11 C 75/2022

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 36 101,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 371,37 Kč spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 6 600,16 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 495,57 Kč, smluvním úrokem ve výši 10,85 % ročně z částky 33 281,37 Kč od 17. 11. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 281,37 Kč od 17. 11. 2021 do zaplacení a dále částku ve výši 730,16 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 730,16 Kč od 14. 4. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 623 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 36 101,53 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 4. 8. 2017 smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč a závazek žalované splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky. Žalobkyně pro úplnost uvádí, že před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr s odbornou péčí, když žalobkyně vycházela z interních i externích databází včetně skutečností doložených žalovanou. Na základě podrobné analýzy dospěla k závěru, že nemá pochybnosti o schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr, neboť její pravidelný měsíční příjem v době, kdy žádala o půjčku, činil v průměru 10 000 Kč ze závislé činnosti a 12 700 Kč z jiné činnosti. Výdaje žalované představovaly částku 14 309 Kč. Žalovaná byla svobodná a bezdětná. Žalovaná se zavázala předmětný úvěr čerpat úvěr jednorázově do 7. 8. 2017 a splatit jistinu úvěru nejpozději do 20. 7. 2024 spolu se smluvními úroky. Doba trvání úvěru byla stanovena na 84 měsíců s úrokovou sazbou ve výši 10,85 % ročně, přičemž výše splátky byla stanovena na 688 Kč. Součástí úvěrové smlouvy bylo i pojištění, kdy žalovaná za tuto službu se zavázala hradit částku 40 Kč měsíčně. Žalovaná vyčerpala úvěr dne 4. 8. 2017. Dne 5. 2. 2018 účastníci řízení sepsali dodatek ke smlouvě, ve kterém žalovaná uznala dluh ve výši 38 512,19 Kč. V dodatku bylo sjednáno, že žalovaná splatí jistinu úvěru do 20. 5. 2025 v měsíčních splátkách ve výši 689 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou měsíční splátky, splatné dne 20. 2. 2020, a proto došlo k zesplatnění celé úvěrové pohledávky. Žalobkyně zaslala žalované dne 28. 4. 2021 výzvu k okamžitému zaplacení celé úvěrové pohledávky a stanovila lhůtu do 16. 6. 2021. Celková výše žalované pohledávky odpovídá částce 35 371,37 Kč, přičemž tato částka zahrnuje nesplacenou část jistiny ve výši 33 281,37 Kč a poplatky ve výši 2 090 Kč. Dlužné poplatky představují odeslání upomínek dne 2. 3. 2020 (250 Kč), 27. 3. 2020 (500 Kč) a dne 27. 4. 2020 (500 Kč) a dále opakující se měsíční plnění z titulu neuhrazeného pojištění ve výši 840 Kč (21 x 40 Kč). Dále se žalobkyně v řízení domáhá zaplacení částky ve výši 730,16 Kč z titulu smlouvy o zřízení a vedení konta G2.2, která byla účastníky podepsána dne 4. 3. 2013 a jejímž předmětem bylo zřízení a vedení běžného účtu pro žalovanou. Vzhledem k tomu, že i po opakovaných urgencích byl na účtu žalované evidován nepovolený debetní zůstatek, zaslala žalobkyně dne 22. 2. 2021 žalované výzvu k úhradě tohoto nedoplatku ve výši 700,66 Kč. Úroková sazby pro vzniklý nepovolený debetní zůstatek činila 25 % ročně. Žalobkyně využila svého oprávnění a dne 29. 3. 2021 odstoupila od smlouvy. Dne 13. 4. 2021 bylo žalované oznámeno zrušení účtu ke dni 13. 4. 2021 a zřízení zvláštního účtu pohledávek z nepovoleného debetu, na který byl převeden konečný zůstatek ve výši - 730,16 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu nařízenému na den 11. 5. 2022 se nedostavila, ani řádně neomluvila, přičemž předvolání k jednání měla řádně vykázáno nejpozději dne 19. 4. 2022. Žalobkyně se z jednání omluvila z důvodu pozitivního testu na Covid-19 a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti.

3. Ve věci bylo možnost rozhodnout jen na základě žalobkyni předložených listinných důkazů, kterými jsou žádost o poskytnutí osobního úvěru ze dne 4. 8. 2017, návrh na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru, prohlášení o zdravotním stavu ze dne 4. 8. 2017, kopie občanského průkazu žalované, výsledek aplikačního ratingu – konečné hodnocení, výpis z interního systému žalobkyně označený jako kopie přílohy číslo smlouva o úvěru ze dne 4. 8. 2017, standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 8. 2017, úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, všeobecné obchodní podmínky, interní účetní doklad ze dne 4. 8. 2017, dodatek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 2. 2018, standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 2. 2018, výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 28. 4. 2021, odstoupení od smlouvy ze dne 29. 3. 2021, oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne 13. 4. 2021, smlouva o zřízení a vedení konta G2.2, vydání a používání platební karty a o poskytování přímého bankovnictví ze dne 4. 3. 2013, upomínka ze dne 22. 2. 2021, výpis z účtu ze dne 12. 4. 2021, historický výpis ze dne 16. 11. 2021 a předžalobní upomínka ze dne 13. 8. 2021 vč. poštovního podacího archu. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který zcela odpovídá výše uvedenému žalobnímu tvrzení, na které soud pro stručnost odkazuje, když k těmto důkazům nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky a současně v řízení nevyšla najevo ani potřeba provedení dalších důkazů. Navíc soud vycházel z toho, že všechna tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se tohoto sporu jsou mezi účastníky nesporná, když žalovaná v rámci výzvy k vyjádření toto potvrdila tím, že na výzvu k vyjádření nereagovala.

4. Podle § 708 odst. 1, 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ ObchZ“), smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet peněžní prostředky, vyplácet z něj peněžní prostředky nebo z něj či na něj provádět jiné platební transakce. Smlouva o běžném účtu vyžaduje písemnou formu.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a lze jí proto vyhovět. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 4. 8. 2017 platně uzavřena smlouva o neúčelovém spotřebitelském úvěru ve výši 40 000 Kč (§ 2395 o. z.). Žalobkyně v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru číslo Sb., posoudila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Uzavřením smlouvy žalovaná souhlasila i se sjednáním pojištění ve výši 40 Kč měsíčně. Žalovaná úvěr vyčerpala dne 4. 8. 2017. Dne 5. 2. 2018 byl mezi účastníky řízení uzavřen dodatek ke smlouvě, ve kterém žalovaná uznala svůj dluh ve výši 38 512,19 Kč. Uznáním dluhu ze strany žalované došlo ve smyslu § 2053 o. z. k založení vyvratitelné právní domněnky trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání. Uznáním dluhu tak došlo k přesunu důkazního břemene na žalovanou, která by musela v řízení prokázat, že dluh, jehož splnění se věřitel na dlužníkovi domáhá, neexistuje. Žalovaná v tomto řízení ani netvrdila, tím méně prokázala, že by dluh neexistoval. Přestože se žalovaná zavázala tento dluh uhradit v plné výši do 20. 5. 2025 v měsíčních splátkách, svůj závazek nesplnila, se splátkou za měsíc únor 2020 se dostala do prodlení, a proto žalobkyně využila svého oprávnění ze smlouvy a celou dlužnou částku ve výši 35 371,37 Kč ke dni 16. 6. 2021 zesplatnila, o čemž informovala žalovanou. Dlužná částka se skládá z nezaplacené jistiny ve výši 33 281,37 Kč a poplatků ve výši 2 090 Kč za odeslané upomínky 1 x 250 Kč, 2 x 500 Kč a pojistné ve výši 840 Kč (21 x 40 Kč). Žalobkyně se žalovanou dne 4. 3. 2013 uzavřela písemnou smlouvu o zřízení a vedení konta G52.2 ve smyslu ust. § 708 ObchZ, kde se žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovanou běžný účet. Na účtu byl evidován nepovolený debetní zůstatek ve výši 730,16 Kč, který žalovaná neuhradila, a proto dne 29. 3. 2021 žalobkyně odstoupila od smlouvy a následně dne 13. 4. 2021 došlo ke zrušení běžného účtu a převedení nepovoleného debetního zůstatku na nový úvěrový účet (splatnost pohledávky). Dle § 1970 o. z. je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni kromě dlužné částky i úroky z prodlení z tohoto dluhu ve výši jak stanoví prováděcí předpis nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Protože ke dni rozhodování žalovaná neuhradila ničeho, soud žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

9. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalované k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny a tím méně prokázány.

10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 500 Kč (za tři úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 1 500 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč) a 21% DPH (počítáno ze základu 1 500 Kč) ve výši 378 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně soudního poplatku ve výši 1 445 Kč činí 3 623 Kč.

11. Za úkon právní služby ze dne 24. 3. 2022 soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, což v tomto případě neshledal, když žalobkyně svým podáním toliko doplnila chybějící skutková tvrzení, která měla být uvedena již v žalobě. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.