11 C 2/2025

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 22 991,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 991,24 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 15 % ročně z částky 22 610,85 Kč od 2. 10. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 610,85 Kč od 2. 10. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 520 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Předmětem řízení bylo projednání žaloby o zaplacení částky 22 991,24 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. rozsudku s odůvodněním, že uvedenou částku dluží žalovaný žalobkyni podle smlouvy o kontokorentním úvěru, který byl zřízen k účtu žalovaného až do výše 20 000 Kč. Za poskytnutý kontokorent se žalovaný zavázal platit úrok smluvní úrok ve výši 18,90 % ročně. Žalovaný byl oprávněn čerpat kontokorentní úvěr průběžně a zavázal se nepřekročit jeho stanovenou výši. Dluh z úvěru měl splatit nejpozději do jednoho roku od jeho prvního čerpání. Pro případ porušení podmínek byla žalobkyně oprávněna účtovat sankční poplatek platný ke dni porušení smluvních podmínek. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného a tuto vyhodnotila kladně. Žalovaný však nezaplatil poskytnutý úvěr ve lhůtě splatnosti a překročil v měsíci dubnu 2023 jeho povolenou výši. K čerpané částce žalobkyně připočetla ceny za poskytované služby v souladu se smlouvou. Žalobkyně zesplatnila zůstatek úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě do 4. 6. 2024 s tím, že úvěr se stal splatným ke dni 1. 10. 2023. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 10. 1. 2025 vyzval žalobkyni i žalovaného, aby se vyjádřili, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byli současně poučeni, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jejich souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 14. 1. 2025 a žalované dne 27. 1. 2025 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vhozením do domovní schránky. Ani jeden z účastníků se nevyjádřil, a proto soud předpokládal, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí4. Ve věci bylo možnost rozhodnout jen na základě žalobkyni předložených listinných důkazů. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který zcela odpovídá výše uvedenému žalobnímu tvrzení, na které soud pro stručnost odkazuje, když k těmto důkazům nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky a současně v řízení nevyšla najevo ani potřeba provedení dalších důkazů. Navíc soud vycházel z toho, že všechna tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se tohoto sporu jsou mezi účastníky nesporná, když žalovaný v rámci výzvy k vyjádření toto potvrdil tím, že na výzvu k vyjádření nereagoval a k jednání soudu se nedostavil.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a lze jí proto vyhovět. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24. 4. 2007 platně uzavřena písemná smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. , č. účtu, , na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr na sporožirovém účtu (tzv. kontokorent) až do sjednaného limitu ve výši 20 000 Kč s úrokovou sazbou 18,90 % ročně (dle ust. § 2662 a § 2395 o. z), čímž byla nahrazena předchozí smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu s limitem 15 000 Kč. V rozporu se smluvním ujednáním žalovaný porušil své povinnosti, když úvěr nesplácel řádně a včas a v dubnu 2023 překročil jeho povolenou výši. Žalobkyně využila svého oprávnění ze smlouvy a zůstatek úvěru zesplatnila ke dni 1. 10. 2023, přičemž žalovaný nedostal svým povinnostem a dluh neuhradil ani po výzvě před podáním žaloby. Výše zákonných úroků z prodlení má oporu v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené právní posouzení soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

8. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na relativně nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny a tím méně prokázány.

9. Výrok o nákladech řízení pak má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, proto je žalovaný povinen uhradit jí plné náklady řízení. Tyto celkové náklady řízení činí souhrnnou částku 1 520 Kč a jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 920 Kč a částkou 600 Kč jako náklady nezastoupeného účastníka mající oporu v § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhl. č. 254/2015 Sb., které se skládají ze dvou úkonů po 300 Kč, a to návrh ve věci samé a výzva k plnění. S ohledem na tyto závěry byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 520 Kč.