109 C 5/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného za účasti vedlejšího účastníka právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa vedlejší účastnice o zaplacení částky 7 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 200 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 200 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 1,25 % ročně z částky 7 200 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný a vedlejší účastnice jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 5 696 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 7 200 Kč s příslušenstvím. Na žalobkyni přešla pohledávka [jméno] [příjmení], která mu vznikla v důsledku dopravní nehody dne [datum], při které bylo poškozeno jeho vozidlo Škoda Octavia, [registrační značka], přičemž viníkem nehody byl žalovaný, který měl v té době sjednáno pojištění u [právnická osoba] Poškozený byl poté nucen dát své havarované vozidlo k opravě a zapůjčit si náhradní vozidlo v době od [datum] do [datum], celkem 24 dní, od [právnická osoba] s.r.o. Tímto vozidlem byl osobní automobil značky Renault. Denní sazba za zapůjčení náhradního vozidla byla žalobkyní stanovena dle sazebníku půjčovného na částku 900 Kč/den, na půjčovné žalobkyně vystavila poškozenému fakturu [číslo] [rok] na částku 21 600 Kč se splatností dne [datum]. Poškozený nárok uplatnil nejdříve u pojišťovny, která mu dopisem dne [datum] oznámila ukončení šetření pojistné události z pojištění odpovědnosti a stanovila výši náhrady ve výši 14 400 Kč, kterou za žalovaného uhradila z titulu zákonné odpovědnosti žalovaného, avšak zbývající částku ve výši 7 200 Kč odmítla uhradit. Žalobkyně má za to, že poškozený potřeboval náhradní vozidlo, doba zapůjčení náhradního vozidla byla přiměřenou dobou, neboť poškozený své vozidlo užíval na cestu do práce a dále pro účely zajištění chodu své domácnosti, a požadavek na zaplacení náhradního vozidla je tak zcela v souladu s konstantní judikaturou, a to konkrétně nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3831/17 ze dne 24. 7. 2018 a podpořen dalším nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2932/20 ze dne 14. 1. 2021. Žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovaného předžalobní výzvou, avšak žalovaný ve stanovené lhůtě ničeho neuhradil. Zástupce žalobkyně při jednání dále doplnil, že nebylo v možnostech poškozeného pořídit si nové vozidlo, aniž by mu bylo doplaceno pojistné plnění a vyplaceny prostředky za prodej vraku vozidla. Finanční prostředky došly do sféry poškozeného dne [datum], po tomto datu následoval víkend a vánoční svátky, přičemž bezprostředně následující pracovní den si poškozený zakoupil vozidlo nové.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a odkázal na vyjádření vedlejší účastnice.

3. Vedlejší účastnice se k žalobě vyjádřila nejprve tak, že v rámci šetření škodní události bylo uhrazeno pojistné plnění v celkové výši 66 736 Kč, skládající se z částky 48 000 Kč, představující náhradu totální škody na vozidle poškozeného, částky 1 700 Kč, představující parkovné, částky 14 400 Kč, představující účelně vynaložené náklady za zapůjčení náhradního vozidla za dobu od [datum] do [datum], a částky 2 636 Kč, představující náklady právního zastoupení. Uvedla dále, že se zbývajícím požadavkem na plnění nesouhlasí a považuje ho za neoprávněný. Poškozený měl náhradní vozidlo zapůjčené od [datum] do [datum] s denní sazbou 900 Kč bez DPH/den, přičemž už [datum rozhodnutí] se dozvěděl, že škoda na jeho vozidle je škoda totální a zároveň, že zapůjčené vozidlo nemůže nadále plnit funkci náhradního vozidla za automobil, který již nebude dále použitelný v silničním provozu. Nájem náhradního vozidla ve zbývajících 8 dnech nepovažuje za účelný a hospodárný, obzvláště se zřetelem k tomu, že 2 dny z tohoto období připadly na víkend a 3 dny na státní svátky. Poškozený měl od [datum] již k dispozici peněžní prostředky na pořízení nového vozidla a pronajímat si vozidlo od žalobkyně tak nebylo nadále účelné, k tomu odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 25 Cdo 712/2011, ze dne 11. 2. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2015/2019, jakož i na nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. I. ÚS 3831/17 Vedlejší účastnice ještě doplnila, že [datum] byl čtvrtek, tudíž měl poškozený tento den a případně i následující den možnost si nové vozidlo zakoupit, přičemž s přihlédnutím k typu vozidla, které si zakoupil, je zřejmé, že takové lze zakoupit v každém autobazaru.

4. Z dokazování provedeného u jednání, jakož i z nesporných tvrzení účastníků, soud zjistil tento skutkový stav věci. Dne [datum] došlo k dopravní nehodě, při které se vozidlo Škoda Octavia poškozeného [jméno] [příjmení] střetlo s vozidlem Fiat Seicento žalovaného, který měl 100 % podíl na způsobené na dopravní nehodě. Žalovaný měl v době dopravní nehody sjednáno pojištění odpovědnosti způsobené provozem motorového vozidla u [právnická osoba] (vedlejší účastnice). V důsledku dopravní nehody si poškozený na základě dohody o pronájmu dopravního prostředku pronajmul u žalobkyně náhradní vozidlo Renault Laguna Combi, a to v době od [datum] do [datum]. Půjčovné bylo poškozenému ze strany žalobkyně vyúčtováno fakturou [číslo] [rok] na částku 21 600 Kč (denní sazba 900 Kč x 24 dnů), která byla splatná dne [datum]. Způsobenou škodu poškozený uplatnil u vedlejší účastnice. Skutečnost, že škoda na vozidle poškozeného bude likvidována jako totální škoda, byla poškozenému oznámena nejprve dne [anonymizována dvě slova] [rok] telefonicky. V rámci šetření škodní události byla poškozenému za totální škodu na vozidle vyplacena dne [datum] částka 48 000 Kč s tím, že hodnota zbytků vozidla byla stanovena na 37 000 Kč. Poškozený dopisem ze dne [datum] požádal vedlejší účastnici o úhradu půjčovného dle shora citované faktury. Dne [datum] poškozený rovněž prodal poškozený automobil zn. OCTAVIA za částku 37 000 Kč, která mu byla při podpisu ze strany kupující vyplacena. Vedlejší účastnice poškozenému dopisem ze dne [datum] oznámila, že náklady spojené se zapůjčením náhradního vozidla stanovila na 14 400 Kč, zbylých 7 200 Kč považovala za nesouvisející nárok. Vedlejší účastnice pronájem náhradního vozidla poškozenému nahradila pouze za dobu od [datum] do [datum], tedy až do výplaty pojistného plnění. Dne [datum] se poškozený jako postupitel dohodl s žalobkyní jako postupníkem, že na ni postupuje pohledávku vůči žalovanému, která vznikla v souvislosti s účastí na dopravní nehodě dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Jelikož vedlejší účastnice částku 7 200 Kč neuhradila, a to ani přes výzvu, kterou ji dne [datum] zaslal zástupce žalobkyně. Z tohoto důvodu žalobkyně vyzvala žalovaného jako škůdce k úhradě zbývající částky dopisem ze dne [datum], ve kterém jej zároveň upozornila, že nebude-li dlužná částka uhrazena, ve lhůtě 10 dnů, tj. do [datum], bude se svého nároku domáhat u soudu.

5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Prvně soud uvádí, že právní předchůdce žalobkyně, poškozený [příjmení] [jméno], jako postupitel, uzavřel se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky, jež je předmětem tohoto řízení. Škůdce, který svým jednáním způsobil škodu je podle § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), tedy za škodu je odpovědný bez ohledu na své zavinění (§ 2895 o. z.) povinen nahradit poškozenému skutečnou škodu, případně poškozeného zprostit dluhu nebo mu poskytnout náhradu, která v tomto případě zahrnuje i nutné a účelné vynaložené náklady na vypůjčení náhradní věci odpovídající věci poškozené (v tomto případně osobní automobil). Srovnatelnost vypůjčené náhradní věci záleží na okolnostech daného případu. Náhrada však zásadně nesmí převyšovat obvyklou cenu nájmu obdobných vozidel v daném místě a čase. Náklady na nájem náhradního vozidla je tak potřeba porovnat se škodou způsobenou na vozidle, tj. s pojistným plněním. V souvislosti s poskytováním náhradního vozidla je nutné přihlížet k účelu, ke kterému má náhradní vozidlo sloužit, čímž je umožnění pojištěnci zachovat si určitý životní standard, a to za situace, kdy jeho vozidlo je poškozené ať už částečně nebo totálně. Poskytnutí náhradního vozidla také zajišťuje, že se poškozený neocitne v tísni a bude mu umožněno žít život, co do kvality, obdobný jako před škodní událostí. Zejména Ústavní soud ve svých rozhodnutích apeluje, aby byl každý případ hodnocen individuálně a bylo přihlíženo k celkové škodě, která je poškozenému způsobena, a která zahrnuje jak škodu na vozidle, ale též náklady, které by poškozený nemusel vynaložit v případě, kdy by ke škodě nedošlo. Dále je dle ustálené judikatury potřeba zohlednit i ten fakt, že ne každý poškozený je natolik solventní, aby si byl schopen zakoupit nové vozidlo bez toho, aniž by se mu dostalo finančních prostředků od pojišťovny. Je proto potřeba důsledně hodnotit hranice, v jejichž rámci lze užívání náhradního vozidla považovat ještě za účelné. Zpravidla je třeba vykládat účelnost s přihlédnutím ke všem okolnostem případu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 25 Cdo 712/2011, ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1455/2019, ze dne 11, 2. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2015/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 25 Cdo 568/2020, nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. I ÚS 3831/17, jakož i rozhodnutí v nich uvedená).

6. Aplikací právě uvedeného na projednávanou věc lze konstatovat, že bylo prokázáno, že žalovaný jako škůdce zavinil dopravní nehodu, při které došlo k poškození vozidla poškozeného a odpovídá poškozenému za škodu ve smyslu § 2927 o. z. O tom, že oprava vozidla je nehospodárná (a bude tedy řešena formou totální škody, která znamená, že poškozenému bude uhrazena škoda ve výši rovnající se ceně vozidla před poškozením snížená o hodnotu upotřebitelných zbytků vozidla) se předchůdce žalobce objektivně dozvěděl dne [datum] z dopisu vedlejší účastnice. Soud na tomto místě dodává, že telefonické oznámení nemůže založit stejné účinky jako objektivní a konečný závěr pojistitele (v tomto případě vedlejší účastnice) o způsobu likvidace škody. Až z dopisu ze dne [datum] bylo poškozenému objektivně sděleno, pro jakou variantu likvidace škody se vedlejší účastnice rozhodla a jaké plnění mu bude vyplaceno. Telefonické oznámení totiž podle názoru soudu nemlže být způsobilé k tomu, aby poškozený již nemusel vynakládat finanční prostředky v souvislosti s dopravní nehodou (zde na pronájem náhradního vozidla), a to navíc za situace, kdy mu náhrada ani nebyla vyplacena. V tento den byla poškozenému rovněž poukázána částka, kterou vedlejší účastnice vypořádala jako škodu. Vedlejší účastnice uhradila za jejího pojištěnce (žalovaného) náhradu v rozsahu 16 dní nájmu náhradního vozidla, tj. za dobu od [datum] do [datum] s tím, že právě tímto dnem, kdy bylo poškozenému poskytnuto pojistné plnění, skončila zároveň i nutnost pronajímat si náhradní vozidlo. S tímto závěrem se však soud neztotožnil, jelikož měl za to, že vedlejší účastnice, potažmo žalovaný, se dostatečně nezabývali konkrétním případem poškozeného a pouze formálně považovaly za účelné náklady na pronájem náhradního vozidla jen do [datum], aniž by se zabývali dobou, kdy k vyplacení plnění došlo, jakož i poměrem mezi vzniklou škodou a uplatněnými náklady. Soud naopak s ohledem na okolnosti tohoto konkrétního případu, kdy k poskytnutí pojistného plnění poškozenému došlo bezprostředně před vánočními svátky a víkendem, se soud při hodnocení věci, zabýval jako možností poškozeného obstarat si nové vozidlo, tak jistým specifikem, se kterým jsou vánoční svátky spojeny, kterým je setkávání rodiny a přátel, čas dovolených. Soud také přihlédl k tomu, že poškozený se snažil zajistit si adekvátní automobil (sama vedlejší účastnice upozornila, že byl pořízen starý automobil) ihned, jak to bylo možné a měl k tomu prostředky, tedy první pracovní den následující po vánočních svátcích. S ohledem na vánoční svátky soud vyhodnotil, že zapůjčení vozidla bylo účelné, když ani nebylo v možnostech poškozeného vozidlo vrátit a zakoupit si nové v rámci 1 dne, který navíc předcházel víkendu, nebylo v možnostech poškozeného. Soud měl rovněž za to, že pronájem vozidla po dobu vánočních svátků lze považovat za účelný právě pro to, že dochází k setkávání rodin na návštěvách, navštěvování kulturních akcí apod., a je v dnešní době standardem, že se lidí, zejména rodiny s dětmi, dopravují na místa osobním automobilem. Cenu nájmu náhradního vozidla soud považuje za cenu obvyklou v daném místě a čase, ostatně o tom nebylo mezi účastníky ani sporu. Strany rovněž v řízení nesporovaly, že by zapůjčené náhradní vozidlo, Renault Laguna, nebylo vozidlem srovnatelným s poškozeným vozidlem Škoda OCTAVIA. Mezi účastníky bylo totiž sporné pouze to, jakou dobu nájmu vozidla lze považovat za nutnou a hospodárnou. Navíc částka vyúčtovaná za nájem vozidla, nepřevyšuje škodu, která poškozenému na jeho voze vznikla. Soud proto vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 200 Kč.

7. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván upomínkou ze dne [datum], ve které mu k úhradě stanovila lhůtu do [datum]. Dnem následujícím, tedy dne [datum], se žalovaný dostal do prodlení s úhradou požadované částky. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 7 200 Kč, a to ode dne [datum]. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v zákonné výši, která ke dni prodlení činila výši 10 % ročně. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci soud ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, přistoupil ke kapitalizaci veškerého příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, a to tak, že ke dni [datum] činil celý předmět řízení 9 565,64 Kč, přičemž žalobě bylo vyhověno co do částky 7 474,98 Kč (78,15 %) a žaloba byla zamítnuta co do částky 2 090,66 Kč (21,85 %). Po odečtení neúspěchu od úspěchu činí procesní úspěch žalobkyně 56,3 % Náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč a dále z odměny za zastupování advokátem za 4 úkony právní pomoci po 1 500 Kč podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (dále jen„ AT“) za přípravu a převzetí věci, předžalobní upomínku, sepis žaloby, účast u jednání dne [datum], tj. celkem 6 000 Kč, za každý z těchto úkonů náleží paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, tj. 1 200 Kč, a cestovné za cestu zástupce žalobkyně k jednání soudu z [obec] do [obec] a zpět (celkem 50 km) osobním motorovým vozidlem značky Volkswagen s průměrnou spotřebou 4,2 l /100 km nafty za cenu 47,10 Kč a náhradou za ujeté km ve výši 4,7 Kč/km, tj. celkem 334 Kč, s tím, že zástupce žalobkyně prokázal, že je registrovaným plátcem DPH, a náleží mu tudíž i DPH 21 % ve výši 1 583 Kč (počítáno z částky 7 534 Kč). Celkové náklady řízení činí 10 117 Kč ale, jelikož má žalobkyně právo na náhradu nákladů ve výši 56,3 %, soud žalovanému uložil, aby jí na náhradu nákladů řízení zaplatil 5 696 Kč. K námitce vedlejší účastnice, že předžalobní výzva byla žalovanému zaslána stejného dne jako žaloba, soud uvádí, že prokázání odeslání předžalobní upomínky před podáním žaloby je sice předpokladem pro přiznání náhrady nákladů řízení, nicméně v případech, kdy je zřejmé, že ani na základě předžalobní upomínky by žalovaná částka splněna nebyla (v tomto případě žalovaný s žalobou nesouhlasil, v průběhu řízení ničeho neuhradil), není předžalobní upomínka předpokladem pro přiznání náhrady nákladů řízení. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.