11 C 275/2023

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o určení vlastnictví k pozemku

I. Žaloba, aby soud určil, že žalobce je vlastníkem pozemku , číslo, v k. ú. , adresa, , v obci , název, , zapsaného na listu vlastnictví , číslo, u Katastrálního úřadu pro , název, , Katastrální pracoviště , adresa, , se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 12 342 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobce se podanou žalobou doručenou Okresnímu soudu v , adresa, dne 29. 6. 2023, následně postoupenou Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, domáhal, aby soud určil, že je vlastníkem pozemku parc. , číslo, v k. ú. , adresa, , v obci , název, , zapsaného u Katastrálního úřadu pro , název, , Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „pozemek“) s odůvodněním, že v roce 1992 odkoupil pozemek od svého tehdejšího švagra (žalovaného). Od té doby pozemek po celou dobu řádně užíval, obdělával, staral se o něj a také vařil žalovanému. Vztahy mezi účastníky byly v té době v pořádku. Na pozemku začal s výstavbou rekreační chatky, ale vzhledem k problémům se stavebním povolením byl pozemek přepsán zpět na žalovaného za účelem získání stavebního povolení. K prodeji došlo dne 27. 6. 1995 mezi žalobcem a jeho tehdejší manželkou , jméno FO, jako prodávající a žalovaným jako kupujícím. Se žalovaným se domluvili na zpětném přepisu, ke kterému nabídnul výpomoc s administrativní stránkou věci již zesnulý tchán, proto byl žalobce po celou dobu přesvědčen, že pozemek bude opětovně na něj přepsán, což se nestalo. Žalobce bydlel v chatce posledních 14 let trvale s úmyslem následného přepisu pozemku i chatky na syna, neboť žil v domnění, že ke zpětnému přepisu již došlo. Až v roce 2022 zjistil od energetické společnosti, že není vlastníkem pozemku. S ohledem na výše uvedené skutečnosti žalobce žil v dobré víře, že pozemek je jeho, a proto by měl být jeho vlastníkem. V současné době žalobce ze zdravotních důvodů chatku neobývá. Žalobce závěrem požádal soud, aby zrušil kupní smlouvu z roku 1995 a obnovil původní smlouvu z roku 1993, kdy byl vlastníkem pozemku žalobce se svou tehdejší manželkou.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznal, když tento považuje za neopodstatněný a nedůvodný. Předmětný pozemek žalovaný nabyl kupní smlouvu ze dne 17. 5. 1995 od žalobce a jeho tehdejší manželky , jméno FO, (správně , jméno FO, ), kteří tento pozemek nabyli kupní smlouvou ze dne 4. 11. 1993 za účelem výstavby a jakmile zjistili, že toto není možné, tak jej zpětně převedli na žalovaného. Od té doby je nepřetržitě vlastníkem pozemku toliko žalovaný, přičemž mezi účastníky nedošlo k žádnému ujednání o budoucím prodeji či jiný příslib, ani nebyla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí kupní, a to ani se žalobcem či třetí osobou. Žalobce nesplňuje ani podmínky pro vydržení, neboť chybí dobrá víra, když si je vědom toho, že pozemek převedl i se svou tehdejší manželkou na žalovaného. Z těchto důvodů žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. Závěrem dodává, že žalobce za užívání pozemku neplatil nájemné, ale o tento pozemek se skutečně řádně staral, udržoval jej, a dokonce na něm vystavil i rekreační objekt.

3. Na základě předložených listinných důkazů soud v rámci provedeného dokazování zjistil:- Z výpisu z katastru nemovitostí pro parcelu , číslo, v k. ú. , adresa, , že tento pozemek má výměru , hodnota, m2, trvalý trávní porost a je ve výlučném vlastnictví žalovaného.- Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 23. 6. 2023, že žalobce se dostavil na PČR, obvodní oddělení , adresa, , kde podal vysvětlení ve věci sporu o chatu a pozemek ve , jméno FO, , tj. k pozemku parc. , číslo, , který měl žalobce odkoupit od žalovaného v roce 1992. Tehdy žalobce na pozemku začal stavět chatku, nastal problém se stavebním povolením, proto došlo zpět k převodu na švagra (žalovaného) v roce 1993. Rodinné vztahy byly v pořádku. V roce 2010 se žalobce rozvedl a odstěhoval se na chatu. Elektřinu měl od žalovaného, který mu na podzim 2022 zvedl zálohy, s čímž žalobce nesouhlasil, což byl mj. také důvod, proč se odstěhoval. Od té doby se vztahy zhoršily a žalovaný se začal domáhat odstranění rekreační chaty.- Z kupní smlouvy ze dne 17. 5. 1995, že dne 17. 5. 1995 byla sepsána kupní smlouva formou notářského zápisu, kde žalobce se svou tehdejší manželkou vystupuje jako prodávající a žalovaný jako kupující. Předmětem kupní smlouvy je pozemek parc., Anonymizováno, , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , název, .- Z částečného výpisu z KN pro LV , číslo, , že na LV , číslo, pro k. ú. , adresa, , obec , název, je zapsán mj. i pozemek parc. , číslo, , jehož výlučným vlastníkem je žalovaný a nabývacím titulem je kupní smlouva ze dne 17. 5. 1995 s právními účinky vkladu ke dni 19. 5. 1995. Pozemek je zatížen věcným břemenem ve prospěch společnosti , právnická osoba, . za účelem zřízení a provozování distribuční soustavy v rozsahu stanoveném v geometrickém plánu , číslo, .- Z kupní smlouvy ze dne 4. 11. 1993 včetně geometrického plánu, že dne 4. 11. 1993 byla sepsána kupní smlouva formou notářského zápisu, kde žalovaný vystupuje jako prodávající a žalobce se svou tehdejší manželkou jako kupující. Předmětem převodu byl nově vyměřený pozemek parc. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , název, , tak jak byl zachycen v přiloženém geometrickém plánu, který vznikl oddělením od pozemku parc. , číslo, .- Z listiny označené jako výpověď svědků ze dne 8. 4. 2024, že , jméno FO, (bývalá manželka žalobce) a , jméno FO, (syn žalobce) písemně vypověděli, že dne 27. 6. 1995 došlo mezi žalobcem a svědkyní , jméno FO, k prodeji pozemku parc. , číslo, v k. ú. , adresa, , v obci , název, , žalovanému, neboť žalobci s jeho tehdejší manželkou nebyla povolena stavba rekreační chatky. Se žalovaným se domluvili na zpětném převodu. Do roku 2010 jezdili na chatu společně i s jejich synem. Svědkyně měla za to, že ke zpětnému přepisu došlo a že až nyní při zavedení elektroměru zjistila, že tomu tak není.- Z platebního výměru ze dne 4. 9. 1997, že tento vystavil Finanční úřad ve , adresa, , kde poplatníkem je uveden žalobce a jedná se o daň z převodu nemovitostí ve výši 80 Kč dle spisu , číslo jednací, a daňového přiznání , číslo jednací, . Z důkazu není seznatelné, z jaké nemovitosti byla daň vyměřována.

4. Všechny shora rozvedené a účastníky označené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud provedl toliko výše uvedené důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo, neboť označené důkazní návrhy nemohly sloužit k objasnění projednávané věci (výslech žalovaného a SMS zprávy k prokázání nesporných skutečností, tedy, že vztahy mezi účastníky byly v té době v pořádku), k tomu blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. 30 Cdo 749/2005.

5. Z předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že dne 4. 11. 1993 byla uzavřena kupní smlouva, kterou žalovaný převedl vlastnické právo k pozemku parc. , číslo, v k. ú. , adresa, , v obci , název, (dále jen „pozemek“) na žalobce a jeho tehdejší manželku , jméno FO, . Následně žalobci s tehdejší manželkou nebyla povolena stavba rekreačního chatky, a proto se rozhodli pozemek převést zpět na žalovaného, což učinili kupní smlouvu ze dne 17. 5. 1995. Od té doby nedošlo k žádnému převodu a výlučným vlastníkem pozemku je žalovaný. Součástí kupních smluv nebylo ujednání o jakémkoli budoucím převodu pozemku. Žalobce s rodinnou pozemek užíval bezplatně, řádně se o něj staral a v průběhu doby na pozemku realizoval i stavbu rekreační chaty, která dodnes není zapsána v katastru nemovitostí a ve které posledních 14 let fakticky bydlel. Žalobce s tehdejší manželkou žili v domnění, že dojde ke zpětnému převodu, což se nestalo a toto zjistili „až nyní“ (zřejmě v roce 2022), kdy žalobce žádal o zavedení elektroměru.

6. Podle § 560 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), písemnou formu vyžaduje právní jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, jakož i právní jednání, kterým se takové právo mění nebo ruší.

7. Podle § 2135 odst. 1 o. z. z ujednání o výhradě zpětné koupě vzniká kupujícímu povinnost převést na požádání věc prodávajícímu za úplatu zpět. Kupující vrátí prodávajícímu věc v nezhoršeném stavu a prodávající vrátí kupujícímu kupní cenu; tím jsou vyrovnány i užitky z peněz a plody z věci snad vytěžené.

8. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

9. Podle § 1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

10. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

11. S ohledem na zjištěný skutkový závěr soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobce uplatněný žalobou není důvodný. Mezi účastníky bylo nesporné, že v roce 1993 žalovaný převedl vlastnické právo k nově oddělenému pozemku parc. , číslo, v k. ú. , adresa, , v obci , název, (dále jen „pozemek“) na žalobce a jeho tehdejší manželku, kteří měli zájem na pozemku realizovat výstavbu rekreačního objektu, ale jelikož nezískali stavební povolení, došlo v roce 1995 ke zpětnému převodu na žalovaného. Sporné mezi účastníky zůstala otázka uzavření dohody o zpětném prodeji pozemku na žalobce, popř. žalobce a jeho tehdejší manželku a dále otázka vydržení, kdy žalobce namítal, že v dobré víře po dobu zhruba 30 let užíval pozemek a posledních 14 let zde i fakticky bydlel. V závěrečné řeči žalobce uvedl, že žádá soud, aby zrušil kupní smlouvu z roku 1995 a obnovil původní z roku 1993.

12. Obecně k právnímu jednání, kterým se převádí věcné právo (vlastnické právo) k nemovité věci (pozemku) zákon vyžaduje písemnou formu takového jednání (§ 560 o. z.). Z tohoto důvodu nestačí tvrzení žalobce, i kdyby bylo prokázáno, že se ústně dohodli na zpětném prodeji, neboť zákon stanoví kogentní pravidlo (od kterého se nelze odchýlit), že pro převod nemovitých věcí je zapotřebí vždy písemné formy, ať už prosté či kvalifikované (např. formou notářského zápisu). Písemná forma plní funkci zajišťovací a může plnit i funkci kontrolní. Nedodržení této formy má za následek neplatnost právního jednání ve smyslu ust. § 582 o. z. Proto k tvrzení žalobce, že byla nejméně mezi účastníky řízení uzavřena dohoda (smlouva) o zpětném (budoucím) prodeji pozemku v době uzavírání druhé kupní smlouvy, tj. někdy kolem roku 1995 nemůže v řízení obstát, když z tohoto tvrzení jednak není zřejmý přesný okruh účastníků dohody (smlouvy), datum uzavření a zejména její písemná forma jako obligatorní náležitost stanovená zákonem. Z tohoto důvodu není žaloba na určení vlastnického práva žalobce k pozemku důvodná.

13. K otázce vydržení a dobré víry, kterou žalobce zmínil zejména ve svém podání adresovaném soudu dne 8. 4. 2024, je nutno uvést, že k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je zapotřebí nepřerušená držba trvající nejméně po dobu 10 let (§ 1091 odst. 2 o. z.). Vydržecí doba počíná běžet v den po splnění podmínek řádného vydržení stanovených v ust. § 1089 a 1090 o. z. Z těchto ustanovení zákona vyplývá, že držba musí být řádná, poctivá a pravá. Řádná držba je taková, kde existuje platný nabývací titul ke vzniku vlastnického práva (např. kupní smlouva; § 991 o. z.). Poctivým držitelem je ten, kdo z přesvědčivého důvodu (objektivně seznatelného) má za to, že mu náleží právo, které vykonává, tedy že je v dobré víře (§ 992 o. z.). Pravým držitelem je ten, kdo se ujal držby dobrovolně, tedy prokáže, že se nevetřel v držbu svémocně, lstí nebo potajmu a neusiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou (§ 993). V námi posuzovaném případě žalovaný přenechal žalobci bezplatně pozemek k užívání, aniž byla ujednána doba, po kterou se má pozemek užívat, ani účel, ke kterému se má pozemek užívat a vznikla tak mezi účastníky řízení výprosa. Žalobce v řízení netvrdil, ani neprokázal, že by se žalovaným uzavřeli po roce 1995 jakoukoli písemnou smlouvu o převodu vlastnického práva k pozemku zpět na žalobce. Žalobci scházel platný právní důvod (titul), aby se mohl stát řádným držitelem. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o převod nemovité věci, kdy je ze zákona obligatorně stanovena písemná forma, tak žalobce, aby byl v dobré víře, musel by v mezidobí od roku 1995 do současnosti se žalovaným podepsat jakoukoli smlouvu či dohodu o převodu pozemku nebo budoucí koupě pozemku ve prospěch žalobce. Žalobcem bylo tvrzeno, že předmětný pozemek užíval v dobré víře, ačkoli věděl, že poslední smlouvou došlo k převodu vlastnického práva na žalovaného a z neznámého důvodu, který nebyl v řízení prokázán, byl v očekávání, že jednou žalovaný převede pozemek zpět na žalobce, což se nestalo a této skutečnosti si byl vědom. Toto bylo žalobci opětovně potvrzeno ze strany energetické společnosti, když (zřejmě) v roce 2022 požádal o připojení vlastního elektroměru k rekreačnímu objektu. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce byl držitelem neřádným (chyběl nabývací titul), nepoctivým (ze všech objektivních okolností nemohl být v dobré víře, že věc, kterou užívá, mu po právu náleží) a nepravým (neboť se pokoušel proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povolenou jen výprosou), a proto nemohlo dojít ani k řádnému (§ 1091 odst. 2 o. z.), ani k mimořádnému (§ 1095 o. z.) vydržení vlastnického práva k pozemku.

14. V závěrečné řeči žalobce požádal soud o zrušení (neplatnost ex tunc) kupní smlouvy z roku 1995 a obnovení původní z roku 1993. Již z tohoto je zřejmé, jak je uvedeno výše, že žalobce si byl vědom své mimořádně nekvalitní držby (neřádný, nepoctivý a nepravý držitel). K otázce neplatnosti právního jednání (smlouvy), která byla vznesena v samotném závěru ústního jednání, žalobce neuvedl, z jakého spravedlivého důvodu má za to, že kupní smlouva ve formě notářského zápisu z roku 1995 by měla být neplatná a také ani nenavrhl žádný důkaz. Z tohoto důvodu tak námitka neplatnosti není důvodná. Soud veden výše uvedenými důvody dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto jí v celém rozsahu zamítnul.

15. Výrok o nákladech řízení pak má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci měl žalovaný se svou obranou plný úspěch a vzniklo mu tak právo na přiznání náhrady účelně vynaložených nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 3 100 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalovaného – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis vyjádření a účast u jednání). Za tyto tři úkony mu náleží odměna ve výši 9 300 Kč. Dále mu byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 300 Kč) a 21% DPH (počítáno ze základu 10 200 Kč) ve výši 2 142 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně činí 12 342 Kč.

16. Žalobce byl zavázán zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku v souhrnné výši 12 342 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když soud zde důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, tyto nebyly ani tvrzeny, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalovaného – vychází z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.