109 C 40/2019

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 60 408 Kč s příslušenstvím a částky 18 566,38 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 60 408 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 60 408 Kč od [datum] do zaplacení, částku 18 566,38 Kč a na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku 1 200 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 37 640 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 60 408 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi ní a žalovaným, jako podnikatelem, byla uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému dne [datum] vyplaceny finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný se zavázal splácet ve 12 měsíčních splátkách po 4 573 Kč počínaje měsícem duben [rok], a to vždy každého 17. dne kalendářního měsíce, které žalovaný neuhradil řádně a včas, když zaplatil pouze částky 4 573 Kč dne [datum] a dne [datum]. Úrok byl stanoven pevnou částkou, nikoliv procentuálně. Před zesplatněním celého úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 a), b) smlouvy v celkové výši 3 246 Kč (365,84 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení v délce 15 dnů, tj. splátky [číslo] dále 594,49 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení v délce 30 dnů, tj. splátky [číslo]), která je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného došlo k automatickému zesplatnění celé zápůjčky v souladu s bodem 6.3 smlouvy (prodlení se splátkou déle než 60 dnů, tj. u splátky [číslo] splatné dne [datum]), a to ke dni [datum]. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nesplacené úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši 45 730 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den následující po dni zesplatnění úvěru, tj. dne [datum]. Od tohoto okamžiku došlo v souladu s bodem 6.4 ke vzniku oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení z nové jistiny. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu ani ve lhůtě 10 dnů ode dne zesplatnění zápůjčky, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 25 % z dlužné nové jistiny, která v případě žalovaného činila 11 432,50 Kč a stala se splatnou dnem následujícím po vzniku práva žalobkyně na její zaplacení, tj. dne [datum], přičemž i zde má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení. Podle bodu 6.7 smlouvy nad rámec uvedeného bylo dále sjednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění zápůjčky nezaplatí novou jistinu úvěru v den následující po zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, a to až do jejího zaplacení. Žalovaný tak žalobkyni dluží novou jistinu zápůjčky ve výši 45 730 Kč s příslušenstvím; smluvní pokutu ve výši 3 246 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu 11 432,50 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 18 566,38 Kč (0,1 % denně z částky 45 730 Kč od [datum] do [datum]) a dále částku 1 200 Kč představující minimální výši nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky ve vztahu mezi podnikateli dle § 3 nařízení č. 351/2013 Sb. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přesto, že jej žalobkyni před podáním k úhradě dlužné částky vyzvala.

2. Žalovaný nepopřel, že s žalobkyní uzavřel shora citovanou zápůjčku, nicméně uvedl, že po zaplacení splátek v květnu a v červnu se dostal do tíživé finanční situace a další splátku neuhradil v termínu a po zesplatnění zápůjčky se s žalobkyní snažil dohodnout splátkový kalendář. Bylo dohodnuto, že celková částka činí 45 730 Kč, žádné další pokuty proti němu uplatněny nebyly, ke dni zesplatnění dlužil 2 splátky, které byly více než 30 dnů po splatnosti a smluvní pokuta by měla činit 21 % ze dvou dlužných splátek, tedy 1 920 Kč, a celková pohledávka by tak měla činit maximálně 47 650 Kč. Žalovaný dále namítal, že smlouva byla nazvána jako podnikatelský investiční úvěr, ale pouze proto, že žalobkyně se chtěla vyhnout dodržení zákona o spotřebitelském úvěru, který mimo jiné zakazuje zajištění směnkou. Stanovené úroky 83 % ročně navíc čtyřikrát překračují úrokovou sazbu v roce [rok], která byla v rozmezí 6 až 15 %, proto se jedná o lichvářský úrok, který je v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně navíc využila toho, že nebyl schopen splácet spotřebitelský úvěr, který mu předtím poskytla, byl ve finanční tísni, zamítla mu navýšení spotřebitelského úvěru a on proto neměl jinou možnost a souhlasil s tím, že bude forma úvěru mezi podnikateli. Z těchto důvodů měl tedy žalovaný za to, že smlouva je absolutně neplatná od počátku.

3. Žalovaný se k jednání nařízenému na den [datum] nedostavil, z účasti u jednání se omluvil podáním ze dne [datum], ve kterém zároveň shrnul i svou obranu proti žalobě a apeloval na soud, aby smlouvu posoudil jako spotřebitelský úvěr. K nařízenému jednání se nedostavila ani žalobkyně, jejíž neúčast omluvil její zástupce a souhlasil s tím, aby soud jednal v její nepřítomnosti. S ohledem na uvedené, soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného a v průběhu jednání provedl dokazování listinami založenými ve spise a zjistil z nich následující skutečnosti.

4. Z listiny nazvané„ Smlouva o podnikatelské zápůjčce [číslo]“ soud zjistil, že na základě žádosti žalovaného (vydlužitele) se žalobkyně (zápůjčitel) dohodli, že za sjednaných podmínek žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se naopak zavazuje podnikatelskou zápůjčku a sjednaný úrok za poskytnutí vrátit ve sjednaných splátkách. Výše úroku za poskytnutí zápůjčky podle dohody činí 24 876 Kč a celkem tak vydlužitel zaplatí 54 876 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 4 573 Kč, splátka bude splatná každého 17. dne v měsíci. Úrok za poskytnutí peněžních prostředků byl dle čl. 2 Smluvních ujednání (dále také jako„ podmínky“) sjednán pevnou částkou zejména proto, aby vydlužitel znal skutečnou cenu za poskytnutí zápůjčky, avšak tento platil pouze v případě, že celou dobu bude splácet řádně. Zápůjčka byla nazvána podnikatelskou s účelem„ investiční zápůjčka“, přičemž žalovaný byl v záhlaví listiny označen mimo jiné i [IČO], které je podle výpisu z živnostenského rejstříku identifikačním číslem ho jako fyzické osoby podnikající. V podmínkách smlouvy bylo v čl. 3 ujednáno zajištění směnkou, tedy, že žalovaný vystavil a odevzdal žalobkyni vlastní blankosměnku na řad žalobkyně. V čl. 6 pak byly ujednány jednotlivé sankce. Z článku 6.1. a) a b) podmínek vyplývá, že pokud by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou jakékoliv splátky či její části o délce 15 dnů, vznikne žalobkyni právo požadovat smluvní pokutu 8 % z dlužné splátky a v případě prodlení o délce 30 dnů po splatnosti může nad rámec ještě požadovat smluvní pokutu 13 % z dlužné splátky s tím, že v souladu s čl. 6 jsou uvedené smluvní pokuty splatné do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti žalovaného k jejich zaplacení. Jestliže se však žalovaný ocitne v prodlení se splátkou či její části o délce 60 dnů, vzniká žalobkyni dle čl. 6 3. podmínek oprávnění odepřít plnění veškerých svých závazků a automaticky dojde k zesplatnění zápůjčky, tzn. že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými všechny nezaplacené původní splátky, zahrnující jak jistinu, tak úrok, které se všechny stanou součástí nové jistiny úvěru (čl. 6 a 6.4 podmínek). Tuto novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den následující po dni, kdy k zesplatnění došlo a poté je žalobkyně oprávněna požadovat zákonný úrok z prodlení z celé nově vzniklé zvýšené jistiny. V čl. 6 podmínek se strany dohodly, že jestliže žalovaný po zesplatnění nezaplatí novou jistinu ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy došlo k zesplatnění, vzniká žalobkyni právo na smluvní pokutu 25 % z dlužné nové jistiny, která je splatná po dni vzniku povinnosti žalovaného tuto pokutu zaplatit. V případě, že nebude nová jistina zaplacena ani v následující den po splatnosti, vzniká žalovanému rovněž povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny, a to až do úplného zaplacení. Konečně v čl. 13 podmínek si strany ujednaly, že vylučují aplikaci § 1799 a § 1800 zákona č. 89/2012 Sb. Listinu obě smluvní strany podepsaly dne [datum]. Žalovaný navíc dohodu podepsal na každé její straně.

5. Z oznámení o schválení zápůjčky ke smlouvě o podnikatelské zápůjčce [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že schválila zápůjčku dle uzavřené smlouvy ve výši 30 000 Kč a zároveň mu zaslala splátkový kalendář. Podle splátkového kalendáře byla první splátka splatná dne [datum], druhá splátka dne [datum] a další splátky vždy každý další 17. den v měsíci. Z připojené dodejky bylo zjištěno, že žalovaný si tuto listinu dle data na razítku pošty převzal dne [datum].

6. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že z účtu žalobkyně byly na vrub účtu žalovaného (pozn. soudu: číslo shodné s tím, které je uvedeno v listině„ Smlouva o podnikatelské zápůjčce [číslo]“) dne [datum] zaslány finanční prostředky ve výši 30 000 Kč.

7. Z listiny nazvané Karta klienta bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil žalobkyni 1. splátku ve výši 4 573 Kč, splatnou dne [datum], až dne [datum]. Druhou splátku ve stejné výši, která byla splatná dne [datum], žalovaný zaplatil až dne [datum], další splátky již nehradil a zaplatil tak celkem pouze částku 9 146 Kč.

8. Dopisem s názvem Pokus o smír ze dne [datum] žalobkyně oznámila žalovanému, že je v prodlení s úhradou splátek a zaslala mu penalizační fakturu a dále jej upozornila, že je oprávněna k uplatňování smluvních pokut dle smluvních ujednání a postoupení celého případu soudu, nebo rozhodci, a nakonec i k exekučnímu řešení.

9. Z faktury [číslo] ze dne [datum] na částku 1 326 Kč se splatností [datum] vyplývá, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému jednak smluvní pokutu 8 % ze splátky [číslo] [číslo] dále smluvní pokutu ve výši 13 % ze splátky [číslo].

10. Fakturou [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno, žalobkyně vyúčtovala žalovanému jednak smluvní pokutu 8 % ze splátky [číslo] [číslo] dále smluvní pokutu ve výši 13 % ze splátky [číslo] [číslo]. Částka 1 920 Kč pak byla splatná dne [datum].

11. Z oznámení ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že se dostal do prodlení o délce 60 dnů a došlo tak k zesplatnění všech závazků ze smlouvy s tím, že celková částka, kterou má nyní žalovaný zaplatit činí 48 976 Kč a zahrnuje zbývající dlužné splátky ve výši 45 730 Kč a neuhrazené penalizační faktury [číslo] [číslo] v celkové výši 3 246 Kč, kterými byly vyúčtovány smluvní pokuty dle odst. 6.1 a), b) podmínek. Dále žalovaného mimo jiné upozornila na ujednanou smluvní pokutu 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení a 25 % z dlužné nové jistiny.

12. Z faktury [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 11 432 Kč představující smluvní pokutu 25 % z dlužné částky na nové jistině (čl. 6 podmínek), jejíž splatnost stanovila na [datum].

13. Listinou s názvem předžalobní výzva ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě tam uvedených částek z titulu smlouvy o podnikatelské zápůjčky [číslo] v celkové výši 60 408 Kč jakož i běžící smluvní pokuty, a to nejpozději do 15 dnů od data odeslání této upomínky, ke kterému došlo, jak soud zjistil z přiloženého podacího archu, dne [datum]. Žalobkyně žalovaného v tomto dopise upozornila, že pokud nedojde k zaplacení uvedené částky, bude nucena přistoupit k vymáhání pohledávky v soudním řízení.

14. Z listiny s názvem„ Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru [číslo]“ (č. l. 30), kterou soudu předložil žalovaný, za účelem prokázání, že u žalobkyně měl v době sjednání zápůjčky, která je předmětem tohoto řízení, sjednán i spotřebitelský úvěr, soud zjistil, že tento návrh byl ze strany žalobkyně akceptován dne [datum], že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 96 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit částku celkem 297 240 Kč v 60 měsíčních splátkách po 4 954 Kč. Dle výpisu ze dne [datum] (č. l. 36) žalovanému zbývalo k tomuto dni uhradit celkem 277 424 Kč.

15. Z výpisu z databáze časových řad ARAD (č. l. 47) soud zjistil, že v měsíci březnu [rok] činila úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem celkem 8,47 % a živnostníkům s fixací sazby do 1 roku včetně 4,92 %.

16. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil nic, co by přispělo ke zjištění skutkového stavu věci.

17. Po takto provedeném dokazování a poté, co soud hodnotil všechny provedené důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci:

18. Žalovaný učinil vůči žalobkyni návrh dohody, podle které, žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč oproti závazku žalovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky za poskytnutí prostředků ve výši 24 876 Kč, celkem tedy vrátit žalobkyni částku 54 876 Kč, kterou se zavázal uhradit ve 12 měsíčních splátkách po 4 573 Kč. Žalovaný v dohodě vystupoval pod svým IČO a dohodu strany nadepsaly jako podnikatelská zápůjčka, jejímž účelem byla investice. Obě strany návrh dohody podepsaly dne [datum], žalovaný navíc na každé straně dohody, a téhož dne žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku 30 000 Kč, jakož mu zaslala i oznámení o schválení zápůjčky a splátkový kalendář. První splátka byla splatná dne [datum], avšak žalovaný ji uhradil až [datum], tedy 20 dnů po splatnosti. Druhá splátka byla splatná dne [datum] a žalovaný ji uhradil až [datum], tj. 40 dnů po splatnosti. Další splátky žalovaný neuhradil a dostal se do prodlení, čímž v souladu s čl. 6 odst. a) a b) vzniklo žalobkyni právo požadovat od žalovaného smluvní pokutu jednak ve výši 8 % z dlužné splátky, která je 15 dnů po splatnosti a 13 % ze splátky, se kterou je žalovaný v prodlení o více než 30 dnů. Žalobkyně nejprve žalovaného upozornila na jeho prodlení v dopise ze dne [datum] a zaslala mu penalizační fakturu [číslo] na částku 1 326 Kč (smluvní pokuta 8 % ze splátky [číslo] [číslo] smluvní pokuta 13 % ze splátky [číslo] a rovněž žalovaného upozornila, že je oprávněna k uplatňování smluvních pokut dle smluvních ujednání. Žalovaný ani přesto ničeho neuhradil, proto žalobkyně zaslala žalovanému fakturu [číslo] ze dne [datum], kterou mu vyúčtovala jednak smluvní pokutu 8 % ze splátky [číslo] [číslo] smluvní pokutu ve výši 13 % ze splátky [číslo] [číslo] tj. celkem 1 920 Kč. Žalovaný opět ničeho neuhradil, nehradil ani další předepsané splátky, pročež mu žalobkyně dne [datum] oznámila, že se dostal do prodlení o délce 60 dnů a došlo tak k zesplatnění všech jeho závazků ze shora uvedené dohody, a to v souladu s čl. 6 podmínek, s tím, že celková částka, kterou má nyní žalovaný zaplatit činí 48 976 Kč a zahrnuje zbývající dlužné splátky ve výši 45 730 Kč a neuhrazené penalizační faktury [číslo] [číslo] znovu upozornila žalovaného na ujednanou smluvní pokutu 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení, jak jí to umožňoval čl. 6 podmínek, a 25 % z dlužné nové jistiny, jak si dohodli v čl. 6 podmínek. Žalovaný opět nereagoval, proto žalobkyně využila svého oprávnění dle čl. 6 podmínek a fakturou [číslo] ze dne [datum] vyúčtovala žalovanému částku 11 432 Kč představující smluvní pokutu 25 % z dlužné částky na nové jistině, jejíž splatnost stanovila na [datum]. Před podáním žaloby žalobkyně znovu vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, nicméně žalovaný ničeho dosud neuhradil.

19. Podle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

20. Podle § 421 odst. 2 o. z. má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.

21. Podle § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru 22. Podle § 1797 o. z. podnikatel, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, nemá právo požadovat zrušení smlouvy podle § 1793 odst. 1, ani se nemůže dovolat neplatnosti smlouvy podle § 1796.

23. Podle § 1801 o. z. odchýlí-li se strany od § 1799 nebo 1800 nebo vyloučí-li některé z těchto ustanovení, nepřihlíží se k tomu. To neplatí pro smlouvy uzavřené mezi podnikateli, ledaže strana prokáže, že doložka uvedená mimo vlastní text smlouvy a navržená druhou smluvní stranou hrubě odporuje obchodním zvyklostem a zásadě poctivého obchodního styku.

24. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

25. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce 26. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

27. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena platná smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni tuto částku vrátit spolu s částkou 24 876 Kč představující úrok za poskytnuté finanční prostředky.

28. Předně je potřeba konstatovat, že soud na projednávaný případ neaplikoval zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jak navrhoval žalovaný, a posoudil zápůjčku jako smlouvu, kterou uzavřeli dva podnikatelé při jejich podnikatelské činnosti. Smlouva byla již v nadpisu označena za podnikatelskou, žalovaný se označil i identifikačním číslem osoby svého podnikání a rovněž svým podpisem smlouvy odsouhlasil, že zápůjčka je poskytována jako podnikatelská za účelem investičním. Žalovaný disponoval živnostenským oprávněním, jak vyplývá z provedeného dokazování, a tudíž smlouvu o zápůjčce sjednával jako podnikatel, jak stanoví vyvratitelná domněnka stanovená v § 421 odst. 2 o. z. Navíc je možno dospět k závěru, že tak učinil v rámci své podnikatelské činnosti, neboť již ve smlouvě je uvedeno, že se jedná o podnikatelskou zápůjčku. Žalovaný ani ve svých vyjádřeních nepopřel, že smlouvu sjednával tzv. na IČO, pouze tento svůj postup omlouval tím, že již neměl jinou možnost, jelikož mu žalobkyně nechtěla poskytnout spotřebitelský úvěr. K tomuto závěru lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1129/2008, ze kterého shodně vyplývá, že pokud žalovaný ve smlouvě uvede své identifikační číslo osoby, dává tím najevo, že se smlouva týká jeho podnikatelské činnosti. Nelze si nevšimnout v podáních žalovaného, že se ve světě zápůjček a úvěrů velmi dobře orientuje a musel si být vědom důsledků, které pro něj vyplývají, pokud smlouvu uzavře jako podnikatel. Žalovaný sám tedy akceptoval, že na tuto zápůjčku nebude pohlíženo jako na spotřebitelský úvěr, čehož i sám využil, jelikož nemusela být zkoumána jeho úvěruschopnost, jak ji v případě spotřebitelů žalobkyni ukládá § 86 zákona č. 257/2016 Sb., protože jinak by mu zápůjčka zjevně poskytnuta nebyla. Je s podivem, že žalovaný se odvolává na podle něj nepoctivé jednání žalobkyně, když sám jednal nepoctivě, a ačkoliv věděl, že se nachází ve finanční tísni a nemůže hradit úvěr, který mu předtím žalobkyně poskytla jako spotřebiteli, přesto si sjednal další zápůjčku. Nelze tedy dle názoru soudu hovořit o tom, že žalobkyně zneužila jeho tísně, když on sám využil svého živnostenského podnikání, aby se vyhnul posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně pak podle závěru soudu nebyla povinna zkoumat, zda žalovaný prostředky skutečně využije pro své podnikání.

29. Na danou smlouvu pak nelze aplikovat ani ustanovení o. z. týkající se adhezních smluv, neboť aplikaci ustanovení § 1799 a 1800 o. z. si strany vyloučily v čl. 13 podmínek, což je mezi podnikateli možné dle § 1801 o. z. Na uvedený závěr soudu pak lze navázat tím, že žalovaný se jako podnikatel nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy z důvodu lichvy (srov. § 1797 o. z.). Proto se soud touto problematikou již blíže v odůvodnění nezabýval.

30. Soud se samozřejmě ale zabýval výší úroků, která byla mezi stranami dohodnuta jako odměna za zapůjčení peněžních prostředků, jelikož samotné postavení podnikatele nezbavuje podnikatele možnosti dovolávat se korektivu dobrých mravů, kterého se lze dovolat vždy, bez ohledu na postavení stran. Porušení dobrých mravů ale přitom musí být zjevné, tedy takové, které je zřejmé, jednoznačné a nepochybné (podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, sp. zn. 31 ICdo 36/2020, slovo„ zjevně“ užité v § 588 o. z. vyjadřuje požadavek na určitý stupeň intenzity). Je dále nutné připomenout, že dobré mravy chrání vždy obecný zájem, nikoliv ten individuální, tudíž pouhá skutečnost, že někdo dostává více, než dává, není v rozporu s dobrými mravy. Úrok byl ve smlouvě stanoven pevnou částkou 24 876 Kč, kdy po přepočtu lze dospět k závěru, že úrok činil 83 % z celkových zapůjčených prostředků 30 000 Kč. Procentuální vyjádření je pak roční, když splátky byly sjednány na 12 měsíců. Je sice pravou, že tato výše přesahuje úroky, které jsou obsaženy ve výpisu z databáze ARAD, kterou předložil žalovaný, avšak soud nemá za to, že úrok ve výši 83 % je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Výpis z databáze ARAD, kterou předložil žalovaný nelze bez dalšího brát jako bernou minci, která určí, jaký úrok je již v rozporu s dobrými mravy a jaký není. Vedle výše samotného úroku je nezbytné vzít totiž v úvahu, že se jedná o zápůjčku mezi dvěma podnikateli bez toho, aniž by žalobkyně zkoumala bonitu žalovaného.

31. Za absolutně neplatné nelze považovat ani ujednání o smluvních pokutách dle čl. 6 podmínek. Soud má za to, že všechny smluvní pokuty, jejichž zaplacení se žalobkyně touto žalobou domáhá, nejsou v rozporu s dobrými mravy. Smluvní pokuta obecně plní funkci utvrzovací, sankční a uhrazovací. Jako jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nelze pokládávat jednání o smluvní pokutě z důvodu nepřiměřenosti její výše. Takovou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka pouze moderovat, a to s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 2051 o. z. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit již zmíněné funkce smluvní pokuty a posoudit její výši s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu a k jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. Přiměřenost smluvní pokuty je potřeba posoudit v každém individuálním případě, přičemž na nepřiměřenost nelze usuzovat z její celkové výše, který je pouze důsledkem dlouhodobého prodlení dlužníka. Smluvní pokuty ujednané v této konkrétní zápůjčce plní stanovené funkce. Soud dále konstatuje, že nelze přehlédnout, že každý list projednávané smlouvy o zápůjčce je podepsán žalovaným (což nebylo rozporováno), celý text smlouvy je psán jednotným písmem, smluvní podmínky, které obsahují práva a povinnosti smluvních stran, jakož i dohodnuté smluvní pokuty, jsou součástí samotné smlouvy a nejsou v rámci smluvních ujednání nikterak„ schovány“, když oddíl je nazván„ Sankce“, žalovaný byl navíc na uplatnění smluvních pokut několikrát upozorněn žalobkyní. Výše smluvních pokut je pak důsledkem dlouhodobého prodlení žalovaného, když samotné procentuální určení není ani v jednom případě nepřiměřeně vysoké. Soud proto ujednané smluvní pokuty nepovažoval za rozporné s dobrými mravy.

32. Žalobkyně v řízení prokázala, že splnila svou povinnost ze smlouvy a že žalovaný si své povinnosti, hradit splátky řádně a včas, neplnil, a dostal se do prodlení již se splácením splátky č.

1. Soud tedy považuje všechny uplatněné nároky žalobkyně za důvodné. Žalovaný se dostal do prodlení delším než 15 dnů u splátek č. 1 až 4, jakož i delším než 30 dnů u stejných splátek. Tyto pokuty byly žalovanému mimo stanovené podmínky, které obsahovaly i splatnost, vyúčtovány shora citovanými fakturami. Důvodným je rovněž nárok žalobkyně na úhradu nové jistiny, která vznikla z důvodu, že žalovaný se dostal do prodlení delšího než 60 dnů. Celkem měl žalovaný dle smlouvy uhradit žalobkyni 54 876 Kč, on uhradil pouze 9 146 Kč, tedy ze zápůjčky dluží 45 730 Kč, která tvoří novou jistinu dle čl. 6 podmínek. Oprávněným je dále nárok žalobkyně na zaplacení smluvních pokut dle čl. 6 podmínek ve výši 3 246 Kč (1326 + 1920) a smluvní pokuty podle čl. 6 podmínek ve výši 11 432,50 Kč (25 % z nové jistiny, tj. ze 45 730 Kč), přičemž tyto pokuty byly splatné dle vystavených faktur. Tyto nároky tvoří celkovou částku 60 408 Kč. Jelikož je žalovaný v prodlení se zaplacením uvedené částky, žalobkyně má v souladu s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 9 % ročně, která odpovídá zákonné výši, kterou stanoví nařízení vlády č. 253/2013 Sb., a to od [datum], když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.).

33. V neposlední řadě soud shledal důvodným i nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty podle čl. 6 podmínek ve výši 0,1 % denně z nové jistiny, tj. ze 45 730 Kč, kterou žalobkyně kapitalizovala za dobu od [datum], tedy ode dne následujícího po její splatnosti, která nastala den následující po zesplatnění úvěru dne [datum], do [datum]. Přepočtem se jedná o částku 18 566,38 Kč. Nárok na zaplacení částky 1 200 Kč pak vyplývá z § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a jedná se o tzv. paušální náhradu výdajů spojených s uplatněním pohledávky, která je uplatnitelná u závazků mezi podnikateli a tudíž se vztahuje na projednávaný případ.

34. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř, podle něhož má procesně úspěšný účastník právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Úspěšnou byla v této věci žalobkyně, proto má proti žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení v celkové výši 37 640 Kč Tyto náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 3 949 Kč a dále z odměny za zastupování advokátem za 6 úkonů právní pomoci po 4 260 Kč podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (dále jen„ AT“) za přípravu a převzetí věci, předžalobní upomínku, sepis žaloby, vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum] a za účast u jednání, tj. celkem 25 560 Kč, za každý z těchto úkonů náleží paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, tj. 1 800 Kč, za cestovné za cestu zástupce žalobkyně k jednání soudu z [obec] do [obec] a zpět (celkem 46 km) osobním motorovým vozidlem značky Volkswagen s průměrnou spotřebou 4,1 l /100 km nafty za cenu 36,10 Kč a náhradou za ujeté km ve výši 4,7 Kč/km, tj. celkem 284 Kč, a za náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) AT za 2 půlhodiny po 100 Kč v souvislosti s cestou k jednání soudu, tj. 200 Kč, s tím, že zástupce žalobkyně prokázal, že je registrovaným plátcem DPH, a náleží mu tudíž i DPH 21 % ve výši 5 848 Kč (počítáno z částky 27 844 Kč).

35. Lhůtu k plnění v případě obou výroků soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř, když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky. Žalovaný sice navrhoval splátky ve výši 2 000 Kč, avšak žalobkyně, pokud se týká splátek, setrvala na tom, že minimální splátku by akceptovala ve výši 2 287 Kč. Jelikož se žalovaný k jednání soudu nedostavil, nebylo možné zjistit další skutečnosti pro rozhodnutí o splátkách v dané výši. Soudu je navíc z úřední činnosti známo, že žalovaný je žalován o zaplacení různých částech z různých smluv a dále z jeho vyjádření je zřejmé, že nemá dostatek finančních prostředků, pročež stanovil splatnost na 3 dny od právní moci rozsudku, když nebylo prokázáno, že žalovaný by byl schopen stanovené splátky řádně splácet. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně, jak stanoví § 149 odst. 1 o. s. ř.