11 C 275/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem územní celek anonymizováno adresa o zaplacení částky 42 247 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky -) ve výši 6 602,71 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 14. 6. 2018 ve výši 1 362,81 Kč, kapitalizovaný úrok do 14. 6. 2018 ve výši 3 508,49 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 337,29 Kč od 15. 6. 2018 do 31. 3. 2019 a úrok ve výši 20,50 % ročně z částky 8 337,29 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, -) ve výši 5 739,63 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 14. 6. 2018 ve výši 1 041,29 Kč, kapitalizovaný úrok do 14. 6. 2018 ve výši 2 684,18 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 120,37 Kč od 15. 6. 2018 do 31. 3. 2019 a úrok ve výši 20,50 % ročně z částky 7 120,37 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, -) ve výši 5 932,55 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 14. 6. 2018 ve výši 1 073,81 Kč, kapitalizovaný úrok do 14. 6. 2018 ve výši 2 773,35 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 514,45 Kč od 15. 6. 2018 do 31. 3. 2019 a úrok ve výši 20,50 % ročně z částky 8 514,45 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, zastavuje.

II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku -) ve výši 8 337,29 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 337,29 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení, -) ve výši 7 120,37 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 120,37 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení, -) ve výši 8 514,45 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 514,45 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení, <b>se zamítá.</b>

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám opatrovníka žalovaného.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 14 940 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 8 337,29 Kč a poplatků ve výši 6 602,71 Kč) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 13. 4. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku včetně sjednaného úroku ve výši 1 975 Kč s úrokovou sazbou 20,50 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 3 082 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 484 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 460 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 6. 2016. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, žalovaný uhradil 12 601 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 5. 4. 2016, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu ve výši 17 771,73 Kč.

2. Dále se žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 12 860 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 7 120,37 Kč a poplatků ve výši 5 739,63 Kč) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 29. 6. 2015 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku včetně sjednaného úroku ve výši 1 317 Kč s úrokovou sazbou 20,50 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 2 055 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 989 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 307 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 8. 2016. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, žalovaný uhradil 5 501 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 20. 10. 2015, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu ve výši 15 168,68 Kč.

3. Dále se žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 14 447 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 8 514,45 Kč a poplatků ve výši 5 932,55 Kč) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 27. 9. 2015 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku včetně sjednaného úroku ve výši 1 448 Kč s úrokovou sazbou 20,50 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 2 261 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 488 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 337 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 11. 2016. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, žalovaný uhradil toliko částku 5 750 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 8. 11. 2016, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu ve výši 16 858,98 Kč.

4. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalovaného. Ze smluvních podmínek plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalovaného půjčku splácet, které žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdce splnil podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a tedy že právní předchůdce žalobkyně postupoval v dané věci s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tyto svoje pohledávky za žalovaným žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018 s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

5. Opatrovník žalovaného sdělil, že žalovaný byl rozsudkem [název soudu] ze dne 17. 7. 2018 č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne 8. 8. 2018 č. j. [číslo jednací] omezen na dobu 5 let ve svéprávnosti tak, že není schopen činit žádná právní jednání s výjimkou práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života, a proto byl žalovanému jmenován opatrovník. Žalovaný dle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie ze dne 4. 6. 2018, trpí závažnou duševní chorobou spolu lehkou mentální retardací, kdy se jedná o postižení trvalého rázu, které nelze léčbou ovlivnit. K první vážné atace dušení poruchy došlo u žalovaného již v roce 1995. Z uvedeného je zřejmé, že v době vzniku pohledávky (od 04/ 2015 2015) nebyl žalovaný schopen právně jednat. Žalovaný nárok uplatněný v žalobě neuznává v celém rozsahu, neboť v době uzavření všech tří smluv byl ve stavu, kdy nedokázal posoudit důsledky svého právního jednání a došlo tak ze strany právního předchůdce žalobkyně ke zneužití zdravotního a psychického stavu žalovaného. Namítá, že žalobkyně neprokázala předání peněžních prostředků z titulu zápůjčky a dále vznáší námitku promlčení. Také namítá, že právní předchůdce žalobkyně neprováděl hotovostní inkaso splátek v bydlišti žalovaného, a proto na tento poplatek vč. příslušenství z něj vyplývající nemá nárok.

6. Žalovaný v podání ze dne 13. 6. 2019 se na výzvu soudu vyjádřil, že souhlasí s postupem podle § 115a o.s.ř., tj. aby soud rozhodl bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.

7. Podáním doručeným soudu dne 13. 9. 2019 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět -) u smlouvy [číslo] co do částky 6 602,71 Kč (poplatek), 1 362,81 Kč (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 14. 6. 2018), 3 508,49 Kč (kapitalizovaný úrok do 14. 6. 2018), zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 337,29 Kč od 15. 6. 2018 do 31. 3. 2019 a úrok ve výši 20,50 % ročně z částky 8 337,29 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení; -) u smlouvy [číslo] co do částky 5 739,63 Kč (poplatek), 1 041,29 Kč (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 14. 6. 2018), 2 684,18 Kč (kapitalizovaný úrok do 14. 6. 2018), zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 120,37 Kč od 15. 6. 2018 do 31. 3. 2019 a úrok ve výši 20,50 % ročně z částky 7 120,37 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení; -) u smlouvy [číslo] co do částky 5 932,55 Kč (poplatek), 1 073,81 Kč (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 14. 6. 2018), 2 773,35 Kč (kapitalizovaný úrok do 14. 6. 2018), zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 514,45 Kč od 15. 6. 2018 do 31. 3. 2019 a úrok ve výši 20,50 % ročně z částky 8 514,45 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, a to bez uvedení důvodu, resp. s ohledem na aktuální situaci žalovaného. S ohledem na toto částečné zpětvzetí žaloby proto soud výrokem I. rozsudku řízení v části týkající se zaplacení výše uvedených částek zastavil v souladu s § 96 odst. 1, 3 o. s. ř., když souhlasu žalovaného s tímto částečným zpětvzetím nebylo zapotřebí, neboť k částečnému zpětvzetí došlo ještě dříve, než bylo zahájeno jednání ve věci.

8. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako smlouva o zápůjčce ze dne 13. 4. 2015 vč. smluvních podmínek a zákaznickou kartou žalovaného ze dne 13. 4. 2015. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 13. 4. 2015 smlouvu nazvanou jako smlouva o zápůjčce, podle které [právnická osoba] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o administrativní poplatek ve výši 3 082 Kč, úrok ve výši 1 975 Kč, náklady za hotovostní inkaso splátek 7 484 Kč (celkem navýšené o 12 541 Kč) v 60 týdenních splátkách po 460 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. V rámci smlouvy si pak obě strany sjednaly použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje. Z prohlášení žalovaného ze dne 13. 4. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný je v invalidním důchodu, jehož celkové měsíční příjmy činí 15 065 Kč (státní sociální podpora 3 665 Kč, a další příjmy 6 400 Kč a 5 000 Kč). Celkové měsíční výdaje měly činit částku 12 230 Kč, která sestává z částek 6 030 Kč za nájem, výdaje domácnosti 5 000 Kč, splátky úvěrů ve výši 1 000 Kč a náklady na telefon ve výši 200 Kč. Jako použitelný příjem žalobkyně stanovila částku 2 835 Kč. Žalovaný žije u rodičů. Obchodní zástupce oprávněný jednat za právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil občanský průkaz, výměr podpory, nájemní smlouvu a doklad o platbách SIPO vč. složenek.

9. Dále soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako smlouva o zápůjčce ze dne 29. 6. 2015 vč. smluvních podmínek a zákaznickou kartou žalovaného ze dne 29. 6. 2015. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 29. 6. 2015 smlouvu nazvanou jako smlouva o zápůjčce, podle které [právnická osoba] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o administrativní poplatek ve výši 2 055 Kč, úrok ve výši 1 317 Kč, náklady za hotovostní inkaso splátek 4 989 Kč (celkem navýšené o 8 361 Kč) v 60 týdenních splátkách po 307 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. V rámci smlouvy si pak obě strany sjednaly použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje. Z prohlášení žalovaného ze dne 29. 6. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný je nezaměstnaný, jehož celkové měsíční příjmy činí 19 558 Kč (státní sociální podpora 3 665 Kč a 4 000 Kč a další příjmy 6 400 Kč a 3 493 Kč). Celkové měsíční výdaje měly činit částku 17 270 Kč, která sestává z částek 6 950 Kč za nájem, výdaje domácnosti 7 000 Kč, splátky úvěrů ve výši 3 200 Kč a náklady na telefon ve výši 200 Kč. Jako použitelný příjem žalobkyně stanovila částku 2 288 Kč. Žalovaný žije ve společné domácnosti s rodiči v nájmu. Obchodní zástupce oprávněný jednat za právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil občanský průkaz, výměr podpory, nájemní smlouvu a doklad o platbách SIPO vč. složenek.

10. Dále soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako smlouva o zápůjčce ze dne 27. 9. 2015 vč. smluvních podmínek a zákaznickou kartou žalovaného ze dne 27. 9. 2015. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 27. 9. 2015 smlouvu nazvanou jako smlouva o zápůjčce, podle které [právnická osoba] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o administrativní poplatek ve výši 2 261 Kč, úrok ve výši 1 448 Kč, náklady za hotovostní inkaso splátek 5 488 Kč (celkem navýšené o 9 197 Kč) v 60 týdenních splátkách po 337 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. V rámci smlouvy si pak obě strany sjednaly použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje. Z prohlášení žalovaného ze dne 27. 9. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný je osobou pečující v domácnosti, jehož celkové měsíční příjmy činí 23 807 Kč (státní sociální podpora –„ pečovatelné“ 7 665 Kč a další příjmy 12 142 Kč a 4 000 Kč). Celkové měsíční výdaje měly činit částku 20 953 Kč, která sestává z částek 6 870 Kč za nájem, výdaje domácnosti 6 000 Kč, splátky úvěrů ve výši 3 835 Kč a náklady na telefon ve výši 200 Kč a další ve výši 4 048 Kč s poznámkou„ P. F.“. Jako použitelný příjem žalobkyně stanovila částku 2 854 Kč. Žalovaný je svobodný a žije s rodiči. Obchodní zástupce oprávněný jednat za právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil občanský průkaz, nájemní smlouvu a doklad o platbách SIPO.

11. Listinou označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 vč. přílohy č. 1 (seznamem pohledávek), oznámením o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě ze dne 14. 6. 2018 vč. podacího lístku ze dne 13. 7. 2018, předžalobní upomínkou ze dne 2. 1. 2019 vč. podacího lístku ze dne 3. 1. 2019 soud zjistil, že dopisem ze dne 14. 6. 2018, odeslaným dne 13. 7. 2018 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky žalobkyní s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10 dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 2. 1. 2019 a odeslána 3. 1. 2019.

12. Z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2018 č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne 8. 8. 2018 č. j. [číslo jednací], a z usnesení [název soudu] [anonymizováno] [obec] ze dne 10. 7. 2020 č. j. 0 P 30/2020-99 bylo zjištěno, že žalovaný je omezen na dobu 5 let ve svéprávnosti tak, že není schopen činit žádná právní jednání s výjimkou práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života, a proto byl žalovanému jmenován opatrovník.

13. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

17. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

18. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, 10 000 Kč a 11 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 9 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením všech tří úvěrových smluv posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Právní předchůdce byl povinen postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. 32 Odo 1726/2006).

23. V daném konkrétním případě pak právní předchůdce žalobkyně při uzavírání každé úvěry smlouvy měla k dispozici obdobné (ne však stejné) dokumenty a žalovaný byl v průběhu uzavírání každé smlouvy v jiném„ pracovním“ postavení. Dne 13. 4. 2015 bylo uvedeno, že je v invalidním důchodu s příjmem 15 065 Kč a výdaji 12 230 Kč, za dva měsíce později, dne 29. 6. 2015, byl žalovaný nezaměstnaný s příjmem 19 558 Kč a výdaji 17 270 Kč a za další tři měsíce, dne 27. 9. 2015, byl žalovaný osobou pečující v domácnosti s příjmem 23 807 Kč a výdaji 20 953 Kč, přičemž žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdce blíže zkoumal a ověřoval příjmy žalovaného, natož jeho skutečné výdaje. Již z výše uvedeného je zcela zřejmé (vyplývající z logických rozporů), že zákaznické karty byly vyplněny s neodbornou péčí jen za účelem formálního vyplnění bez jakéhokoli zkoumání skutečné majetkové situace žalovaného. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež právní předchůdce žalobkyně nemohl dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud u předmětných smluv dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smluv a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětných spotřebitelských smluv. Podle § 588 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto jsou všechny tři smlouvy o úvěru ze dne 13. 4. 2015, ze dne 29. 6. 2015 i ze dne 27. 9. 2015 neplatné.

24. S ohledem na tuto neplatnost smluv o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne 13. 4. 2015 žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný doposud vrátil částku 12 601 Kč a byl by povinen uhradit částku 2 399 Kč. Dle smlouvy ze dne 29. 6. 2015 byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný doposud vrátil částku 5 501 Kč a byl by povinen uhradit částku 4 499 Kč. Dle smlouvy ze dne 27. 9. 2015 byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaný doposud vrátil částku 5 750 Kč a byl by povinen uhradit částku 5 250 Kč. Celkově bylo žalovanému poskytnuto právním předchůdcem žalobkyně 36 000 Kč, žalovaný uhradil 23 852 Kč a měl by tak žalobkyni vrátit 12 148 Kč.

25. Nad rámec právního posouzení smluvního vztahu mezi účastníky řízení, kdy soud dospěl k závěru, že se nejedná o smlouvy o úvěru, nýbrž o bezdůvodné obohacení z důvodu jejich absolutní neplatnosti, žalovaný vznesl námitku promlčení (§ 610 o. z.). Tříletá promlčecí lhůta (§ 629 o. z.) u bezdůvodného obohacení začíná běžet den následující od okamžiku, kdy se smluvní strany dozví o této skutečnosti, tedy den poté, kdy došlo k poskytnutí finančních prostředků. Jednotlivé finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty v průběhu roku 2015 a žaloba byla podána až 1. 4. 2019. Z tohoto pohledu je zřejmé, že nárok žalobkyně je zcela promlčen. S ohledem na výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnul.

26. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných účelnému uplatňování nebo bránění práva, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci měl žalovaný plný úspěch, proto je žalobkyně povinna uhradit mu plné náklady řízení. Tyto celkové náklady řízení činí souhrnnou částku 1 200 Kč a jsou představovány jako náklady nezastoupeného účastníka mající oporu v § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhl. č. 254/2015 Sb., které se skládají ze čtyř úkonů po 300 Kč, a to z vyjádření ze dne 13. 6. 2019, ze dne 18. 5. 2020, ze dne 19. 7. 2022 a ze dne 30. 1. 2023. S ohledem na tyto závěry byla žalobkyně zavázána zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 200 Kč.

27. Soud žalobkyni za částečné zpětvzetí žaloby ze dne 12. 9. 2019 ve výši 18 274,89 Kč spolu s příslušenstvím nevrátil soudní poplatek, jak žalobkyně požadovala. Podle ust. § 10 odst. 3 věty prvé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, snížený o 20 % nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. V dané věci bylo řízení částečně zastaveno před prvním jednáním, žalobkyně na soudním poplatku zaplatila 2 113 Kč, soudní poplatek z částky vzaté zpět činí 914 Kč, tedy méně než 1 000 Kč. Z tohoto důvodu nebyl soudní poplatek za částečné zpětvzetí vrácen žalobkyni.