11 C 300/2021

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 22 448 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 701,98 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 701,98 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 19 746,02 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 24 666,71 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,25 % z částky 22 448 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 22 448 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 a dále od 1. 7. 2021 do zaplacení z částky 22 448 Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalované, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí., se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 7 411 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 225 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 16 621,98 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 9 800,70 Kč a souhrnného poplatku ve výši 6 821,28 Kč) s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 8. 11. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit půjčku včetně souhrnného poplatku ve výši 13 920 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 53 pravidelných týdenních splátkách po 640 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, když uhradila toliko částku 17 298,02 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 17. 6. 2010, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu ve výši 16 621,98 Kč.

2. Dále se žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 5 826,02 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 3 435,15 Kč a souhrnného poplatku ve výši 2 390,87 Kč) s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 13. 12. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit půjčku včetně souhrnného poplatku ve výši 6 960 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v 53 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, když uhradila toliko částku 11 133,98 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 17. 6. 2010, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu ve výši 5 826,02 Kč.

3. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tyto pohledávky za žalovanou žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020 s účinností k 5. 1. 2021, což bylo žalované písemně oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila, kdy sdělila, že uplatňuje námitku promlčení a souhlasí s rozhodnutím ve věci i bez nařízení jednání. Žalobkyně tento souhlas vyjádřila již v návrhu žaloby a uvedla, že nárok není promlčen, neboť dne 22. 6. 2012 žalovaná podepsala listinu označenou jako uznání dluhu. Pokud by žalovaná navrhovala úhradu v pravidelných měsíčních splátkách, pak žalobkyně je ochotna přistoupit na minimální výši splátky 1 700 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek. Žalovaná následným podáním vzala svou námitku promlčení nároku žalobkyně zpět a požádala o splátky ve výši 1 000 Kč měsíčně.

5. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako smlouva o půjčce ze dne 8. 11. 2007 včetně smluvních podmínek. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 8. 11. 2007 listinu nazvanou jako smlouva o půjčce, podle které [právnická osoba] poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč formou 53 týdenních splátek po 640 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. V rámci samotné smlouvy o půjčce si pak obě strany sjednaly použití zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

6. Dále soud provedl důkaz listinou označenou jako smlouva o půjčce ze dne 13. 12. 2007 včetně smluvních podmínek. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 13. 12. 2007 listinu nazvanou jako smlouva o půjčce, podle které [právnická osoba] poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu navýšenou souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč formou 53 týdenních splátek po 320 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. V rámci samotné smlouvy o půjčce si pak obě strany sjednaly použití zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

7. Listinou označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 vč. přílohy [číslo] (seznamem pohledávek), oznámením o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě ze dne 6. 1. 2021 včetně podacího lístku ze dne 1. 2. 2021 a předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2021 včetně podacího lístku ze dne 30. 7. 2021 soud zjistil, že dopisem ze dne 6. 1. 2021, odeslaným dne 1. 2. 2021, bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky žalobkyní s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10 dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 29. 7. 2021 a odeslána 30. 7. 2021.

8. Přehledem plateb ke smlouvě [číslo] ze dne 13. 12. 2007 bylo zjištěno, že žalovaná na tuto smlouvu uhradila celkem částku 11 133,98 Kč. Přehledem plateb ke smlouvě [číslo] ze dne 8. 11. 2007 bylo zjištěno, že žalovaná na tuto smlouvu uhradila celkem částku 17 298,02 Kč.

9. Listinou označenou jako uznání dluhu se splátkovým kalendářem ze dne 22. 6. 2012 vyplývá, že žalovaná uznala vůči společnosti [právnická osoba] svůj dluh, který jí vznikl na základě smlouvy o půjčce [číslo] [číslo]. Výše dluhu žalované vůči původnímu věřiteli ke dni 19. 6. 2012 činila 29 280 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit v 30 následujících měsíčních splátkách po 976 Kč.

10. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ o. z.“), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

11. Podle § 457 o. z. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

12. Podle § 563 o. z. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

13. Podle § 558 o. z. uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.

14. Podle ust. § 517 odst. 1 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

15. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou byla dne 8. 11. 2007 podepsána písemná smlouva o půjčce dle ustanovení § 657 o. z., na základě které měla vzniknout právnímu předchůdci žalobkyně povinnost poskytnout (půjčit) žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se naopak měla zavázat vrátit právnímu předchůdci celkem částku 33 920 Kč, z toho 20 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 13 920 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 53 týdenních splátek po 640 Kč. Mezi týmiž subjekty byla dne 13. 12. 2007 podepsána písemná smlouva o půjčce dle ustanovení § 657 o. z., na základě které měla vzniknout právnímu předchůdci žalobkyně povinnost poskytnout (půjčit) žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se naopak měla zavázat vrátit právnímu předchůdci celkem částku 16 960 Kč, z toho 10 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 6 960 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 53 týdenních splátek po 320 Kč. Obě smlouvy by tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 657 o. z. Původní věřitel následně uzavřel se žalobkyní platnou smlouvu o postoupení shora specifikovaných pohledávek za žalovanou, přičemž tak na základě této smlouvy byly pohledávky vůči žalované se vším příslušenstvím a právy platně ve smyslu ust. § 524 a násl. o. z. převedeny ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, když postoupení pohledávek bylo též řádně dle ust. § 526 o. z. oznámeno žalované.

16. Soud se však zabýval i otázkou platnosti ujednání o souhrnném poplatku sjednaném ve smlouvách a dospěl k závěru, že tento poplatek neměl jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnil funkci úroků z půjčky, a proto je nutno po právní stránce posoudit jej jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Právní předchůdce žalobkyně smlouvy o půjčkách uzavíral jako podnikatel, předmětem jeho podnikání v době uzavření smluv bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je zřejmé, že byl založen za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání půjčených peněžních prostředků, tak zisk z předmětných případů by generován nebyl. Úrok ve výši 13 920 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky 20 000 Kč na dobu 53 týdnů představuje 69,6 % celé jistiny půjčky, resp. úrok ve výši 6 960 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky 10 000 Kč na dobu 53 týdnů představuje 69,6 % celé jistiny půjčky a je možno učinit závěr, že se jedná o úrok (odměnu) nepřiměřeně vysoký, přesahující více než 4x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 39 o. z. absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu poplatku nevzniklo. Přitom podle § 41 o. z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Smlouva o půjčce je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Právní předchůdce žalobkyně jako podnikající subjekt byl založen za účelem dosahování zisku a předmětem jeho podnikání v době uzavření smluv o půjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je tudíž zcela zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně by bez ujednání o úroku (souhrnných poplatcích), tedy odměny za poskytnutí peněz, smlouvy o půjčce neuzavřel. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích (poplatcích), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v tomto konkrétním případě absolutní neplatnost obou smluv o půjčce, neboť oddělení této části od smluv o půjčce brání okolnosti, za nichž k uzavření smluv došlo (shodně se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

17. Soud se dále také zabýval otázkou, zda lze platně uznat dluh vyplývající ze smluv o půjčkách ze dne 8. 11. 2017 a ze dne 13. 12. 2007 listinou označenou jako uznání dluhu se splátkovým kalendářem ze dne 22. 6. 2012. Uznání dluhu je právem akcesorickým, závislým na závazku hlavním. Znamená to mimo jiné, že dohoda (listina) o uznání dluhu je platná jen tehdy, vznikla-li také platně pohledávka (hlavní závazek), k jejímuž zajištění má sloužit. Z tohoto vyplývá, že z dohody o uznání neexistujícího (neplatného) dluhu, nelze spojovat účinky uznání dluhu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2002, sp. zn. 33 Cdo 1171/2000).

18. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o půjčce včetně uznání dluhu si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 457 o. z., podle kterého je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne 8. 11. 2007 žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 17 298,02 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 2 701,98 Kč. U smlouvy ze dne 13. 12. 2007 poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 10 000 Kč, žalovaná však vrátila částku 11 133,98 Kč a tudíž žalobkyni z titulu této půjčky již ničeho nedluží, naopak je to právě žalobkyně, která se na její úkor bezdůvodně obohatila, nicméně tento nárok žalované není předmětem tohoto řízení. S ohledem na tyto závěry tedy soud žalobě vyhověl v části týkající se zaplacení částky 2 701,98 Kč u smlouvy ze dne 8. 11. 2007. Žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 6. 1. 2021, který jí byl doručován 1. 2. 2021 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalované nejpozději 4. 2. 2021 a desetidenní lhůta k vrácení poskytnuté půjčky uplynula 15. 2. 2021. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením částky 2 701,98 Kč dne 16. 2. 2021 a podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení, když jeho výše odpovídá vládnímu nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

19. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, byť to bylo účastníky navrhováno, soud v daném případě zejména s ohledem na výši dlužné částky, kterou má žalovaná zaplatit a také na její procesní úspěch ve věci k tomuto dluhu žádné důvody neshledal.

20. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem co do jistiny včetně příslušenství 2 943,21 Kč (2 701,98 Kč jistina a 241,23 Kč příslušenství), což představuje 6 % z celkového předmětu řízení, zatímco částka jistiny včetně příslušenství, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí po kapitalizaci příslušenství celkem 46 195,65 Kč (19 746,02 Kč jistina, 24 666,71 Kč souhrnný poplatek a 1 782,92 Kč příslušenství), což představuje 94 % z celkového předmětu řízení. Na základě zásady úspěchu ve věci soud zjistil, že větší úspěch ve věci měla žalovaná, které tak náleží právo na úhradu části nákladů řízení ve výši 88 %.

21. S ohledem na výše uvedené soud přiznal procesně úspěšnější žalované náhradu nákladů řízení, kdy sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 2 020 Kč (za tři úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalované – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis vyjádření ze dne 5. 10. 2021 a ze dne 26. 10. 2021). Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 6 060 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 300 Kč) a 21% DPH (počítáno ze základu 6 960 Kč) ve výši 1 461,60 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně by činily 8 421,60 Kč při plném procesním úspěchu. Jelikož měla žalovaná úspěch ve výši toliko 88 %, náleží jí právo na úhradu nákladů řízení ve výši 7 411 Kč.

22. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 22 448 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 898 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b), tj. 5 % ze žalované částky, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 225 Kč Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).