11 C 171/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 61 688,21 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se, co do částky 57 303,96 s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 028,94 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 14 239,62 Kč, úrokem ve výši 19 % ročně z částky 39 645 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 39 645 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení, zastavuje.

II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 4 384,25 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 688,76 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 709,54 Kč, úrok ve výši 19,98 % ročně z částky 4 384,25 Kč od 21. 3. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 384,25 Kč od 21. 3. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 616 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobkyni bude vrácena část soudního poplatku ve výši 1 865 Kč, a to po právní moci tohoto usnesení prostřednictvím účtárny Okresního soudu ve Frýdku-Místku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 4 384,25 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit půjčku včetně sjednaného úroku ve výši 1 277 Kč s úrokovou sazbou 19,98 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 1 901 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 307 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena 1. 8. 2014. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, uhradila toliko částku 11 681,96 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 18. 3. 2014, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu ve výši 6 679,04 Kč bez příslušenství.

2. Dále se žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 57 303,96 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 39 645 Kč a poplatků ve výši 17 658,96 Kč) s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 52 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit půjčku včetně sjednaného úroku ve výši 5 391 Kč s úrokovou sazbou 19 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 6 096 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 30 940 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit ve 100 pravidelných týdenních splátkách po 945 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 6. 2015. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, uhradila toliko částku 37 123,04 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 18. 3. 2014, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu ve výši 57 303,96 Kč bez příslušenství.

3. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované a zapsány do zákaznické karty žalované. Ze smluvních podmínek plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalované půjčku splácet, které žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdce splnil podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalované, a tedy že právní předchůdce žalobkyně postupoval v dané věci s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tyto svoje pohledávky za žalovanou žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. 5. 2017 s účinností k témuž dni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 15. 5. 2017. Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Soud ve věci usnesením ze dne 17. 5. 2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 31. 5. 2021 náhradním způsobem — formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desku soudu, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.

6. Podáním doručeným soudu dne 28. 5. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 57 303,96 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 39 645 Kč a poplatků ve výši 17 658,96 Kč) m vyplývající ze smlouvy [číslo] když žalobkyně na základě výzvy soudu smlouvu o půjčce nedohledala. S ohledem na toto částečné zpětvzetí žaloby proto soud výrokem I. rozsudku řízení v části týkající se zaplacení částky 57 303,96 Kč zastavil v souladu s § 96 odst. 1, 3 o. s. když souhlasu žalované s tímto částečným zpětvzetím nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí došlo ještě dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci.

7. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako smlouva o půjčce ze dne [datum] vč. smluvních podmínek. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu nazvanou jako smlouva o půjčce, podle které [právnická osoba] poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou o administrativní poplatek ve výši 1 901 Kč, úrok ve výši 1 277 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 5 183 Kč (celkem 8 361 Kč) v 60 týdenních splátkách po 307 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. V rámci smlouvy si pak obě strany sjednaly použití zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje. Z prohlášení žalované bylo zjištěno, že žalovaná je výdělečně činná na hlavní pracovní úvazek jako kuchařka ve [právnická osoba] s.r.o. s čistou mzdou 13 000 Kč měsíčně. Celkové měsíční příjmy měly činit v roce 2013 částku 13 000 Kč. Celkové výdaje měly činit v roce 2013 částku 8 300 Kč, která sestává z částek 3 000 Kč za nájem / inkaso, výdaje na telefon ve výši 300 Kč a výdaje na domácnost ve výši 5 000 Kč. Jako použitelný příjem žalobkyně stanovila částku 4 700 Kč. S tím, že obchodní zástupce oprávněný jednat za právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil občanský průkaz, pracovní smlouvu, doklad o platbách SIPO. Ze zákaznické karty bylo dále zjištěno, že žalovaná žije v rodinném domě, který je v jejím vlastnictví, má dvě vyživovací povinnosti a v potvrzení uvedla, že peníze jsou pro její potřebu a že proti ní není vedena ani exekuce ani insolvence. Listinou označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017 vč. přílohy [číslo] (seznamem pohledávek), oznámením o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě ze dne 15. 5. 2017 vč. podacího lístku ze dne 15. 6. 2017, předžalobní upomínkou ze dne 14. 11. 2018 vč. podacího lístku ze dne 15. 11. 2018 soud zjistil, že dopisem ze dne 15. 5. 2017, odeslaným dne 15. 6. 2017, bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky žalobkyní s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10 dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 14. 11. 2018 a odeslána 15. 11. 2018.

8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ o. z."), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům 10. Podle § 451 odst. 2 o. z. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

11. Podle § 456 o. z. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu.

12. Podle § 517 odst. 2 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

13. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 9 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem 5 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L. a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]) ." Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované, je-li to nezbytné. Právní předchůdce byl povinen postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tornu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. 32 Odo 1726/2006). V daném konkrétním případě pak právní předchůdce žalobkyně při uzavírání předmětné smlouvy [číslo] ze dne 7. 6. 2013 s žalovanou měl mít k dispozici pracovní smlouvu a doklad o platbách SIPO, přičemž tyto doklady byly bez jakékoli bližší specifikace (např. datum, období, apod.) a nebyly ze strany žalobkyně v řízení ani předloženy. Z údajů v zákaznické kartě totiž vyplývá, že nebylo nijak ověřováno, jaké jsou skutečné výdaje žalované (zejména jaké jsou výdaje domácnosti), ani skutečnost, zda žalovaná by měla žít s někým ve společné domácnosti a zda jsou tito výdělečně činní a jaká je výše jejich příjmů, neboť' i toto má vliv na platební možnosti a schopnosti žalované. Při porovnání pravidelných měsíčních příjmů žalované s odhadovanými měsíčními výdaji je nutno konstatovat, že žalovaná by jakýkoli úvěr splácela jen velmi obtížně a to za ideální situace, kdyby ji nevznikly žádné mimořádné náklady, než se kterými počítal právní předchůdce žalobkyně. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež právní předchůdce žalobkyně nemohl dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěrúschopnosti žalované. Za tohoto stavu tedy soud u předmětných smluv dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smluv a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětných spotřebitelských smluv. Podle § 588 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto smlouva o úvěru ze dne 7. 6. 2013 je neplatná.

14. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 456 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne 7. 6. 2013 žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 11 681,96 Kč, a tudíž žalobkyni z titulu této půjčky již ničeho nedluží, naopak je to právě žalobkyně, která se na její úkor bezdůvodně obohatila, nicméně tento nárok žalované není předmětem tohoto řízení. S ohledem na výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu vyjma zpětvzetí zamítnul.

15. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci měla úspěch žalovaná, která by tak měla právo na úhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

16. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 61 688,21 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 2 468 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b), tj. 5 % ze žalované částky, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 616 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

17. Žalobkyni bude podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. vrácena část soudního poplatku ve výši 1 865 Kč, neboť řízení bylo částečně zastaveno (ohledně smlouvy ze dne 26. 7. 2013 a nároku na zaplacení částky ve výši 57 303,96 Kč s příslušenstvím) před jednáním ve věci samé a tedy soud vrací část soudního poplatku sníženého o 20 %, v daném případě o 1 000 Kč, a to po právní moci tohoto usnesení prostřednictvím účtárny Okresního soudu ve Frýdku-Místku.