11 C 100/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem titul et titul Martinem Pavlíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 7. 4. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 652 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 30 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 7. 4. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 1. 2. 2017 smlouvu o obchodním zastoupení, jejímž předmětem bylo zprostředkování pojištění mezi třetími osobami a žalobkyní včetně souvisejících činností. Téhož dne byl mezi účastníky řízení uzavřen i dodatek ke smlouvě o obchodním zastoupení – dodatková provize (dále jen„ dodatek“), ve kterém bylo sjednáno, že žalovanému může být nad rámec provize poskytnuta ještě dodatková provize s tím, že žalovaný je povinen vrátit dodatkovou provizi zpět žalobkyni, jestliže dojde k ukončení smlouvy o obchodním zastoupení do dvou let od jejího počátku. V souladu s dodatkem žalobkyně poskytla žalovanému dodatkovou provizi v celkové výši 30 000 Kč vyúčtováním provize [číslo] [rok], 03/ 2017, 04/ 2017 a 05/ 2017 vždy na částku 7 500 Kč. Žalobkyně dne 26. 11. 2018 odstoupila od smlouvy o obchodním zastoupení z důvodu podstatného porušení povinností, když žalovaný neplnil standardy výkonu obchodního zástupce vyplývající z této smlouvy. Vzhledem k tomu, že smlouva trvala po dobu kratší než dvou let (od 1. 2. 2017 do 30. 11. 2018), je žalovaný povinen vyplacenou dodatkovou provizi ve výši 30 000 Kč vrátit. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 12. 3. 2019 k vrácení dodatkové provize nejpozději do 6. 4. 2019 (splatnost). Tuto částku žalovaný neuhradil ani přes výzvu učiněnou před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 10. 3. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 29. 3. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.

4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako smlouva o obchodním zastoupení ze dne 1. 2. 2017, dodatkem ke smlouvě o obchodním zastoupení – dodatkové provize ze dne 1. 2. 2017, vyúčtováním dodatkové odměny za období 2/ 2017, 3/ 2017, 4/ 2017, 5/ 2017, odstoupením od smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 26. 11. 2018 včetně dodejky, výzvou k úhradě ze dne 12. 3. 2019 včetně dodejky, předžalobní upomínkou ze dne 28. 5. 2020 včetně poštovního archu a výpisu České pošty o sledování zásilek a předžalobní upomínkou ze dne 8. 6. 2020 včetně poštovního archu a výpisu České pošty o sledování zásilek. Z předložených listin soud zjistil, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne 1. 2. 2017 listinu označenou jako smlouva o obchodním zastoupení a téhož dne uzavřeli také dodatek ke smlouvě o obchodním zastoupení – dodatkové provize (dále jen„ dodatek“). Z těchto dvou listin bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal pro žalobkyni vykonávat zprostředkovatelskou činnost v oblasti pojištění pro žalobkyni a žalobkyně se zavázala zaplatit žalovanému za tuto činnost, jak vyplývá z čl. III. této smlouvy. Z dodatku vyplývá, že žalovaný mohl nad rámec provize sjednané ve smlouvě o obchodním zastoupení požádat ještě o dodatkovou provizi za podmínek stanovených v čl. II. dodatku. Zároveň z čl. II. vyplývá, že žalovaný je povinen vyplacenou dodatkovou provizi vrátit žalobkyni, jestliže dojde k ukončení smlouvy o obchodním zastoupení, a to jakoukoli formou, kteroukoli smluvní stranou či v případě ukončení spolupráce dohodou, a to tak, že v případě ukončení smlouvy o obchodním zastoupení, do dvou let ode dne jejího počátku je obchodní zástupce (žalovaný) povinen vrátit 100 % vyplacené dodatkové provize a kvartálního bonusu. Z vyúčtování dodatkové odměny za období od 2/ 2017 do 5/ 2017 vyplývá, že žalovaný vyúčtoval vůči žalobkyni dodatkovou odměnu v souhrnné výši 30 000 Kč (4 x 7 500 Kč). Z listiny označené jako odstoupení od smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 26. 11. 2018 vyplývá, že žalobkyně odstoupila od smlouvy o obchodním zastoupení na základě čl. XIV. odst. 9 písm. g) z důvodu dlouhodobého nebo opakovaného nesplnění standardu výkonu podle čl. V. odst. 2 písm. j) smlouvy o obchodním zastoupení, který odkazuje na standardy výkonu stanovené v příslušném vnitřním předpise žalobkyně či instrukci. Z listiny označené jako výzva k úhradě ze dne 12. 3. 2019 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dodatkové provize / odměny nováčků v celkové výši 30 000 Kč nejpozději do 6. 4. 2019. Dne 28. 5. 2020 a dne 8. 6. 2020 byly vyhotoveny předžalobní upomínky a odeslány žalovanému na poslední dvě známé adresy.

5. Podle § 2483 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi.

6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně tak, že účastníci uzavřeli platnou smlouvu o obchodním zastoupení dne 1. 2. 2017. Žalovaný jako obchodní zástupce se zavázal pro žalovanou vyvíjet zprostředkovatelskou činnost směřující k uzavírání pojištění mezi třetími osobami a žalobkyní a žalobkyně jako zastoupená se zavázala platit za tuto činnost provizi. Žalovaný vyúčtoval po žalobkyni dodatkovou odměnu za období od února 2017 do května 2017 v souhrnné částce 30 000 Kč (každý měsíc po 7 500 Kč) vyplývající z uzavřeného dodatku ze dne 1. 2. 2017. S ohledem na skutečnost, že žalovaný nesplnil standardy výkonu jako obchodního zástupce, porušil tak svým jednáním čl. V. odst. 2 písm. j) smlouvy o obchodním zastoupení a na základě toho žalobkyně odstoupila od smlouvy dopisem ze dne 26. 11. 2018, který byl žalovanému v souladu s čl. VII. odst. 4 smlouvy doručen dne 30. 11. 2018, čímž došlo k ukončení smlouvy o obchodním zastoupení. Smlouva byla mezi účastníky uzavřena po dobu ani ne dvou let, když trvala od 1. 2. 2017 do 30. 11. 2018, a proto s odkazem na čl. II. odst. 1 dodatku je žalovaný povinen vrátit žalobkyni vyplacenou dodatkovou provizi ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně proto žalovaného vyzvala dne 12. 3. 2019 k úhradě dlužné částky nejpozději do 6. 4. 2019 (splatnost). Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil, dostal se následujícího dne, tj. 7. 4. 2019 do prodlení s celkovou částkou 30 000 Kč, a proto je povinen zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení z dlužné částky za dobu od prvního dne prodlení do zaplacení ve výši, jak stanoví prováděcí předpis nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože ke dni rozhodování soudu nebylo na žalovanou částku zaplaceno ničeho, soud žalobě jako důvodné v celém rozsahu vyhověl.

8. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

9. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 300 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 900 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč) a 21% DPH (počítáno ze základu 1 200 Kč) ve výši 252 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 200 Kč činí 2 652 Kč.