110 C 30/2023

Plný text

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem právnická osoba , 739 61 Třinec o zaplacení částky 35 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 3. 7. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Pro zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 700 Kč od 17. 11. 2021 do 2. 7. 2022 a z částky 9 000 Kč od 2. 12. 2021 do 2. 7. 2022, se žaloba žalobkyně zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 19 483 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně požadovala po žalované vrácení částky 35 700 Kč, které převedla omylem ze svého účtu č. , č. účtu, na účet žalované č. , č. účtu, , konkrétně dne 16. 11. 2021 převedla částku 26 700 Kč a 1. 12. 2021 částku 9 000 Kč. Poté, kdy zjistila, že tuto částku zaslala omylem, požádala žalovanou dne 22. 6. 2022 a opakovaně 4. 7. 2022 o vrácení, avšak žalovaná odmítala vrátit s tím, že se jedná o zaplacení dluhu na výživné , právnická osoba, od povinného , jméno FO, (druh žalobkyně a bývalý manžel žalované). Žalobkyně byla následně ochotna akceptovat tyto platby k úhradě dluhu jejího druha na výživném, i když její druh jí nabídnutou finanční pomoc před zasláním předmětné částky odmítl. Žalobkyně však následně zjistila, že výživné vymáhané po jejím druhovi exekučně bylo formou exekučních srážek uhrazeno, přičemž platby žalobkyně nebyly v rámci exekuce zohledněny, žalobkyně plnila žalované bez jakéhokoliv právního důvodu. Z důvodu prodlení požadovala žalobkyně zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z obou plateb ode dne následujícího po dni, kdy žalobkyně platby na účet žalované poukázala.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tím, že žalobkyně předmětnými platbami hradila za povinného výživné , právnická osoba, (jednalo se o finanční prostředky , jméno FO, ), účet žalobkyně byl pouze prostředkem úhrady výživného stanoveného soudem, disponentem byl povinný, a tudíž namítala nedostatek aktivní legitimace žalobkyně. Ze strany žalobkyně se nemohlo jednat o žádný omyl při převodu peněz, neboť předmětné platby byly s popisky účelu (úhrad výživného), nemohlo se jednat o žádnou půjčku. Současně namítala nedostatek pasivní legitimace, kdy finanční prostředky poukázané na výživu dětí byly již spotřebovány a spotřebované výživné se nevrací. V exekučním řízení při vymáhání výživného pro děti , jméno FO, zastupoval žalovanou , tituly před jménem, , jméno FO, , který dne 13. 12. 2021 oznámil exekutorovi, že z účtu žalobkyně na účet žalované došly předmětné platby, exekutor však žalované platby žalobkyně nezohlednil, nezapočetl na dluh na výživné, zohlednil pouze jinou platbu, která není předmětem tohoto řízení, která se týkala nákladů exekuce ve výši 35 649,02 Kč.

3. Z nesporných tvrzení účastníků a z potvrzení , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně na účet žalované byla dne 16. 11. 2021 převedena částka 26 700 Kč se zprávou pro příjemce „běžné výživné listopad 21, říjen 21, doplatek září 21“ a dne 1. 12. 2021 částka 9 000 Kč se zprávou pro příjemce „běžné výživné prosinec 21“. Z nesporných tvrzení účastníků, ze spisu Okresního soudu ve , adresa, sp. zn. , spisová značka, a ze spisu soudního exekutora , tituly před jménem, , právnická osoba, sp. zn. , spisová značka, bylo dále zjištěno, že pověřením ze dne 9. 6. 2021 byl soudní exekutor pověřen vedením exekuce k vymáhání pohledávky pro dlužné výživné za dobu od 1. 12. 2018 do 31. 5. 2021 a pro běžné výživné od 1. 6. 2021 pro oprávněné , jméno FO, a , jméno FO, proti povinnému , jméno FO, , přičemž v rámci tohoto exekučního řízení zaslal právní zástupce oprávněných dne 13. 12. 2021 sdělení, že za povinného byly provedeny úhrady z účtu žalobkyně dne 16. 11. 2021 ve výši 26 700 Kč, 1. 12. 2021 ve výši 9 000 Kč a 35 649,02 Kč na náklady právního zástupce oprávněných v exekučním řízení, exekuce byla skončena vymožením a částečným zastavením s tím, že v rámci vyúčtování exekutor nezohlednil platby z účtu žalobkyně ve výši 26 700 Kč a 9 000 Kč. Z výpovědi svědka , jméno FO, bylo dále zjištěno, že tento nežádal žalobkyni o úhradu jeho dluhu na výživném vymáhaném v rámci exekučního řízení, když dluh byl hrazen formou srážek z jeho mzdy, ze spoření a z půjčky od rodičů a poté, kdy vše uhradil, byla exekuce ukončena vymožením a částečně zastavením. Poté, kdy zjistil, že jeho družka – žalobkyně za něj bez jeho žádosti převedla finanční prostředky 26 700 Kč a 9 000 Kč na účet žalované, žádal o vrácení těchto prostředků, žalovaná dosud nic nevrátila, což nebylo mezi stranami sporné. Z dopisu s datem 22. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k vrácení částky 26 700 Kč a 9 000 Kč ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy, přičemž tato výzva byla zaslána prostřednictvím pošty dne 22. 6. 2022, což bylo zjištěno z podacího lístku. Z SMS komunikace mezi žalovanou a , jméno FO, bylo dále zjištěno, že žalovaná byla informována o přeplatku na výživném, který zaplatila žalobkyně, odmítla tyto přeplatky vrátit s tím, že výživné zaplacené v těchto platbách bylo již spotřebováno a jedná se o peníze pro děti od otce, kterým se přestal věnovat.

4. Další důkazy navržené žalobkyní k prokázání omylu a účelu plateb, jež jsou předmětem tohoto řízení, soud pro nadbytečnost neprováděl, když toto nebylo právně významné.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že z účtu žalobkyně na účet žalované byla převedena bez souhlasu , jméno FO, ve dvou platbách celkem částka 35 700 Kč v době, kdy probíhala exekuce vůči , jméno FO, - druhovi žalobkyně a bývalému manželovi žalované pro výživné na nezletilé děti, přičemž tyto platby odpovídaly výši výživného za období od 9/21 – 12/21, které však bylo rovněž vymoženo exekutorem v rámci exekučního řízení, exekutor platby převedené žalobkyní na účet žalované na exekučně vymáhané plnění nezapočetl. Žalovaná byla vyzvána žalobkyní k vrácení částky 35 700 Kč výzvou z 22. 6. 2022 ve lhůtě do 7 dnů od obdržení výzvy, žalovaná nic nezaplatila.

6. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvlášť ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle § 46 odst. 4 věta první a věta poslední, písm. c) zákona č. 120/2001 Sb. peněžitá plnění na vymáhanou povinnost se hradí exekutorovi nebo oprávněnému. Za vymožené plnění se považuje plnění hrazené na vymáhanou povinnost od doručení vyrozumění o zahájení exekuce povinnému do skončení exekuce, nebylo-li získáno podle písmene a) nebo b).

8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně byla převážně důvodná. Žalobkyně převedla na účet žalované částku 35 700 Kč, která odpovídala výši výživného pro jeho nezletilé děti za období 9-12/2021, jež bylo vymáháno v rámci exekučního řízení, avšak toto výživné bylo exekutorem vymoženo přímo od povinného. Žalobkyně tudíž plnila žalované bez jakéhokoliv právního důvodu, když výživné dlužník v rámci exekuce uhradil. I v případě, že by chtěla plnit za dlužníka bez jeho souhlasu, je žalobkyně aktivně legitimována k vrácení předmětné částky, když se nejednalo o žádné finanční prostředky dlužníka, když tento nedal pokyn a nesouhlasil s tím, aby žalobkyně předmětné platby uhradila. Žalobkyně tedy plnila zcela bez právního důvodu a žalovaná je povinna tyto prostředky žalobkyni vrátit. Nelze pominout skutečnost, že žalobkyně neměla žádnou vyživovací povinnost k dětem žalované. I v případě souhlasu dlužníka k plnění třetí osoby za něj v rámci exekuce by se nejednalo o plnění výživného, ale o peněžité plnění na vymáhanou povinnost, tedy o plnění v rámci exekuce, nelze tudíž shledat námitku spotřeby výživného důvodnou. Pro výše uvedené bylo tedy žalobě co do částky 35 700 Kč v celém rozsahu vyhověno. Ve vztahu k příslušenství však žaloba byla pouze částečně důvodná, neboť dle soudu se žalovaná dostala do prodlení až po uplynutí lhůty ve výzvě k vrácení peněz z 22. 6. 2022, kdy měla žalovaná vrátit žalovanou částku ve lhůtě 7 dnů od obdržení této výzvy. Soud vycházel z notoriety 3 dnů pro doručení písemností prostřednictvím pošty, tudíž lhůta k plnění uplynula žalované dne 2. 7. 2022, od 3. 7. 2022 je podle § 1968 a násl. občanského zákoníku žalovaná v prodlení a žalobkyně má právo na úrok z prodlení v požadované výši, když výše úroků z prodlení nepřekročila přípustnou výši úroku z prodlení dle vládního nařízení 351/2013 Sb. Z tohoto důvodu bylo vyhověno žalobě ve vztahu k příslušenství až od 3. 7. 2022 a za dobu předchozí byla žaloba zamítnuta.

9. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla převážně úspěšná, její neúspěch spočívá pouze v části příslušenství, což při vyčíslení ke dni rozhodování představuje neúspěch žalobkyně v 4 %. Od úspěchu žalobkyně 96 % je tedy nutno odečíst úspěch žalované 4 %, proto má žalobkyně právo na zaplacení 92 % nákladů řízení. Při 100% úspěchu tyto náklady žalobkyně představují částku ve výši 21 177 Kč, tj. zaplacený soudní poplatek ve výši 1 785 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 19 392 Kč (tj. za 6 úkonů právní pomoci po 2 540 Kč – příprava a převzetí věci, podání žaloby, doplnění skutkových tvrzení na výzvu soudu ze dne 17.4.2024, 3 účasti u jednání soudu ve dnech 4.4, 2024, 18.6.2024, 10.9.2024 dle § 7 bod 5 vyhl. 177/1996 Sb., dále 1 800 Kč jako 6 režijních paušálů po 300 Kč za tyto výše uvedené žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), dále 600 Kč, jako náhrada za promeškaný čas na cestě zástupce žalobkyně k uvedeným jednáním soudu na trase Jablunkov- Frýdek-Místek a zpět v rozsahu 6 půlhodin dle § 14 odst. 1 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., a cestovné zástupce žalobkyně ke 3 jednáním soudu dne 4.4.2024, 18.6.2024 a 10.9.2024 z Jablunkova do Frýdku-Místku a zpět ve výši 1 752, tj. celkem 3 x 76,6 km, při použití osobního motorového vozidla při průměrné spotřebě 5,3 l na 100 km paliva benzín 95 dle technického průkazu vozidla, a zákonné ceně paliva 38,20 Kč/1 litr, a při sazbě základní náhrady 5,6 Kč za 1 km jízdy, vše dle vyhl. č. 398/2023 Sb. 92% nákladů tedy představují částku 19 483 Kč. Další požadované náklady soud jako neúčelné a nedoložené nepřiznal.