledem na to soud učinil závěr, že žalobkyně neposuzovala dostatečně pečlivě úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a z těchto nedostatečných zjištění, kdy nijak neprověřovala výdaje sdělené žalovanou, učinila chybný závěr o schopnosti žalované úvěr splácet. Tím porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená dne 10. 5. 2023 neplatná.

11. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, podle kterého je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu při zohlednění jeho dosavadního plnění. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč, žalovaná vrátila pouze 58 800 Kč, a jí ho soud zavázal žalobkyni vrátit částku 31 200 Kč. S povinností vrátit tuto částku se žalovaná dostala do prodlení dne 23. 5. 2025, tj. v den následující po uplynutí lhůty k zaplacení dluhu uvedené v předžalobní výzvě. Dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 31 200 Kč za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení ve výši 12 % ročně.

12. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky 31 200 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul, neboť žalobkyně není oprávněna domáhat se z neplatné smlouvy placení úroků či smluvní pokuty, případně nákladů na upomínání.

13. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější nevznikly žádné náklady v souvislosti s tímto řízením, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.