11 C 59/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 32 860 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 276 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 276 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 9 960 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 16 541,85 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,25 % z částky 13 876 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 13 876 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 a dále od 1. 7. 2021 do zaplacení z částky 13 876 Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí., a částku 10 624 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 22 564,75 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,25 % z částky 18 984 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, ve výši 7,25 % ročně z částky 18 984 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 a dále od 1. 7. 2021 do zaplacení z částky 18 984 Kč ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 13 876 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 8 338,94 Kč a souhrnného poplatku ve výši 5 537,06 Kč) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 21. 5. 2005 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku včetně souhrnného poplatku ve výši 9 960 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 52 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když uhradil toliko částku 11 084 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 29. 5. 2007, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu ve výši 13 876 Kč.

2. Dále se žalobkyně podanou žalobou domáhala zaplacení částky 18 984 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 11 408,65 Kč a souhrnného poplatku ve výši 7 575,35 Kč) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 4. 6. 2005 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku včetně souhrnného poplatku ve výši 10 624 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 52 pravidelných týdenních splátkách po 512 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když uhradil toliko částku 7 640 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 29. 5. 2007, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu ve výši 18 984 Kč.

3. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020 s účinností k 5. 1. 2021, což bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Soud ve věci usnesením ze dne 22. 3. 2022 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 7. 4. 2022 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.

6. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listinou označenou jako smlouva o půjčce ze dne 1. 6. 2005 včetně smluvních podmínek. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 6. 2005 smlouvu nazvanou jako smlouva o půjčce, podle které [právnická osoba] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o souhrnný poplatek ve výši 10 624 Kč formou 52 týdenních splátek po 512 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. V rámci samotné smlouvy o půjčce si pak obě strany sjednaly použití zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku; žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil řádně, když uhradil částku 7 640 Kč.

7. Dále soud provedl důkaz listinou označenou jako smlouva o půjčce ze dne 21. 5. 2005 včetně smluvních podmínek. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21. 5. 2005 smlouvu nazvanou jako smlouva o půjčce, podle které [právnická osoba] poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o souhrnný poplatek ve výši 9 960 Kč formou 52 týdenních splátek po 480 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. V rámci samotné smlouvy o půjčce si pak obě strany sjednaly použití zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku; žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil řádně, když uhradil částku 11 084 Kč.

8. Listinou označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 vč. přílohy [číslo] (seznamem pohledávek), oznámením o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě ze dne 6. 1. 2021 včetně podacího lístku ze dne 1. 2. 2021 a předžalobní upomínkou ze dne 11. 11. 2021 včetně podacího lístku ze dne 12. 11. 2021 soud zjistil, že dopisem ze dne 6. 1. 2021, odeslaným dne 1. 2. 2021, bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky žalobkyní s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10 dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 11. 11. 2021 a odeslána 12. 11. 2021.

9. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ o. z.“), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. Podle § 457 o. z. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

11. Podle § 563 o. z. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

12. Podle ust. § 517 odst. 1 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

13. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne 21. 5. 2005 podepsána písemná smlouva o půjčce dle ustanovení § 657 o. z., na základě které měla vzniknout právnímu předchůdci žalobkyně povinnost poskytnout (půjčit) žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se naopak měl zavázat vrátit právnímu předchůdci celkem částku 24 960 Kč, z toho 15 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 9 960 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 52 týdenních splátek po 480 Kč. Mezi týmiž subjekty byla dne 1. 6. 2005 podepsána písemná smlouva o půjčce dle ustanovení § 657 o. z., na základě které měla vzniknout právnímu předchůdci žalobkyně povinnost poskytnout (půjčit) žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se naopak měl zavázat vrátit právnímu předchůdci celkem částku 26 624 Kč, z toho 16 000 Kč jako samotnou půjčku a částku 10 624 Kč jako souhrnný poplatek, a to formou 52 týdenních splátek po 512 Kč. Obě smlouvy by tak měly všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu ustanovení § 657 o. z. Původní věřitel následně uzavřel se žalobkyní platnou smlouvu o postoupení shora specifikované pohledávky za žalovaným, přičemž tak na základě této smlouvy byla pohledávka vůči žalovanému se vším příslušenstvím a právy platně ve smyslu ust. § 524 a násl. o. z. převedena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, když postoupení pohledávky bylo též řádně dle ust. § 526 o. z. oznámeno žalovanému.

14. Soud se však zabýval i otázkou platnosti ujednání o souhrnném poplatku sjednaném ve smlouvě a dospěl k závěru, že tento poplatek neměl jinou funkci, než funkci sjednané odměny za poskytnutí peněžních prostředků, tedy plnil funkci úroků z půjčky, a proto je nutno po právní stránce posoudit jej jako sjednaný úrok za poskytnutí půjčky. Právní předchůdce žalobkyně smlouvu o půjčce uzavíral jako podnikatel, předmětem jeho podnikání v době uzavření smluv bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je zřejmé, že byl založen za účelem zisku, a pokud by nebyl ujednán úrok (či jiná odměna) za přenechání půjčených peněžních prostředků, tak zisk z předmětných případů by generován nebyl. Úrok ve výši 9 960 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky 15 000 Kč na dobu 52 týdnů představuje 66,4 % celé jistiny půjčky, resp. úrok ve výši 10 624 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky 16 000 Kč na dobu 52 týdnů představuje 66,4 % celé jistiny půjčky a je možno učinit závěr, že se jedná o úrok (odměnu) nepřiměřeně vysoký, přesahující více než 4x průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Za této situace je nutno posoudit takto sjednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši jako úrok sjednaný v rozporu s dobrými mravy, a proto je toto ujednání podle § 39 o. z. absolutně neplatné a žalobkyni právo na úhradu poplatku nevzniklo. Přitom podle § 41 o. z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Smlouva o půjčce je neplatná v ujednání o výši úroku jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. Právní předchůdce žalobkyně jako podnikající subjekt byl založen za účelem dosahování zisku a předmětem jeho podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů a je tudíž zcela zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně by bez ujednání o úroku (souhrnných poplatcích), tedy odměny za poskytnutí peněz, smlouvu o půjčce neuzavřel. Na základě toho lze učinit závěr, že částečná neplatnost ujednání o úrocích (poplatcích), která je jinak obecně oddělitelná od zbytku smlouvy, způsobuje v tomto konkrétním případě absolutní neplatnost obou smluv o půjčce, neboť oddělení této části od smluv o půjčkách brání okolnosti, za nichž k uzavření smluv došlo (shodně se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

15. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o půjčce si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 457 o. z., podle kterého je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne 21. 5. 2005 žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 11 084 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 3 916 Kč. U smlouvy ze dne 1. 6. 2005 poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 16 000 Kč, žalovaný však vrátil částku 7 640 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 8 360 Kč. S ohledem na tyto závěry tedy soud žalobě vyhověl v části týkající se zaplacení částky 12 276 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 6. 1. 2021, který mu byl doručován 1. 2. 2021 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 4. 2. 2021 a desetidenní lhůta k vrácení poskytnuté půjčky uplynula 15. 2. 2021. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 12 276 Kč dne 16. 2. 2021 a podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, má žalobkyně právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení, když jeho výše odpovídá vládnímu nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

16. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

17. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 12 276 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, zatímco částka jistiny, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí 20 584 Kč. Již z tohoto pohledu je tedy zjevné, aniž by soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, že větší úspěch ve věci měl žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.