11 C 102/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o výživné manželky

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen přispívat žalobkyni na výživné mezi manželi v částce 5 000 Kč měsíčně, a to vždy do 15. dne v měsíci předem ode dne podání návrhu, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 9 600 Kč do tří dnů od právní moc rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném částky 5 000 Kč měsíčně, a to vždy do 15. dne v měsíci předem ode dne podání návrhu z titulu výživného manželky s odůvodněním, že manželství uzavřeli dne 16. 3. 1991, že manželství prochází krizí již od roku 2015, kdy jí žalovaný oznámil, že má již 10 let poměr s jinou ženou. V důsledku mimomanželského poměru došlo v prosinci 2021 k odchodu žalovaného ze společné domácnosti. V době podání návrhu žalovaný bydlel u cizí ženy – u své přítelkyně v [obec] a byl rozhodnut podat návrh na rozvod manželství. Současně žalobkyni vybídl, aby se z domu vystěhovala a z toho důvodu jí zaslal na účet částku 430 000 Kč. Žalobkyně není práceschopná, má dlouhodobé zdravotní problémy, byl jí přiznán invalidní důchod prvního stupně a její měsíční příjem činí 5 489 Kč. V roce 2015 žalobkyně podstoupila operaci nohy, když v té době byla na rodinné oslavě, kde popíjela alkohol a následně upadla na mokré trávě. Od té doby podstoupila dalších 5 operací kvůli stejnému zranění. Žalovaný pracuje jako řidič u [právnická osoba] [obec] s průměrným měsíčním příjem cca 35 000 Kč. Během manželství se žalobkyně starala o výchovu 3 společných dětí a také pečovala od 1. 10. 2010 do 18. 1. 2011 o nemohoucí tchýni. Žalobkyně je přesvědčena, že rozvrat mezi účastníky nezapříčinila a že není její vinou, že aktuálně nemá žádné jiné příjmy s výjimkou invalidního důchodu. Žalobkyně odmítá tvrzení žalovaného, že by manželství bylo dlouhodobě nesouladné z důvodu jejího požívání alkoholu.

2. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl s odůvodněním, že manželství účastníků je dlouhodobě problematické a nesouladné z důvodu nadměrného požívání alkoholických nápojů žalobkyní. Společnou domácnost účastníci nevedou od prosince 2021. V roce 2015 žalobkyně utrpěla úraz, který se jí stal právě pod vlivem alkoholu, v nemocnici při ošetření ji naměřili 1,9 promile alkoholu v krvi. Z důvodu nadměrného užívání alkoholu byla žalobkyně opakovaně na léčení [označení zařízení] [anonymizována dvě slova] [obec]. Žalobkyně opakovaně slibovala, že nastoupí odvykací protialkoholickou léčbu, toto však nikdy nedodržela. Žalovaný po návratu domů z práce žalobkyni opakovaně nacházel ve stavu, kdy nebyla schopna komunikovat, byla pomočená i pokálená. Její stav byl natolik vážný, že byl nucen přivolat záchrannou službu a žalobkyně byla následně převezena do [nemocnice] ve [obec], kde jí byl zjištěn alkohol v krvi. Žalovaný se také dozvídal od dětí o nevěrách žalobkyně, a proto se rozhodl v létě 2021 odejít ze společné domácnosti pro chování žalobkyně. V září 2021 podal návrh na rozvod, avšak žalobkyně slíbila, že podstoupí protialkoholní léčení, a proto žalovaný návrh na rozvod vzal zpět. K nástupu na protialkoholní léčení nedošlo a vše vyvrcholilo v listopadu 2021, kdy žalovaný odvezl žalobkyni na pohotovost do [nemocnice] ve [obec] s podezřením na prasklý vřed. Při vyšetření jí lékaři naměřili téměř 3 promile v alkoholu v krvi. Z toho důvodu se žalovaný rozhodl manželské soužití účastníků definitivně ukončit. V průběhu měsíce dubna 2022 žalovaný poskytl žalobkyni finanční prostředky ve výši 450 000 Kč jako odbytné a žalobkyně se následně poté odstěhovala. Žalobkyně tak měla vyplacené finanční prostředky ve výši značně přesahující žalobou uplatněný nárok. Pokud jde o příčinu rozvratu manželství, tu žalovaný spatřuje jednu zásadní, a to alkoholismus žalobkyně. S odkazem na výše uvedené skutečnosti, je žalovaný názoru, že požadavek žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně dlouhodobě porušovala manželské povinnosti. Tvrzení žalobkyně, že nemá v současné době žádné jiné příjmy, mimo invalidní důchod, není pravdivé.

3. U jednání žalobkyně sdělila, že částku 450 000 Kč získala od žalovaného za účelem vystěhování se z domu. K nevěře žalovaného doplnila, že toto jí žalovaný oznámil před 2 lety na zahradě a že tento vztah trvá již 6 let. K tvrzené nevěře sám žalovaný uvedl, že to tvrzení není pravdivé, že jí nebyl nevěrný, že když přišel domů po 12hodinové směně, byl unavený a žalobkyně se něčeho domáhala tak, aby ji odbyl, sdělil jí, že má jinou ženskou. V době, kdy spolu obnovili manželské soužití, žalovaný pořídil alkohol tester, ale žalobkyně odmítla test na alkohol podstoupit, nezměnila svůj pozitivní přístup k alkoholu a že přetrvávající problémy s alkoholem vyvrcholily v listopadu 2021 odvozem žalobkyně na pohotovost, kde jí naměřili téměř 3 promile v alkoholu v krvi.

4. Na základě předložených listinných důkazů soud v rámci provedeného dokazování zjistil: -) Z potvrzení prokazující dobu poskytování péče ze dne 25. 1. 2011, že žalobkyně od 1. 10. 2010 do 18. 1. 2011 poskytovala péči paní [jméno] [příjmení] (tchýně žalobkyně). -) Z dohody o mimosoudním majetkovém vyrovnání před rozvodem bez uvedení data a z dohody o mimosoudním majetkovém vyrovnání před rozvodem ze dne 29. 3. 2022, že obě dohody jsou obsahově téměř totožné a že dohoda ze dne 29. 3. 2022 obsahuje podpis žalobkyně, žalovaného a syna účastníků [jméno] [příjmení]. Z dohody vyplývá, že strany uzavřely mimosoudní majetkové finanční vyrovnání tak, že žalovaný uhradí žalobkyni částku 450 000 Kč do 30 dnů od podpisu dohody a žalobkyně je povinna do 30 dnů po přestěhování změnit trvalé bydliště s tím, že ze společného vybavení domácnosti si může odvést cokoliv. -) Z oznámení o výplatě pojistného plnění ze dne 5. 9. 2019, že pojišťovna žalobkyni poukázala pojistné plnění za diagnózu omezení hybnosti kotníku sníženou o 10 %, neboť úraz byl způsobený pod vlivem alkoholu. -) Z potvrzení ČSSZ o výši invalidního důchodu ze dne 10. 8. 2022, že žalobkyně pobírá invalidní důchod pro invaliditu I. stupně ve výši 5 610 Kč měsíčně. -) Z listiny označené jako náklady na bydlení ze dne 16. 8. 2022, že celkové náklady žalobkyně na bydlení představují 7 500 Kč měsíčně. -) Ze zprávy [nemocnice] ve [obec] ze dne 29. 9. 2022 a z úředního záznamu ze dne 5. 10. 2022, že [nemocnice] ve [obec] a [označení zdravotnického zařízení] [anonymizována dvě slova] [obec] nemohou vyhovět žádosti soudu a poskytnout jakékoliv informace týkající se zdravotního stavu žalobkyně, když jim nebyl doručen souhlas žalobkyně. -) Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] zejména z návrhu na rozvod manželství č. l. 1 a zpětvzetí návrhu č. l. 6 a ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] zejména z rozsudku č. l. 14, že žalovaný podal dne 3. 9. 2021 k Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku návrh na rozvod manželství, které bylo uzavřeno dne 16. 3. 1991, a dne 27. 9. 2021 podal zpětvzetí návrhu na rozvod manželství s odůvodněním, že se s manželkou dohodli, že to spolu zkusí urovnat a přistěhoval se zpět k manželce. Dne 2. 3. 2022 podal žalovaný opětovně návrh na rozvod manželství. Soud účastníky rozvedl dne 13. 9. 2022 s právní mocí téhož dne, přičemž příčiny rozvratu manželství soud spatřil v rozdílných povahách a ve skutečnosti, že žalobkyně v minulosti utrpěla úraz, kdy měla jedno promile alkoholu v krvi a že se léčila pro psychické problémy. -) Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], že tato je dcera účastníků, že důvod ukončení soužití účastníků spatřuje v alkoholu, který žalobkyně požívala častěji než žalovaný, že žalovanému vadilo, že žalobkyně trpěla výkyvy náklad, zřejmě z důvodu požívání alkoholu, proto se žalovaný odstěhoval ze společné domácnosti v létě 2021, v mezidobí se však vrátil a v listopadu 2021 se odstěhoval již natrvalo z důvodu incidentu, kdy žalobkyni vezl na pohotovost s podezřením na prasklý vřed, avšak lékaři byla zjištěna přítomnost alkoholu v krvi. V roce 2015 se žalobkyni stal úraz na rodinné události během hraní fotbalu a za požití alkoholu, kdy uklouzla a zlomila si kotník. Svědkyně ví, že žalobkyně se léčila v [obec], ale nikdo v rodině neví, proč, neboť neviděli žádnou lékařskou či propouštěcí zprávu, ale myslí si, že to mělo souvislost s alkoholem. Žalobkyně slibovala své rodině, že podstoupí protialkoholní léčení v [obec], toto se však nestalo. Vztah svědkyně a žalobkyně není dobrý. Žalovaný dnes nepožívá alkohol. -) Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], že tato je kamarádka žalobkyně, že ošetřovala žalobkyni po úrazu v roce 2015, ví, že žalobkyni se úraz stal na rodinné oslavě při fotbale a že jí naměřili nějaké to promile alkoholu v krvi. Svědkyně si není vědoma, že by viděla někdy žalobkyni po požití alkoholu vyjma jednou, kdy slavily společně narozeniny svědkyně. Tehdy žalobkyně požila asi 4x 2dcl vína. Svědkyni je známo, že byla žalobkyně krátkodobě hospitalizovaná v nemocnici, že byla na kapačkách, neboť se jí doma udělalo nevolno, příčinu nezná. Dále uvedla, že žalobkyně je, s ohledem na její zdravotní stav (invalidita II. stupně), omezena ve výkonu pracovní činnosti, neboť není schopna ani dojít pěšky vzdálenost mezi svědkyní a žalobkyní, tj. cca 2 km. K příčinám rozvratu manželství účastníků uvedla, že tuto spatřuje v nevěře žalovaného, že žalovaný má milenku. Že žalobkyně dostala od žalovaného ultimátům, že se musí vystěhovat z rodinného domu v [obec], že od něj obdržela finanční plnění ve výši 150 000 Kč. Skutečnosti týkající se soužití účastníků a jejich vzájemných neshody jsou známy svědkyni toliko od žalobkyně.

5. Všechny shora rozvedené a účastníky označené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují vyjma svědecké výpovědi [příjmení]. Svědeckou výpověď [příjmení] soud hodnotil jako věrohodnou, i přesto, že se jednalo o rodinného příslušníka (dceru účastníků), která sama uvedla, že nemá s žalobkyní dobrý vztah, resp. že od roku 2015 mají v rodině velmi napjaté vztahy, ale že nepřišla k soudu vypovídat ve prospěch jednoho účastníka, ale snažila se objektivně popsat rodinnou situaci. Věrohodnost svědkyně byla ověřena zejména skutečností, že si již přesně nepamatovala genezi všech rodinných sporů. Kdežto svědkyně [příjmení] i přesto, že se ve skutečnostech, které sama vnímala (úraz v roce 2015 ve spojení a alkoholem, hospitalizace v nemocnici či přiznaná invalidita) jevila jako věrohodná, avšak s ohledem na další skutečnosti, které znala jen a pouze z doslechu od žalobkyně, jak sama u výslechu opakovaně uvedla a tyto byly v přímém rozporu s ostatními provedenými důkazy, zejména listinami (např. vyplacení finanční částky 150 000 Kč, invalidita II. stupně, příčiny rozvratu manželství), dospěl soud k závěru, že tato svědkyně je nevěrohodná jako celek, neboť soud nemůže označit část výpovědi jako věrohodnou a část jako nevěrohodnou. Ostatní provedené a shora popsané důkazy soud vyhodnotil jako věrohodné a pravdivé, když k jejich pravosti a správnosti nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky. Soud provedl toliko výše uvedené důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo, neboť tyto skutečnosti byly mezi účastníky nesporné (oddací list účastníků) nebo označené důkazní návrhy nemohly sloužit k objasnění projednávané věci (výpis z účtu žalovaného), k tomu blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 30 Cdo 749/2005.

6. Žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení týkající se nevěry žalovaného i přes poučení neoznačila ani nepředložila soudu žádné důkazy (svědkyně [příjmení] byla navržena k prokázání zdravotního stavu žalobkyně), čímž neunesla břemeno důkazní. V řízení tak nebylo prokázáno, že by žalovaný byl v průběhu manželského soužití žalobkyni nevěrný, resp. že by tvrzenou příčinou rozvratu manželství účastníků měla být nevěra žalovaného. Žalobkyně také nedala souhlas k vyžádání její zdravotnické dokumentace a nebylo tak v řízení prokázáno její tvrzení, že by se léčila pro psychické problémy. Ani tvrzení žalovaného o nevěře žalobkyně v řízení nebylo prokázáno.

7. Z předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že účastníci uzavřeli manželství dne 16. 3. 1991, které bylo pravomocně rozvedeno dne 13. 9. 2022, přičemž příčiny rozvratu manželství soud spatřil v rozdílných povahách a ve skutečnosti, že žalobkyně v minulosti (2015) utrpěla úraz, kdy měla jedno promile alkoholu v krvi. V řízení bylo prokázáno, že manželství účastníků je dlouhodobě, hluboce a nenapravitelně rozvráceno, a proto došlo k jejich rozvodu. Žalovaný se z důvodu nadměrného požívání alkoholických nápojů žalobkyní odstěhoval ze společné domácnosti nejprve v létě 2021, kdy podal soudu i návrh na rozvod manželství, následně tento návrh vzal zpět, vrátil se k žalobkyni, která přislíbila své rodině, že podstoupí protialkoholní léčení. Toto však nedodržela a v listopadu 2021, kdy jí žalovaný vezl do nemocnice s podezřením na prasklý vřed, byl žalobkyni opětovně naměřen alkohol v krvi. Z toho důvodu se žalovaný rozhodl jejich manželské soužití definitivně ukončit, v prosinci 2021 se odstěhoval a následně opětovně podal návrh na rozvod. I přesto, že žalobkyně nedala souhlas s vyžádáním lékařských zpráv ohledně jejího zdravotního stavu, bylo v řízení prokázáno, že v roce 2015 se žalobkyni stal úraz pod vlivem alkoholu, v jehož důsledku bylo sníženo i pojistné plnění od pojišťovny, že žalobkyně měla problémy s alkoholem, že žalobkyni byla volána záchranná služba a že se léčila i v nemocnici v [obec]. K majetkovým poměrům bylo zjištěno, že žalobkyně pobírá invalidní důchod I. stupně ve výši 5 610 Kč měsíčně a její náklady na bydlení přestavují částku 7 500 Kč měsíčně. Před rozvodem účastníci podepsali dohodu o mimosoudním majetkovém varování, kde se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku ve výši 450 000 Kč.

8. Podle § 687 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.), manželé mají rovné povinnosti a rovná práva. Podle odst. 2 manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti.

9. Podle § 697 odst. 1 o. z. manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Podle odst. 2 pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

10. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

11. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

12. Vyživovací povinnost mezi manžely trvá po celou dobu trvání manželství, je sice vzájemná, avšak nikoli podmíněná ve smyslu vázanosti na dřívější nebo budoucí plnění vyživovací povinnosti druhým manželem (důsledná reciprocita). Nepochybně mohou nastat situace, kdy ten, kdo by měl plnit svou zákonnou vyživovací povinnost, tak nečiní z důvodu, že oprávněný se vůči němu zachoval hrubě nevděčně, amorálně, ba přímo protiprávně (nevěra, nactiutrhání, pomluvy, svévolné opuštění rodinné domácnosti, verbální útoky a jiné hrubé chování, domácí násilí atp.). Ač to zákon v této souvislosti výslovně nezmiňuje, je nutno přihlížet k tomu, aby soudem určovaná vyživovací povinnost jednoho manžela byla v souladu s dobrými mravy, resp. aby se přiznání výživného v daném případě neocitlo v rozporu s dobrými mravy, jak to vyplývá z ustanovení § 2 odst. 3, resp. by šlo o zjevné zneužití práva dle § 8. Posouzení tohoto je výlučně v kompetenci soudu (WESTPHALOVÁ, Lenka, KYSELOVSKÁ, Tereza. § 697 (Výživné mezi manžely). In: KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, HRUŠÁKOVÁ, Milana, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 91-93).

13. S ohledem na zjištěný skutkový závěr soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou není důvodný. V době podání žaloby byli účastníci manželé a manželka se domáhala za období od podání žaloby, tj. od 13. 4. 2022 výživného manželky ve výši 5 000 Kč, přičemž manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni 13. 9. 2022. Soud se tedy zabýval pouze tímto ohraničeným, resp. kapitalizovaným nárokem žalobkyně ve výši 25 000 Kč (5 měsíců po 5 000 Kč) z titulu vyživovací povinnosti mezi manžely. Aniž by soud zkoumal majetkové poměry účastníků, musel se nejdříve vypořádat s otázkou, zda nárok, který je předmětem řízení, není v rozporu s dobrými mravy. Jinými slovy soud byl povinen zkoumat, zda žalobkyně jako oprávněná se vůči žalovanému jako povinnému z titulu žalovaného nároku zachovala hrubě nevděčně, amorálně, ba přímo protiprávně. V řízení bylo žalobkyní tvrzeno, že se žalovaný od ní odstěhoval z důvodu mimomanželského poměru, toto však v řízení nebylo prokázáno, když žalobkyně ani po poučení soudu nepředložila ani neoznačila žádný důkaz. Oproti tomu žalovaný namítal, že nevěrná byla žalobkyně, ovšem ani toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno a dále jako zásadní a hlavní důvod rozpadu manželství označil nadměrné požívání alkoholických nápojů u žalobkyně. S ohledem na zjištěný skutkový stav, kdy nejen listinné důkazy, ale i předvolaná svědkyně (dcera účastníků) potvrdila, že žalovaná používala alkohol, že v roce 2015 se jí stal úraz pod vlivem alkoholu, byla jí volána záchranná služba, slíbila žalovanému a své rodině, že nastoupí protialkoholní léčení (což neučinila) a že v listopadu 2021, kdy byla odvezena do nemocnice s podezřením na prasklý vřed, jí opět lékaři naměřili alkohol v krvi, soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně z titulu výživného manželky by byl v rozporu s dobrými mravy, resp. by vyhověním žaloby došlo ke zjevnému zneužití práva, které nepožívá právní ochrany. Obecně platí, že ten, kdo žádá o výživné (oprávněný) po druhém manželi (povinný), by měl vést řádný život (v souladu s ust. § 687 o. z.), resp. jeho chování by nemělo být v rozporu s dobrými mravy. Ve vztahu k výše uvedenému proto bylo zcela nadbytečné, aby soud zjišťoval majetkové poměry účastníků. Veden těmito důvody soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

14. K námitce žalovaného, že se žalobkyní během manželství podepsal mimosoudní dohodu o majetkovém vyrovnání před rozvodem a že žalobkyni za trvání manželství poskytl částku 450 000 Kč, i přesto, že to nebylo sjednáno z titulu výživného, tak má za to, že je zde další důvod hledět na nárok žalobkyně jako na nárok, který je v rozporu s dobrými mravy. K tomuto soud uvádí, že dohoda, která byla uzavřena mezi účastníky řízení, byla v době trvání manželství a jestliže jeden z manželů za doby trvání společného jmění manželů (dále jen„ SJM“) zašle ze společných prostředků na účet druhého manžela jakoukoli částku za jakýmkoli účelem, nelze na to pohlížet jako na dohodu o vypořádání SJM, neboť taková dohoda nabývá platnosti podpisem účastníků a účinnosti až právní moci rozvodu. Do té doby nelze zcela vypořádat SJM, neboť z právního hlediska dochází k převodu společných peněz (spadajících do SJM) z účtu jednoho manžela na účet druhého manžela, aniž by na straně jedné došlo k majetkovému„ ochuzení“ a na straně druhé k „ obohacení“. Z tohoto důvodu soud nepřihlédl k dalšímu tvrzenému důvodu žalovaného, že nárok žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, a proto k němu nebylo prováděno ani dokazování (výpis z účtu žalovaného).

15. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně zcela úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bod 5. ve spojení s § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 2 100 Kč (za 4 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalovaného za přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 18. 5. 2022, účast u jednání soudu dne 23. 8. 2022 a dne 13. 10. 2022). Za tyto čtyři úkony mu náleží odměna ve výši 8 400 Kč. Dále žalovanému byla přiznána náhrada hotových výdajů ve výši 1 200 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (4 x 300 Kč). Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně činí 9 600 Kč, které je žalobkyně povinna zaplatit v zákonné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku, když pro stanovení jiné lhůty neshledal soud žádných důvodů. Náklady řízení jsou podle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám právního zástupce žalovaného.

16. Žalobkyně byla osvobozena od placení soudního poplatku (§ 11 odst. 2 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), ve sporu byl úspěšný žalovaný, proto na žalovaného nepřešla poplatková povinnost.