11 C 58/2020

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 3 152,51 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 352,51 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 680,90 Kč od 18. 12. 2018 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 671,61 Kč od 28. 3. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 300 Kč od 28. 3. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení souhrnné částky 3 152,51 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 27. 9. 2017 smlouvu o dodávce plynu (dále jen„ smlouva“), na základě které dodávala žalovanému do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], plyn a žalovaný se ve smlouvě zavázal za tuto dodávku platit sjednanou cenu. Plyn dodaný v období od 15. 11. 2017 do 21. 11. 2018 žalobkyně vyúčtovala fakturou znějící na částku 680,90 Kč, která byla splatná dne 17. 12. 2018. Protože žalovaný tuto fakturu nezaplatil, je povinen uhradit smluvní pokutu za prodlení s úhradou záloh ve výši 300 Kč (vyplývající z„ ostatních ujednání“ ve smlouvě). Na základě téže smlouvy o dodávce plynu žalobkyně vyúčtovala fakturu za dodaný plyn v období od 22. 11. 2018 do 6. 3. 2019 znějící na částku 671,61 Kč. V důsledku neuhrazení vyúčtované ceny plynu je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 100 Kč (vyplývající z„ ostatních ujednání“ ve smlouvě). Pro opakované neplacení záloh za měsíce prosince 2018 a leden 2019 žalobkyně ukončila dodávky plynu žalovanému a dopisem ze dne 7. 3. 2019 odstoupila od smlouvy. V důsledku toho vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobkyni i smluvní pokutu ve výš i 400 Kč za každý měsíc po dni ukončení dodávky do konce doby sjednaného trvání smlouvy, což za dobu od měsíce března do října 2019 (smlouva uzavřena 27. 9. 2017 na dobu 24 měsíců) po 400 Kč ponížené o polovinu činí 1 400 Kč. Tato smluvní pokuta za předčasné ukončení smlouvy byla splatná dne 20. 3. 2019. Přestože byl žalovaný k zaplacení dlužné ceny upomínán před podáním žaloby, žalovaná částka nebyla doposud uhrazena.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 24. 8. 2020 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 14. 9. 2020 náhradním způsobem - formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.

4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o sdružených službách dodávky plynu ze dne 27. 9. 2017, obchodními podmínkami sdružených služeb dodávky plynu, plánem záloh a plateb na budoucí období od 1. 12. 2018 do 31. 11. 2019, vyúčtováním dodávky plynu za období od 15. 11. 2017 do 21. 11. 2018 splatné dne 17. 12. 2018, vyúčtováním plynu za období od 22. 11. 2018 do 6. 3. 2019 splatné dne 27. 3. 2019, odstoupením od smlouvy ze dne 7. 3. 2019 vč. poštovního podacího archu, upomínkou ze dne 17. 1. 2019, oznámením o přerušení dodávky ze dne 29. 1. 2019 vč. poštovního podacího archu a ze dne 8. 2. 2019, vyúčtováním smluvní pokuty ze dne 10. 3. 2019, vyúčtováním smluvních pokut, poplatků a příslušenství pohledávky ze dne 11. 4. 2019 a předžalobní upomínkou ze dne 6. 5. 2019 vč. poštovního podacího archu. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 27. 9. 2017 smlouvu o dodávce plynu do odběrného místa na adrese [adresa žalovaného], za kterou bude platit sjednanou cenu. Mezi stranami byla v části smlouvy nazvané„ ostatní ujednání“ sjednána smluvní pokuta ve výši 400 Kč měsíčně za každý kalendářní měsíc i jeho část po dni ukončení dodávky komodity od žalobkyně do konce doby trvání smlouvy (dále bylo uvedeno, že tato smluvní pokuta zahrnuje případně náhradu škody, vzniklé žalobkyni neodebráním pro žalovaného nasmlouvaného množství) a byla sjednána pro tato porušení smluvní povinnosti žalovaným: 1) učiní-li žalovaný bez souhlasu žalobkyně jakýkoli právně relevantní projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou a/nebo dodávky od žalobkyně, a/nebo 2) žalobkyně v souladu s energetickým zákonem od smlouvy oprávněně odstoupí z důvodů opakovaného porušení platebních povinností souvisejících s dodávkou ze strany žalovaného, a/nebo 3) žalovaný způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, s tím, že v případě plynu při odběru v nejnižším pásmu je smluvní pokuta snížena na polovinu. Pro případ prodlení delší 10 dnů s jakoukoliv platbou, byla mezi stranami rovněž sjednána smluvní pokuta ve výši 100 Kč za každý případ. Ujednání o smluvních pokutách, které jsou předmětem řízení, jsou zařazeny v oddíle nazvaném„ Ostatní ujednání“, v jehož rámci je v nečleněném souvislém textu popsán mechanismus uplatňování smluvních pokut, které byly sjednány pouze na straně žalovaného ve prospěch žalobkyně. Vyúčtováním splatným dne 17. 12. 2018 žalobkyně vyúčtovala žalovanému dodávky plynu za období od 15. 11. 2017 do 21. 11. 2018 ve výši 680,90 Kč. Vyúčtováním splatným dne 27. 3. 2019 žalobkyně vyúčtovala žalovanému dodávky plynu za období od 22. 11. 2018 do 6. 3. 2019 v celkové výši 971,61 Kč, která se sestává z částky 671,61 Kč za odběr plynu a z částky 300 Kč představující smluvní pokuty za prodlení s úhradou záloh. V důsledku neuhrazení těchto pohledávek žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu ve výši 100 Kč. Žalovaný byl žalobkyní dopisy o oznámení o přerušení dodávek vyzván k úhradě nezaplacených záloh za měsíce prosinec 2018 a leden 2019 a zároveň byl upozorněn na možnost přerušení dodávek. Dopisem ze dne 7. 3. 2019 bylo žalovanému oznámeno, že žalobkyně od předmětné smlouvy odstupuje k okamžiku doručení z důvodu opakovaného neplnění platebních povinností. V důsledku toho vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobkyni i smluvní pokutu ve výši 400 Kč (poníženou na polovinu) za každý měsíc po dni ukončení dodávky do konce doby sjednaného trvání smlouvy, což za dobu 7 měsíců (od 6. 3. 2019 do 3. 10. 2019) činí 1 400 Kč. Přestože byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 6. 5. 2020, žalovanou částku neuhradil.

5. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle odst. 2 neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.

6. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li to zákon.

7. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než v peněžitém.

8. Podle § 1798 odst. 1 o. z. ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit.

9. Podle § 1800 odst. 1 o. z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen.

10. Podle § 1811 odst. 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

11. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

12. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

13. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze z části. Podle výše citovaného ustanovení byla mezi stranami ohledně dodávek plynu uzavřena kupní smlouva, dle které se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému tuto komoditu a žalovaný se zavázal za tyto dodávky platit cenu v rámci záloh a následného vyúčtování. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by svůj závazek k zaplacení ceny dodávek splnil, že by tedy zaplatil vyúčtované faktury v celkové výši 1 352,51 Kč (680,90 Kč + 671,61 Kč), proto bylo žalobě v této části vyhověno, a to včetně zákonného úroku z prodlení, neboť ode dnů následujících od splatnosti je žalovaný v prodlení a žalobkyně má právo na zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).

16. Na základě skutkového stavu učinil soud závěr, že se jedná nejen o kupní smlouvu, ale zároveň o spotřebitelskou smlouvu, kdy žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. Smlouva byla zároveň uzavřena adhezním způsobem, proto je nutné aplikovat ust. § 1798 – 1801 a 1810 o. z., které chrání slabší stranu včetně doložky obsažené v ust. § 1800 odst. 1 o. z. týkající se nečitelných, nesrozumitelných a zvlášť nevýhodných doložek. Pro posouzení věci je podstatné, že smluvní pokuta (nejedná se o ujednání o předmětu plnění nebo o ceně) byla sjednána pouze na straně žalovaného (spotřebitele) pro případ porušení jeho povinností ze smlouvy. Smlouva zároveň neobsahuje ujednání o smluvní pokutě, která by postihla žalobkyni, pokud by nesplnila své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy, tj. pokud by svým zaviněním nedodala řádně plyn, když na obou stranách se jedná o stěžejní smluvní povinnosti. Na straně žalobkyně dodat komodity a na straně žalovaného zaplatit sjednanou cenu. Z čehož vyplývá a je nepochybné, že nerovnováha v právech a povinnostech smluvních stran je dána jednoznačně v neprospěch žalovaného (spotřebitele). Současně lze pohlížet na tuto nerovnováhu jako významnou, když je žalovaný sankcionován za porušení podstatné náležitosti vyplývající ze smlouvy a žalobkyně nikoli. Podle ust. § 1811 odst. 1 o. z. by při hodnocení přiměřenosti měla být zohledněna skutečnost, zda obsah smlouvy byl sepsán jasným a spotřebiteli srozumitelným jazykem, který se promítá ve dvou podobách, a to v podobě formální a obsahové. Dle soudu je po formální stránce významné, že žalobkyně část smlouvy věnovanou výhradně smluvním pokutám (v neprospěch žalovaného) označila jako„ Ostatní ujednání“, které vzbuzuje dojem, že se jedná o pasáž nijak významnou. Pokud by totiž danou pasáž označila přiléhavějším způsobem např.„ Smluvní pokuty“, usnadnila by spotřebiteli orientaci ve smlouvě jako celku. Z obsahového hlediska je nanejvýš důležité, aby sdělení bylo srozumitelné člověku průměrného rozumu, resp. průměrnému spotřebiteli. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že ujednání o smluvní pokutě je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelně formulováno, a to z důvodu nepřehlednosti, jednak nevhodně zvoleného označení části smlouvy a jednak složitého popisu mechanismu uplatňování smluvních pokut, a to vše popsané v jednom souvislém textu bez jakéhokoli členění s komplikovanou konstrukcí a větnou skladbou, kdy pro pochopení je nutno tuto pasáž přečíst několikrát se zaměřením na konkrétní mechanismus konkrétní smluvní pokuty. Z těchto důvodů má soud za to, že se v textu spotřebitel bude orientovat jen velmi obtížně, a proto dospěl k závěru, že žalobkyně v pozici podnikatele nejednala poctivě a že zmíněná nerovnováha je v rozporu s požadavky přiměřenosti (§ 1813 ve spojení s § 1815 o. z.). K nepřiměřeným ujednáním se nepřihlíží, lze na takové ujednání pohlížet jako by učiněno nebylo, a proto nemůže mít žádné právní účinky dle ust. § 551 o. z. (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2020, č. j. 57 Co 414/2019-51). Výše uvedené má tudíž za následek částečný procesní neúspěch žalobkyně ve vztahu k požadovaným smluvním pokutám, tedy v konkrétním případě neúspěch v částce 1 800 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku).

17. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

18. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 1 352,51 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, zatímco částka jistiny, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí 1 800 Kč. Již z tohoto pohledu je tedy zjevné, aniž by soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, že větší úspěch ve věci měl žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.